Ejhle člověk 13: Akt je nejvíc

Deváté Koho? – akt je nejvíc

U fotografie aktu je shánění modelek podstatně složitější, než u běžného portrétu, především pokud hledáte spolupráci na amatérské rovině. Ale při dostatečné trpělivosti i tady jistě časem uspějete. Obrovskou výhodou je, pokud již můžete ukázat nějaké svoje předchozí podařené výtvory. A znovu zdůrazňuji, pokud vystupujete seriózně.

Dívky riskují zejména při fotografování aktů mnohem více, než vy a tak se nedivme, že váhají. Navíc mají vyvinutý čich pro nejrůznější „baliče“ a frajírky, kteří fotoaparát používají jen jako zástěrku pro jiné cíle. Pokud už uspějete, snažte se je nezklamat a výsledek jim ještě před zveřejněním dejte k posouzení a k (písemnému) odsouhlasení, jak jsme o něm již mluvili.

Další možností, dnes již nikoliv nedostupnou, jsou profesionální modelky. Stačí ve Zlatých stránkách nebo mnohem pohodlněji na internetu vyhledat nejbližší modelingovou agenturu nebo modelingový server. Ceny za hodinu či den, pokud jste si nevyhlédli Naomi Campbell, unesete, a oproti nadšeným amatérkám ušetříte spoustu času s vysvětlováním a přesvědčováním. Navíc i mezi profesionálkami je mnoho začínajících modelek, které před honorářem dají přednost kvalitním zvětšeninám výsledků společné práce, kterými si doplní své nabídkové portfolio.
Zdá se vám, že to umíte, máte ochotnou modelku i potřebné odhodlání, ale chybí vám dostatečně prostorný ateliér a venku už je zima? Samé výmluvy! Nějaké okno snad doma máte i vy, ne?

Fotografie aktu je bezesporu královskou disciplínou a snad nejobtížnějším žánrem v oblasti fotografování lidí vůbec. Rozhodně by s ní neměli začínat lidsky nebo odborně nejistí jedinci a i na zkušené amatéry tu číhá řada problémů, pastí a slepých uliček, s nimiž se jinde dosud nesetkali. Ty jsou jak čistě technické, tak morální a psychologické povahy. Proč tedy s tolik obtížnou a dokonce občas skutečně nebezpečnou disciplínou vůbec začínat?

Odpovědí je tolik, kolik je tázaných. Někdo použije známý výrok sira Edmunda Hillaryho, který po návratu z vůbec prvního dobytí Everestu na nejapný dotaz jistého novináře, proč že vlastně na ty vysoké a nebezpečné hory lidé lezou, odpověděl velmi lapidárně: „Protože tam jsou!“ Je to výzva, jako vše obtížné. Navíc je nahé lidské tělo skutečně krásné (a tím nemyslím jen těla mediálně opěvovaných syntetických modelek a celebrit) a pro opačné pohlaví už od počátku světa představuje neodolatelný objekt touhy a přitažlivosti.
Na dnešních ukázkách chci demonstrovat obrovskou pestrost a různorodost světa aktu. Nepodléhejte stereotypům, snažte se přijít s vlastním nápadem. Nikde není například řečeno, že na fotografii aktu musí být všechno nebo dokonce alespoň „něco“ vidět. Je to jen na vás. A k takovéhle fotografii navíc přemluvíte i vaši stydlivou přítelkyni úplně hladce!

Je ale třeba důsledně rozlišovat mezi uměním (nebo, nemáte-li tak vysoké ambice, mezi standardním výtvarným projevem) a mezi pornografií. I ta je poháněna stejným přírodním motorem a má pochopitelně v jistých situacích své oprávnění, sleduje však zcela odlišný cíl: Chce být náhražkou reálného objektu a poskytnout uspokojení pohlavní touhy.

Výtvarně chápaný akt, o který nám jde, zdůrazňuje především estetickou, uměleckou a kulturní stránku věci, hledá, objevuje a zdůrazňuje v zobrazení lidského těla linie, křivky, polotóny, sděluje názor autora, působí jako dekorace nebo sdělení. V tom se neliší od mnohem starších pokusů malířů a sochařů na stejné téma. Na rozdíl od nich ale využívá specifický jazyk, který si fotografie za 150 let své existence vytvořila a zatímco v počátcích tyto své předchůdce hojně napodobovala a citovala, dnes již bohatě čerpá z kánonů, postupů a úspěchů vlastního světa.

