Panasonic Lumix LZ10: překvapivý všeuměl

Ač by Panasonic Lumix DMC-LZ10 mohl patřit mezi obyčejné kompakty, už na papíře vypadá docela slibně. CCD snímač nabízí vysoké rozlišení 10 megapixelů, ale bohužel na poměrně malém snímači s 1/2,33" úhlopříčkou. Objektiv se chlubí rozsahem ohniskových vzdáleností již od 30 milimetrů a je tedy ladně spíše širokoúhlý. Přitom nabízí 5× násobný optický zoom, který je navíc i stabilizovaný. O zpracování obrazu se stará inovovaný Venus Engine IV. Fotoaparát nabídne dokonce i manuální režimy nastavování expozice, takže očekávání byla opravdu vysoká.

 

 

Velikostí spadá fotoaparát do třídy klasických kompaktů. Nemá tedy ani tenké tělo, ale na druhou stranu mu chybí i výraznější grip a objektiv není pro jistotu vysunut vůbec. Do redakce jsme dostali černou verzi fotoaparátu. K dispozici je však i stříbrná. Tělo je bohužel jen plastové, přesto však působí fotoaparát nadmíru solidním a tuhým dojmem. Žádná krytka se neviklá. Design oživují kovové prvky, a tak alespoň z mého pohledu můžu říct, že se jedná o líbivý, dobře působící fotoaparát.

Přední straně tradičně dominuje objektiv. Panasonic zde decentně upozornil na největší rozlišení 10 megapixelů a širší ohnisko 30 milimetrů. Mírně vystouplý grip má část ze šedivé gumy. Ta je ale na místě, kde vaše ruce nespočinou. U objektivu je logo "L", tedy Leica. Nahoře už je jen integrovaný blesk a pomocné zaostřovací světlo.

O objektiv se stará věhlasná značka Leica. U tohoto fotoaparátu nabízí po přepočtu výborný rozsah ohniskových vzdáleností. Začíná totiž už na 30 milimetrech a tím pádem nabízí poměrně široký úhel záběru. Naproti tomu je k dispozici i pětinásobný optický zoom, takže nejdelší ohnisko činí 150 milimetrů. Na svou třídu tak nabídne i slušné přiblížení. Jestli však něčím objektiv skutečně nepotěší, pak je to velmi podprůměrná světelnost. Už na širokém ohnisku je tato hodnota F3,3, na nejdelším pak F5,9. To rozhodně není dobrá vizitka, zvláště když si uvědomíme, jaké zázraky se světelností dokázaly objektivy Leica u ultrazoomů Lumix FZ7. Světelnost nepotěší dokonce ani svým průběhem. Už na ohniskové vzdálenosti 60 mm, tedy na dvojnásobném zoomu, je její hodnota velmi vysokých F5,2! Naopak objektiv udělá velkou radost svou stabilizací (Mega O.I.S. stabilizace), jež nepostrádá svůj smysl ani účinek. Tím nahrazuje špatnou světelnost a mechanická stabilizace je v této třídě vítaným zpestřením, i když ne tolik neobvyklým.

Vrchní pohled ukáže trochu větší šířku fotoaparátu stejně jako maximální vysunutí objektivu. Rovněž je vidět stříbřitá část, která vypadá velmi efektně a příjemně oživuje design fotoaparátu. Vedle označení modelu fotoaparátu zde najdete kolečko expozičních režimů, které se ovládá přímo výborně. Jeho chod je spíše měkčí, ale jistý, a dá se celkem snadno ovládat i při držení fotoaparátu jednou rukou. Po zkušenostech s FZ7 se však trochu obávám "vychození". Nalevo od něj je miniaturní mikrofon. Dále zde najdete spoušť s velmi dobrým a přirozeným chodem stejně jako prstenec zoomu. Ten se rovněž ovládá velmi příjemně a prst neklouže ani v jednom směru.

