Tipy a triky nejen pro začátečníky, díl 10. - Prověření fotoaparátu po nákupu I.
9.5.2006, Roman Pihan, článek
Snad každý člověk si po nákupu složitého zařízení položí otázku, zda všechny funkce jsou tak jak mají být. Nejinak je tomu i u digitálních fotoaparátů – složitých elektromechanických zařízení. Opravdové závady kryje naštěstí záruka, přesto je ale dobré poznat limity současné techniky a naučit se je využívat ke svému prospěchu.
Na úvod důležité upozornění!
Žijeme v nedokonalém světě a proto ani technika nikdy nebude dokonalá. Nehledejte proto dokonalost – ona neexistuje a budete jen zklamáni. Místo toho je dobré zjistit limity toho kterého zařízení, naučit se s nimi žít, korigovat a využívat je ve svůj prospěch. Je to podobné jako s autem - nikdo neuzná záruku, protože jde auto často a rádo do smyku. Je lepší se smyk naučit zvládat…
Po přečtení tohoto článku a provedení testů se snad v každém digitálním fotoaparátu – levném i drahém - najde řada odchylek od teorie. Ty sami od sebe neukazují nic – jen sdělují strategii výrobce, jak se v nedokonalém světě snaží přiblížit ideálu. Fotografem proto není ten kdo se žene za stále dokonalejším přístrojem, ale ten kdo kupodivu (a světe div se) dělá dobré fotografie. Proto si zopakujte památnou větu: „Hm, fotografické nádobíčko máte pěkné, ale teď mi prosím ukažte vaše fotografie…“.
Nikdo samozřejmě nikoho nenabádá, aby ignoroval závady a nereklamoval evidentní vady. Jen je třeba před reklamací zvážit, zda závada není jen domnělá, zda její projev není jen důsledek cenové hladiny zařízení nebo zda její vyřešení by neporušovalo fyzikál ní zákony…
Objektiv
Základem každého fotoaparátu je objektiv. To on je okem, které kreslí obraz reálného světa na senzor či film. Základní výhodou zrcadlovek (SLR) je, že právě objektiv je výměnný a proto je možné jeho výběr podřídit potřebám. Kompaktní přístroje mají objektiv vestavěný a jednou provždy daný – což je výhoda (rozměry, váha, cena) ale i nevýhoda (nelze ho již nikdy změnit).
Objektiv lidského oka je poměrně jednoduchý a není příliš kvalitní. Obraz tak opravuje mozek na základě lidské zkušenosti. Fotoaparát tuto možnost nemá a tak jsou na objektiv kladeny mnohem vyšší nároky, než na oko. Objektivy se tak potýkají s celou řadou potíží. Nejčastějšími vadami objektivů jsou barevná vada, sférické zkreslení, vinětace, rozostřené rohy obrazu a reflexe v protisvětle.
Jak zjistit barevnou vadu?
Barevná vada se projevuje nejvíce na kontrastních hranách (třeba větve stromů či rámy oken) umístěných na pozadí bílého světla (zamračená obloha). Objektivy trpí barevnou vadou zejména na okrajích obrazu a tam je také třeba jí hledat. Projeví se typickým fialovo-zeleným duhováním hran. Barevná vada může být závislá na aktuální hodnotě zoomu objektivu a tak je dobré ji vyzkoušet v krajních hodnotách zoomu či i v několika mezipolohách.
Barevnou vadu není těžké najít. Stačí nastavit co nejnižší clonové číslo a vyfotografovat kontrastní hranu proti bílé ploše. Snímek je vhodné lehce přeexponovat (+1 EV) - vada se potom více projeví. Na snímku je vidět projev barevné vady jak na zaostřených, tak na neostrých místech .
Jak zjistit sférické zkreslení, vinětaci a rozostřené rohy obrazu?
