DSLR na cestě časem - 8. díl

Rovnou je ale nutné poznamenat, že uvedená problematika by neměla sloužit „k domácímu zkoušení dokonalosti výrobců“. I když teorie je jasná, tak praxe je poněkud složitější, a proto i výsledky mohou vykazovat určité drobné odchylky. Navíc v reálné fotografické praxi jsou většinou nepostřehnutelné.

Trocha teorie na úvod

Princip ostření DSLR je v tom, že ostřící AF senzor je na jiném místě než hlavní senzor. Nastaví-li se tedy čočky do polohy, kdy je ideálně zaostřeno podle AF senzoru, bude po sklopení zrcátka ideálně ostro také pro hlavní senzor jen v tom případě, že vzdálenost k AF senzorům bude zcela přesně stejná jako vzdálenost k hlavnímu senzoru. Do hry navíc vstupuje ještě třetí vzdálenost, a to vzdálenost k matnici, která je důležitá pro ostrost v hledáčku. Jinými slovy – vše funguje jak má jen tehdy, když vzdálenost zaostřovací čočky k AF senzoru je stejná jako vzdálenost zaostřovací čočky k hlavnímu senzoru a k matnici. Situaci současně komplikuje fakt, že v cestě je jedno či dvě zrcátka, a ty jsou navíc sklopná, takže celý problém je velmi citlivý na správné mechanické nastavení.

Rozejdou-li se uvedené tři vzdálenosti jen o pár desetin milimetru, tak nastanou následující jevy:

1. AF senzor přesně zaostří na určité místo, ale hlavní senzor vyfotografuje snímek zaostřený mírně před nebo za místo, kam ostřil AF senzor.
2. I po zaostření AF senzoru bude obraz mírně rozostřen v hledáčku (pozor ale na dioptrickou korekci).
3. Po dokonalém ručním zaostření na určité místo vyfotografuje hlavní senzor snímek zaostřený mírně před nebo za.

Všechny uvedené problémy jsou známy pod názvy Front focus/Back focus (FF/BF).

Jak přesnost AF systému vytestovat

Jak je seřízen AF vaší DSLR je poměrně jednoduché orientačně (!) zjistit i doma. Stačí pod ostrým úhlem vyfotografovat nějaký testovací list, jeden z možných je uveden na snímku. Pokud zaostříte přesně na střední čáru listu a snímáte opravdu pod ostrým úhlem, tak zadní i přední části listu se díky omezené hloubce ostrosti budou na snímku viditelně rozostřovat (jsou od fotoaparátu více daleko/blízko). Nejostřejší část na snímku musí být přesně shodná s místem zaostření (tedy se středem listu).

Je-li neostřejší část snímku na listu jinde, než kam bylo ostřeno AF bodem, jedná se o klasický FF/BF, a tedy se rozešly vzdálenosti k AF a hlavnímu senzoru. Podobně je možné zkontrolovat i shodnost vzdálenosti k matnici a hlavnímu senzoru – podle hledáčku se ručně zaostří opět na střed listu a realizovaný snímek musí mít opět neostřejší tuto část listu.

Problém FF/BF je nejvíce vidět v situacích, kdy je malá hloubka ostrosti, a tedy odchylky jsou dobře vidět (nejsou skryty ve velké hloubce ostrosti). Proto při testech:

• Fotografujte při zcela otevřené cloně (nízká clonová čísla)
• Používejte spíše delší ohniska (vytestovat 18 mm širokoúhlý objektiv je obtížné)
• Fotografujte spíše zblízka, ideálně co vám minimální zaostřovací vzdálenost objektivu dovolí

Adjustace objektivu

Malá odlišnost nejlepšího optického místa zaostření a zaostření podle AF systému však nemusí být vždy nutně dána jen neshodou vzdáleností. Malé odlišnosti mohou jít také na vrub odlišnostem jednotlivých objektivů, chromatické vadě atd. Proto výrobci mají v objektivech obvykle nějakou paměť typu ROM, která tyto odlišnosti umožní u každého objektivu (i stejných typů) korigovat.

Pro snazší servis (zápis dat do paměti ROM často vyžaduje speciální a drahý nástroj) mají některé objektivy i pájecí plošky, jejichž různým zkratováním lze individuálně objektiv nastavit. To je velmi levné, umožňuje to ale korigovat FF/BF jen hrubě a v malém rozsahu.

