Fotoškola - 5.díl: Třídy digitálních fotoaparátů
10.4.2006, Roman Pihan, článek
Digitální fotoaparáty zaznamenaly obrovský boom a skoro každá česká rodina již alespoň jeden vlastní. Překotný vývoj však pokračuje dál a tak jaký fotoaparát pořídit neřeší jen ti, co zatím nabídce odolávali, ale i ti, kteří pořizují druhý do rodiny případně se rozhodli svůj fotoaparát inovovat. Otázka „jaký vybrat“ je tak na pořadu dne stále a stále…
Na úvod konstatujme, že tento článek si neklade za cíl a ani nemůže nabídnout precizní a universální klasifikaci digitálních fotoaparátů. Je to spíš základní pohled na současnou nabídku který umožní se zorientovat a utřídit si pojmy, požadavky a potřeby. Trh je ovšem rozmanitý a výjimky na všechny strany není problém najít. Použité třídění není jen zkušeností redakce, ale i běžnou praxí podle které třídí fotoaparáty řada ostatních serverů a publikací.
1. Fotomobily
V pravém slova smyslu se nejedná o fotoaparáty. Schopnost fotografovat není prioritou těchto zařízení a vestavěný fotoaparát je jen jakýsi „bonus“. Jednoduchá optika, jednoduché ovládání, ultraminiaturní senzor – to vše zatím nedává předpoklady pro kvalitní fotografii schopnou tisku na papír velikosti alespoň 13x18cm. Přesto jejich praktické použití je obrovské! Neustálá přítomnost fotoaparátu se skvěle hodí na pohotovou dokumentaci dopravních nehod, fotokopie dokumentů, záznam otvíracích hodin obchodů a jsou známy i případy, kdy fotomobil díky fotce zachránil životy. V neposlední řadě se jedná o skvělou zábavu – diskotéky, výlety, dovolené se schopností okamžitě odeslat snímek přes MMS nebo e-mail komukoliv na světě!
2 MPix fotoaparát s optikou Carl Zeiss, různé možnosti nastavení expozice a obrazu, vestavěný blesk i makro režim - fotomobily se prostě „snaží“. Stále se však na vážnou fotografickou práci nehodí.
2. Stylové kompakty - digitální šperky
I když účelem těchto zařízení je již fotografie, tak je u nich kladen spíše důraz na image než na praktické stránky focení. Jedná se tak většinou o miniaturní digitální „fotošperky“ vyjadřující spíše životní styl jejich majitele a silně podléhající módě. Jedná se většinou o plné automaty s jednoduchou optikou a důmyslným designem. Designu je podřízeno vše a tak je skoro pravidlem velmi malý senzor a miniaturní objektiv s extrémně krátkou ohniskovou vzdáleností. Důsledkem krátkých ohniskových vzdáleností je extrémní hloubka ostrosti (vše je stále ostré) a tak často zcela chybí ostřící systém. To vyhovuje jak konstruktérům, tak majitelům – téměř totiž nelze pořídit nezaostřenou fotografii. Za dobrých světelných podmínek jsou tyto kompakty schopné pořídit i kvalitní fotografie, řízení expozice, hloubky ostrosti, použití filtrů či rychlá reakce na spoušť (reportáž, sport atp.) však patří do kategorie snů.
Velmi malé rozměry (zde tloušťka jen 16mm), moderní barevný kryt, velmi jednoduché ovládání – to jsou základní vlastnosti stylových kompaktů. Přesto však dosahují dnes již rozlišení 4 - 6 MPix a mají často i optický zoom alespoň 3x.
3. Běžné kompakty
Asi nejrozšířenější kategorie fotoaparátů určená pro běžného spotřebitele. Dostatečné rozlišení 4 - 8 MPix, optický zoom typicky 3 - 4x, vestavěný blesk, snadná obsluha přes dnes již standardně české menu a plný automat - to vše umožňuje snadno fotografovat všem stylem „namiř a zmačkni“. A právě snadnost použití a za standardních světelných podmínek i dobré výsledky vyhovují velké skupině uživatelů. Dnes je již vyřešena i spotřeba energie a tak na 2 běžné tužkové akumulátory typu AA jsou fotoaparáty schopné i velmi dlouhé práce. Bolestí však stále zůstává malý senzor, objektiv s extrémně krátkým ohniskem, vysoký šum v obraze a pomalá reakce na spoušť. Vestavěný blesk je účinný tak na 3 až 4 metry a jeho umístění blízko osy objektivu vytváří často silný efekt červených očí.