Sférické zkreslení, vinětaci a rozostřené části obrazu je nejlépe vidět, pokud pořídíte fotografii čtverečkovaného a čistě bílého papíru. Papír musí být rovnoměrně nasvícen a umístěn přísně kolmo na osu objektivu. Jakékoliv vady jsou potom na výsledné fotografii velmi dobře vidět. Sférické zkreslení bývá silně závislé na zoomu (ohnisku), vinětace a rozostřené části obrazu bývají závislé jak na zoomu, tak na nastavené cloně. Je tedy opět dobré je vyzkoušet při různých hodnotách.
Sférické (soudkovité či poduškovité) zkreslení nejlépe objevíte tak, že vyfotografujete pravidelnou strukturu (zde milimetrový papír). V nouzi postačí i obyčejné dlaždičky.
Vinětace (ztmavení rohů) je dobře vidět pokud vyfotíte rovnoměrně nasvícený bílý papír či zeď. Snímek je vhodné lehce podexponovat tak, aby výsledek byl šedý. Vinětace potom lépe vynikne.
Jak zjistit reflexe v protisvětle?
Odolnost na reflexe v protisvětle se testují obtížně. Standardní metoda je testovat odolnost objektivu na plošné protisvětlo v 1/3 snímku, na bodové protisvětlo umístěné těsně mimo obrazové pole objektivu a na bodové protisvětlo umístěné ve zlatém řezu. Přibližně se podobné podmínky dají nasimulovat i doma – plošné protisvětlo lze vyřešit látkami či bílými deskami, bodový zdroj nasimuluje Slunce, žárovka či halogen. Výsledky jsou ale jen velmi přibližné, leč ukáží potenciálně slabá místa objektivu.
Reflexe v protisvětle nezbývá, než vytestovat zkusmo - například pomocí Slunce. Pozor však na zrak! Zde je ukázka bodového zdroje (Slunce) ve zlatém řezu snímku a objektiv obstál velmi dobře.
Ostření
Ostření znamená mechanické nastavení čoček v objektivu tak, aby předměty v určité konkrétní vzdálenosti byly ostré. Je to tedy elektromechanický problém, jehož řešení není často jednoduché. U levnějších kompaktů problémy s ostřením zachraňuje vysoká hloubka ostrosti, čímž se nároky na ostřící systém prudce redukují. U světelnějších objektivů, fotoaparátů s většími senzory či u delších ohnisek však hloubka ostrosti klesá a tak nároky na přesné ostření prudce stoupají.
Jak vytestovat ostření?
Vzhledem k tomu, že hloubka ostrosti klesá s otevíráním clony a prodlužováním ohniska, je vhodné tento test provést s nastaveným minimálním clonových číslem (např. 2.8) a při maximálním zoomu (např. 200mm). Potom stačí pod silně ostrým úhlem vyfotografovat cokoliv s jemným vzorem (ideální je milimetrový papír, obyčejný text atp.) a pamatovat si místo, kam bylo ostřeno. Řada fotoaparátů označí místo kam ostří např. červeným obdélníkem, některé fotoaparáty ostří tvrdošíjně na střed.
Test ostření lze snadno provést tak, že pod ostrým úhlem vyfotografujete třeba text a porovnáte místo kam jste ostřili s místem, kde je skutečně zaostřeno.
Pokud si pamatujete místo kam jste ostřili a porovnáte ho na výsledné fotografii s místem, které je skutečně neostřejší, uvidíte velmi dobře přesnost ostřícího systému. Ideální samozřejmě je, když se obě místa přesně kryjí. Pokud navíc vyfotografujete testovací obraze c z úhlu 45° a testovací obrazec bude mít rozteč čar 1,4 cm, budete schopni odečíst odchylku ostřícího systému přímo v centimetrech.
Pokud místo kam jste ostřili (červeně) a místo kde je skutečně zaostřeno (modře) jsou totožná, ostřící systém pracuje skvěle. Test je dobré provádět při nejdelším ohnisku a zcela otevřené cloně (minimálním clonovém čísle).
