Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoškola  |  Seriály
Fotoaparáty  |  Objektivy
Fotomobily  |   Software
Příslušenství  |  Ostatní
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně

Tipy a Triky nejen pro začátečníky, díl 6. - Opravy vad objektivů v PC

19.4.2006, Roman Pihan, článek
I přes veškerou snahu výrobců se stále nedaří vyrobit levně objektiv prostý jakýchkoliv vad. Řada vad je totiž způsobena přímo fyzikálními zákony a tak s jistými optickými vadami se setkáváme snad u všech fotoaparátů. Kdy je možné a jak tyto optické vady korigovat v PC?
Pokud fotografii z jakéhokoliv fotoaparátu podrobíte pečlivé a detailní kritice, vždy na ní najdete technické vady. Určitá skupina vad je přitom způsobena nedokonalým zobrazením objektivu. A protože ideální objektiv neexistuje ani teoreticky, natož v kompaktních fotoaparátech s širokým rozsahem zoomu, je dobré optické vady objektivů znát a umět je v PC korigovat.

Barevná vada (chromatická aberace)

Jednou z nejčastěji viditelných vad je barevná vada neboli chromatická aberace. Projevuje se na hranách s vysokým kontrastem a je zřetelnější na okrajích snímku. Její typický projev jsou fialové či jinak barevné kontury, které začnou silně rušit zejména v případě kdy snímek zvětšujete alespoň na formát 13x18 cm.
Barevná vada je fyzikálním produktem lomu světla a žádný objektiv není proti ní 100% odolný. Drahé objektivy jí dokáží částečně kompenzovat ale stejně jen v úzkém rozsahu zoomu. A tak barevnou vadu snadno najdete zejména u superzoomů (více než 5x) a je daní za široký a pohodlný rozsah ohnisek. Obvykle se nejvíc projeví na okrajích zoom rozsahu.

Korekce barevné vady v PC je velmi problematická, je však možné subjektivně potlačit její rušivý vliv. Jde o to vybrat barvu kterou se aberace projeví (obvykle fialová) a tu desaturovat (udělat z ní šedivou). Barevná vada je potom mnohem méně rušivá.




Ukázka barevné vady projevující se fialovými konturami na kontrastních hranách.




Jde o to vybrat místa, kde se vada projevuje (na obrázku naznačeno žlutě). Na to je ideální nástroj kouzelná hůlka či selekce podle barvy.


Desaturací vybraných míst např. o 80% se dá barevná vada efektivně potlačit.
Pokud váš fotoaparát dokáže fotit do RAW formátu, tak některé PC programy na zpracování RAWu (Photoshop) dokáží částečně barevnou vadu přímo při výpočtu obrazu potlačit. Princip je ve vzájemném posouvání barevných kanálů RGB při výpočtu a tím ke korekci vady. Funguje to ale jen v případě, že vada je podobná v celé ploše snímku.

Poduška/soudek

Poduškovité či soudkovité zkreslení je vadou přenosu přímek. Jinými slovy – rovné přímky se prohnou buď do podušky nebo soudku. Vada bývá nejzřetelnější u přímek těsně u okraje snímku a objektiv klidně může při změně zoomu přejít ze soudku na podušku či naopak.

V roztříštěném obraze lesa vadu neuvidíte, kde je ale nepříjemně vidět jsou fotky s horizontem moře (moře je díky vadě prohnuté) či fotky budov a interiérů (prohnuté zdi nejsou příliš běžné).




Ukázka soudkovitého zkreslení, kde se horizont moře prohnul do oblouku.

Poduškovité či soudkovité zkreslení lze naštěstí celkem snadno korigovat – většina fotoeditorů na to nabízí přímo jednoduchou funkci. Princip je v opačném prohnutí obrazu a tím v kompenzaci vady. Protože ale prohnutí způsobené objektivem bývá nepravidelné, korekce této vady téměř vždy vede k mírnému zvlnění přímek. Je to ale méně rušivé než silná poduška či soudek původního obrazu.




Ukázka odstranění soudku/podušky v programu Zoner Photo Studio. Na ukázce jsme to pro představu přehnali, správná hodnota by byla kolem -8.
Vinětace

Relativně nejsnazší na korekci je vinětace. Vinětace se projeví ztmavením kresby v rozích obrazu a je tedy nejsnáze vidět na světlých jednolitých plochách – typicky bílých zdech. Na vinětaci jsou náchylné zejména širokoúhlé objektivy a tak se nejvíce projeví při minimálním přiblížení zoomem.

Plynule zesvětlit rohy obrazu sice může být pracné, ale je to v principu 100% možné a tak záleží spíše na vaší citlivosti na tuto vadu. Řada programů opět nabízí přímo funkci na korekci vinětace.