Proč má malý senzor velký šum?
Senzor běžného kompaktu má velikost cca 6x4 mm a při rozlišení např. 6 MPix (3000 x 2000 bodů) vychází rozměr 1 pixelu méně něž 2 μm. Bohužel citlivost pixelu na světlo je dána právě jeho plochou – na větší plochu dopadne více fotonů. A tak malý senzor musí dohánět svůj malý rozměr zesílením a každé zesílení signálu (jako u hifi věže) zvedá šum.
V dobrých světelných podmínkách bude kvalita obrazu i velmi jednoduchých kompaktů přijatelná. Kde však začnou mít problémy jsou náročné světelné podmínky. Na obrázku je vidět šum v tmavých částech a barevná vada objektivu (fialová duha).
Proč malý senzor potřebuje objektiv s krátkým ohniskem?
Je to podobné jako u projektoru – promítáte-li na malé plátno, musíte k němu blízko. Druhý důvod je mechanický – do kompaktů malých rozměrů se jen obtížně vej de objektiv s ohniskem delším než několik milimetrů.
Proč krátké ohnisko udržuje vše ostré?
Hloubka ostrosti (rozsah vzdáleností kde je ostrá kresba) je ovlivněn třemi faktory:
Co to jsou přepočítaná ohniska u zoomu?
Ohnisko objektivu udává, jaký zorný úhel objektiv zobrazuje. To ale logicky závisí na velikosti senzoru – malý senzor uvidí pouze část scény kterou objektiv zobrazí a tím zúží úhel. Proto se v praxi vžilo udávat ohnisko objektivu přepočítané na velikost kinofilmového políčka 24 x 36 mm. Je tak možné vzájemně snadno srovnávat objektivy bez ohledu na to, jak velký je ve skutečnosti senzor fotoaparátu.
7 MPix rozlišení, 4x optický zoom, manuální režimy expozice i možnost externího blesku, to jsou známky kompaktu vyšší třídy. Naproti tomu optický hledáček a pomalá reakce na spoušť (kolem 1 vteřiny) řadí tento kompakt někam mezi běžný a vyspělý.
4. Vyspělé kompakty
Tato třída digitálních fotoaparátů patří stále do kategorie kompaktů, ale žebříček priorit je nastaven jinak. V první řadě je to již možnost kvalitní kreativní či umělecké fotografie, teprve v druhé řadě jsou rozměry, váha, cena a jednoduchost. Senzor bývá větší a je nastaven na kompro mis kvalita obrazu / přijatelný rozměr fotoaparátu. Větší senzor vyvolá současně potřebu objektivu s delším ohniskem kde jednak stoupá kvalita kresby a současně je již možné pracovat s hloubkou ostrosti. Také bývá větší zoom rozsah (typicky 8 - 12x), což umožňuje jednak se reportážně přizpůsobovat situaci a také řídit hloubku ostrosti. Fotoaparáty již nabízejí celou řadu příslušenství – filtry na objektiv, externí blesky, drátové spouště ale také možnost rozsáhlého nastavení parametrů a veličin (kreativní expoziční režimy, vyvážení bílé, různé metody měření expozice a ostření). Stoupá i rychlost reakce na spoušť umožňující reportážní snímání. Bohužel tím vším stoupá i cena, rozměr a váha fotoaparátu a tak po nich jen vzácně sáhnou ti, jejichž prioritou je fotografování stylem „namiř a zmačkni“.