Expozice
Současné TTL expoziční automatiky jsou velmi sofistikovaná zařízení schopná měřit správnou expozici v širokém rozsahu světlených podmínek. Mají však jedno společné – měří odražené světlo od scény (jinou šanci ani nemají). Nemohou mít informaci o množství světla, které ve skutečnosti na scénu dopadá, rozhodují se pouze na základě světla, které se od scény odrazí. Musí tak předpokládat a doufat, že scéna je průměrně odrazivá – neboli středně šedá. Jinými slovy se snaží nastavit expozici tak, aby výsledným obrazem byla středně šedá.
Jak vytestovat expoziční automatiku?
Na principu měření na středně šedou je založen i test expoziční automatiky. Pokud do scény umístíte dostatečně velkou normovanou středně šedou barvu, necháte expoziční automatiku scénu změřit, pořídíte snímek a prohlédnete ho v PC, výsledek by měl být středně šedá!
V praxi je tento test nejlepší provést na normovanou 18% střední šedou tabulku, která je v dostání v lepších fotoobchodech za cca 200,- Kč. Pokud tuto tabulku umístíte do scény tak aby se neleskla, byla rovnoměrně nasvícena a zabrala dominantu obrazu či obraz celý, pořídíte snímek a prohlédnete si ho v PC, výsledek musí být r ovněž středně šedá čili v RGB representaci sada 3 hodnot o průměru 127. Jakákoliv odchylka od této hodnoty je odchylka expoziční automatiky.
Normovanou 18% střední šedou tabulku pořídíte v lepších fotoobchodech a je pro měření expozice, vyvážení bílé a různé testy k nezaplacení.
Tento test je možné provést v širokém rozsahu světelných podmínek, od slabého třeba umělého světla, přes průměrné hodnoty až po silné polední slunce. Odchylky však nepřeceňujte – metoda je samozřejmě velmi přibližná a ukazuje jen základní schopnost expoziční automatiky regulovat světlo tak, aby výsledek byl blízký středně šedé.
Pokud vyfotografujete střední šedou tak, aby byla dominantou plochy (nejlépe vyplnila celý obraz), tak expoziční automatika by měla poskytnout fotografii s hodnotami RGB v průměru kolem 127.
Příště si povíme něco o testování systému vyvážení bílé, blesku ale zejména senzoru.
Žijeme v nedokonalém světě a proto ani technika nikdy nebude dokonalá. Nehledejte proto dokonalost – ona neexistuje a budete jen zklamáni. Místo toho je dobré zjistit limity toho kterého zařízení, naučit se s nimi žít, korigovat a využívat je ve svůj prospěch. Je to podobné jako s autem - nikdo neuzná záruku, protože jde auto často a rádo do smyku. Je lepší se smyk naučit zvládat…
Po přečtení tohoto článku a provedení testů se snad v každém digitálním fotoaparátu – levném i drahém - najde řada odchylek od teorie. Ty sami od sebe neukazují nic – jen sdělují strategii výrobce, jak se v nedokonalém světě snaží přiblížit ideálu. Fotografem proto není ten kdo se žene za stále dokonalejším přístrojem, ale ten kdo kupodivu (a světe div se) dělá dobré fotografie. Proto si zopakujte památnou větu: „Hm, fotografické nádobíčko máte pěkné, ale teď mi prosím ukažte vaše fotografie…“.
Nikdo samozřejmě nikoho nenabádá, aby ignoroval závady a nereklamoval evidentní vady. Jen je třeba před reklamací zvážit, zda závada není jen domnělá, zda její projev není jen důsledek cenové hladiny zařízení nebo zda její vyřešení by neporušovalo fyzikál ní zákony…
Objektiv
Základem každého fotoaparátu je objektiv. To on je okem, které kreslí obraz reálného světa na senzor či film. Základní výhodou zrcadlovek (SLR) je, že právě objektiv je výměnný a proto je možné jeho výběr podřídit potřebám. Kompaktní přístroje mají objektiv vestavěný a jednou provždy daný – což je výhoda (rozměry, váha, cena) ale i nevýhoda (nelze ho již nikdy změnit).
