Ejhle člověk 26: Sportovní podniky

Třetí Kde? – sportovní podniky

O tom, jak se takové snímky dají nejlépe pořídit, jsme psali například v devátém pokračování našeho seriálu. Dnes se zaměříme víc na specifika samotného prostředí.

Je mi jasné, že daleko modernější je neustále na všechno nadávat a stěžovat si. Ve skutečnosti ale žijeme v ideální době a naše tvůrčí možnosti jsou (na rozdíl od dob minulých) prakticky nekonečné. Zůstaneme-li u fotografování sportu, není dnes problém (maximálně finanční, ale na svých koníčcích v reálu šetří jen málokdo, stačí si sundat klapky z očí a rozhlédnout se kolem) pořídit si výbavu srovnatelnou s většinou profesionálů, ani cestovat za oblíbenými sportovními podniky po celém světě stejně, jako to běžně dělají fotbaloví, hokejoví, motorističtí a mnozí další fanoušci.

Češi jsou dnes mezi diváky závodů Světového poháru ve sjezdovém lyžování, mistrovství světa v hokeji, na závodech Formule jedna, dálkových rallye nebo na tribunách Olympijských her přítomni stejně běžně, jako Rakušané, Němci, Rusové nebo Američané. A všude tam, kde svůj oblíbený sport pozorují, mohou ho i fotografovat.

Není ale třeba začínat rovnou tak vysoko. Prakticky nulové náklady, omezující se na trochu toho benzínu a svačinu do kapsy, vyžadují stovky menších sportovních akciček a podniků místního významu. Totéž i na hodně vysoké úrovni se týká menšinových sportů. Začněte během dětského fotbalového odpoledne na louce za domem a pokračujte na terénních cyklistických závodech (MTB). Fotografujte vodácké akce, rallye a mistrovství republiky v motocyklových nebo automobilových disciplínách, atletické mítinky, závody veteránů, halový volejbal, prostná cvičení, asijská bojová umění, box, gymnastiku, akvabely nebo vytrvalostní plavání.

Na většině takových akcí vám nikdo problémy dělat nebude a pořadatel naopak ocení, že přispějete k zaplnění tribuny nebo následným publikováním svých fotografií v tisku zvýšíte obecnou povědomost o té které disciplíně. Akreditace buďto není nutná nebo je jen formálním postupem. Na stadionech a v halách, stejně tak jako na okruzích rychlostních závodů, budete mít samozřejmě trochu omezený nebo přímo vymezený pohyb. Nesmíte překážet a naopak, dbát o cizí, ale i o svoji bezpečnost by mělo být samozřejmostí. Na akcích, odehrávajících se v přírodě (vodácké sporty, off road trialy a maratony, lyžování, přespolní běhy, cyklistika, rallye, letecká akrobacie) máte volnost pohybu téměř naprostou a volbu místa i směru fotografování daleko více ve svých rukou.
Na závodech a sportovištích se malé a pomalejší kompaktní přístroje příliš neuplatní, s výjimkou blízkých záběrů, detailů a portrétů. Dejte si ale pozor i na jiná jejich omezení. Na tomto snímku je třeba dobře vidět, že není sice celkově neostrý, ale chybně zaostřený. Zatímco kombinéza a čepice je v pořádku, to hlavní, tedy obličej a oči ne. U levnějších fotoaparátů nevidíte předem, kam přesně budou ostřit a i když cosi indikují, nemůžete se spolehnout na výsledek nebo na dostatečnou rychlost jejich reakce.
Zvládnou i skutečně akční záběry, ale na jejich technickou kvalitu nelze spoléhat. Největším problémem bude šum a příliš velká hloubka ostrosti, takže hlavní motiv splyne s členitým a pestrobarevným pozadím v nepřehledný zmatek. Nouzově pomůže lokální rozostření a retuš v PC, ale výsledek se i tak jen těžko vyrovná záběrům z dokonalejších fotoaparátů s velkým čipem a kvalitní světelnou optikou.
Sledování objektu (panning) jsme si již popisovali, takže byste i v prostředí rychlých cyklistických závodů měli být schopni jako fotografové obstát. A nemusí jít vždycky jen o rozmazání pozadí. Zvolte si třeba v davu jednu postavu a sledujte jen ji. Ostatní budou více či méně neostré v závislosti na směru a rychlosti relativního pohybu.
K motoristickým závodům patří atraktivní zákulisí depa a nikdy nesmějí chybět krásné hostesky. Ideální příležitost pro zhotovení příjemného portrétu. Jděte blíž – tahle slečna vás neukousne, je tu totiž kvůli vám!