5. Elektronické zrcadlovky (nepravé zrcadlovky, SLR-like, EVF)
Elektronické zrcadlovky nejsou de facto třídou fotoaparátů, ale stylem konstrukce hledáčku. U běžných kompaktů se nejčastěji setkáte s průhledovým optickým hledáčkem. Hledáček je u nich řešen velmi jednoduše a sice samostatnou "dírou" vedle objektivu, kterou se díváte a vidíte přibližně to samé co objektiv. Má-li fotoaparát zoom, jednoduchá optika zoomuje v hledáčku podobně jako objektiv. Je to jednoduché, levné, hledáčkem se dobře dívá ale má to své nevýhody:
Elektronická zrcadlovka představuje jakýsi digitální mezikrok mezi kompaktem a pravou zrcadlovkou. Podíváte-li se do hledáčku, díváte se totiž ve skutečnosti na malý displej umístěný v hledáčku. Říká se mu proto elektronický hledáček (EVF - Electronic Viewfinder). Na tomto displeji vidíte to, co vidí senzor a tudíž se díváte skutečně „skrz objektiv“. Podobný princip používají třeba videokamery. Displeje jsou však poměrně hrubé (typicky kolem 640 x 480 pixelů), mají nevěrné podání barev, nepatrně pomalejší odezvu a ve tmě oslňují. Nicméně je to velmi populární řešení.
6 MPix rozlišení, 12násobný optický zoom se stabilizací obrazu, ruční ostření i vyspělé ovládání – to vše jsou možnosti této nepravé zrcadlovky. Displej v elektronickém hledáčku je však stále velmi hrubý – jen 201.000 pixelů.
6. Digitální zrcadlovky (DSLR)
Královskou třídou jsou digitální zrcadlovky. Na rozdíl od kompaktů mají výměnné objektivy, které se většinou (vyjma tzv. setů) kupují zvlášť. Obraz v hledáčku je naprosto bezkonkurenční a pod obrazem v hledáčku vidíte všechny důležité informace. DSLR umožňují ruční ostření, ruční zoom, plnou kontrolu nad hloubkou ostrosti atd. Používají systémy měření expozice a ostření, které jsou bezkonkurenčně nejrychlejší a nejpřesnější. Velký senzor a celková kon strukce nabízí vynikající kvalitu obrazu schopnou i velkoformátového tisku. Rychlost reakce na spoušť je okamžitá a v sériovém snímání zvládají i 5 - 8 snímků za vteřinu! Mají ale přirozeně i své nevýhody:
Digitální zrcadlovky jsou jednoznačně královskou třídou digitálních fotoaparátů a najdete je bez výjimky v rukou profesionálů. Jsou však velké, těžké a drahé.
1. Fotomobily
V pravém slova smyslu se nejedná o fotoaparáty. Schopnost fotografovat není prioritou těchto zařízení a vestavěný fotoaparát je jen jakýsi „bonus“. Jednoduchá optika, jednoduché ovládání, ultraminiaturní senzor – to vše zatím nedává předpoklady pro kvalitní fotografii schopnou tisku na papír velikosti alespoň 13x18cm. Přesto jejich praktické použití je obrovské! Neustálá přítomnost fotoaparátu se skvěle hodí na pohotovou dokumentaci dopravních nehod, fotokopie dokumentů, záznam otvíracích hodin obchodů a jsou známy i případy, kdy fotomobil díky fotce zachránil životy. V neposlední řadě se jedná o skvělou zábavu – diskotéky, výlety, dovolené se schopností okamžitě odeslat snímek přes MMS nebo e-mail komukoliv na světě!
2 MPix fotoaparát s optikou Carl Zeiss, různé možnosti nastavení expozice a obrazu, vestavěný blesk i makro režim - fotomobily se prostě „snaží“. Stále se však na vážnou fotografickou práci nehodí.
2. Stylové kompakty - digitální šperky
I když účelem těchto zařízení je již fotografie, tak je u nich kladen spíše důraz na image než na praktické stránky focení. Jedná se tak většinou o miniaturní digitální „fotošperky“ vyjadřující spíše životní styl jejich majitele a silně podléhající módě. Jedná se většinou o plné automaty s jednoduchou optikou a důmyslným designem. Designu je podřízeno vše a tak je skoro pravidlem velmi malý senzor a miniaturní objektiv s extrémně krátkou ohniskovou vzdáleností. Důsledkem krátkých ohniskových vzdáleností je extrémní hloubka ostrosti (vše je stále ostré) a tak často zcela chybí ostřící systém. To vyhovuje jak konstruktérům, tak majitelům – téměř totiž nelze pořídit nezaostřenou fotografii. Za dobrých světelných podmínek jsou tyto kompakty schopné pořídit i kvalitní fotografie, řízení expozice, hloubky ostrosti, použití filtrů či rychlá reakce na spoušť (reportáž, sport atp.) však patří do kategorie snů.