Objektiv lidského oka je poměrně jednoduchý a není příliš kvalitní. Obraz tak opravuje mozek na základě lidské zkušenosti. Fotoaparát tuto možnost nemá a tak jsou na objektiv kladeny mnohem vyšší nároky, než na oko. Objektivy se tak potýkají s celou řadou potíží. Nejčastějšími vadami objektivů jsou barevná vada, sférické zkreslení, vinětace, rozostřené rohy obrazu a reflexe v protisvětle.
Jak zjistit barevnou vadu?
Barevná vada se projevuje nejvíce na kontrastních hranách (třeba větve stromů či rámy oken) umístěných na pozadí bílého světla (zamračená obloha). Objektivy trpí barevnou vadou zejména na okrajích obrazu a tam je také třeba jí hledat. Projeví se typickým fialovo-zeleným duhováním hran. Barevná vada může být závislá na aktuální hodnotě zoomu objektivu a tak je dobré ji vyzkoušet v krajních hodnotách zoomu či i v několika mezipolohách.
Barevnou vadu není těžké najít. Stačí nastavit co nejnižší clonové číslo a vyfotografovat kontrastní hranu proti bílé ploše. Snímek je vhodné lehce přeexponovat (+1 EV) - vada se potom více projeví. Na snímku je vidět projev barevné vady jak na zaostřených, tak na neostrých místech .
Sférické zkreslení, vinětaci a rozostřené části obrazu je nejlépe vidět, pokud pořídíte fotografii čtverečkovaného a čistě bílého papíru. Papír musí být rovnoměrně nasvícen a umístěn přísně kolmo na osu objektivu. Jakékoliv vady jsou potom na výsledné fotografii velmi dobře vidět. Sférické zkreslení bývá silně závislé na zoomu (ohnisku), vinětace a rozostřené části obrazu bývají závislé jak na zoomu, tak na nastavené cloně. Je tedy opět dobré je vyzkoušet při různých hodnotách.
Sférické (soudkovité či poduškovité) zkreslení nejlépe objevíte tak, že vyfotografujete pravidelnou strukturu (zde milimetrový papír). V nouzi postačí i obyčejné dlaždičky.
Vinětace (ztmavení rohů) je dobře vidět pokud vyfotíte rovnoměrně nasvícený bílý papír či zeď. Snímek je vhodné lehce podexponovat tak, aby výsledek byl šedý. Vinětace potom lépe vynikne.
Jak zjistit reflexe v protisvětle?
Odolnost na reflexe v protisvětle se testují obtížně. Standardní metoda je testovat odolnost objektivu na plošné protisvětlo v 1/3 snímku, na bodové protisvětlo umístěné těsně mimo obrazové pole objektivu a na bodové protisvětlo umístěné ve zlatém řezu. Přibližně se podobné podmínky dají nasimulovat i doma – plošné protisvětlo lze vyřešit látkami či bílými deskami, bodový zdroj nasimuluje Slunce, žárovka či halogen. Výsledky jsou ale jen velmi přibližné, leč ukáží potenciálně slabá místa objektivu.
Reflexe v protisvětle nezbývá, než vytestovat zkusmo - například pomocí Slunce. Pozor však na zrak! Zde je ukázka bodového zdroje (Slunce) ve zlatém řezu snímku a objektiv obstál velmi dobře.
Ostření
Ostření znamená mechanické nastavení čoček v objektivu tak, aby předměty v určité konkrétní vzdálenosti byly ostré. Je to tedy elektromechanický problém, jehož řešení není často jednoduché. U levnějších kompaktů problémy s ostřením zachraňuje vysoká hloubka ostrosti, čímž se nároky na ostřící systém prudce redukují. U světelnějších objektivů, fotoaparátů s většími senzory či u delších ohnisek však hloubka ostrosti klesá a tak nároky na přesné ostření prudce stoupají.
