Ejhle člověk 14: Sexbomby nebrat!

Desáté Koho? – sexbomby nebrat!

Už jsme řekli dříve, že v oblasti volné a částečně i komerční tvorby jsou dobře použitelné jak profesionální, tak i amatérské modelky, stejně jako třeba herečky či tanečnice. A také je pravda, že naprostí amatéři, kteří čas, věnovaný svému koníčku, nepovažují za promarněný nikdy, vezmou bez ohledu na naše rady za vděk kýmkoliv ochotným.

Traduje se, že profesionální modelky mají své naučené manýry a dostat z nich originální, neokoukanou pózu je často nemožné. To ale platí spíš pro ty druholigové. Ostatní jen dobře vědí, z jakého úhlu jsou fotogeničtější, co jim sluší a co ne. Nezkušeného začátečníka mohou snad občas nemístně dirigovat a vnucovat mu svůj pohled. Na druhou stranu, za hodinu práce s nimi uděláte víc, než se svojí nadšenou, ale nezkušenou kamarádkou za celý den. A nestane se vám, že přijdou nenalíčené, s neupraveným účesem či neoholenýma nohama.

Amatérské modelky bývají hlavně zpočátku velmi upjaté, nervózní a strnulé, musíte jim mnohem více radit a mít svoji jasnou představu, jinak vznikne jen dlouhá a nudná série unylých úsměvů do rodinného alba. Ale oboustranná trpělivost růže přináší a časem můžete i s nimi vytvořit kouzelné a originální fotografie.

Zatím jsme ale nezmínili jednu důležitou a často opomíjenou otázku: Je lepší modelka vnadná, s bujnými ženskými znaky, nebo spíše štíhlé „chodící ramínko na šaty“, jak ho známe z módních mol? Je jasné, že každý nápad a tvůrčí záměr si žádá něco jiného a výsledná podoba fotografie bude docela jiná nejen v závislosti na barevnosti scény, použitém osvětlení, kompozici, ohnisku a světelnosti objektivu a já nevím, čem všem ještě. Stejně zásadní vliv na výsledný dojem ale mají i typ, proporce a tvary námi vybraného modelu. To, co je pro jeden účel žádoucí a nezbytné, bude jindy vypadat směšně a nevěrohodně, popřípadě bude odvádět pozornost nepatřičným směrem.
Jistě to dobře cítíte sami: Tahle modelka není nehezká, působí ale mírně, snově a (to je hodně individuální) jaksi asexuálně. Dovolí divákovi vnímat na fotografii i jiné věci, než jen její vlastní půvaby. Pro konkrétní autorský záměr je to plus.
Tady je to ovšem jinak. Může za to i modelčin pohled do kamery a její pootevřená ústa. Není ještě tak vzdálená doba, kdy se podle těchto „jednoznačných“ poznávacích znaků rozlišovala pornografie od umění. Dnešní hranice jsou už mnohem posunutější a jaksi rozostřenější, principy ale zůstávají. Dělejte to klidně po svém, musíte ale tušit, co a jak bude působit na ostatní. Chcete, aby diváci na vaší výstavě velebili spíše schopnosti autora nebo tu „dokonalou samici“?
Upřímně, zaujala vás na této fotografii nejdříve světelná nálada a originální barevnost anebo lepé tvary použité modelky?
Naštěstí ve skutečnosti nemusíte o reálné podobě modelky referovat pokaždé pravdivě, jako výtvarníci jen vytváříte iluzi, tvoříte. V pořádku. Tatáž modelka náhle díky jiné póze, výřezu, barevnosti a nasvícení najednou nepůsobí ani zdaleka tolik vyzývavě a sexy, najednou je křehká a zranitelná jako víla.