Velmi malé rozměry (zde tloušťka jen 16mm), moderní barevný kryt, velmi jednoduché ovládání – to jsou základní vlastnosti stylových kompaktů. Přesto však dosahují dnes již rozlišení 4 - 6 MPix a mají často i optický zoom alespoň 3x.
3. Běžné kompakty
Asi nejrozšířenější kategorie fotoaparátů určená pro běžného spotřebitele. Dostatečné rozlišení 4 - 8 MPix, optický zoom typicky 3 - 4x, vestavěný blesk, snadná obsluha přes dnes již standardně české menu a plný automat - to vše umožňuje snadno fotografovat všem stylem „namiř a zmačkni“. A právě snadnost použití a za standardních světelných podmínek i dobré výsledky vyhovují velké skupině uživatelů. Dnes je již vyřešena i spotřeba energie a tak na 2 běžné tužkové akumulátory typu AA jsou fotoaparáty schopné i velmi dlouhé práce. Bolestí však stále zůstává malý senzor, objektiv s extrémně krátkým ohniskem, vysoký šum v obraze a pomalá reakce na spoušť. Vestavěný blesk je účinný tak na 3 až 4 metry a jeho umístění blízko osy objektivu vytváří často silný efekt červených očí.
Proč má malý senzor velký šum?
Senzor běžného kompaktu má velikost cca 6x4 mm a při rozlišení např. 6 MPix (3000 x 2000 bodů) vychází rozměr 1 pixelu méně něž 2 μm. Bohužel citlivost pixelu na světlo je dána právě jeho plochou – na větší plochu dopadne více fotonů. A tak malý senzor musí dohánět svůj malý rozměr zesílením a každé zesílení signálu (jako u hifi věže) zvedá šum.
V dobrých světelných podmínkách bude kvalita obrazu i velmi jednoduchých kompaktů přijatelná. Kde však začnou mít problémy jsou náročné světelné podmínky. Na obrázku je vidět šum v tmavých částech a barevná vada objektivu (fialová duha).
Proč malý senzor potřebuje objektiv s krátkým ohniskem?
Je to podobné jako u projektoru – promítáte-li na malé plátno, musíte k němu blízko. Druhý důvod je mechanický – do kompaktů malých rozměrů se jen obtížně vej de objektiv s ohniskem delším než několik milimetrů.
Proč krátké ohnisko udržuje vše ostré?
Hloubka ostrosti (rozsah vzdáleností kde je ostrá kresba) je ovlivněn třemi faktory:
- 1. Ohniskem objektivu – čím kratší ohnisko tím větší hloubka ostrosti
2. Clonou – čím vyšší clonové číslo tím větší hloubka ostrosti
3. Vzdáleností fotoaparát-objekt – čím kratší je vzdálenost, tím menší je hloubka ostrosti
Co to jsou přepočítaná ohniska u zoomu?
Ohnisko objektivu udává, jaký zorný úhel objektiv zobrazuje. To ale logicky závisí na velikosti senzoru – malý senzor uvidí pouze část scény kterou objektiv zobrazí a tím zúží úhel. Proto se v praxi vžilo udávat ohnisko objektivu přepočítané na velikost kinofilmového políčka 24 x 36 mm. Je tak možné vzájemně snadno srovnávat objektivy bez ohledu na to, jak velký je ve skutečnosti senzor fotoaparátu.
7 MPix rozlišení, 4x optický zoom, manuální režimy expozice i možnost externího blesku, to jsou známky kompaktu vyšší třídy. Naproti tomu optický hledáček a pomalá reakce na spoušť (kolem 1 vteřiny) řadí tento kompakt někam mezi běžný a vyspělý.
