Fotografický blesk na cestě časem – 10. díl

V minulém díle jsme dokončili popis tří základních dovedností, které vedou k téměř neznatelné práci s bleskem. Jsou to:

Je důležité si uvědomit, že bohužel ne vždy je možné všechny tři podmínky splnit. Například třetí podmínka – odražený blesk – je nesplnitelná v exteriéru (například snímky v nočním městě), kde není o co blesk odrazit. Problém činí i velké prostory (pražská Lucerna) či stropy obložené dřevem atd. Třetí podmínka je také automaticky nesplnitelná pro všechny interní blesky, protože vyžaduje natáčecí a sklápěcí hlavu blesku a jeho vyšší výkon (směrné číslo).

První podmínka je zase nesplnitelná v situaci, kdy trvalého světla je na pozadí tak málo, že jej bez použití stativu nelze na snímek zaznamenat. Nemáte-li stativ, je-li jeho použití zakázané, či hýbe-li se fotografovaný objekt (v takovém případě je přirozeně stativ k ničemu), tak trvalé světlo nelze se světlem blesku efektivně vyvážit. Na snímku bude proto jen kus scény osvětlený bleskem a pozadí bude typicky tmavé.

Druhá podmínka, i když méně často, také dokáže pozlobit. Například kombinace blesku s umělými světly (žárovky, zářivky) je velmi nápadná a je-li na snímku vše barevně důležité, nelze efektivně vyvážit bílou dobře pro celý snímek. Pomůže jen barevný filtr na blesk, máte-li ho s sebou.

Čím více výše uvedených podmínek splníte, a čím je splníte lépe, tím více bude blesk na snímku nepozorovatelný. Podaří-li se splnit všechny na 100 %, blesk se na snímku bude tvářit jako náhrada příjemného a měkkého denního světla podobného zamračené obloze. A naopak – nelze-li přes všechnu snahu splnit ani jednu podmínku, budou snímky vypadat jako typické snímky s bleskem – černé pozadí, ostré stíny a lesky a případně i posunuté barvy.

I při splnění všech výše uvedených podmínek nejsou ale všechny trable 100% zažehnány. Jedním nepříjemným problémem může být efekt červených očí, který lze jen stěží prohlásit za „pěkný“. Příčina tohoto jevu je ve faktu, že světlo blesku osvítí skrze otevřenou zřítelnici oka část prokrvené a tudíž červené sítnice. A to bohužel stejnou část, jakou zřítelnicí oka fotografujete. Efekt je o to horší, že blesk se často používá ve slabém světle, kdy jsou právě zřítelnice lidí velmi otevřené. Ve dne, kdy bleskem přisvětlujete stíny, je proto spíše vzácností.

Tento efekt je díky mechanismu svého vzniku tím slabší, čím více se bleskem svítí z jiného směru (úhlu) než od objektivu. Sice se taktéž bleskem osvítí část sítnice, ale díky stranovému svícení jiná, než se fotografuje. Proto efekt červených očí dělají nejsilněji kompaktní fotoaparáty, které díky své konstrukci mají blesk velmi blízko objektivu. Lépe jsou na tom interní blesky DSLR, které jsou výklopné, a proto svítí více z úhlu.

Nejlépe jsou na tom externí systémové blesky, které jsou díky své konstrukci velmi vzdálené od objektivu. Avšak i u systémového blesku lze efekt červených očí dosáhnout, pokud fotografujete přímým bleskem z větší dálky - cca 5 metrů a více. Efekt červených očí nemůže vzniknout při fotografování odrazem o strop.

Vynikající funkcí, která velmi efektivně šetří světlo a zlepšuje tedy směrné číslo, a tím dosah blesku, je tzv. zoom hlava blesku. Pokud fotografujete například interiér místnosti širokoúhlým ohniskem např. 24 mm, blesk musí svítit hodně do strany, aby rovnoměrně osvítil celou místnost. Pokud ale fotografujete např. portrét ohniskem 100 mm, je zbytečné, aby blesk svítit hodně do šířky. V tomto případě stačí úzký paprsek na obličej odpovídající záběru 100mm objektivu.

Běžné blesky (interní) obvykle tento problém nijak neřeší a svítí vždy do šířky. A to pro nejširší ohnisko kompaktního fotoaparátu nebo u DSLR , kde objektiv může být libovolný, pro ohnisko kolem 24 mm. Inteligentně měnit šíři kuželu světla podle nastaveného ohniska umí až systémové externí blesky, a právě této schopnosti se říká zoom hlava blesku.

Čím více však blesk se zoom hlavou svítí do šířky, tím na větší plochu se ředí jeho světlo, a proto mu klesá směrné číslo (dosah). Výrobci na marketingových materiálech udávají pochopitelně vždy nejvyšší směrné číslo blesku, které však platí jen pro nejužší kužel světla obvykle odpovídající ohnisku 105 mm. Proto při fotografování s bleskem s ohniskem širším bude směrné číslo blesku se zoom hlavou vždy menší, konkrétní hodnoty lze najít v dokumentaci.

Další často diskutovanou vlastností blesku je synchronizace na 1. nebo 2. lamelu. Tento efekt je ale obecně přeceňován a má smysl jej uvažovat jen u expozičních časů delších než cca 1/10 sec - navíc jen v případě, že se fotografovaný objekt výrazně hýbe, a ještě k tomu sám svítí či silně odráží světlo. Nejsou-li splněny všechny tyto podmínky, je nastavení 1. nebo 2. lamely prakticky lhostejné.

Jedná se vlastně o určení okamžiku, kdy má během nastaveného expozičního času blesk blesknout. Při nastavení synchronizace na 1. lamelu bleskne blesk na začátku expozičního času těsně po otevření závěrky, při nastavení synchronizace na 2. lamelu bleskne blesk na konci expozičního času těsně před uzavřením závěrky. Tuto skutečnost lze nastavit buď na fotoaparátu (u interních blesků pochopitelně jediná možnost) nebo na externím blesku.

Další funkcí, kterou nabízí obvykle jen externí blesky, je stroboskop aneb vícenásobné blesknutí blesku do jednoho snímku. Dojde tím k typickému rozfázování pohybu v rámci jednoho záběru. Při zapnutí funkce stroboskop přirozeně nefunguje jakákoliv automatika určování bleskové expozice (žádné E-TTL, iTTL atp.), a proto se musí vše potřebné nastavit na blesku ručně.

Příště se podíváme na bezdrátové odpalování a řízení blesků.