DSLR na cestě časem - 19. díl

Lidské vidění bílého papíru

Představte si, že si s sebou stále nosíte bílý papír a díváte se na něj. Prohlížíte si jej večer doma ve světle žárovek, v práci ve světle zářivek, venku na procházce za jasného slunného dne i zmoženi vedrem někde ve stínu slunce. Bez zaváhání řeknete, že papír je stále stejně bílý. A proč by také ne, když je to bílý papír, a je to stále ten samý. A máte pravdu – takto to skutečně vnímáte, je to tedy realita lidského vidění.

Co to je bílý papír

Jenže ze základní definice bílého papíru plyne, že bílý papír je to proto, že nijak nemění barvu světla, které na něj dopadá. Neboli – posvítíte-li na bílý papír bílým světlem, papír bude skutečně bílý. Posvítíte-li na bílý papír modrým světlem, musí být modrý! Posvítíte-li na bílý papír červeným světlem, musí být červený. Neboli „bílý“ znamená, že nijak nemění barvu dopadajícího světla - co na něj dopadne, to beze změny odrazí, a není tedy sám o sobě nijak barevný.

Již Newton zjistil, že bílé světlo se skládá ze všech spektrálních barev a dá se na jednotlivé barvy rozložit například hranolem. Podobný jev se děje například při dešti nebo mlze a říkáme mu duha. Pokud například na zelený papír posvítíte bílým světlem, tak on odrazí zelenou část spektra světla a zbylé barvy obsažené v bílém světle tj. červenou a modrou pohltí. Dál do očí tedy pokračuje světlo bez červené a modré a takové světlo lidé vnímají jako zelené. Pohlcené složky, tedy červená a modrá, dají dohromady fialovou, a proto fialová a zelená jsou tzv. doplňkové barvy.

Bílý papír není bílý

Vrátíme-li se k našemu bílému papíru, tak naše oči jej vidí stále bílý bez ohledu na to, v jakém světle jej pozorujete. Bílý je pod žárovkou, zářivkou, poledním sluncem, ve stínu i večer. Protože bílý papír vše beze změny odrazí, znamená to, že všechna tato světla jsou stejně bílá? Nejsou! Jejich barvy se dramaticky mění – od červené (např. žárovka) až po silně modrou (světlo ve stínu, večerní světlo po západu slunce atd.). Bílý papír toto barevné světlo beze změny odráží, a musí tedy být barevný!

Barvy světla kolem nás

Možná pro vás bude překvapení, s jak rozdílnou barvou světel se všude kolem setkáváte. Vnímat to ale nelze, protože mozek stále vyvažuje bílou, a tím barvu okolního světla potlačuje. Nicméně jsou možnosti, jak to zjistit. Výsledek je tento:

• Světlo běžných žárovek je silně žluto-červené.
• Světlo zářivek může být různě barevné, avšak klasické zářivky produkují světlo zelené.
• Světlo přímého slunce je bílé, a tedy nemá žádný barevný posun (má rovnoměrné spektrum).
• Světlo blesku je také bílé, a tedy podobné slunci.
• Světlo ve stínu slunce je silně modré a přímo extrémně modré je na horách.

Vyvážení bílé

Proč tedy vidíme bílý papír stále bílý, i když jej pozorujeme v různě barevném světle? Protože náš mozek ví, že papír má být bílý a barvu poskytovanou očima koriguje tak, aby výsledek odpovídal naší zkušenosti, tudíž byl bílý. Neboli – mozek eliminuje vliv barvy okolního světla tak, aby předměty měly bez ohledu na okolní barvu světla stále stejnou svoji barvu. Modrou květinu uvidíte stále stejně modrou bez ohledu na to, v jak barevném světle ji pozorujete. A bílý papír uvidíte stále bílý, ať na něj svítíte jakkoliv barevným světlem. Neboli mozek provedl vyvážení bílé.

Historie vyvážení bílé

Dokud byla fotografie jen černobílá, vyvažování bílé nemělo žádný smysl. V černobílé fotografii pracující jen se stupni šedé, a tudíž s jasem, nemají barvy žádný účinek. Někdy po druhé světové válce se objevily první prakticky použitelné barevné filmy a proměnná barva okolního světla začala činit problémy. Bylo potřeba nějak „vyvažovat bílou“, i když tehdy se tomu tak neříkalo.

Řešení bylo v zásadě trojí:

1. Použít barevný film určený pro světlo, ve kterém se aktuálně fotografuje. Existují například barevné filmy určené pro světlo žárovek, zářivek, denní světlo atd. Ty mají již svoji barevnou (spektrální) citlivost upravenou tak, aby danou barvu světla korigovaly. Například film určený pro světlo žárovek (Tungsten) je méně citlivý na červenou složku spektra, a tím červené světlo produkované žárovkami koriguje. Neboli i ve světle červené žárovky bude bílý papír normálně bílý.

2. Používat barevné korekční filtry. Pokud na objektiv našroubujete např. modrý filtr, tak ten potlačí (zachytí) červenou složku světla, čímž se filtr jeví jako modrý. Žárovka produkuje červené světlo, které ale modrý filtr potlačí, a tím barvu srovná. Neboli i ve světle červené žárovky bude bílý papír za filtrem opravdu bílý.


3. Barvu nevyvažovat a srovnat ji až barevnými filtry „pod zvětšovákem“ či v minilabu (neboli při pozitivním procesu tvorby fotografií z negativu). Tato metoda nemůže být použita pro diapozitivní film, kde pozitivní proces neexistuje.

V každém případě bylo řešení proměnlivé barvy světla na scéně velmi nepohotové. Například svatební obřad, kde se změní barva světla z denního na umělé (např. žárovky) při přechodu z nádvoří do obřadní místnosti byl pro filmové fotografy problematický. Řada z nich měla proto dva fotoaparáty a v jednom z nich měli film na denní světlo a ve druhém na světlo žárovek. Osvobození nabídla až digitální fotografie, kde se vyvážení bílé provádí rovnou při zpracování obrazu ze senzoru.

Příště se podíváme na vyvažování bílé na dnešních DSLR.