Jedna fotografická rada platí obecně, ve sportu ale dvojnásob, a pro adepty profesionální kariéry by měla být hlavní mantrou. Vždycky si stoupněte dopředu a dostaňte se co nejblíže samotnému dění (viz moje „Jděte blíž!“ z minulého dílu)! Slušnost a ohleduplnost jsou hezké vlastnosti, fotografa ale živí fotografie, ne ohledy! Jestliže neodevzdáte dobré fotky proto, že jste se nechtěli tlačit, odevzdá je někdo jiný. A i když jste zatím „jen“ amatéři a fotíte pro zábavu, myslete neustále na tohle zlaté pravidlo kapitalismu. Na fotografiích je jeho znalost znát. Můžete určitě pořídit atraktivní záběry i přes lesy vztažených rukou nebo z ptačí perspektivy nějaké terasy, tribuny nebo balkonu, ale jen jako doplněk nebo součást většího souboru. Detail nic nenahradí.

Znamená to mít dobré informace, známé, vyznat se v tlačenici i v konkrétní lokalitě anebo jen prostě chodit včas. Čím déle budete fotografovat na stejném stadionu nebo v tělocvičně, tím budete nosit lepší snímky, protože se naučíte prostředí dokonaleji číst – od nejlepšího světla po ideálně kontrastní pozadí, sled jednotlivých úkonů atd. Totéž platí o znalosti alespoň rámcových pravidel dané sportovní disciplíny. Fanoušek nebo dokonce praktikující sportovec bude vždycky o krok (nebo sto kroků) před vámi, pokud půjde o odhad situace, načasování vrcholného okamžiku, šance a momentální kondice (a tím i obrazové, mediální – a finanční − atraktivity) jednotlivých soutěžících.

Na tiskových konferencích a při čekání na největší hvězdy běžně musíte být na místě dostatečně předem. Chovejte se slušně, ale asertivně a nedejte se z hodiny zahřívaného dobrého místa vyšoupnout krásnou kolegyní, která přiběhla jen pár minut před vyhlašováním vítězů a dělá na vás vlhké oči!

Sport zajímá spoustu lidí, mnozí se mu i aktivně věnujeme. Obdivujeme záběry vrcholných sportovních momentů v televizi i v obrazových reportážích časopisů a magazínů. Když to ale zkoušíme sami, nějak to není ono. Přitom stačí (alespoň pro začátek) docela málo: postřeh, delší ohnisko nebo zoom s telerozsahem (kupředu, zpátky ni krok), vyšší citlivost kvůli potřebě exponování krátkými časy a obrovská předvídavost. K té patří kromě znalosti prostředí a pravidel konkrétní disciplíny i umění vybrat si místo, kde se nejspíš bude dít něco zajímavého. Při rallye v zatáčce, při skoku o tyči před doskočištěm, při pokusu zachytit vítězný gól před či za brankou. Je třeba samozřejmě zvažovat: Do které brány padne pravděpodobněji gól, a do které jich padne více? Kdo je favoritem? Když chci fotografovat po slunci, kde bude výhodnější stát v prvním a kde v druhém poločase?

Budu-li se plést brankáři ve výhledu, asi mne nakopne. Můžu dokonce ovlivnit výsledek zápasu, což by asi jeden kopanec nespravil. Skok o tyči, snímaný zespodu, je efektní, ale dostat tyčí do oka dost bolí a sebehezčí skokanka, padající z výšky pěti metrů, váží hodně. Jestliže ale například při rallye o vás zakopne Subaru Impreza WRC STi, nejspíš to bude o dost horší. Proto myslete vždy na pěkný záběr, ale i na závodníky, ostatní diváky a na vlastní bezpečí. Sebelepší fotografie nestojí za zdraví a životy.