Jak vytestovat ostření?
Vzhledem k tomu, že hloubka ostrosti klesá s otevíráním clony a prodlužováním ohniska, je vhodné tento test provést s nastaveným minimálním clonových číslem (např. 2.8) a při maximálním zoomu (např. 200mm). Potom stačí pod silně ostrým úhlem vyfotografovat cokoliv s jemným vzorem (ideální je milimetrový papír, obyčejný text atp.) a pamatovat si místo, kam bylo ostřeno. Řada fotoaparátů označí místo kam ostří např. červeným obdélníkem, některé fotoaparáty ostří tvrdošíjně na střed.
Test ostření lze snadno provést tak, že pod ostrým úhlem vyfotografujete třeba text a porovnáte místo kam jste ostřili s místem, kde je skutečně zaostřeno.
Pokud si pamatujete místo kam jste ostřili a porovnáte ho na výsledné fotografii s místem, které je skutečně neostřejší, uvidíte velmi dobře přesnost ostřícího systému. Ideální samozřejmě je, když se obě místa přesně kryjí. Pokud navíc vyfotografujete testovací obraze c z úhlu 45° a testovací obrazec bude mít rozteč čar 1,4 cm, budete schopni odečíst odchylku ostřícího systému přímo v centimetrech.
Pokud místo kam jste ostřili (červeně) a místo kde je skutečně zaostřeno (modře) jsou totožná, ostřící systém pracuje skvěle. Test je dobré provádět při nejdelším ohnisku a zcela otevřené cloně (minimálním clonovém čísle).
Expozice
Současné TTL expoziční automatiky jsou velmi sofistikovaná zařízení schopná měřit správnou expozici v širokém rozsahu světlených podmínek. Mají však jedno společné – měří odražené světlo od scény (jinou šanci ani nemají). Nemohou mít informaci o množství světla, které ve skutečnosti na scénu dopadá, rozhodují se pouze na základě světla, které se od scény odrazí. Musí tak předpokládat a doufat, že scéna je průměrně odrazivá – neboli středně šedá. Jinými slovy se snaží nastavit expozici tak, aby výsledným obrazem byla středně šedá.
Jak vytestovat expoziční automatiku?
Na principu měření na středně šedou je založen i test expoziční automatiky. Pokud do scény umístíte dostatečně velkou normovanou středně šedou barvu, necháte expoziční automatiku scénu změřit, pořídíte snímek a prohlédnete ho v PC, výsledek by měl být středně šedá!
V praxi je tento test nejlepší provést na normovanou 18% střední šedou tabulku, která je v dostání v lepších fotoobchodech za cca 200,- Kč. Pokud tuto tabulku umístíte do scény tak aby se neleskla, byla rovnoměrně nasvícena a zabrala dominantu obrazu či obraz celý, pořídíte snímek a prohlédnete si ho v PC, výsledek musí být r ovněž středně šedá čili v RGB representaci sada 3 hodnot o průměru 127. Jakákoliv odchylka od této hodnoty je odchylka expoziční automatiky.
Normovanou 18% střední šedou tabulku pořídíte v lepších fotoobchodech a je pro měření expozice, vyvážení bílé a různé testy k nezaplacení.
Tento test je možné provést v širokém rozsahu světelných podmínek, od slabého třeba umělého světla, přes průměrné hodnoty až po silné polední slunce. Odchylky však nepřeceňujte – metoda je samozřejmě velmi přibližná a ukazuje jen základní schopnost expoziční automatiky regulovat světlo tak, aby výsledek byl blízký středně šedé.
Pokud vyfotografujete střední šedou tak, aby byla dominantou plochy (nejlépe vyplnila celý obraz), tak expoziční automatika by měla poskytnout fotografii s hodnotami RGB v průměru kolem 127.
Příště si povíme něco o testování systému vyvážení bílé, blesku ale zejména senzoru.