Bohužel znám hodně fotografů, majících v malíčku technickou stránku věci, majících i zkušenosti s aranžovanou fotografií, kteří nikdy podařený emotivní záběr nevytvoří, protože neumí jednat s lidmi, nejsou dost citliví a empatičtí, nemají jasnou představu o cílové atmosféře. Domnívají se (mylně), že ji mechanicky a automaticky tvoří prostá kombinace pózy, světla a rekvizit. Takoví „tvůrci“ se věnují hlavně fotoaparátu nebo měření expozice a vzájemnou komunikaci s modelkou omezí na větu: „Tady na tuhle značku si stoupni a nějak se zatvař“. Modelka si tedy stoupne a nějak se zatváří. Pokud nemá bohaté předchozí zkušenosti, bude se nejspíš stydět nebo hihňat, v nejlepším případě se vytasí s pózou okoukanou z obálky nějakého časopisu.

Fotografa to neruší, protože víc než výraz ho zajímá clona, čas, poměr hlavního a vedlejšího světla, bokeh, výřez a podobné záležitosti. Výsledkem jsou v lepším případě tisíckrát viděné kopie kopií nebo kreace typu „slečna v plavkách před novým kombajnem“ či „vnadná třicátnice s velkým výstřihem a dvěma (čtyřmi, osmi) napěněnými půllitry v rukou“. Vše samozřejmě dokonale ostré a dobře exponované. Děs a hrůza!

Nikdy bychom neměli zapomínat, že technika je nutná, ale ne všemohoucí a samospasitelná. Fotíme živého člověka, který je úplně jiný, než jakýkoliv jiný, kterého jsme fotili včera nebo před rokem. Jasně, musíme mít předem jasnou představu, třeba doplněnou i jednoduchou skicou. Pokud ale fotíme s někým poprvé, nemělo by ani to být dogma. Póza, která u někoho vypadá atraktivně, u jiného je díky jeho jiným tělesným proporcím nebo mimice trapná anebo ji model vůbec není schopen zvládnout.

Důležitější, než postupovat přesně podle předem připraveného plánu je člověka v rámci možností a časových limitů poznat, navázat kontakt, navodit atmosféru důvěry, otevřeně nastínit své plány. Nejlépe se komunikuje nad fotografiemi, ať vlastními nebo z časopisů a knih, které korespondují s chystaným projektem. Zeptáme se modelky na její dosavadní zkušenosti, vyptáme se na její přání, předem zjistíme případná fyzická či jiná omezení.

Ne každá modelka chce fotit akty, ne každá si pod tím slovem představuje to, co vy. I dívky, pro které ještě nedávno některé pózy nepředstavovaly problém, mohou mít nového, méně chápavého partnera nebo čerstvou jizvu po operaci slepého střeva. Vše se dá domluvit a příjemná atmosféra, naplněná vzájemnou důvěrou a porozuměním výsledku vždycky prospěje, byť by šlo i „jen“ o romanticky zasněný pohled do objektivu.

Vybírejme ovšem modelky nejen podle ochoty spolupracovat nebo se rovnou svléknout. Vybírejme i podle typu a hned tady na místě prozraďme, že soustředit se na vyslovené sexbomby a „lvice“ není pro seriózní práci dobrý začátek. Ovšem, pokud fotíte nové kanárkově žluté camaro na tuningovém srazu, beru zpět. My se tu ale bavíme o vyšších cílech!

Ne, že by nevypadaly super, ne, že bychom je (jinde a jindy) neměli rádi. Zůstává nesplněným snem mnoha amatérů, nějakou takovou „šťabajznu“ hezky vyfotit, často dokonce nejen vyfotit. Předobrazem podobných vysněných „uměleckých“ děl jsou atraktivní a dráždivé fotografie z časopisů pro pány. Nic proti tomu a chcete-li si pořídit podobný obrázek pro vlastní nebo cizí potěchu, jen do toho a hodně úspěchů.

