Jaký fotoaparát? - 10. díl: nové technologie

IIIb. GPS souřadnice ve snímku

Často cestující fotografové se již určitě setkali ze situací, kdy zejména v méně obydlených místech pořídili snímek a posléze již nevěděli, kde to přesně bylo. Bylo by proto příjemné mít v EXIFu i přesné GPS souřadnice místa, kde byla zmáčknuta spoušť. Podle těchto souřadnic by následně u PC mohlo být z internetu doplněno mnohem více informací o místě snímání a snímek na mapě přesně lokalizován - například s pomocí služby Google Earth. I když se jedná o vcelku přirozenou službu, tak pokud je nám známo, žádný fotoaparát ji přímo nenabízí. Jsou však na trhu různá udělátka a příslušenství, které se k výsledku blíží.
Jedním z nich může být např. zařízení Sony GPS-CS1. Jedná se o velmi jednoduchý přístroj nemající žádný displej a žádné ovládání a jednoduše zjišťující a do paměti ukládající aktuální GPS pozici kamkoliv jdete. Doma u PC je potom možné pomocí přesného času pořízení snímku (podmínkou je správně seřízený čas na fotoaparátu) vystopovat, kde byl snímek pořízen a GPS souřadnice snímku mohou být poté i vloženy do EXIFu snímku. Se vším pomůže přiložený jednoduchý program. Jedná se ale o off-line aplikaci, která na základě správné časové synchronizace fotoaparátu a GPS přístroje zpětně zjistí polohu, kde byla zmáčknuta spoušť. Lze si proto představit řadu situací, kdy lokalizace nebude přesná.
Přesný záznam GPS souřadnic snímku však vyžaduje se dozvědět okamžik, kdy byla zmáčknuta spoušť. Právě a přesně v tento okamžik musí být GPS souřadnice zaznamenány. To vyžaduje nějaké propojení s fotoaparátem – nabízí se středový kontakt patice na blesk (hot shoe), kde je okamžik stisku spouště k dispozici nebo speciální kabel – například Nikon MC-35 GPS Cable - využívající PC Sync konektor.

IIIc. HDTV výstup (HDMI konektor)

V poslední době udělala projekční a televizní technika obrovský rozmach, zejména nástupem a zlevňováním plazmových a LCD televizí. Televize s rozlišením 1366x768 px a úhlopříčkou přes 100 cm jsou dnes běžným standardem a drtivá většina z nich umí pracovat i jako VGA monitor. Fotoaparáty ale VGA rozhraní z pochopitelných důvodů nemají, a tak musí snímky posílat do televize přes 50 let staré televizní rozhraní PAL, které nabídne ve srovnání s monitorem mizernou kvalitu obrazu.

Přitom elegantní řešení existuje. Je to nové rozhraní a konektor HDMI (High-Definition Multimedia Interface), které nabídne kvalitu obrazu srovnatelnou s monitorem a kterým disponuje drtivá většina moderních televizorů.
HDMI konektor u fotoaparátů ale zdaleka není samozřejmostí a bývá spíše výjimkou než pravidlem. Když už, tak se HDMI konektor objeví jen u dražších a vyspělých fotoaparátů jako např. Sony A700 či Nikon D700. Některé fotoaparáty také podporují HDTV, ale jen pomocí speciálního kabelu. Ten je jednak drahý, ale také méně uživatelsky příjemný než HDMI a navíc jeho zapojení není zcela jednoduché. Řada televizorů navíc podobnými vstupy nedisponuje, zatímco u HDMI lze očekávat široké rozšíření díky videu.

IIId. HDTV video

Fotoaparáty a videokamery se vzájemně liší svým účelem. Kamery zaznamenávají v menším rozlišení pohyb (snímky jsou často ale každý v rozlišení jen kolem 1 MPix), kdežto fotoaparáty zaznamenávají ve vysokém rozlišení (kolem 10 MPix) a vysoké kvalitě jeden okamžik na fotografii. I když kamery umí fotografovat a fotoaparáty umí video, většinou si vzájemně nekonkurují. Kamery fotografují špatně a s maximálním rozlišením běžně kolem 1 MPix, což je na kvalitní fotografii málo. Fotoaparáty zase natáčejí video v nízké kvalitě a mají problémy s delším videem – natáčejí jen krátké videosekvence, které se vejdou do vnitřní paměti a na kartu.

Doba se však mění a obě zařízení se začínají k sobě přibližovat. Je to způsobeno jednak růstem kapacity paměťových karet, které pojmou již poměrně dlouhá videa, ale také růstem výkonu procesorů, která videa ve fotoaparátech dokáží zpracovat. Dnes je vcelku běžné natáčet videa v rozlišení 640x480 px při rychlosti 30 snímků za vteřinu, což v podstatě odpovídá běžnému televiznímu signálu PAL. Délka videa bývá omezena jen kapacitou karty, což dnes již také nepředstavuje problém. Objevují se i fotoaparáty, které dokáží natáčet videa v HD kvalitě pro již zmíněné LCD či plazmové obrazovky. Kolem HDTV je však celá řada nejasností, protože HDTV může pracovat ve více režimech, čehož marketing obratně využívá. Celou problematiku HDTV jednoduše shrnuje tabulka:

Označení	Rozlišení	MPix	Poznámka
720p	1280x720	0,9 MPix	Obvykle označováno jako HD Ready
1080i	1280x1080	1,4 MPix	Jedná se o prokládané řádkování
1080p	1920x1080	2 MPix	Toto je pravé HD a tedy tzv. Full HD

Má-li tedy fotoaparát natáčet video v plném HDTV rozlišení, musí pořizovat videosekvenci, kde každý snímek má rozlišení 1920x1080 px rychlostí 50 snímků za vteřinu. To dokáže např. Casio EXILIM Pro EX-F1, a to dokonce rychlostí 60 snímků za vteřinu. Je logické, že pro výstup takto kvalitního videa je použit právě HDMI konektor.
V příštím díle dokončíme výčet novinek, podíváme se na otázku DSLR versus kompakt a seriál uzavřeme.