Bylo by však omylem a značným zjednodušením domnívat se, že existují pouze tyto dvě cesty: Umění nebo pornografie. Ve skutečnosti je cest nekonečně mnoho, všechny se navzájem kříží, proplétají a chvílemi vedou těsně pospolu, aby se později znovu rozdělily. Navíc, platí-li u jakékoliv tvorby obecně, že co divák, to názor, platí to o aktu a hlavně fotografickém aktu desateronásobně.

O zařazení výsostně poetických aktů Stiborových nebo Borovičkových do výtvarného umění jistě diskutovat nebudeme, stejně jako nikdo nepochybuje, že časopis Leo publikuje sice technicky kvalitní, ale čistočistou a navíc nepříliš nápaditou pornografii. U mnoha pánských magazínů typu Playboy nejde sice o pornografii, ale o výtvarné umění také zcela jistě ne. Snad bychom mohli říci, že reprezentují technicky a profesionálně prvotřídní řemeslo, hraničící svou líbivostí s kýčem, podobně jako akt využívaný přečasto například v reklamě.

Doposud to bylo docela jasné. Ale kam zařadit některé provokativní fotografie Jana Saudka, Helmuta Newtona, Adolfa Ziky a mnoha dalších známých tvůrců? Tady se už tábor kritiků a diváků dělí, hádá a pere. A to tím vášnivěji, čím méně sám něco podobného zkoušel či zkouší.
Jindy se zase můžete zaměřit jen na hru samotného světla, modelujícího tvary vašeho modelu a prosvítajícího jeho rozhozenými vlasy – nebo na vlající látku, splývající ladně po jeho těle.

Nebezpečí nápodoby cizího díla, ať chtěné, či nevědomé, je v oblasti fotografie aktu enormní. Platí-li obecně, že fotografováno již bylo vše, o aktu můžeme směle prohlásit, že vše již bylo fotografováno tisíckrát a milionkrát. A vesměs lépe, než to kdy dokážeme my. Má tedy stále ještě cenu se na tomto poli o cokoliv pokoušet? Jednoznačně! Ale počítejte se značnými porodními bolestmi!

Již samotný úmysl fotografovat akty vyvolává řadu otázek, pochybností, případně kritiky okolí. Všechny tyto otázky musíme alespoň v duchu sami sobě zodpovědět a s odmítavými názory se vyrovnat, ještě než sami začneme. V této fázi ani nepotřebujeme modelku. Je zbytečné, aby znuděně seděla ve zšeřelém studeném ateliéru a svlečená jektala zuby zimou. Těžko by chápala naše zmatené pobíhání, trhání vlasů, tlučení hlavou o zeď anebo naopak skelné pohledy do nekonečna.

Ve své hlavě a v tom, co chceme a co očekáváme, si musíme udělat jasno nejprve sami. Před modelkou musíme vystupovat suverénně a sebejistě, jako zkušený filmový režisér. Jinak plýtváme svým i jejím časem. Komunikace s modelkou aktu je řádově složitější, než třeba u portrétu. Otázka vzájemné důvěry je ještě mnohem důležitější. Nebezpečí naprostého ztroskotání takového prvního pokusu je nepřímo úměrné našim technickým i lidským zkušenostem a proto bychom měli s aktem začínat až po důkladném osvojení si základů portrétní, případně módní, taneční nebo glamour fotografie.

Model, pokud nejde o naši životní (nebo víkendovou) partnerku (s níž je práce jednodušší jen dočasně a na první pohled), by nás měl dobře znát a důvěřovat nám, jinak první fotografie nebudou stát za moc. Klíčová je práce se světlem a schopnost vymyslet a spolu s modelem vytvořit esteticky vhodnou pózu s ohledem na jeho tělesné dispozice. Neosvědčilo se slepě kopírovat pózy ze známých fotografií či časopisů, i když jinak se z nich lze, stejně jako v jiných odvětvích fotografie, naučit mnohé.

Potíž spočívá v tom, že každý člověk má jiné vzájemné poměry tělesných proporcí a délky i tvary končetin, jinou barvu a strukturu pleti, jiné pohybové dispozice, jinak výrazné i situované ochlupení či ochmýření nejrůznějších částí těla. Proto póza, která u jednoho modelu působí snově, romanticky a vrcholně esteticky nebo sexy, u jiného není nic než trapná, křečovitá a směšná.

