Jaký digitální fotoaparát na dovolenou? – 3.díl
26.6.2006, Roman Pihan, článek
V třetím díle seriálu o faktorech podstatných pro výběr digitálního přístroje nejen na dovolenou budeme hovořit o hledáčku a displeji, kvalitě obrazu, šumu a blesku.
Hledáček
Z hlediska konstrukce hledáčku lze rozdělit digitální fotoaparáty do 4 skupin:
Průhledový hledáček (2) je samostatný otvor s jednoduchou optikou vedle skutečného objektivu. Je to běžné a levné řešení mající ale 3 problémy:
Díky paralaxe optického hledáčku a objektivu se dáváte „trochu vedle“. Je to zřejmé zejména u snímků zblízka a fatální u makrofotografie.
Elektronický hledáček (3) (Electronic Viewfinder, EVF) nebo též elektronická zrcadlovka (SLR-like) má malý LCD displej v hledáčku a pohledem do hledáčku se díváte vlastně na druhý LCD displej. Toto řešení se dnes používá u vyspělých kompaktů, umožňuje vidět skutečnou budoucí fotografii společně s celou řadou doplňujících údajů. Potýká se však s problémy nedostatečného rozlišení displeje v hledáčku a zpožděným promítáním obrazu. Za klíčový parametr hledáčku je tak možné považovat rozlišení jeho displeje. Dnes je standardem 115.000 až 235.000 pixelů, což i v tom lepším případě odpovídá jen 560x420 pixelů. A to je bohužel stále příliš hrubé a např. ruční zaostřování je velmi problematické.
Digitální zrcadlovky (DSLR) (4) jsou nejpokročilejším řešením. Umožní pomocí zrcátka dívat se na skutečný optický obraz objektivu tak, jak ho uvidí senzor. Je to však nejdražší, největší a nejtěžší řešení a tak ho používají profesionálové a zapálení fotoamatéři. Nehodí se příliš pro příležitostné fotografování.
LCD displej
Základním parametrem každého displeje je jeho velikost a rozlišení (počet bodů vodorovně a svisle které je displej schopen zobrazit). Velikost displejů udělala v poslední době velký pokrok a tak moderní fotoaparáty mají displeje o příjemných rozměrech cca 5x3.5 cm (úhlopříčka 2,5“). Na rozdíl od hledáčku se zadní LCD displej k ručnímu ostření prakticky nepoužívá a tak dnešní typické rozlišení kolem 115.000 až 230.000 pixelů je zcela vyhovující. Problém však může činit silné okolní světlo – typicky slunce. Displeje se velmi liší svým jasem a antireflexní odolností a tak zatímco na některých displejích neuvidíte na slunci nic, jiné v pohodě a jasně zobrazují. Nelze to ale zjistit jinak než zkusmo, protože ve tmě obchodu budou všechny ukazovat pěkně.
Dnešní moderní přístroje mají skoro celou zadní stěnu využitou jako displej. Pro práci s přístrojem je to velmi příjemné.
Kvalita fotografií
Snad každý se logicky pídí po fotoaparátu, který udělá „hezké fotky“. Hezká fotka je ale veskrze subjektivní záležitost, a tak jak to hodnotit? Za obsahovou krásu fotky budete muset být zodpovědní vždy vy, co však může nabídnout fotoaparát je technická kvalita fotografie. Technicky kvalitní fotografie znamená, že je:
Málokdo je schopen při nákupu zhodnotit kvalitu senzoru. Řada různých značek navíc používá CCD či CMOS senzory od svých konkurentů. Platí však jednoduché pravidlo:
Velké senzory vyžadují objektivy s delším ohniskem, ty mají malou hloubku ostrosti a ta vyžaduje pečlivé ostření. Delší ohniska jsou též mnohem náchylnější na rozhýbání snímku. Velký senzor ale nasbírá díky své ploše hodně světla, a tak je obraz mnohem kvalitnější s menším množstvím šumu. Naopak malé senzory v podstatě likvidují potřebu ostřit ale potýkají se s optickými problémy a vysokým šumem.
