Ejhle člověk 38: zrcadlovka nebo kompakt?

První Čím? – zrcadlovka nebo kompakt?

Veškeré fotoaparáty můžeme přes množství nejrůznějších dílčích odlišností rozdělit na základě konstrukčního principu do několika málo kategorií. Z příslušnosti k některé z nich pak plyne i jejich větší nebo menší vhodnost pro to které použití. Na tom se nic nezměnilo ani v digitální éře, byť tu těch opravdu základních skupin nenajdeme zdaleka tolik.

Pomineme-li rozdíly ve fyzické velikosti snímacího čipu, jsou s jistým zjednodušením vlastně jenom dvě: Kompaktní fotoaparát a jednooká zrcadlovka. Na okraji té druhé přihrádky najdeme ještě dvě její podstatné modifikace. Především jsou to dnes tolik citované „bezzrcadlovky“, tedy přístroje na pomezí kompaktních fotoaparátů, od nichž převzaly drobné rozměry těla a pomalejší princip ostření na kontrast. Naopak s pravými zrcadlovkami mají společné fyzicky větší rozměry snímače a především možnost výměny objektivů nebo dalšího rozsáhlého příslušenství.

Druhým poddruhem pravých zrcadlovek jsou přístroje, umožňující připojení digitální stěny, schopné přestavět na výkonný digitální fotoaparát i pokročilé profesionální analogové přístroje typu hasselblad, mamiya atd. jen na základě záměny jejich kazet se samotným záznamovým médiem. Některé z nich původně ani nejsou zrcadlovkami, ale například studiovými kardanovými fotoaparáty (sinar). Z pohledu pokročilého amatéra jde ale o okrajové kategorie, a protože se po připojení datové stěny práce s nimi již v principu příliš neliší od digitálních zrcadlovek, budeme na ně v dalším textu trochu zjednodušeně i tak nahlížet.

Takže znovu – kompakt nebo zrcadlovka? Existují názory, a to i mezi velmi zkušenými autory, že kompakty jsou vhodné maximálně pro rodinné a upomínkové fotografování, případně pro začátečníky, zrcadlovky pak pro pokročilé nadšence, pro vážnou práci, případně k profesionálnímu nasazení. Hotovo, padla!

Argumenty jsou pádné a logické: Digitální zrcadlovka je ve všech ohledech rychlejší. Stiskni spoušť a máš fotografii. Ihned to můžeš zopakovat. A znovu. To žádný kompakt nedokáže, nebo jen za určitých ideálních podmínek. Zoomovací prstenec na objektivech zrcadlovek je rovněž mnohem šikovnější a pohotovější, než elektrická kolébka většiny kompaktů. Ostření obou systémů je principiálně odlišné a většinou stále ještě rychlejší a především přesnější u zrcadlovek, zejména za složitějších světelných podmínek, tedy v šeru, tmě, protisvětle, za sníženého kontrastu. I kompaktní fotoaparáty ovšem učinily v tomto smyslu značný pokrok oproti dřívějšímu stavu.

Zrcadlovky mají větší čip, tím mohou být větší a od sebe navzájem více vzdálené i jednotlivé světlocitlivé buňky, což všechno dohromady má blahodárný vliv na nižší míru šumu a podstatně vyšší rozsah reálně použitelné citlivosti ISO a také na dynamický rozsah. Optický hledáček zrcadlovek je pro pohotovou živou fotografii a pro fotografování lidí obecně podle mých osobních zkušeností stále ještě to nejlepší, co bylo dosud v této oblasti zkonstruováno. Jasný a ostrý obraz bez blikání a řádkování za všech okolností. K zrcadlovkám je rovněž dostupné rozsáhlé příslušenství. Od objektivů, filtrů, předsádek, a makrosáněk přes blesky až po přídavná bateriová pouzdra, vertikální a dálkové spouště…