Pokud vám jde ale o něco víc, nebo dokonce o skutečné umění, zapomeňte na sexbomby. Ženské pohlavní znaky, navíc takto přebujelé a lákavě naservírované, fungují na diváky-muže jako červený hadr na vydrážděného býka a spolehlivě přebijí jakékoliv, byť sebeupřímněji míněné výtvarné snahy. Nechcete přeci, aby diváci vykřikovali na vernisáži: „Panebože, to je ale kost“, nebo něco ještě horšího. Chcete − doufám, aby nezvladatelně a v extázi volali: „Mistře, jak jste tohle dokázal, jak vás něco tak jedinečného mohlo napadnout!“ Cítíte ten rozdíl?

Nechci radit, abyste dali naopak přednost „saudkovským“ přerostlým důchodkyním z Hlavního nádraží. To je druhý extrém, stejně opodstatněný, jako kterýkoliv jiný, pokud je ovšem zdůvodnitelný. Zejména v začátcích se ale extrémům vyhněte. I tak na vás v oblasti dívčího portrétu, glamouru a aktu číhá spousta technických, komunikačních a tvůrčích problémů, tak si nepřidělávejte další. Útlá dívka se spíše chlapeckou, nebo chcete-li, sportovní postavou, nebude strhávat tolik pozornosti na kvality samotné předlohy a dovolí více vyniknout kompozici, tvarové lince, osvětlení a všemu dalšímu, co jste vytvořili vy.

Zejména v aktu abstraktním nebo v pohybových studiích budete mít daleko méně práce s nevhodně vrženými stíny, s různými faldíky a záhyby kůže, které je u plnějších postav nutné maskovat pózou nebo osvětlením anebo později pracně retušovat v počítači. Naprosto ideální volbou jsou naopak ploché, štíhlé, křehké a ohebné tanečnice nebo baletky, jejichž pohybová kultura a grácie vám navíc může ušetřit spoustu trápení a promarněného času.

Pokud vám ovšem o Múzy a výtvarno nejde, pokud dáváte před vlastním heslem ve výtvarných encyklopediích přednost utěšeně napěchované prkenici, můžete se předchozím radám zvysoka zasmát. Čím klenutejší zadek, prsa, delší nohy, větší oči, tím lépe. Dvě kila silikonu platí víc, než kilo, botulotoxin je modla a šitím se dnes nemyslí kurzy domácích prací.

Nemusíte se přitom hlásit rovnou k porno branži, dokonce nejde vždycky ani o jen lehce erotické tituly tipu Playboy, FHM nebo Maxim. Specifickou odrůdou dívčího portrétu a aktu jsou totiž tuctové a všudypřítomné fotografie dívek pro obálky a reklamy nejen pánských časopisů. Dokonce i široká laická veřejnost (včetně žen a slávychtivých pubertálních dívek – další šance pro vás), krmená podobnými fotografiemi dnes a denně, ve své většině vzala již podobný druh účelové tvorby na milost. Krásné dívky od rána do večera a doslova na každém rohu předvádějí nejen své vlastní tělo v krajkovém negližé, ale svůdně se vlní i kolem nejnovějšího vysavače, motorové pily nebo nabídky bankovního úvěru.

Nahá krasavice smyslně šeptá do posledního modelu mobilního telefonu stejně, jako se těší, až konečně ulehne na naleštěnou kapotu drsně metalizovaného offroadu. O umění jde jen výjimečně, zato řemeslné nároky jsou zde extrémně vysoké. I před nástupem digitálních fotoaparátů se tady kinofilm bral jako nouzové řešení a téměř sprosté slovo. Nepsaným minimem byl střední formát. To platí do značné míry i dnes, kdy ani čipy s největším rozlišením ještě nedokážou pokaždé dostatečně podat jemné pleťové odstíny a ostře odlišit jednotlivé oční řasy nebo prameny vlasů. Jde tu také mnohem víc o kvality modelu, který by měl být maximálně dokonalý, než o výtvarné ambice fotografa.

