Sony Alpha SLT-A35: úspěšně proti zrcadlovkám

Po necelém roce se vracíme k testu SLT fotoaparátu, a to modelu SLT-A35 (tedy nástupci minule testované SLT-A33). I když je zde docela málo změn, přesto si fotoaparát zaslouží otestovat. Hlavním rozdílem je totiž nový 16MPx Exmor CMOS APS-C snímač, tedy s dalšími dvěma megapixely navíc. V neposlední řadě přibyly různé barevné efekty (Picture Effects) a fotoaparát bohužel přišel o výklopný displej. Ten je nyní napevno.

Fotoaparát má sice plastovou konstrukci, ale působí velmi odolně a zpracování hodnotím jako nadprůměrné, byť někomu ta "plastovost" může vadit. Ergonomie přístroje je slušná, ale určitě zde najdete prostor pro vylepšení. Fotoaparát je v gripové části velmi nízký a samotný grip je tak na tři prsty. Ještě, že je dostatečně předsunutý, takže držení trochu vylepšuje, nicméně stále budete mít trochu pocit, že vám přístroj padá z ruky (neopřený malíček není dobrou vizitkou).

Když sundáte krytku těla, objevíte obrovské zrcátko, přes které je trochu vidět. Část světla odráží na AF senzory, díky čemuž máte k dispozici fázové ostření při focení i natáčení videa (trvalý Live View). Výhodou je slušná rychlost (byť dnešní CSC fotoaparáty jsou často stejně tak rychlé, ne-li rychlejší i s kontrastním ostřením), nevýhodou naopak vyšší spotřeba a kratší výdrž na baterie. Podporovány jsou objektiv s A-mount.

Na přední části vidíte pojistku pro odjištění objektivu. Dole vlevo pod objektivem (z tohoto pohledu) je malé tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti. Na gripu je vidět kontrolka samospouště a nad ní ovládací kolečko, kterým ovládáte např. expoziční čas, clonu nebo korekci expozice (v manuální režimu nastavuje čas, pokud držíte tlačítko korekce expozice, ovládá se clona).

K testu jsme využili základní setový objektiv Sony DT 18-55mm F3,5-5,6 SAM, jehož podrobnou recenzi si můžete přečíst. V tomto testu se mu budeme věnovat jen okrajově. Má tedy klasický rozsah ohnisek i clon, v tomto se od konkurence nijak neliší. Neobsahuje stabilizaci, protože tu řeší mechanický posun CMOS čipu. Při ostření se přední člen vysouvá a otáčí, takže nic pro majitele přechodových a polarizačních filtrů. Ostření je rychlé, ale trochu hlučné. Manuální ostření je poněkud citlivější, ale díky 7,5 nebo dokonce 15násobnému zvětšení se dá ostřit velmi přesně.

Sony Alpha SLT-A35 má nejen interní blesk, ale i patici na ten externí. Tlačítko na vyklopení interního blesku je umístěno vlevo a je elektronické. Připravte se na silný zpětný ráz při vyklopení, fotoaparát dává do otevření skutečně hodně a občas jsem měl pocit, že blesk snad i odletí. Je to pěkná rána. Nalevo je hlavní ovládací kolečko fotografických režimů a pod ním tlačítko MENU pro vstup do hlavního menu. Občas může trochu vadit, že je nalevo. Pokud fotoaparát držíte tak, jak se držet má (tj. pravou rukou grip a levou rukou podepíráte objektiv), a chcete v menu něco stavit, nejde to vyřešit jednoduše pravou rukou jako u většiny přístrojů, ale musíte levou rukou přehmátnout na tlačítko, což občas zdržuje. Není to ale zásadní problém.

Napravo od blesku je tlačítko pro přepínání hledáčku a LCD, osobně preferuji automatické přepínání, které pracuje dobře, jen by mohlo být trochu svižnější. Dále je zde tlačítko D-RANGE, které přepíná mezi DRO a HDR režimem. Je to však plně konfigurovatelné tlačítko, takže sem můžete hodit prakticky cokoli od ISO citlivosti přes korekci blesku až po typ ostření.

U HDR mě opět zaráží jedna věc, kterou jsem vytýkal už modelu A33. Pokud fotíte do RAWu, není možné aktivovat HDR. Ono je to sice logické, ale proč se automaticky RAW nezruší a nefotí se do JPEGu? Pokud tedy chcete HDR, musíte nejprve v menu zrušit RAW a teprve pak můžete aktivovat HDR. Nesmysl. Je však zajímavé, že naopak to funguje. Pokud máte v JPEGu aktivované HDR, můžete zapnout RAW a HDR se automaticky zruší (po aktivaci JPEGu se HDR zase aktivuje).

