Fotografie: nechte ji dozrát!
5.9.2011, Michal Srna, úvaha
Přemýšleli jste nad tím, jestli fotografie potřebuje čas k tomu, aby dozrála? Jaký je vztah mezi fotografií, zprávou a kódem k jejímu rozluštění? Pojďme se zamyslet nad tím, jakou roli hraje čas mezi pořízením fotografie a jejím zpracováním do finální podoby.
Nejsem zajisté jediný fotograf, kterému se stalo, že probíráním snímků ze "šuplíku" objevil doposud pro něj neznámý poklad. Když jsem po několika měsících znovuotevřel zpracovaný a pečlivě "vyvolaný" archiv svých snímků, narazil jsem na fotografii, kterou mé oči zprvu nepovažovaly za nikterak zajímavou. Místo ní jsem v té době do své galerie publikoval snímky jiné, ty, o nichž jsem si již při fotografování myslel, že jsou ty pravé.
Nechal jsem se unést sílou okamžiku, která přetrvala i do druhého dne, kdy jsem je celý nedočkavý zpracovával a upravoval fotografie do finální podoby. Důsledek? Opravdu povedená fotografie musela čekat na své objevení téměř půl roku a dostal jsem se k ní zcela náhodou.
"Fotografie je jako víno, časem je lepší", až nyní si uvědomuji význam tohoto výroku z úst Johna E. Burkowskiho a dovolím si jej vyložit po svém.
Kdybych tehdy pořízené fotografie pouze zkopíroval na disk a nechal je tam nějaký čas uležet, přistupoval bych k jejich zpracování nyní zcela jinak než dříve. Samotné fotografie by samozřejmě nedozrály, dozrál by však můj úsudek, který by k jejich vytřídění a zpracovávání přistupoval zcela bez jakýchkoliv emotivních či citových zaslepení, přes něž jsem právě přehlédl onu zdařilou fotografii.
Tím se dostávám k citátu Rolanda Barthese "Fotografie je zpráva bez kódu". Po pořízení snímků si téměř každý fotograf myslí, že objevil onen obrazně řečený „kód“, kterým otevře ostatním zprávu, jež daná fotografie nese. Co když pořízená fotografie ukrývá ještě jinou zprávu, která náhlým úsudkem zůstane navždy skryta?
Zkuste nechat čas plynout, než se pustíte do zpracovávání pořízených snímků...
(18 mm, 15 s, f/11, ISO100, Hoya R72 IR filtr)
Při zpracování fotografie se vždy snažím přemýšlet, co by daný snímek měl ostatním sdělit. "Víte, co je fotoaparát? Zrcadlo s pamětí". Fotografie odráží jako zrcadlo vše, co z okolního světa dopadá na snímač fotoaparátu nebo fotografický film. Paměť může být následným zpracováním do značné míry pozměněna, až se samotná fotografie stane vlastně největší lží, kterou můžete ostatním prostřednictvím této vznešené umělecké disciplíny sdělit.
Ne nadarmo vypustil do světa John Gunther svou myšlenku "Fotoaparát je jedním z největších lhářů současné doby". Trochu bych jeho výrok pozměnil ve smyslu, že daným lhářem není fotoaparát, nýbrž samotný fotograf. Pouze on totiž rozhoduje o tom, zda bude fotografie iluzí, či bude odrážet náš svět krásný i bídný. Prostě takový, jaký ve skutečnosti opravdu je.
K tomu, abych se rozhodl, zdali chci ostatním nasazovat růžové brýle nebo podat fotografickou zprávu o dané události, krajině či osobě takovou, jaká opravdu je, neměl bych být ovlivněn pocity, jež ze mě ještě nevyprchaly od doby snímání.
Již vím, že teprve až uzraje můj úsudek na pořízené fotografie a odprostím se od dočasných emocí, mohu mít jistotu, že divákům předávám to nejlepší, co z daného „lovu“ mohu nabídnout.