Většina fotografů lidí upřednostňuje spíše menší, než velkou hloubku ostrosti (na rozdíl třeba od fotografů krajiny, architektury a makra) a i tady zrcadlovka díky velkému čipu umožňuje snáze, než jakýkoliv kompakt rozostřit pozadí a tím třeba akt nebo portrét zvýraznit a oddělit od rušivého pozadí.
Podstatná výhoda kompaktu oproti zrcadlovce je (nevěřili byste, v očích kolika zájemců), že se vyrábějí v mnohem širším tvarovém a barevném sortimentu. Několik málo pokusů s leskle červenými nebo bílými zrcadlovkami nikon nebo pentax (nebo hasselblad) je proti tomu kapkou v moři. A tak s ním budete vždycky mnohem víc „cool“ „happy“ a „in“, zvlášť pokud vypadáte alespoň přibližně tak, jako fotografky na těchto ukázkách. Anebo pokud přístroj během expozice alespoň stejně krásně a sexy držíte.

Základní konstrukční schéma jednooké, neboli „pravé“ zrcadlovky (na rozdíl od již vyhynulé dvouoké) je mnohem starší, než dějiny digitální fotografie. Zaměňte čip za roličku filmu a zjistíte, že se toho za padesát let vývoje zase tolik nezměnilo. Principiálně dokonalejší konstrukci totiž zatím nikdo nevymyslel.
Každá zrcadlovka je jen základním prvkem rozsáhlé stavebnice dalšího příslušenství. Přípojná místa jsou v rámci jedné značky (a občas i několika, jako třeba nikon/fuji, minolta/sony, olympus/panasonic) standardizována, takže drahé příslušenství bude fungovat i se starším, případně novějším tělem. Počítejte ovšem i tak s někdy nezáměrnými, jindy vědomými odchylkami a možnou nekompatibitou. Pokud vám na nějakém konkrétním detailu záleží, informujte se předem. Známá je například neslavná etapa v historii digitálních zrcadlovek Nikon, kdy jste museli (aby bylo možné využívat všech nových funkcí) s každým novým tělem pořídit i nový externí blesk. No co, vždyť stál tehdy pokaždé jen kolem deseti tisíc!

Kéž by ale všechno bylo tak jednoduché! Jak se například tito samozvaní teoretikové asi srovnají s faktem, že třeba Antonín Kratochvíl, o kterém kolují „zaručené informace, v nichž fotografuje výhradně historickými filmovými nikony, tahá z kapsy každou chvíli nějaký volně ložený géčkový canon, tedy kompakt nejvyšší třídy?

A notoričtí lovci adrenalinu? Instruktoři tandemových seskoků padákem? Freestyloví lyžaři, skokani na motorkách, potápěči bez dýchacích přístrojů? Ti všichni jsou vděčni za rychlé zlepšování všeobecné kvality, použitelnosti a odolnosti u některých kompaktů.

Pro kompakty totiž hrají především hmotnost, v principu jednodušší ovládání, živý náhled na displeji (ten „umí“ už i novější zrcadlovky, ale ne stejně samozřejmě), menší rozměry (s výjimkou některých ultrazoomů, které se mohou blížit i rozměrům zrcadlovek) a tím daleko menší nápadnost. Na psychologii právě takovýmito poučkami zmasírovaného davu působí člověk s kompaktem v ruce jako amatér, neprofesionál, hračičkář, tedy někdo potenciálně daleko méně nebezpečný. Což naopak následně paradoxně nahrává třeba i profesionálním zájemcům o živou, nenápadnou, například pouliční fotografii, aby je používali spíš, než co jiného.

Velkou výhodou je zpravidla podstatně nižší cena kompaktu. Ten, kdo by chtěl argumentovat nízkými cenami některých základních zrcadlovek, by si měl uvědomit, že jde skutečně jen o nejnižší třídu, především v oblasti rychlosti a odolnosti. A pak, kupujete jen základ systému, do kterého teprve začnete investovat. Lepší nebo další specializované objektivy, blesky…

Majitel kompaktu má všechno své vždy s sebou v jediné malé krabičce. Argument, že už ke své nové zrcadlovce také nic dalšího kupovat nehodláte, je dvojsečný. Především to nejspíš nakonec stejně nevydržíte, a pokud ano – i tak jste už zaplatili podstatnou část kupní ceny jen za tu možnost. Jestli jí nevyužíváte, podobáte se majiteli obřího pickupu 4x4 s tažným zařízením na 3 tuny, který v něm jezdí pouze a výhradně po městě, vozí děti do blízké školky a ženu ke kadeřníkovi.

