Zrcadlovka a já: Fotka jako dárek?

Na druhou stranu, počasí stejně žádným fotovýletům nepřeje, takže má člověk alespoň možnost ponořit se do svého fotografického archívu o něco hlouběji a vydolovat několik skutečně povedených úlovků. Vánoce jsou takřka ideální příležitostí převést vybraná fotografická díla na papír a někoho jimi obdarovat. Tedy nejlépe někoho, komu fotografie budou něco říkat a koho by mohly potěšit.

Milovníkům přírody jistě očarují krásné přírodní scenérie, milovníkům žen a umění se zase spíše zavděčíte osobitými portréty či akty, babičkám a dědečkům bych doporučovala dát něco tradičnějšího, třeba fotografii jejich rodného domu nebo jejich vnoučátek. Koneckonců, vždycky se nemusí jednat zrovna o umění, a i přesto může fotografie udělat někomu velkou radost.

Ovšem výběr a příprava fotky něco zabere. Díky digitálnímu věku mám doslova stovky až tisíce fotek na disku, kterými jsem se musela letos prohrabat, abych ve finále zjistila, že nic přesně nevyhovuje mým smělým plánům. Nakonec jsem se raději rozhodla udělat úplně nové fotky. Na další úskalí jsem narazila, když jsem vybírala fotolab, kde by mi vytiskli dostatečnou velikost v požadované kvalitě. Jistě, velká fotka už něco stojí, tak si člověk přeje, aby podle toho vypadala.

Nemůžete ji dát jen tak do nějakého rámu, musíte koupit takový, který jí bude slušet a navíc bude dostatečně velký, aby fotografie správně vynikla. V tomto momentě už takový dárek něco stojí, i když pořád hovoříme jen o jediné fotografii. Příliš na tom nezáleží, pokud bude vaše úsilí korunováno úspěchem.
Jaký dárek ale dát někomu, kdo sám fotí? Aby se z Vánoc nestala fraška a z dárku jen předmět věčné kritiky? Už to úplně slyším. „Proč jsi vybrala zrovna tuhle fotku? A proč jsi ji ořízla zrovna takhle? Podívej, tady ti špatně dopadá stín, měla jsi to nasvětlit víc z boku. Já bych zvolil úplně jinou kompozici.“ Možná je lepší fotografům fotky jako dárky prostě nedávat. Určitě by to nafotili líp, takže to zřejmě ani neocení.

Vzpomínám si, že mezi mé nejoblíbenější vánoční dárky patřil blesk, tehdy ještě k foťáku Panasonic Lumix FZ5. Měla jsem z něj takovou radost, že se mnou celé svátky vůbec nebyla řeč. Jen jsem běhala a fotila. Dnes už mi žádné příslušenství k foťáku nikdo nekoupí. Jednak mám skoro všechno, co ke svému focení potřebuji, jednak tomu z mých blízkých nikdo nerozumí natolik, aby se pouštěl na tak tenký led. Co tedy dát někomu, kdo je na tom podobně jako já?

Vlastně jsem na to přišla úplně náhodou, když jsem brouzdala jednou prodejnou s fotovybavením. Vždycky mě štvalo mít plný disk fotek a žádné hotové. Stejným neduhem trpí i většina mých přátel fotografů. Přemýšlela jsem, jak je donutit, aby si pro svá díla zvolili jinou, klasičtější formu.

A pak mě udeřil do očí velký regál vyskládaný nejrůznějšími druhy fotoalb. Byly tam hezké, holčičí, růžové, romantické, svatební, dětské, ale i úplně obyčejné nebo zvláštní, na různé formáty fotek a s nejrůznějšími ozdobami a drobnostmi. Možná je to trochu staromódní nápad, ale přesto jsem zvědavá na tu chvíli pravdy čtyřiadvacátého prosince. Co na takový dárek bude můj drahý obdarovaný asi říkat?