Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoškola  |  Seriály
Fotoaparáty  |  Objektivy
Fotomobily  |   Software
Příslušenství  |  Ostatní
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně

Zhýčkané oko nadšeného fotografa

2.2.2012, Radek Fiala, fejeton
Jako jen nadšení fotografové se vesele můžeme oprostit od moudra co zákazník chce, to dostane. Z čiré radosti si tu a tam pověsíme na zeď vlastní, střídmě saturovanou krajinku a žádná návštěva si nám do toho nedovolí kecat.

Poznámka: Samotného mě teď zarazila deformace počítačovým věkem, při myšlence na vtip s hardwarovým diskusním fórem v obýváku pod fotkami, než mi došlo, že návštěvní knihy jsou běžná, existující věc. Zpátky k tématu.

Téma saturovaného umění pro běžného diváka jsem už nakousl. V komentářích jsme si s několika kolegy posteskli nad současným všeobecným vkusem a tím bylo ve věci, jako v každém on-line držkování, učiněno za dost.

Jako nadšený fotograf mám pár oblíbených autorů, ke kterým občas virtuálně nahlédnu a vím, že budu znovu žasnout nad dokonalostí jejich díla. Široké záběry ostré z rohu do rohu, reportážní momentky dokonalého postřehu nebo detaily divokých zvířat z nechutně drahého bílého skla. Ovšem jako nadšený cestovatel také zotvírám všechny nově vycházející cestopisy v knihkupectví. A i tady často žasnu, aniž bych přečetl jediný řádek, a není to v dobrém.

Dneska vydává cestopis s fotkami každý, kdo dojel na kole z Brna do Plzně. A zdaleka nebývá plný jen za oko tahajícího fenoménu beznohého cvaku a nakloněné hladiny mořské (případně rybniční). Cestovatelé klidně cvaknou horu s vypáleným nebem přes půl stránky, pár set pixelový zubatý výřez natáhnou přes stránku celou nebo přiloží rádoby kalendářový západ slunce s šumem, který ze scény dělá barevnou abstrakci k zamyšlení.

Pak jsou tu řady profíků, kteří vezmou své nejlepší fotky za dvacet let a nacpou je barvoslepému vydavateli na kalendář, pod záštitou svého bezmezného věhlasu. Jen je smůla, že dnešní tiskárny dokonale prokreslí brutální aberaci historických skel a čtyři megapixely trávy se na á trojce už neslijí do mechové zeleně jako kdysi, ale zuřivě cení tři miliony ostrých zoubků na vyděšené oko nadšeného amatéra.

Raději nevidět!




Někdo už by měl vyndat hlavu z mísy.
(Praha, 2011)


Po baťůžkáři nechci, aby tahal zrcadlovku a tři kila ve skle. Borci udělají smysluplné fotky i mobilem. Profík by se ale trochu namáhat mohl. Mohl by začít tím, že zapomene na svůj dávno expirující věhlas z dob temných komor a naučí se s dnešní technikou. A nejvíc bych si přál, aby alespoň vydavatelé měli soudnost a zoufale necpali na trh všechno. Říkám si, že i běžný spotřebitel má alespoň nějaké nároky na kvalitu a taková díla rychle zmizí ve výprodejích levných knih. Ale k tomuto článku mě bohužel inspirovaly obdržené reklamní velkoformátové kalendáře hor a vodopádů (opět) na další rok...

A přitom se všude válí tolik dokonalých fotek. Cožpak kvalita nestojí za těch pár dolarů licence? Nebo je jen oko nadšeného fotografa zhýčkáno a namlsáno exotickými krajinkami z brilantního manuálního širokáče od Zeisse? V každém případě je to vlastně jen dobrá zpráva z trhu pro nás všechny, kteří jsme na Zeisse ještě neušetřili. A kalendář si uděláme vlastní.