Stejně jako u herců, ne každá dívka dokáže zamýšlenou pózu nejen fyzicky vytvořit, ale zároveň prožít a působit v ní přirozeně. Navíc samotná póza není vše. Fyzicky dokonalý model neexistuje, ačkoliv nás média celý život přesvědčují o opaku. Výslednou reklamní iluzi vytvářejí všude na světě týmy kreativních stylistů, počítačových retušérů a fotografů, šikovnějších, než jsme my.

Již mnoho jinak docela estetických kompozic zabil v protisvětle nepatřičně zářící porost jemných chloupků na rukou či nohou, kterého si v běžném osvětlení ani nevšimnete. Stejně nepatřičně až vulgárně může působit zjizvená nebo jen podrážděná pokožka po čerstvém oholení. Viditelné může být i promodrání pokožky v chladném prostředí, nemluvě už o „husí kůži“, neupravených nehtech, mateřských znaménkách, příliš zřetelných pihách, atd.

Hodně pomůže tělová kosmetika, řadu věcí zachrání či zakryje vhodný výřez nebo později počítač. Nezapomeňte ale, že jsme fotografové, ne malíři! Myslíte-li si, že vše doděláte „potom“, mohli jste si místo drahého fotoaparátu a modelky pořídit štětec a plátno nebo alespoň omalovánky.

Zcela zásadní je volba vhodného osvětlení. Jednak zdůrazní křivky a jemné valéry pleti, o které nám jde, jednak při správném postupu a zvoleném úhlu a jeho barvě potlačí většinu těch nepěkně naturalistických detailů, o nichž jsme mluvili. Řekněme si ale rovnou, že lidská figura je pro osvětlování celku mimořádně obtížná, a to jednak pro svou velikost, hlavně však pro složitost a různorodost svých tvarů.

Osvětlení, které jsme s úspěchem vyzkoušeli při portrétu a které i nyní u vámi vymyšleného aktu vhodně modeluje kulatou, krátce ostříhanou hlavu, nemusí vyhovovat pro dlouhé, rovné a štíhlé paže nebo nohy. Každá část těla vrhá svůj vlastní stín, tenhle je dokonalý a tenhle ne. Hlavně zpočátku můžete být proto úspěšnější s použitím měkkého rozptýleného světla, třeba od velkého okna nebo z rozměrných softboxů, nasazených na světelné zdroje. Čím méně jich bude, tím méně budete řešit technických potíží.

V běžné amatérské praxi se ale budeme většinou potýkat s jejich nízkým světelným výkonem, jakož i s potřebou mnohem většího odstupu světel i fotoaparátu od modelu při snaze o nezkreslené zachycení a rovnoměrné osvětlení celé postavy. To, co stačilo pro portrét, zcela jistě nestačí pro akt. Řešení je v případě omezeného prostoru jediné – zaměřit se jen na část postavy, na detail.
Anebo rezignujte na ateliér a umělé osvětlení. V plenéru a při přirozeném světle mohou vzniknout překrásné fotografie a také tam vznikají. Stejně tak tam ale vznikají nové problémy. Při opuštění soukromí vlastního bytu či ateliéru je na vás, zajistit modelce nerušené prostředí, pocit bezpečí a klidu k nezbytnému soustředění. Vyzkoušejte, tak jako zde, opuštěné stavby, nebo tradičně lesy, louky a o dovolené třeba prázdné pláže. Adolf Zika doporučuje Kanárské ostrovy, Peter Nagy má prý raději Karibik.
Každý akt nemusí být stejný, tak jako není stejný každý portrét nebo fotografie krajiny. Je jen na vás, co vymyslíte. Shromažďujte vhodné rekvizity, součástky oblečení, ušijte nebo nechte ušít pro vaše záměry vhodné průsvitné řízy, drapérie nebo záclony. Najděte nebo vytvořte vhodné prostředí, vyčkejte na nejatraktivnější světelné podmínky nebo je sami připravte s pomocí speciálních nebo improvizovaných světelných zdrojů.