Fotoaparát se zapíná páčkou kolem spouště, zde nemám výhrady. Rovněž spouště je příjemná s rozumným stiskem. Na nakloněné rovině je tu ještě červené tlačítko pro nahrávání Full HD videosekvencí. Prodleva je mírná (cca půl sekundy). Dále je tu korekce expozice, líbí se mi, že tlačítko není nutno držet, jen zmáčknout. Jako poslední je tu AEL, neboli zámek expozice dle nastavení v menu (buď je při držení tlačítka nebo postačí jeho jednorázové zmáčknutí).

Elektronický hledáček je umístěný nad LCD displejem a pyšní se velmi vysokým rozlišením 1,15 milionů bodů. Obraz je krásně ostrý a detailní, navíc reflektuje nastavení expozice a vyvážení bílé. Za šera a tmy samozřejmě šum roste, zejména pokud má objektiv horší světelnost. I přesto se s tím dá docela dobře komponovat a manuální zaostření vám také nebude zapovězeno, i když není úplně nejsnadnější. Výhodou je již zmíněná možnost zvětšení náhledu na 7,5 nebo 15násobek. EVF má navíc automatické přepínání, takže když se přiblížíte, automaticky se aktivuje. Zajímavý je i Eye-start AF, neboli automatické zaostření při přiblížení oka, tedy v momentě, kdy se začnete dívat do hledáčku, už budete mít zaostřeno.

LCD displej je širokoúhlý (poměr stran 16:9), takže při klasickém poměru 3:2 nevyužíváte celou plochu tohoto 3,0" displeje. Jeho rozlišení je vysokých 921.600 bodů, obraz je tedy krásně ostrý. Pozorovací úhly jsou výborné, dochází jen k mírnému poklesu jasu, ale jinak je vše v pořádku.

Další ovládací prvky jsou napravo od displeje. Máme zde tlačítko Fn, které spouští quick menu rozdělené do dvou sloupců. Každou volbu musíte rozkliknout potvrzovacím tlačítkem (AF uprostřed čtyřsměrného ovladače), což je logické, neboť vpravo/vlevo zde slouží k proklikávání mezi pravým a levým sloupcem. Trochu matoucí je to, že po potvrzení volby fotoaparát vyskočí z tohoto menu přímo do režimu focení. Na jednu stranu je tak nutno složitě vstupovat do menu, pokud chceme nastavit více parametrů, na druhou stranu je to velmi rychlá možnost, jak ihned znovu fotit a nezdržovat se.

Čtyřsměrný ovladač je v jednom kuse, ale se šikmými stisky jsem neměl problém. Směrem nahoru volíte zobrazení displeje, vpravo je vyvážení bílé, dole ISO citlivost a nalevo pak sekvenční snímání, bracketing a samospoušť. Ta zůstává aktivní nejen po každém vyfoceném snímku (což chválím), ale i po vypnutí přístroje (což už tolik nadšení nevzbuzuje). Prostřední tlačítko slouží jako potvrzovací, může také aktivovat autofokus. Jako poslední jsou zde tlačítka pro vstup do režimu prohlížení a pro mazání snímků (v režimu focení aktivuje zvětšený 7,5 nebo 15× náhled).

Napravo vidíte jen ouško na provlečení popruhu a tvarování gripu. Za interním bleskem je vidět malý mikrofon, který je i na druhé straně a dohromady se starají o stereo zvuk při videu.

Levá strana je podstatně členitější. Vedlou ouška na provlečen popruhu je zde gumová krytka, pod níž najdete HDMI a USB port. Dále je zde vstup pro dálkové ovládání a externí mikrofon. Směrem dopředu najdete přepínač manuálního ostření pro objektivy, které tento přepínač nemají. Testovaný 18-55mm objektiv ale tento přepínač má, takže zde se autofokus vypíná na objektivu.

Vespod je kovový závit pro stativ umístěný v ose objektivu. Dále je zde krytka prostoru pro baterii a paměťovou kartu s pojistkou.

V této třídě fotoaparátů bych nicméně už uvítal, kdyby měla paměťová karta slot ze strany a nikoli zespod. U většiny stativů tak může být problém s její výměnou. O napájení se stará li-Ion akumulátor NP-FW50. Ten má napětí 7,2 V, kapacitu 1080 mAh a výdrž na 420 snímků s hledáčkem, případně 440 snímků s displejem.

Sony Alpha SLT-A35 vypadá být stále velmi zajímavou alternativou pravým zrcadlovkám. Elektronický hledáček se nedá zahanbit, funkční výbava je rovněž slušná. Trochu horší je to v některých ohledech u ergonomie. My se dále podíváme, jak A35 fotí v praxi.