Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoškola  |  Seriály
Fotoaparáty  |  Objektivy
Fotomobily  |   Software
Příslušenství  |  Ostatní
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně

Jaký digitální fotoaparát na dovolenou? – 2.díl

19.6.2006, Roman Pihan, článek
V minulém díle seriálu jsme se věnovali základním vlastnostem digitálního fotoaparátu – rozlišení a zoom rozsahu. Dnes tyto údaje rozšíříme o praktickou práci se zoomem, světelnost objektivu, stabilizaci obrazu a makro možnosti objektivu.
Jaký zoom potřebujete?

Potřeba zoom rozsahu úzce souvisí s tím, z jaké vzdálenosti nejraději fotografujete. Tam kde lze jít blíže není potřeba silně přibližovat zoomem a naopak tam kde je možné poodejít není potřeba širokoúhlého ohniska. Měnit stanoviště však není vždy možné ani účelné.

Široká ohniska (malé přiblížení zoomem) jsou potřeba tam, kde poodejít není možné – typicky architektura či interiéry. Pro zachycení celého interiéru (vnitřek kostela, obchod, zajímavá hala hotelu atp.) není možné "vystoupit za zeď" a tak nezbude než použít širokého úhlu záběru. Širokoúhlá ohniska budete též potřebovat pro fotografování skupin osob, které většinou vytvoří „široký útvar“.




Fotografování skupin lidí většinou vyžaduje krátká ohniska, aby se vám tam všichni vešli.

Široká ohniska se také často používají na krajinu či panoramata. Ani tam většinou nelze poodejít a navíc široká ohniska mají své kouzlo v dramatickém zdůraznění perspektivy. Výrazné popředí a do dálky rychle se zmenšující pozadí dává dojem hloubky a prostoru dokonce i na ploché fotografii. Je to proto častý trik krajinářů.




Krátká ohniska dramaticky zdůrazňují perspektivu – jinými slovy vše se do dálky rychle zmenšuje.

Široká ohniska jsou hojně využívána též v reportáži. Dominantní hlavní postava s širokým záběrem okolí za ní umožňuje hlavní postavu zasadit do prostředí kde se nachází a uvést jí tak v kontextu. Je to oblíbený styl např. časopisu National Geographic – vyžaduje však snímat z bezprostřední blízkosti (1-2 metry) a není tak vhodná pro stydlivé fotografy.




Širokoúhlá ohniska umožňují zasadit postavy do prostředí, kde se nalézají.

Široká ohniska se též hodí pro fotografování pod vodou. Voda přibližuje a tak z širokého ohniska na souši se stane jen průměrné ohnisko pod vodou. Z tohoto důvodu a z důvodu, že vzdálenost nad cca 2 metry pod vodou již zcela degraduje obraz, se dlouhá ohniska (přiblížení zoomem) pod vodou vůbec nepoužívají.

Střední rozsah ohnisek (cca 35-100mm) je dnes přítomen snad na všech fotoaparátech a je to okolí přirozeného zorného úhlu lidského oka. Hodí se tak na běžnou fotografii zaznamenávající věci tak, jak je vidí lidé. Přirozené podání sluší lidem, portrétům, dětem, zvířatům, přírodě i architektuře. Jsou ideální např. pro běžnou rodinnou fotografii.




Ohniska kolem 50 mm zhruba odpovídají zornému úhlu lidského oka a tak věrně zaznamenávají věci tak, jak je vidí lidé.

Dlouhá ohniska (velké přiblížení zoomem) se hodí všude tam, kde nelze jít blíže. Jsou to typicky záběry zvířat a to často i v zoologických zahradách – ani tam se obvykle nelze přiblížit ke zvířatům na metr - o fotografování v divoké přírodě nemluvě. Stejnou potřebu má i fotografování sportu - při snaze přiblížit se byste na hřišti překáželi. Je tak třeba respektovat odstup a přiblížení řešit opticky - zoomem. Dlouhá ohniska se hodí i v okamžiku, kdy svojí přítomností nechcete nijak ovlivnit či rušit scénu - obvyklý trik paparazzi.




Již samotná přítomnost fotografa a fotoaparátu často mění scénu. Dlouhá ohniska umožní fotografovat nepozorovaně.

Dlouhá ohniska se hodí i na záznam detailů – jejich vystřižení z celku. I k nim není možné se často přiblížit – jsou buď ve výškách, za zábradlím, před potok atp.

Dlouhá ohniska mají jedno velké kouzlo a sice že rozmazávají pozadí! A to je velmi žádaná technika, zejména u portrétů. Chcete-li tedy fotografovat s rozmazaným pozadím, potřebujete ohniska alespoň kolem 100 mm a více.