V menu řady novějších DSLR lze také najít funkci, která umožní softwarovou opravu problému FF/BF. Například Canon EOS 5D Mark II umožňuje nastavit opravu FF/BF problému až pro 20 různých objektivů (AF Microadjustment), které fotoaparát pozná podle jejich ID. Při nasazení objektivu na tělo DSLR je objektiv rozpoznán a jsou aplikovány pro něj dříve nastavené hodnoty opravy FF/BF.

Měření přesné vzdálenosti pro ostření

I když to není příliš časté, může se někdy hodit znalost přesné vzdálenosti pro zaostření. Ta se ale vždy měří od senzoru a ne od přední čočky objektivu, jak bývá často chybně interpretováno. Kde je ale přesně v těle DSLR senzor není často známo, zvláště proto, že bývá kryt řadou filtrů. Proto mají některé DSLR na těle tuto značku , která označuje rovinu senzoru. Chcete-li tedy změřit přesnou zaostřovací vzdálenost, je nutné ji měřit od této značky.

Catch-in Focus na DSLR Pentax

Na závěr se ještě podívejme na zajímavý Catch-in Focus režim, kterým jsou vybaveny některé DSLR Pentax. Pokud je tento režim přes menu zapnut, tak fotoaparát automaticky zmáčkne spoušť, když se snímaný objekt dostane do zóny ostrosti. Celé to pracuje následovně:

1. V menu se aktivuje režim Catch-in Focus.
2. Objektiv se manuálně zaostří na místo, kde se předpokládá výskyt fotografovaného objektu.
3. Ostření na objektivu se přepne do manuální polohy MF (objektiv nebude měnit pozici čoček).
4. Pomocí drátové spouště se plně stiskne spoušť.
5. Fotoaparát ale snímek nepořídí hned, ale počká, až mu AF senzor nahlásí, že je zaostřeno. Jinými slovy – snímek se automaticky pořídí v okamžiku, kdy se objekt ocitne v zóně ostrosti.

Shrňme podmínky pro dobrou práci AF systému DSLR (mimo režim Live view)

Jednorázové ostření (Single, AF-S, S-AF, One shot):

1. Zajistěte dostatek světla, ostřete na osvětlené části scény. Pamatujte, že v šeru se rychlost a přesnost AF systému výrazně snižuje, ve tmě selhává zcela.
2. Zajistěte, aby objekt měl hrany, tj. aby byl kontrastní. Není-li tomu tak, najděte hrany ve stejné vzdálenosti. Příklad – kvůli absenci hran nelze zaostřit na čistý bílý papír, jde ale zaostřit na jeho okraj.
3. Zajistěte pozici objektu v hledáčku tak, aby na něj mířil aktivní AF bod - nejlépe střední. Ten je totiž ze všech většinou nejcitlivější a reaguje na všechny směry hran. Objekty mimo AF bod fotoaparát nevidí!
4. Nelze zaostřit blíže, než je minimální zaostřovací vzdálenost objektivu. Najdete ji jako parametr objektivu.
5. Použijte metodu point-recompose-shot.
6. Nehýbejte fotoaparátem. V době ostření (hledání hran) je pro AF systém velmi stěžující, když se fotoaparát pohybuje.
7. Pozor na pohyblivé objekty. AF systém buď nezaostří vůbec, nebo sice zaostří, ale pohybující se objekt se snadno svým pohybem rychle vysune ze zóny ostrosti.

Servo ostření (Continuous, AF-C, C-AF):

1. Body 1, 2, 3 a 4 platí zcela stejně jako výše.
2. U servo ostření je možné (a dobré) aktivovat všechny AF body, protože fotoaparáty si objekt mezi nimi dokáží obvykle předávat.
3. Nepoužívejte metodu point-recompose-shot – z logiky věci nefunguje.
4. Snažte se právě aktivní AF bod udržovat na stejném místě objektu, a to i tehdy, když se objekt pohybuje. Zkrátka stále miřte právě aktivním AF bodem na stejné místo objektu (např. oči).
5. Servo ostření pracuje opravdu dobře a rychle jen s ultrazvukovými AF motory.
6. Pohybuje-li se objekt moc rychle, AF systém ho nestíhá sledovat (podle typu AF motoru).
7. Při sekvenčním snímání (Continuous, Burst) dokáží DSLR v pauzách mezi snímky znovu zaostřit, a tím opravdu sledovat objekt.

Příště změníme téma a podíváme se na měření expozice u DSLR.