Používáme filtry na digitálních fotoaparátech I
9.12.2004, Petr Svoboda, článek
Mohlo by se zdát, že použití optických filtrů na digitálních fotoaparátech je tak trochu drahá zbytečnost. Vždyť většinu úprav lze provést softwarově, s plnou kontrolou a zadarmo. Jenže to tak úplně není pravda. Navíc jsme na vnímání úprav pomocí filtrů z klasické fotografie tak trochu zvyklí, a přijímáme je lépe než často přeostřené a přesycené produkty automatických softwarových úprav.
Obecně jsou filtry jednoduchá sklíčka, která se našroubují na závit před objektiv, nebo se před objektiv upevňují pomocí speciálního držáku. Slouží k vylepšení obrazu, potlačení některých nechtěných vlastností (např. odlesků) nebo k ochraně fotoaparátu. Zatímco k výbavě fotografa – profesionála často patří desítky různobarevných sklíček, fotoamatér snadno vystačí s několika málo nejpoužívanějšími typy. A právě ty si probereme v dnešním článku…
UV filtr (označovaný též jako Haze)
Úkolem tohoto filtru je omezit průnik ultrafialového záření do objektivu. Jeho použití lze doporučit při focení na prudkém světle, u moře nebo na horách – tam by se totiž mohlo stát, že fotografie bude bez filtru neostrá, jakoby zahalená mlžným modrým oparem.
UV filtr je vlastně čiré sklíčko
Často se také doporučuje používat UV filtr vždy jako ochranu fotoaparátu obecně. Našroubovaný filtr je pak totiž jediným místem, které se dostane do kontaktu s prachem, špínou, ale také všemi možnými „čističi skla“. Zároveň poskytuje jistou ochranu snímači, který je na UV záření extrémně citlivý. V neposlední řadě je nutno uvést, že je mnohem levnější vyhodit filtr v ceně okolo 300 Kč než celý objektiv. Univerzální použití UV filtru může mít ale také stinné stránky. Zejména levnější kousky bez antireflexní úpravy mohou způsobit nežádoucí odlesky uvnitř objektivu. Často je také používání nadbytečné, neboť řada digitálních přístrojů již má UV ochranu vestavěnou (aniž se tato skutečnost udává v manuálech).
Obecně by UV filtr neměl nikterak ovlivnit kvalitu obrazu. Filtry s označením haze (mlha, opar) navíc snižují i účinky mlžných oparů, způsobených vzdušnou vlhkostí. Pokud budete takovýto filtr vybírat z katalogu, může se stát, že najdete různě odstupňované varianty v závislosti na množství propouštěného světla v určité vlnové délce. Různě velká může být i míra propouštěného ultrafialového záření.
fotografie bez UV filtru
s použitím UV filtru
Polarizační filtr
Ačkoliv už nejde o tak levnou záležitost, jako v případě UV filtru, vřele doporučuji nákup „polarizáku“ všem fotoamatérům, kteří to s fotografií myslí alespoň trochu vážně. Polarizační filtr se používá pro zmírnění či úplné odstranění odlesků prakticky na všem vyjma kovu, výborně poslouží i při fotografování vody nebo jako nástroj pro sytější barvy. Skvěle sytí modrou barvu, což se často využívá pro zvýšení kontrastu mezi oblohou a oblaky.
Polarizační filtr
Obecně se polarizační filtry dělí na cirkulární a lineární. S posledně jmenovanými se dnes nesetkáte příliš často, používají se totiž jen na přístrojích s plně manuálním ostřením. Cirkulární filtr se používá tak, že jej našroubujete na objektiv a pomalým otáčením měníte jeho účinek. K pravé polarizaci dojde jen při správném natočení, když je zároveň scéna osvětlena ze strany.
Velmi cenný je polarizační filtr v portrétní fotografii, kde eliminuje odlesky tak, že může nahradit líčení (pudrování) modelu. Odlesky na tváři jsou totiž nejčastější příčinou špatných portrétů. Problém však mohou v tomto případě způsobit delší časy (viz níže).
Pokud potřebujete odstranit odlesk z kovového předmětu, je situace trošku složitější. Kromě polarizačního filtru osazeného na objektivu totiž budete potřebovat ještě jeden filtr umístěný před zdrojem světla.