Vinětace je nejlépe vidět, když se rozmazaně vyfotí bílá zeď. Ztmavení rohů je potom velmi dobře patrné.
Rozostřené okraje

Rozostření části obrazu vzniká buďto optickou nedokonalostí čoček nebo mechanickou nesoudržností celé optické soustavy. Udržet přesné rozměry a kolmost mnoha optických členů v objektivu je problém zejména u širokorozsahových zoomů, kde se pohybuje velké množství prvků. Z logiky věci jsou jak optické vady čoček tak mechanické odchylky v rozích největší a proto se rozostření rádo nejsilněji projevuje právě v rozích obrazu.

Rozostřené okraje nebudou nijak vadit u portrétu – tam je rozostření okolí osoby stejně žádoucí, budou ale vadit u krajinářských fotografií či architektury, a přímo zhoubné budou v situaci, kdy potřebujeme provést výřez části obra zu a jako na potvoru právě z rohu.

Jednou rozostřený obraz již nikdy není možné zpětně zaostřit – pramálo pomůže i jakékoliv softwarové doostření. Určitou malou záchranou může být doostření (Unsharp Mask) sadou: Míra (Amount) 400-500%, Poloměr (Radius) 0.2 - 0.5 bodů, Práh (Threshold) 2. Tato sada má schopnost mírné rozostření lehce napravit. Pokud je ale rozostření patrné pouze v rozích obrazu, je třeba ji ještě kombinovat s maskou, která efekt uplatní pouze tam, kde je žádoucí.



Tento obrázek vznikl výřezem krajní části obrazu a kresba je rozmazaná.


Doostření sadou 400/0.3/2 obraz subjektivně vylepšilo, ve skutečnosti ale došlo k degradaci kresby hran. V nouzi je však tento postup k nezaplacení.
Nízká odolnost na protisvětlo

Poslední často viditelnou vadou jsou „prasátka“ v obraze – neboli odlesky způsobené silným zdrojem světla na čočkách objektivu. Je-li zdroj silného světla v záběru, hovoříme buď o bodovém (Slunce, reflektory) nebo plošném (obloha) přímém protisvětle. Je-li zdroj světla mimo záběr, hovoříme o bočním protisvětle.

Vedle prasátek může ale zejména plošné protisvětlo způsobit i celkové zmléčnění obrazu a fatální ztrátu kontrastu snímku. Je to způsobeno rozzářením celé plochy čočky – často i v kombinaci s odrazy světla od senzoru. Takový snímek nelze ani dodatečně v PC nijak zachránit a jedinou rozumnou reakcí je proto funkce DELETE.



Silné plošné protisvětlo zmléčnilo povrchy čoček a obraz zejména v horní části trpí významnou ztrátou kontrastu. Zachránit ho je velmi, velmi problematické. Jemnou kresbu již nikdy neobnovíte.
Na boční protisvětlo je velmi účinným pomocníkem sluneční clona nebo jakékoliv jiné stínítko (i ruka), které v principu zhoubnému účinku nechtěného světla zabrání. Bohužel sluneční clony nejsou standardní výbavou mnoha kompaktů a setkáváme se s nimi až u kompaktů nejvyšší třídy či u DSLR.

Na přímé protisvětlo je logicky i sluneční clona krátká a objektiv tam ukáže co v něm skutečně je. Do celkového výsledku pak promluví povrchová antireflexní úprava čoček, vnitřní antireflexní konstrukce objektivu a konstrukce clony.

Pokud se prasátka ve výsledném obraze objeví, nezbývá než je v PC pracně retušovat. Výsledek je přitom přímo úměrný ochotě strávit retuší patřičný čas přičemž nejúčinnější nástroje jsou klonovaní razítko či retušovací štětec.



Při silném bodovém protisvětle ať už v obraze či mimo obraz je obvyklé objevit na snímku „prasátka“. Jejich retuš je možná, ale velmi pracná.
Závěr

I přesto, že výše uvedené vady jsou u levnějších přístrojů a objektivů zcela běžné, jejich projev není obvykle nijak dramatický. Při zběžném prohlížení fotek na PC nebo při tisku pohlednic pro obyčejné použití nebudou téměř viditelné. Pokud ale máte ambice svoje fotografie někde uveřejňovat či vytvářet větší zvětšeniny, začnou vám vady vadit a začnete jejich odstranění řešit. Nejlepším odstraněním je ale prevence a sice kvalitní optika.
Autor: Roman Pihan

Vystudoval ČVUT Fakultu elektrotechnickou. Po nástupu digitální fotografie se stal jedním z propagátorů jejího využití v komerční i amatérské praxi. Pravidelně přispívá fotografickými články do řady odborných časopisů, lektoruje a přednáší fotografii na konferencích. Vydal úspěšné knihy „Mistrovství práce s DSLR“ a „Mistrovství práce se světlem“.