I pokročilé kompakty už ale mají na druhé straně značně rozsáhlé možnosti nastavení, ve kterých se především zpočátku snadno ztratíte. V jejich ovládání navíc nepanuje zdaleka taková standardizace, jako u zrcadlovek a také jejich výrobců je mnohem více. Každý z nich jde svou cestou, takže při změně značky můžete mít nejprve trochu potíže s orientací.

To u zrcadlovek stačí vybírat ze dvou, tří značek (milovníci menšin protentokrát prominou). A jakmile do světa za zrcadlem jednou skočíte, nemusíte už řešit ani to. Pořiďte si dva, tři, čtyři objektivy, systémový blesk a pár dalších nezbytností a zůstanete už u „své“ značky napořád. Výhodou takového „otroctví“ je ale bezproblémová kompatibilita a principiálně stále stejné, pohotové, zautomatizované ovládání po dlouhá léta. Při fotografování živých lidí bonus k nezaplacení!

Nakonec bude nejvíc ze všeho záležet na dvou věcech. Na kondici vaší peněženky (pod 10 až 15 000 Kč celkově uvažované částky o ničem jiném než o kvalitním kompaktu pro vážnou a pravidelnou práci neuvažujte) a především na tom, jaký jste vlastně fotograf. Jaký styl a jaké téma upřednostňujete. Jaký máte temperament, z jaké vzdálenosti nejčastěji fotografujete. Jak snadno a jak rád se seznamujete s cizími lidmi, jak moc a jak často hodláte své fotografie tisknout a prezentovat ve velkém zvětšení, jak rád máte nebo naopak nemáte lokální neostrost spojenou s malou hloubkou ostrosti. Jak rychlé a nečekané děje potřebujete spolehlivě zachytit.

Často se také doporučuje jako nezbytnost vlastnictví nějakého manuálně nastavitelného kompaktu, coby záložního přístroje i pro majitele zrcadlovky. Pomineme-li však fakt, že v dnešní konzumní společnosti je i tak už jen málo rodin, vybavených pouze jediným fotoaparátem (přestože všichni už ze sportu neustále brečí, jak špatně se jim žije), jde přesto spíš o zbožné přání každého obchodníka s fototechnikou.

Ve skutečnosti totiž nejde jen o samotnou investici. Pokud vám někdy nečekaně vypověděla službu třeba sekera, jen těžko jste ji asi v tu chvíli mohli nahradit šroubovákem. Nejspíš jste museli dojít pro jinou sekeru. Zrcadlovku kompakt nikdy nenahradí a zrcadlovka kompakt také ne, snad s výjimkou nenáročného cvakání u moře, na chalupě nebo v nějakém hodně „vostrym“ klubu. Takže, chcete-li skutečnou jistotu desetinásobku, noste s sebou na důležité akce dva přibližně totožné kompakty nebo dvě těla zrcadlovky téže značky. Většinou ten druhý přístroj samozřejmě potřebovat nebudete. Kromě situace, kdy skutečně o něco půjde a vy jste zrovna dnes (přece se s tím nebudu pořád tak zbytečně tahat) vzali výjimečně fotoaparát jen jeden.