Při kombinaci levných trvalých světel a stísněného prostoru, plného papírových pozadí a snadno vznětlivých lehkých textilií nezapomeňte na riziko požáru a myslete na vhodná preventivní a bezpečnostní opatření. Profesionální odrazné desky nebo softboxy jsou dražší, ale jsou konstruované na vysoké teploty. Chladná záblesková nebo i málo výkonná zářivková světla stojí nemalé peníze, ale odrazný deštník zaručeně nepropálí.

A vždycky platí, že není tolik důležité, jak velký a jak vybavený ateliér či jiný prostor vlastníte, ale jak věrohodnou, působivou a originální atmosféru a prostředí v něm dokážete vytvořit pro originální a působivou fotografii! Nejsou-li vložené finanční prostředky vidět na hotovém obraze, byly vynaloženy zbytečně!

Konkrétní rekvizity, světelné řešení i pózu přizpůsobíme stylu a náladě, které hodláme vytvořit. Zcela jiné pojetí vyžaduje klasický akt, v němž vystačíme s vhodnými drapériemi, rozptýleným osvětlením a inspirací v malířství, jinak budeme postupovat v případě našeho okouzlení tzv. českou školou aktu 60. let minulého století.

Tady jsou většinou nepřípustné šperky a přehnané líčení. Zapomeňte na dráždivé spodní prádlo a další části reálného oblečení. Uplatníte bílé či černé splývavé látky, minimalistická aranžmá, detailní výřezy, boční osvětlení anebo přímé protisvětlo, vytvářející siluety.

Láká vás naopak akt ve stylu módní fotografie? Budete potřebovat extravagantní oděvní součástky, atraktivní moderní nebo naopak kontrastující interiér, velmi štíhlé a krásné modelky a imaginaci Helmuta Newtona. Nebojte se jasných a pestrých barev, prokázat ale musíte mimořádné estetické cítění, originalitu a vkus. Neobejdete se bez kvalitní vizáže.

Vyzkoušejte americkou noc (silná záblesková světla v exteriéru přebijí sluneční světlo a vytvoří za dne zdání noci s temně modrou oblohou). Vše by mělo působit ještě o řád dokonaleji, než v předešlých případech. Počítejte se značným časem, věnovaným pozdější počítačové retuši, vyhlazování a barevným korekcím.

Anebo vyzkoušejte akt jako syrový černobílý pseudodokument. Fotografujte v autentickém, špinavém a pochmurném prostředí, v opuštěných uličkách, ve sklepích, v odstavených nákladních vagónech, na zválené posteli pod oprýskanou zdí s mapami a pavučinami po chybějících obrazech. Atmosféru dotvoří fotogenicky se linoucí (ale zdraví všech aktérů i tak poškozující) kouř ze zapálené cigarety, díra na punčoše, rozmazaná rtěnka, neupravený účes.

Nebo vás láká plážová idyla à la Pobřežní hlídka? Máte slabost pro nablýskané, tuningem napěchované automobily? Nebo ulítáváte na moderní architektuře a máte shodou náhod klíče od terasy jedné takové čerstvě dostavěné vily? Nebo…?
Když už máte stále stejnou a přeci jen časem okoukanou modelku, měňte prostředí (to je náročnější cesta) nebo jen rekvizity a nápady. Objednejte si třeba speciálně pro fotografování přelet vrtulovým letadlem nad scénou a zakomponujte ho do obrazu, který nazvete „Obletovaná“. Tenhle přelet je opravdový, byť neobjednaný, expozice pochopitelně vícenásobná. Vyzkoušet můžete i s autem, motorkou nebo bicyklem. Pozor na bezpečnost!
Vděčné prostředí i světlo, jakož i klid na tvořivou práci můžete najít na leckteré prázdné půdě. Hlídejte si trouchnivějící trámy ve stropě, ať vaše modelka nebo vy sami nezmizíte nečekaně v propadlišti dějin. Zažil jsem to a není to nic příjemného, ani když se to jako zázrakem obejde bez úrazu.
Připravte si včas nápady a rekvizity. Vytipujte si již nyní při svých výletech a zimních procházkách vhodné a klidné lokace pro příští sezónu. Fotografovat akty lze i venku po celý rok, včetně hlubokého sněhu. Od jara do podzimu to ale při dodržení základních pravidel může být nakonec naprosto pohodová a vcelku technicky nenáročná zábava pro všechny zúčastněné. A na rozdíl od tisící devadesáté šesté návštěvy hospody i finančně dostupná a často s mnohem trvalejšími následky (někdy i s výsledky)!