V praxi kompaktních přístrojů je dnes de facto standardem rozměr senzoru 1/2,5" (5,8 x 4,3 mm). Je to kompromis mezi oběma rivaly – na jedné straně fotomobily s extrémně malými senzory, levnou a jednoduchou optikou bez nutnosti ostření ale malou kvalitou obrazu a na straně druhé digitální zrcadlovky se senzory velikosti kinofilmu (Canon EOS 5D) či dokonce digitální stěny.
Typická velikost senzorů ve vztahu k velikosti kinofilmového políčka (žlutě). Modře je velikost senzorů většiny digitálních zrcadlovek a červeně nejběžnější velikost senzorů většiny kompaktů 1/2,5".
Obrovský vliv na kvalitu obrazu má i obrazový procesor, který ze signálu ze senzoru teprve vypočítá reálnou fotografii. Proto i dva fotoaparáty se stejným senzorem se mohou dramaticky lišit v kvalitě výsledku a to díky rozdílům v algoritmech obrazového procesoru. Právě tyto algoritmy jsou tím, co odlišuje i jednotlivé výrobce - jejich know-how je obvykle předmětem velkého tajemství. V praxi je bohužel pro získání informací o skutečné kvalitě obrazu třeba sledovat recenze. Z technických parametrů se totiž mimo obchodního názvu obrazového procesoru nedá obvykle nic vyčíst.
Na obrazovém procesoru nenajde laik nic zajímavého. Přesto je to díl, který se na kvalitě a rychlosti fotografií podílí lví měrou.
Blesk
Snad všechny kompaktní digitální fotoaparáty jsou dnes vybaveny malým interním bleskem. Interní blesk není ideálním zdrojem světla. Všichni jsme si na fotky jím pořízené sice již zvykli, ale kvalitní fotografii je jen málokdy možné pořídit s tvrdým čelním světlem, které blesk produkuje. Na druhou stranu na malém těle kompaktního fotoaparátu není ani nic jiného možné.
U interního blesku je tak možné hodnotit jen jeho výkon měřený dosahem v metrech – čím více tím lépe. Silnější interní blesk umožní fotografovat z větší dálky a osvítit větší prostor. Dosah blesku se většinou najde v technických parametrech a bývá kolem 4 metrů. Co naopak v technických parametrech nenajdete, je kvalita a výkon bleskové automatiky schopné blesk řídit a snímky s ním pořízené správně exponovat. Opět nezbude než sledovat recenze.
Náročnější uživatelé zatouží dříve či později po externím blesku. Má vyšší výkon (větší dosah), lepší regulaci a umožní směrovat světlo. Lepší kompakty bývají proto vybaveny tzv. hot-shoe paticí umožňující nasadit externí blesk a většinou to musí být kompatibilní blesk stejného výrobce.
Tzv. hot-shoe patice slouží k mechanickému i elektronickému uchycení ext erního blesku.
Některé kompakty umožňují dokonce bezdrátový blesk, kdy fotoaparát dálkově s dosahem cca 5-10 metrů odpálí externí blesk. To je velmi výhodné pro kvalitní osvětlení scény. Vyspělé fotoaparáty mají i tzv. PC sync konektor, který umožní používat fotoaparát ve studiu a spouštět studiové blesky.
Řada vyspělých kompaktů umožňuje používat i externí blesk nasazený buďto do tzv. hot-shoe patice nebo řízený bezdrátově. Většinou je ale nutné, aby to byl blesk od stejného výrobce.
V příštím díle našeho seriálu se budeme věnovat paměťovým kartám, napájení, bateriím a možnosti filmování.
Z hlediska konstrukce hledáčku lze rozdělit digitální fotoaparáty do 4 skupin:
- Bez hledáčku
- S optickým průhledovým hledáčkem
- S elektronickým hledáčkem
- Pravé digitální zrcadlovky (DSLR)
Průhledový hledáček (2) je samostatný otvor s jednoduchou optikou vedle skutečného objektivu. Je to běžné a levné řešení mající ale 3 problémy:
- 1. Při zoomu je třeba zoomovat jak objektiv tak hledáček a tak se toto řešení příliš nehodí pro fotoaparáty s velkým zoom rozsahem
2. Paralaxa. Díváte se totiž trochu vedle a tudíž vidíte něco jiného. Paralaxa je velmi nepříjemná zejména při snímání zblízka a téměř vylučuje použití optického hledáčku při makrofotografii.