Slovy výše uvedených výroků, naleznu ten ideální kód ke zprávě jménem fotografie a podobně jako chuťové pohárky ocení odleželé víno, mohu věřit v to, že i oči diváků ocení mé fotografie, kterým jsem ponechal dostatek času vyzrát.
Jak jste na tom vy? Necháváte své fotografie odležet po určitou dobu, než se pustíte do jejich zpracování, nebo se na ně vrhnete ihned, jakmile přinesete fotoaparát domů?
Nechal jsem se unést sílou okamžiku, která přetrvala i do druhého dne, kdy jsem je celý nedočkavý zpracovával a upravoval fotografie do finální podoby. Důsledek? Opravdu povedená fotografie musela čekat na své objevení téměř půl roku a dostal jsem se k ní zcela náhodou.
"Fotografie je jako víno, časem je lepší", až nyní si uvědomuji význam tohoto výroku z úst Johna E. Burkowskiho a dovolím si jej vyložit po svém.
Kdybych tehdy pořízené fotografie pouze zkopíroval na disk a nechal je tam nějaký čas uležet, přistupoval bych k jejich zpracování nyní zcela jinak než dříve. Samotné fotografie by samozřejmě nedozrály, dozrál by však můj úsudek, který by k jejich vytřídění a zpracovávání přistupoval zcela bez jakýchkoliv emotivních či citových zaslepení, přes něž jsem právě přehlédl onu zdařilou fotografii.
Tím se dostávám k citátu Rolanda Barthese "Fotografie je zpráva bez kódu". Po pořízení snímků si téměř každý fotograf myslí, že objevil onen obrazně řečený „kód“, kterým otevře ostatním zprávu, jež daná fotografie nese. Co když pořízená fotografie ukrývá ještě jinou zprávu, která náhlým úsudkem zůstane navždy skryta?
Zkuste nechat čas plynout, než se pustíte do zpracovávání pořízených snímků...
(18 mm, 15 s, f/11, ISO100, Hoya R72 IR filtr)
Při zpracování fotografie se vždy snažím přemýšlet, co by daný snímek měl ostatním sdělit. "Víte, co je fotoaparát? Zrcadlo s pamětí". Fotografie odráží jako zrcadlo vše, co z okolního světa dopadá na snímač fotoaparátu nebo fotografický film. Paměť může být následným zpracováním do značné míry pozměněna, až se samotná fotografie stane vlastně největší lží, kterou můžete ostatním prostřednictvím této vznešené umělecké disciplíny sdělit.
Ne nadarmo vypustil do světa John Gunther svou myšlenku "Fotoaparát je jedním z největších lhářů současné doby". Trochu bych jeho výrok pozměnil ve smyslu, že daným lhářem není fotoaparát, nýbrž samotný fotograf. Pouze on totiž rozhoduje o tom, zda bude fotografie iluzí, či bude odrážet náš svět krásný i bídný. Prostě takový, jaký ve skutečnosti opravdu je.
K tomu, abych se rozhodl, zdali chci ostatním nasazovat růžové brýle nebo podat fotografickou zprávu o dané události, krajině či osobě takovou, jaká opravdu je, neměl bych být ovlivněn pocity, jež ze mě ještě nevyprchaly od doby snímání.
Již vím, že teprve až uzraje můj úsudek na pořízené fotografie a odprostím se od dočasných emocí, mohu mít jistotu, že divákům předávám to nejlepší, co z daného „lovu“ mohu nabídnout.
Slovy výše uvedených výroků, naleznu ten ideální kód ke zprávě jménem fotografie a podobně jako chuťové pohárky ocení odleželé víno, mohu věřit v to, že i oči diváků ocení mé fotografie, kterým jsem ponechal dostatek času vyzrát.
Jak jste na tom vy? Necháváte své fotografie odležet po určitou dobu, než se pustíte do jejich zpracování, nebo se na ně vrhnete ihned, jakmile přinesete fotoaparát domů?
