Panasonic Lumix FZ45 a FZ100: na vrcholu

Dnešní recenze bude trochu obsáhlejší, neboť se podívá hned na dva fotoaparáty najednou. Půjde o srovnávací test ultrazoomů Panasonic Lumix FZ45 a FZ100. Ty se liší zejména snímacím čipem, kde FZ45 má 14MPx CCD čip, zatímco FZ100 14MPx MOS čip dovolující bleskurychlé sekvenční snímání i Full HD videosekvence. Navíc má i polohovatelný LCD displej s vyšším rozlišením, sáňky na blesk a pár dalších drobností. K dispozici je i RAW, a to u obou přístrojů.

 

Při uvedení se na adresu obou fotoaparátů snesla velká vlna kritiku kvůli 14MPx čipům (vynikající předpoklad pro vysoký šum) a model FZ100 to schytal nejvíce, protože jeho název evokuje nástupnictví modelu FZ50. A přiznejme si, FZ100 nemá ani velký čip, ani manuální zoom. Postupně ale zájem o FZ100 vzrůstal a vše napovídá tomu, že by oba Panasonicy mohly být tím nejlepším v dané třídě. Pojďme to zjistit.

 

 

Oba přístroje patří ve své třídě ke středně velkým a těžkým přístrojům. Tělo je celé z plastu, zpracování je přiměřené. Vyšší pocit "luxusu" zde ale trochu chybí, přestože dílenskému zpracování opravdu nic zásadního vytknout nelze. Fotoaparáty se dobře drží, lépe je na tom FZ45, která má vzadu více místa pro palec. FZ100 disponuje velkým polohovatelným LCD displejem, který zabírá téměř celou zadní část a pro palec tak zbylo o trochu méně místa.

Přídi dominuje velký objektiv. Nad ním je logo LUMIX a výklopný blesk. Napravo (z tohoto pohledu) najdete přisvětlovací diodu, nalevo je označení modelu. Grip je docela výrazný s příjemnou protiskluzovou gumovou vrstvou.

Zatímco FZ28 i FZ38 měly stejný objektiv s 18× optickým zoomem, u modelů FZ45 a FZ100 už trochu zapracoval marketing a zoom se natáhl na 24násobek. I to bylo častou kritikou, nicméně já bych spíše naopak chválil, že Panasonic nepodlehl šílenství jako Canon se svým 35× zoomem a zastavil se na ještě přijatelném 24× zoomu. Jak je známo, čím větší zoom, tím více optických chyb a Panasonic má i na nejnovějším modelu jeden z nejmenších zoomů na trhu. Marketingové oddělení tak může být rádo z navýšení, my jsme rádi, že navýšení je jen malé. Opticky by tak objektiv snad mohl patřit k těm lepším.

Počáteční ohnisko je 25 milimetrů, což znamená velmi široký úhel záběru. Maximem je 600 milimetrů. Tento rozsah ohnisek mi přijde ideální. Je od dostatečně širokoúhlého záběru a maximum není přehnané. Osobně mi 600 milimetrů přijde jako ta nejvyšší použitelná hranice (u ultrazoomů s delšími ohnisky mám problém vůbec najít scénu, kde bych taková ohniska rozumně použil).

S prodloužením rozsahu se bohužel zhoršila světelnost. Na nejširším ohnisku má sice stále výbornou hodnotu F2,8, na nejdelším ale vyskočila už na F5,2. V dalších kapitolách se podíváme na její průběh, který u Panasoniců bývá zpravidla mnohem lepší než u konkurence. Takže možná nebude tak zle. K dispozici je optická stabilizace POWER O.I.S. Najdete zde i závit pro 52mm filtry. Výborně! Závit je tentokrát přímo na objektivu, krytka se tedy vysouvá i s objektivem. Výhodou je, že nárazy objektivu zevnitř do krytky a nespuštění fotoaparátu jsou už minulostí, nevýhodou je naopak slabší ochrana objektivu před nárazem zvenčí.

I u levnějšího modelu FZ45 s HD videosekvencemi najdeme stereo mikrofon. Po stranách jsou ouška na provlečení popruhu. Napravo od blesku je hlavní ovládací kolečko přiměřeně tvrdého chodu. Ještě více vpravo je posuvné tlačítko pro zapnutí přístroje. Nad ním je tlačítko FOCUS, jímž můžete vybrat ručně ostřící bod (ideální při snímání na stativu). Červené tlačítko spouští po mírné prodlevě natáčení videosekvencí. Páčka zoomu upravuje ohniska dle síly naklopení. Hodnot zoomu je zde téměř nekonečné množství, žádné omezené množství přednastavených kroků se zde nekoná. Se spouští jsem rovněž neměl problémy.

Dražší model FZ100 nabízí Full HD video, na což náležitě upozorňuje. K dispozici jsou dokonce i sáňky na blesk, což je vítaný krok. Místo tlačítka FOCUS zde najdete tlačítko pro spuštění sekvenčního snímání. To nabízí spoustu rychlých režimů (až 11 fps v plném rozlišení, 40 fps při 5 megapixelech a 60 fps při 2,5 MPx). Jinak je horní část shodná s FZ45.

Nad LCD displejem mají oba fotoaparáty malinký 0,2" EVF (elektronický hledáček). Ten je tedy stejně prťavý jako u ostatních ultrazoomů a využitelnost je tedy stejně mizivá. Rozlišení činí jen 201.600 bodů (300×224 pixelů), takže se ani nedá mluvit o nějak přehnaných detailech. Nicméně za silného slunečního světla, kdy je pozorování LCD displeje problematické, je i takový hledáček k nezaplacení. Nechybí jeho dioptrická korekce. Nalevo je mechanické tlačítko pro vyklopení blesku, napravo pak tlačítko k přepínání mezi EVF a LCD. AF/AE LOCK zamyká expozici a ostření podle toho, jak chování tohoto tlačítka nastavíte v menu. Náhled na displeji pak odpovídá danému zaostření a drží si i zobrazenou expozici.