3. Do hledáčku nelze (nebo jen obtížně) promítat jakékoliv údaje o nastavení fotoaparátu, expozici atp.
Díky paralaxe optického hledáčku a objektivu se dáváte „trochu vedle“. Je to zřejmé zejména u snímků zblízka a fatální u makrofotografie.
Elektronický hledáček (3) (Electronic Viewfinder, EVF) nebo též elektronická zrcadlovka (SLR-like) má malý LCD displej v hledáčku a pohledem do hledáčku se díváte vlastně na druhý LCD displej. Toto řešení se dnes používá u vyspělých kompaktů, umožňuje vidět skutečnou budoucí fotografii společně s celou řadou doplňujících údajů. Potýká se však s problémy nedostatečného rozlišení displeje v hledáčku a zpožděným promítáním obrazu. Za klíčový parametr hledáčku je tak možné považovat rozlišení jeho displeje. Dnes je standardem 115.000 až 235.000 pixelů, což i v tom lepším případě odpovídá jen 560x420 pixelů. A to je bohužel stále příliš hrubé a např. ruční zaostřování je velmi problematické.
Digitální zrcadlovky (DSLR) (4) jsou nejpokročilejším řešením. Umožní pomocí zrcátka dívat se na skutečný optický obraz objektivu tak, jak ho uvidí senzor. Je to však nejdražší, největší a nejtěžší řešení a tak ho používají profesionálové a zapálení fotoamatéři. Nehodí se příliš pro příležitostné fotografování.
LCD displej
Základním parametrem každého displeje je jeho velikost a rozlišení (počet bodů vodorovně a svisle které je displej schopen zobrazit). Velikost displejů udělala v poslední době velký pokrok a tak moderní fotoaparáty mají displeje o příjemných rozměrech cca 5x3.5 cm (úhlopříčka 2,5“). Na rozdíl od hledáčku se zadní LCD displej k ručnímu ostření prakticky nepoužívá a tak dnešní typické rozlišení kolem 115.000 až 230.000 pixelů je zcela vyhovující. Problém však může činit silné okolní světlo – typicky slunce. Displeje se velmi liší svým jasem a antireflexní odolností a tak zatímco na některých displejích neuvidíte na slunci nic, jiné v pohodě a jasně zobrazují. Nelze to ale zjistit jinak než zkusmo, protože ve tmě obchodu budou všechny ukazovat pěkně.
Dnešní moderní přístroje mají skoro celou zadní stěnu využitou jako displej. Pro práci s přístrojem je to velmi příjemné.
Kvalita fotografií
Snad každý se logicky pídí po fotoaparátu, který udělá „hezké fotky“. Hezká fotka je ale veskrze subjektivní záležitost, a tak jak to hodnotit? Za obsahovou krásu fotky budete muset být zodpovědní vždy vy, co však může nabídnout fotoaparát je technická kvalita fotografie. Technicky kvalitní fotografie znamená, že je:
- Správně zaostřena a nerozhýbána přičemž nemusí být vše na fotografii ostré, ale ostré musí být to podstatné. Automatické ostření souvisí s výkonem autofocusu (AF), na celkové ostrosti se však podepíše i výkon expoziční automatiky (správný expoziční čas) případně stabilizátor.
- Správně exponována neboli správné množství světla je vpuštěno na senzor – souvisí s výkonem automatického měření expozice.
- Správně barevně podána – souvisí s výkonem a metodou vyvážení bílé (white balance).
Málokdo je schopen při nákupu zhodnotit kvalitu senzoru. Řada různých značek navíc používá CCD či CMOS senzory od svých konkurentů. Platí však jednoduché pravidlo:
Čím větší bude senzor, tím těžší bude fotografovat, ale bude lepší kvalita obrazu.