Dlouhá ohniska mají malou hloubku ostrosti a tak snadno rozmažou pozadí. Pamatujte si, že pro snímky tohoto typu musíte nastavit nejdelší možné ohnisko a nejnižší možné clonové číslo.

Na rozdíl od krátkých ohnisek, které perspektivu zdůrazňují, mají dlouhá ohniska tendenci perspektivu potlačovat. Hodí se tedy tam kde chcete, aby i vzdálené objekty byly na fotografii dostatečně veliké a nezmenšovaly se významně do dálky.

Světelnost objektivu

Další velmi důležitý (byť opomíjený) parametr objektivu je jeho světelnost. Jednoduše řečeno toto číslo znamená jak moc objektiv světlo „zeslabí“. Z logiky věci tak plyne, že čím nižší jsou tato čísla, tím lépe. U delších ohnisek je obecně těžší dosáhnout stejné světelnosti a tak v technických parametrech najdete rozsah světelnosti, např. F2.8-F4.0 což neznamená nic jiného, než že na krátkém ohnisku má objektiv světelnost F2.8, zatímco když vyjedete zoom na maximum, má jen F4 a světla tak dopraví na senzor výrazně méně.

Proč potřebujete světelnost?

Fotografujete-li za silného světla (na pláži, v létě v poledne atp.) nemusí vás skutečnost že objektiv dopraví na senzor jen málo světla trápit. Pokud ale chcete dobře fotografovat i za zhoršených světelných podmínek (interiéry, špatné počasí, v hustém lese, západ či východ slunce atp.) světla je málo a pokud ho ještě objektiv zeslabí, tak fotoaparát může ztratit schopnost fotografovat vůbec. Tedy – neztratí, ale bude muset natolik prodlužovat expoziční čas že snímky budou rozmazané. Nebo použije blesk. Nebo bude muset zvyšovat citlivost senzoru (ISO), která potom povede k silně zašuměným fotografiím. Dobrá světelnost proto umožní fotografovat bez blesku i tam, kde ostatní již fotografovat nebudou moci.




Světelné objektivy jsou záchranou tam, kde je málo světla. Lidé vybavení fotoaparáty s málo světelnými objektivy fotky totiž vůbec nepořídí jako např. v tomto klášteře, kde bylo zakázáno fotografovat s bleskem a blesk by stejně atmosféru zcela zničil.

Za špičkovou světelnost na krátkém ohnisku lze dnes považovat F2, za velmi dobrou F2.8 a za standardní F3.5. Na dlouhém ohnisku potom za vynikající F3.5 a standardní F5.

Stabilizátor

Velmi užitečnou pomůckou pro fotografování je vestavěný stabilizátor. Jedná se o citlivý mechanizmus, který mechanicko/optickou cestou eliminuje otřesy fotoaparátu způsobené chvěním rukou. Výsledkem je možnost fotografovat výrazně delšími expozičními časy (obvykle 4x až 8x) než bez stabilizátoru.

Makro režim
Kdykoliv potřebujete fotografovat z velmi krátké vzdálenosti, přijde vhod makro režim objektivu. Bývá označen obvykle symbolem květiny a umožní zaostřit objektiv na velmi krátké vzdálenosti - typicky několik málo centimetrů. I když technické údaje obvykle udávají nejkratší možnou zaostřovací vzdálenost, není to nijak podstatný parametr makra. Cílem totiž není krátká snímací vzdálenost (ta je spíš na závadu – hmyz uteče, na objekt si stíníte atp.), ale cílem je maximální zvětšení snímaného objektu – neboli tzv. měřítko objektivu. To udává poměr skutečné velikosti objektu ku jeho obrazu na senzoru (nikoliv na výsledné fotce). Pokud by objektiv měl měřítko 1:1, potom by 1 cm velká vosa byla na senzoru zobrazena též jako 1 cm, čili by vyplnila celou fotografii (typická velikost senzoru totiž je cca 4x6 mm)! Bohužel měřítko objektivu (to podstatné) se často nedozvíte, dozvíte se jen nekratší možnou zaostřovací vzdálenost a ta neříká sama o sobě nic.



Snímací vzdálenost je podstatná z praktického hlediska – z mnoha důvodů je lepší spíše o něco delší. Důležitější je ale největší možné měřítko objektivu.

V příštím díle našeho seriálu se budeme věnovat dalším parametrům digitálních fotoaparátů – zejména hledáčku a displeji, kvalitě obrazu, šumu a blesku.
Autor: Roman Pihan

Vystudoval ČVUT Fakultu elektrotechnickou. Po nástupu digitální fotografie se stal jedním z propagátorů jejího využití v komerční i amatérské praxi. Pravidelně přispívá fotografickými články do řady odborných časopisů, lektoruje a přednáší fotografii na konferencích. Vydal úspěšné knihy „Mistrovství práce s DSLR“ a „Mistrovství práce se světlem“.