Zbývá tlačítko E.Zoom, po jehož zmáčknutí se samo nastaví největší optické přiblížení. Po dalším stisku se přidá i rozšířený optický zoom (8,9× přiblížení, zmenší velikost snímku na 3 megapixely) a další stisk vrátí základní 30mm ohnisko. V případě, že máte aktivovaný digitální zoom, tak ještě rozšířený optický zoom s digitálním a až čtvrtým stiskem se fotoaparát vrátí zpět do původního zobrazení. Ač se jedná o velmi užitečnou pomůcku pro co nejrychlejší přiblížení, myslím, že na ni bude každý zapomínat a zoomovat ručně. Fotoaparát se spouští posuvným spínačem. Toto řešení osobně v lásce nemám, chybí mi dojem větší trvanlivosti a hůře se jím fotoaparát spouští. Naopak velmi jednoduše se vypíná, prstem jej prostě zatlačíte. Ke spuštění jej potřebujete přitáhnout k sobě a to je pomalejší a méně jisté.

Zadní strana vypadá docela komplikovaně. Hlavním prvkem je poněkud menší 2,5" LCD displej s rozlišením 230 000 pixelů. Jeho hlavním neduhem jsou velmi malé pozorovací úhly. Ovšem k displeji se ještě vrátím v samostatné kapitole. Na levé straně seshora nejdeme další posuvné tlačítko, tentokrát pro přechod mezi režimy focení a prohlížení. Osobně mám z tohoto řešení nedobrý pocit. Spínač nevypadá nejjistěji (nemám dojem, že by toto časté přepínání režimů mělo tlačítko dlouho vydržet) a poměrně komplikovaně se mezi režimy také přechází. Zrušení prohlížecího módu namáčknutím spouště není možné. Musí se opět posunout spínač a zbytečně to zdržuje. Pod ním je tlačítko EXPOSURE, jímž se aktivuje a deaktivuje nastavování expozice v manuálním režimu či režimech priority clony a času.

Dále je zde čtyřsměrný ovladač s potvrzovacím tlačítkem SET uprostřed. Jejich ovládání je naprosto přirozené, stisk jistý a bezproblémový. Směrem vzhůru se upravuje expozice, vlevo samospoušť, dole se zapíná makro a vpravo blesk. Spodní dvě tlačítka už slouží jen k úpravě zobrazení displeje (tlačítko DISPLAY) a pro vstup do rychlého menu slouží tlačítko Q.MENU. Tímto se také mažou fotografie. Rychlé menu je skvělý počin - dostanete se do jednodušší nabídky, ve které můžete upravit citlivost ISO, nastavit sekvenční snímání, vyvážení bílé nebo pár dalších drobností, aniž byste museli lézt do klasických nabídek menu. Velmi dobrý nápad. Nad tlačítkem DISPLAY je ještě malé světlo signalizující práci fotoaparátu.

Levá strana je naprosto nezajímavá, je zde pouze krytka pro vstup USB kabelu. Nejedná se o žádnou gumovou záslepku, ale o poctivý plast, který se po odklopení zaaretuje. Po dlouhé době zde máme fotoaparát, který má klasickou vyklápěcí krytku, jež přidává na dojmu solidnosti.

Pravá strana má ouško pro provlečení poutka a krytku, za kterou můžete nalézt paměťovou kartu. Lumix DMC-LZ10 podporuje oblíbené SDHC karty, za což Panasonic chválím. Pochopitelně podporuje i starší SD s nižší kapacitou a MMC karty (pouze pro statické snímky).

Karta se vkládá naprosto klasickým způsobem, tedy přední stranou k fotografovi. Panasonic nám zapůjčil vedle fotoaparátu i rychlou (Class 6) SDHC kartu s kapacitou 8 GB, což stačí na téměř 1600 fotografií v nejvyšší kvalitě a rozlišení 10 megapixelů.

Spodek fotoaparátu nabídne stativový závit, který je však plastový a vyosený ze středu fotoaparátu. Není však úplně na kraji, takže ani nevadí, že musí nést téměř 190 gramů váhy (s bateriemi a kartou). Na opačné straně je prostor pro dvojici AA baterií. Jako obvykle, i zde nejsou baterie jištěny západkou, ale až samotnou krytkou, která se tím tak hůře zavírá. Krytka má rovněž jištění.

Po odklopení tady najdete místo pro dvě AA baterie. Jak již bylo řečeno, obvykle baterie nebývají jištěny a nejinak je tomu i zde. Proto pozor, ať vám baterie nevypadnou na zem.

Panasonic Lumix DMC-LZ10 je tedy i na druhý detailnější pohled velmi zajímavým fotoaparátem. Působí velmi solidně a až na hloupé posuvné tlačítko přepínání režimu fotografování a prohlížení se docela dobře drží a velmi příjemně ovládá.