Ten by spíš neměl kazit práci desítkám maskérů, kostymérů, stylistů, osvětlovačů a módních návrhářů. Musí většinou přesně plnit zadání reklamního grafika, který často dodá předlohu k fotografii nakreslenou do posledního detailu, včetně puntíčkářsky definovaných barev a druhu i směru osvětlení. Svou práci musíte ovládat dokonale a nesmí vás zaskočit ani sebepodivnější požadavky zástupce agentury nebo finálního média. Technické problémy musíte řešit za pochodu a odevzdávat jen prvotřídní výsledky, navíc se raději neustále usmívat jako v reklamě na zubní pastu. Zářivě bílé (ideálně porcelánové) zuby jsou plusem. Jen tak máte šanci zafotit si i příště.

Naopak, jste-li už známá hvězda reklamního nebe, vrčte, odsekávejte, mějte své originální a roztomilé manýry, buďte nedochvilní a nechte se prosit. Čeká se to od vás, stejně jako copánek, náušnice, tetování, baret nebo alespoň piercing.

Nejdražší produkce fotí své katalogy a reklamy v exotických lokacích a nešetří vzdálenostmi, počtem a krásou modelek, rozměry, penězi ani časem. Dostat se až sem není nic jednoduchého a pro mnohé fotografy jde o splněný sen. Řada jiných o sobě tvrdí, že by se v životě takto neprodali. A hrstka z nich to (doufejme) dokonce myslí upřímně. Tak si vyberte!
Dokonalé tvary předurčují tuto modelku pro obálky pestrých magazínů a zaručují ji obdiv mužů, jakož i nenávist žen všude, kde se objeví. Skutečně výtvarně angažovanou fotografii však s podobným objektem dokáže zhotovit jen opravdová fotografická osobnost anebo přísný asketa. Neriskujte podobná nedorozumění. Mnohem snadněji uspějete s „obyčejnější“ spolupracovnicí.
Dobře vyvinuté modelky nezavrhujte. Využijete je v mnoha oblastech, především v glamour, reklamní a obecně komerční fotografii.

Pokoušet se s nimi ale o „umění an sich“ je předem ztracený boj. Nad výsledným obrazem můžete básnit třeba půl hodiny o krásně barevném světle, o speciálním zrcadle a o vaší snaze postihnout (třeba) ducha hmoty, nakonec se ale stejně váš posluchač s pohledem upřeným do spodní třetiny (zlatý řez?) nepřítomně zeptá: „Cože, co jsi říkal? A její mobil nemáš?“
Stane se, že nikoho jiného, než dokonale fyzicky „vyspělý“ a přílišnou pozornost budící model prostě nemáte k dispozici (to jsou ale starosti, že?), a přesto máte ambice vytvořit cosi „věčného“, „vyššího“. Na ideální Madonu to stejně nevypadá, ale zkuste aspoň něco roztrhat, něco ušpinit, něco rozcuchat, něco zakrýt. Vyzývavý pohled nahraďte utrápeným. Pomohlo to?
Nejde jen o tvary, ale i o situace. Ve věku všeobecně dostupné a sledované pornografie (kdo říká: „Já ne“!, sleduje ji právě teď) jsou již navždy některá témata, spojení a rekvizity v seriózně míněné fotografii nepoužitelné. Již v šedesátých letech minulého století se blahoslavený Ján Šmok usmíval nad sebevíc duchovně pojednanou fotografií jeptišky se svíčkou (nebo mrkví) v ruce. A jestliže uvidí kterýkoliv zdravý muž pít nahou dívku lepých tvarů ze sklenice vody (mléko je ještě lepší), i kdyby předtím vystudoval dva výtvarné instituty, stejně se nedokáže soustředit na nic jiného, než kdy už jí konečně něco přeteče… Na druhé straně, kdo tohle ví, může toho docela dobře využít pro vlastní cíle. Třeba reklamní tvůrci by mohli v tomto smyslu o manipulaci s davy dávat školení od minuty.