LCD displej má velkou úhlopříčku 3,0", nicméně rozlišení je jen klasických 230.400 bodů (320×240 pixelů). Pozorovací úhly jsou velmi dobré. Lumix FZ100 má rovněž 3,0" LCD displej, nicméně ten je plně polohovatelný. Potěší i vyšší rozlišení 460.800 bodů (320×480 pixelů). Díky tomu má hezčí a ostřejší obraz, pozorovací úhly jsou rovněž velmi dobré (při větších úhlech jen mizí trochu kresby ze světlých ploch).

Na tomto snímku vidíte, jak lze displejem pohybovat. Ideální pro nenápadné focení od boku nebo pro makro snímky, případně pro focení nad hlavou. Kvůli rozměrnějšímu displeji (resp. mechanismu displeje) má FZ100 tlačítka napravo trochu více nahuštěná.

Nahoře vidíte volič, který vám umožní rychle a pohodlně upravovat clonu a čas. Po jeho stisknutí (to jde poněkud ztuha) můžete upravovat korekci expozice. Zmizel tak joystick, který sice nebyl špatným řešením, ale otočný volič se mi líbí více. Model FZ45 má dále tlačítko pro přepínání ostřících režimů (viz o tři fotografie výše), FZ100 má totéž na objektivu. Tlačítkem DISPLAY upravujete styl zobrazení displejů. Napravo on něj je, a teď se podržte, konečně normální tlačítko pro vstup do režimu focení! Hurá! Otravná posuvná varianta obvyklá na starších fotoaparátech této značky tak konečně zmizela a byla nahrazena klasickým, logickým a hlavně rychlejším normálním tlačítkem. Panasonic sbírá body i za vylepšenou ergonomii.

Za co ale body neposbírá, je rychlý náběh úsporného režimu. Stačí si jen chviličku zobrazovat snímek a objektiv zajede. Pokud chcete něco rychle fotit, už sice můžete namáčknout spoušť (protože zmizlo posuvné tlačítko pro vstup do prohlížecího menu), ale stále musíte čekat, až se fotoaparát nastartuje. Proč je úsporný režim tak agresivně rychlý a proč tento čas, když už nic, nelze alespoň nastavit v menu, netuším.

Směrem nahoru můžete upravovat korekci expozice (na kompakt v nadprůměrném rozsahu -3 EV až +3 EV), expoziční bracketing na tři snímky (opět s až 3EV kroky) a korekci expozice blesku od -2 EV do +2 EV. Možnosti nastavení jsou tedy bohaté. Napravo upravujete ISO citlivost, přičemž v tomto vertikálně orientovaném menu se dá pohybovat tlačítkem doprava, tzn. tím, kterým jste do něj vstoupili. Vše tedy vyřídíte jedním jediným tlačítkem. Bravo! Tlačítku Fn můžete přiřadit jednu z pěti nabízených funkcí, vlevo je pak samospoušť. I tu můžete celou obsloužit jediným tlačítkem, nicméně po každém snímku je bohužel nutné ji nastavit znovu.

Uprostřed je potvrzovací tlačítko MENU/SET, které zároveň slouží ke vstupu do hlavního menu. Dole je pak poslední tlačítko Q.MENU. Tím můžete spouštět tzv. "quick menu". Díky tomu můžete rychle nastavovat některé z vybraných voleb. Toto tlačítko slouží rovněž k mazání fotografií.

Při maximálním zoomu objektiv už docela dost výrazně vyjíždí. Jinak na pravé straně není nic zajímavého.

Levá strana modelu FZ45 je rovněž docela chudá. Kromě několika informací o fotoaparátu zde najdete pouze krytku, pod níž je HDMI a USB port.

U modelu FZ100 zde navíc najdete i krytku prostoru pro vstup externího mikrofonu, případně dálkového ovládání. Na objektivu je pak přepínač makro režimu a manuálního ostření s opravdu výrazně tvrdým chodem, je zde i tlačítko FOCUS, kterým vybíráte ostřící bod (u FZ45 je toto tlačítko na horní straně přístroje).

Závit pro stativ je kovový, bohužel je stejně jako u Canonu PowerShot SX30 IS mimo osu objektivu. Kvůli tomu má Panasonic rovněž tendenci se klátit na menších stativech, oproti Canonu je ale tato tendence výrazně nižší. Nalevo je krytka prostoru pro baterii a paměťovou kartu.

FZ45 i FZ100 mají nový Li-Ion akumulátor DMW-BMB9E s napětím 7,2 V a kapacitou 895 mAh. Akumulátor z FZ7 až FZ38 tak už nevyužijete (pokud jste měli některého z těchto předchůdců), nicméně i tak je s podivem, že jedna baterie vydržela tak dlouho. Kapacita se tedy oproti předchůdcům zvýšila o dobrých 200 mAh. Podporovány jsou SD, SDHC a SDXC karty.

Oba dva Panasonicy tak na první pohled potěšily výbornými možnostmi, nabízejí velké množství funkcí a už tak slušná ergonomie předchůdců byla až na jediný prvek (rychlý úsporný režim) významně vylepšena. Doufejme, že první zkušenosti s fotoaparátem nezkazí fotografické výkony. Jak FZ45 a FZ100 fotí, se dozvíte v dalších kapitolách.