Velké senzory vyžadují objektivy s delším ohniskem, ty mají malou hloubku ostrosti a ta vyžaduje pečlivé ostření. Delší ohniska jsou též mnohem náchylnější na rozhýbání snímku. Velký senzor ale nasbírá díky své ploše hodně světla, a tak je obraz mnohem kvalitnější s menším množstvím šumu. Naopak malé senzory v podstatě likvidují potřebu ostřit ale potýkají se s optickými problémy a vysokým šumem.
V praxi kompaktních přístrojů je dnes de facto standardem rozměr senzoru 1/2,5" (5,8 x 4,3 mm). Je to kompromis mezi oběma rivaly – na jedné straně fotomobily s extrémně malými senzory, levnou a jednoduchou optikou bez nutnosti ostření ale malou kvalitou obrazu a na straně druhé digitální zrcadlovky se senzory velikosti kinofilmu (Canon EOS 5D) či dokonce digitální stěny.
Typická velikost senzorů ve vztahu k velikosti kinofilmového políčka (žlutě). Modře je velikost senzorů většiny digitálních zrcadlovek a červeně nejběžnější velikost senzorů většiny kompaktů 1/2,5".
Obrovský vliv na kvalitu obrazu má i obrazový procesor, který ze signálu ze senzoru teprve vypočítá reálnou fotografii. Proto i dva fotoaparáty se stejným senzorem se mohou dramaticky lišit v kvalitě výsledku a to díky rozdílům v algoritmech obrazového procesoru. Právě tyto algoritmy jsou tím, co odlišuje i jednotlivé výrobce - jejich know-how je obvykle předmětem velkého tajemství. V praxi je bohužel pro získání informací o skutečné kvalitě obrazu třeba sledovat recenze. Z technických parametrů se totiž mimo obchodního názvu obrazového procesoru nedá obvykle nic vyčíst.
Na obrazovém procesoru nenajde laik nic zajímavého. Přesto je to díl, který se na kvalitě a rychlosti fotografií podílí lví měrou.
Blesk
Snad všechny kompaktní digitální fotoaparáty jsou dnes vybaveny malým interním bleskem. Interní blesk není ideálním zdrojem světla. Všichni jsme si na fotky jím pořízené sice již zvykli, ale kvalitní fotografii je jen málokdy možné pořídit s tvrdým čelním světlem, které blesk produkuje. Na druhou stranu na malém těle kompaktního fotoaparátu není ani nic jiného možné.
U interního blesku je tak možné hodnotit jen jeho výkon měřený dosahem v metrech – čím více tím lépe. Silnější interní blesk umožní fotografovat z větší dálky a osvítit větší prostor. Dosah blesku se většinou najde v technických parametrech a bývá kolem 4 metrů. Co naopak v technických parametrech nenajdete, je kvalita a výkon bleskové automatiky schopné blesk řídit a snímky s ním pořízené správně exponovat. Opět nezbude než sledovat recenze.
Náročnější uživatelé zatouží dříve či později po externím blesku. Má vyšší výkon (větší dosah), lepší regulaci a umožní směrovat světlo. Lepší kompakty bývají proto vybaveny tzv. hot-shoe paticí umožňující nasadit externí blesk a většinou to musí být kompatibilní blesk stejného výrobce.
Tzv. hot-shoe patice slouží k mechanickému i elektronickému uchycení ext erního blesku.
Některé kompakty umožňují dokonce bezdrátový blesk, kdy fotoaparát dálkově s dosahem cca 5-10 metrů odpálí externí blesk. To je velmi výhodné pro kvalitní osvětlení scény. Vyspělé fotoaparáty mají i tzv. PC sync konektor, který umožní používat fotoaparát ve studiu a spouštět studiové blesky.
Řada vyspělých kompaktů umožňuje používat i externí blesk nasazený buďto do tzv. hot-shoe patice nebo řízený bezdrátově. Většinou je ale nutné, aby to byl blesk od stejného výrobce.
V příštím díle našeho seriálu se budeme věnovat paměťovým kartám, napájení, bateriím a možnosti filmování.