A závěr? Pořídit si pro pečlivou, promyšlenou práci do vlastního ateliéru cokoliv jiného, než kvalitní digitální zrcadlovku s několika, nejlépe pevnými a dobře kreslícími objektivy, nedává velký smysl. Zrovna tak nemá prakticky jinou možnost člověk, fotografující aranžované portréty nebo módu, či pečlivě promýšlené akty, u kterých ladí každý detail a záchvěv výrazu, světla nebo atmosféry. Podobně na tom bude, ovšem ze zcela jiných důvodů, fotograf sportu nebo vzdálených akčních dějů, protože musí používat vysoce světelná dlouhá ohniska, jejichž optickým výkonům nesahají objektivy ultrazoomů ani po kotníky.

Něco docela jiného bude ovšem hledat fotograf, milující tlačenici v davu, vůni cizího potu, adrenalinovou fotografii na malé vzdálenosti, často v běhu, pádu nebo skoku. Tvůrce, kterému víc, než o technickou dokonalost, rovnoběžnost a kontrolovanou líbivost záleží na pravdivosti, syrovosti, nenahranosti, osobním kontaktu, nenápadnosti. Velká hloubka ostrosti se hodí, protože pečlivě ostřit není čas. Vyšší šum není vada, ale průvodní znak absence reklamního kašírování a následného nevěrohodně sterilního retušování.
Kompaktní fotoaparát bude vždycky skladnější, menší a lehčí. Jeho objektiv může být zkonstruován dokonce třeba na principu periskopu, a tím celý uschován v těle, včetně zoomu a autofokusu. Platí za to miniaturními rozměry všech prvků a tím horší kresbou, takže jako jediný přístroj obstojí v rukou pokročilého fotografa jen těžko. Na druhou stranu dokonale utěsnit tuhle kompaktní krabičku je oproti členité zrcadlovce nebo pokročilejšímu kompaktu hračka a tak se můžete jen tak, beze všeho, třeba potopit, nechat se sprchovat nebo si s fotoaparátem zahrát badminton.
Dokonce ani hodně pokročilý kompakt s výklopným displejem nezabere příliš místa (Sony NEX).
Sympaticky skladné bezzrcadlovky si vzaly to nejlepší z obou světů (škarohlíd dodá, že to horší rovněž) a i k nim se dodává docela rozsáhlé příslušenství. Všechny mají minimálně výměnné objektivy, liší se od sebe ale podstatně třeba velikostí čipu a tím i vhodností pro náročnější úkoly. Zatímco Američané za volanty svých trucků dodnes hlasitě přísahají svoje slavné „objem ničím nenahradíš“, ve světě fotografie platí obdobné „čím menší fotoaparát, tím se lépe nosí, čím je větší, tím lepší dělá fotografie“. Jak tedy i v kategorii bezzrcadlovek ten který systém nejspíš funguje, zjistíme často jedním pohledem. Shora dolů systém Pentak Q, Nikon 1, Sony NEX. Sony má velikost snímače shodnou s APS-C zrcadlovkami a díky promyšlenému (ale složitému a drahému) adaptéru funguje skvěle dokonce i s kvalitními objektivy velkých zrcadlovek. Adaptér k Sony NEX existuje i pro objektivy Nikon a Canon, což u jiných systémů, pokud vím, nemá obdobu.
Zatímco v pořízení klasického ultrazoomu (nahoře) nevidím v případě vážného zájmu o fotografování lidí dnes již větší smysl (lepší bude určitě nějaká stejně drahá pravá zrcadlovka), u pokročilých kompaktů (dole) je to něco jiného. Podobně kvalitní přístroje, jako zde Nikon P7100, nabízí i několik dalších výrobců, především Canon, Olympus, Panasonic nebo Fuji.
Podobnou fotografii ani s nejlepším kompaktem jen tak snadno neuděláte, především pokud už na první pohled rozeznáte přirozeně neostré pozadí od toho uměle dodělaného v počítači…

… zatímco takovéhle záběry bez problému ano, leckdy i snadněji. Ne, že by je nezvládla samotná zrcadlovka, budete se s ní ale mnohem hůře tvářit nenápadně a přibližovat se dostatečně blízko k cizím lidem. I samotný zvuk exponující zrcadlovky se jen těžko utají, zatímco kompakt většinou nemá problém.