4. Vyspělé kompakty
Tato třída digitálních fotoaparátů patří stále do kategorie kompaktů, ale žebříček priorit je nastaven jinak. V první řadě je to již možnost kvalitní kreativní či umělecké fotografie, teprve v druhé řadě jsou rozměry, váha, cena a jednoduchost. Senzor bývá větší a je nastaven na kompro mis kvalita obrazu / přijatelný rozměr fotoaparátu. Větší senzor vyvolá současně potřebu objektivu s delším ohniskem kde jednak stoupá kvalita kresby a současně je již možné pracovat s hloubkou ostrosti. Také bývá větší zoom rozsah (typicky 8 - 12x), což umožňuje jednak se reportážně přizpůsobovat situaci a také řídit hloubku ostrosti. Fotoaparáty již nabízejí celou řadu příslušenství – filtry na objektiv, externí blesky, drátové spouště ale také možnost rozsáhlého nastavení parametrů a veličin (kreativní expoziční režimy, vyvážení bílé, různé metody měření expozice a ostření). Stoupá i rychlost reakce na spoušť umožňující reportážní snímání. Bohužel tím vším stoupá i cena, rozměr a váha fotoaparátu a tak po nich jen vzácně sáhnou ti, jejichž prioritou je fotografování stylem „namiř a zmačkni“.
5. Elektronické zrcadlovky (nepravé zrcadlovky, SLR-like, EVF)
Elektronické zrcadlovky nejsou de facto třídou fotoaparátů, ale stylem konstrukce hledáčku. U běžných kompaktů se nejčastěji setkáte s průhledovým optickým hledáčkem. Hledáček je u nich řešen velmi jednoduše a sice samostatnou "dírou" vedle objektivu, kterou se díváte a vidíte přibližně to samé co objektiv. Má-li fotoaparát zoom, jednoduchá optika zoomuje v hledáčku podobně jako objektiv. Je to jednoduché, levné, hledáčkem se dobře dívá ale má to své nevýhody:
- Zobrazení v hledáčku se kryje se skutečně fotografovanou scénou pouze přibližně
- Nemáte absolutně žádnou kontrolu nad zaostřením, vylučuje to ruční ostření
- Nemáte absolutně žádnou kontrolu nad hloubkou ostrosti
- V hledáčku nelze zobrazit žádné dodatečné informace
- Nevidíte účinek filtrů, předsádek atp.
Elektronická zrcadlovka představuje jakýsi digitální mezikrok mezi kompaktem a pravou zrcadlovkou. Podíváte-li se do hledáčku, díváte se totiž ve skutečnosti na malý displej umístěný v hledáčku. Říká se mu proto elektronický hledáček (EVF - Electronic Viewfinder). Na tomto displeji vidíte to, co vidí senzor a tudíž se díváte skutečně „skrz objektiv“. Podobný princip používají třeba videokamery. Displeje jsou však poměrně hrubé (typicky kolem 640 x 480 pixelů), mají nevěrné podání barev, nepatrně pomalejší odezvu a ve tmě oslňují. Nicméně je to velmi populární řešení.
6 MPix rozlišení, 12násobný optický zoom se stabilizací obrazu, ruční ostření i vyspělé ovládání – to vše jsou možnosti této nepravé zrcadlovky. Displej v elektronickém hledáčku je však stále velmi hrubý – jen 201.000 pixelů.
6. Digitální zrcadlovky (DSLR)
Královskou třídou jsou digitální zrcadlovky. Na rozdíl od kompaktů mají výměnné objektivy, které se většinou (vyjma tzv. setů) kupují zvlášť. Obraz v hledáčku je naprosto bezkonkurenční a pod obrazem v hledáčku vidíte všechny důležité informace. DSLR umožňují ruční ostření, ruční zoom, plnou kontrolu nad hloubkou ostrosti atd. Používají systémy měření expozice a ostření, které jsou bezkonkurenčně nejrychlejší a nejpřesnější. Velký senzor a celková kon strukce nabízí vynikající kvalitu obrazu schopnou i velkoformátového tisku. Rychlost reakce na spoušť je okamžitá a v sériovém snímání zvládají i 5 - 8 snímků za vteřinu! Mají ale přirozeně i své nevýhody:
- Jsou velké a těžké
- Jsou poměrně drahé (zejména připočítáme-li objektivy)
- Nelze fotit přes displej - mimo čas expozice totiž senzor kryje závěrka a zrcátko a proto senzor nic "nevidí"
- Nemají možnost zaznamenat videosekvenci (film)
Digitální zrcadlovky jsou jednoznačně královskou třídou digitálních fotoaparátů a najdete je bez výjimky v rukou profesionálů. Jsou však velké, těžké a drahé.