Polarizační filtr má i své nevýhody. K nejzásadnější patří, že je poměrně tmavý. Kvalitní filtr tedy posune expoziční hodnoty zhruba o dva stupně (k delším časům nebo menšímu clonovému číslu).
bez použití filtru
polarizační filtr při rušení odlesků
bez použití filtru
zvýšení sytosti pomocí polarizačního filtru
Pro ilustraci jsou použity obrázky z katalogu výrobců filtrů, společností Marumi a Tiffen.
UV filtr (označovaný též jako Haze)
Úkolem tohoto filtru je omezit průnik ultrafialového záření do objektivu. Jeho použití lze doporučit při focení na prudkém světle, u moře nebo na horách – tam by se totiž mohlo stát, že fotografie bude bez filtru neostrá, jakoby zahalená mlžným modrým oparem.
UV filtr je vlastně čiré sklíčko
Často se také doporučuje používat UV filtr vždy jako ochranu fotoaparátu obecně. Našroubovaný filtr je pak totiž jediným místem, které se dostane do kontaktu s prachem, špínou, ale také všemi možnými „čističi skla“. Zároveň poskytuje jistou ochranu snímači, který je na UV záření extrémně citlivý. V neposlední řadě je nutno uvést, že je mnohem levnější vyhodit filtr v ceně okolo 300 Kč než celý objektiv. Univerzální použití UV filtru může mít ale také stinné stránky. Zejména levnější kousky bez antireflexní úpravy mohou způsobit nežádoucí odlesky uvnitř objektivu. Často je také používání nadbytečné, neboť řada digitálních přístrojů již má UV ochranu vestavěnou (aniž se tato skutečnost udává v manuálech).
Obecně by UV filtr neměl nikterak ovlivnit kvalitu obrazu. Filtry s označením haze (mlha, opar) navíc snižují i účinky mlžných oparů, způsobených vzdušnou vlhkostí. Pokud budete takovýto filtr vybírat z katalogu, může se stát, že najdete různě odstupňované varianty v závislosti na množství propouštěného světla v určité vlnové délce. Různě velká může být i míra propouštěného ultrafialového záření.
fotografie bez UV filtru
s použitím UV filtru
Polarizační filtr
Ačkoliv už nejde o tak levnou záležitost, jako v případě UV filtru, vřele doporučuji nákup „polarizáku“ všem fotoamatérům, kteří to s fotografií myslí alespoň trochu vážně. Polarizační filtr se používá pro zmírnění či úplné odstranění odlesků prakticky na všem vyjma kovu, výborně poslouží i při fotografování vody nebo jako nástroj pro sytější barvy. Skvěle sytí modrou barvu, což se často využívá pro zvýšení kontrastu mezi oblohou a oblaky.
Polarizační filtr
Obecně se polarizační filtry dělí na cirkulární a lineární. S posledně jmenovanými se dnes nesetkáte příliš často, používají se totiž jen na přístrojích s plně manuálním ostřením. Cirkulární filtr se používá tak, že jej našroubujete na objektiv a pomalým otáčením měníte jeho účinek. K pravé polarizaci dojde jen při správném natočení, když je zároveň scéna osvětlena ze strany.
Velmi cenný je polarizační filtr v portrétní fotografii, kde eliminuje odlesky tak, že může nahradit líčení (pudrování) modelu. Odlesky na tváři jsou totiž nejčastější příčinou špatných portrétů. Problém však mohou v tomto případě způsobit delší časy (viz níže).
Pokud potřebujete odstranit odlesk z kovového předmětu, je situace trošku složitější. Kromě polarizačního filtru osazeného na objektivu totiž budete potřebovat ještě jeden filtr umístěný před zdrojem světla.
Polarizační filtr má i své nevýhody. K nejzásadnější patří, že je poměrně tmavý. Kvalitní filtr tedy posune expoziční hodnoty zhruba o dva stupně (k delším časům nebo menšímu clonovému číslu).
bez použití filtru
polarizační filtr při rušení odlesků
bez použití filtru
zvýšení sytosti pomocí polarizačního filtru
Pro ilustraci jsou použity obrázky z katalogu výrobců filtrů, společností Marumi a Tiffen.