A nemusí jít jen o ten váš. Stále se najde dost lidí, kteří, posilněni alkoholem, v euforicky radostném očekávání fotogenické katastrofy, před průjezdem závodních automobilů házejí do zatáčky štěrk, kameny nebo sníh, aby měli efektnější podívanou. Stane se proto i to, že motocyklista, vyhýbající se neukázněnému divákovi (nechci říct přímo fotografovi), vyletí z trati. Zkažený závod je v takovém případě to nejmenší, co si můžete až do konce života vyčítat! A i když to nebude vaše chyba, nestůjte tam, kudy poletí. Schopnost předvídavosti v takové situaci souvisí nejen se znalostí konkrétního sportu, ale i s vašimi známkami ze školních hodin elementární fyziky. Zlepšuje se časem a zkušenostmi (pokud budete mít dost času).

Jako při každém jiném fotografování, hledejte zajímavý úhel záběru, a pokud to pořadatel, jakož i pravidla dovolí, najděte si pro každý záběr ideální stanoviště. Nebuďte líní chodit a přecházet i během zápasu a tím spíš o pauzách. Při záběrech sportu je velmi důležitý výběr správného okamžiku. Při rozhodování může nedostatek zkušeností a pohotovosti z části nahradit moderní technika.

Opravdu rychlé sériové snímání spojené s rychlým autofokusem sice zatím poskytují jen dražší digitální zrcadlovky, nejlepší záběr pak ale vybereme pohodlně až po akci. Vyplatí se ale nedrtit mechanicky záběr za záběrem a nezahlcovat paměťové karty, ani vnitřní obvody a sběrnice vašeho přístroje balastem. Spíše číhejte, předvídejte, počítejte se zpožděním spouště a pak, krátkou dávkou 3-5 záběrů… Je to tam!

I s pomalejšími kompakty a kratšími objektivy vystačíme u zákulisních výjevů, živých portrétů z větší blízkosti anebo při utkáních místní úrovně, kde o nic nejde a všichni se navzájem dobře znají. Tam je mimochodem také nejvhodnější místo na učení a zkoušení. Na mezinárodní a světové úrovni už bezpečnostní i mediální restrikce narůstají geometrickou řadou a tak se bude většina dění odehrávat hodně daleko od diváckých tribun. Neobejdeme se proto už téměř nikde bez dlouhých a drahých teleobjektivů (a stabilních monopodů). Bez nich má šanci jen ten, kdo se dostane do šaten, do depa nebo do jiného vyhrazeného prostoru.

To nemusí být zase tak těžké, pokud se předem domluvíme na spolupráci s redakcí partnerských novin a časopisů, s některou z řady sponzorujících firem a podobně. Všeobecně se přitom předpokládá, že sportovní fotoreportér zná dokonale pravidla daného odvětví, dokáže předvídat atraktivní situace, má bleskurychlý postřeh, ví, jak seberychlejší pohyb dokonale zmrazit, i co je to panning a kdy a jak jej nejatraktivněji použít. Dostane se všude a nenechá se jen tak snadno odbýt.

Naopak tam, kam mohou všichni, bude první a v přední řadě, nehledě na nějaké ty šťouchance do zad. Zkrátka přinese nejlepší záběr za všech okolností. Profesionál na rozdíl od amatéra ještě navíc do pěti minut po skončení utkání nebo závodu. To aby se ještě stihla večerní uzávěrka zítřejších novin. Sportovní fotografie je tedy tak trochu sportovní výkon sám o sobě. Ale když se podaří, vynahradí všechnu námahu.
Ani portréty hrdinů dne ale neopomeňte – bývají neméně atraktivní a říkali jste přece, že jste tu hlavně kvůli sportu, ne? Hledejte klidné pozadí a snažte se o minimální hloubku ostrosti.
Sport a poezie jdou také velmi dobře dohromady. Neomezujte se jen na vítěze a na samotnou bitvu o vavříny. Mějte oči a srdce dokořán a vnímejte i zajímavé abstraktní obrazy, groteskní situace, zajímavé detaily a vztahové perličky.
Ani při snímání akčních momentek nezapomínejte na celkovou barevnost, kompozici a využití celého formátu. Nefotografujte jen samotné situace, ale hotové definitivní obrazy.
I akční momentka může stát na dominantní barvě. Pořiďte takových záběrů víc a sestavte z nich barevně jednotné panely na výstavě nebo ve vlastní fotoknize.

Řemeslo a stylizace jsou fajn a budou ve vašem portfoliu tou pověstnou třešničkou… víte na čem. Ale samy o sobě nebudou stačit, když nestihnete ten pravý okamžik, když propásnete pot, krev, nadšení, slzy, pády, okamžiky soustředění a sladkého vítězství! Právě to totiž dělá sportovní fotografii tak těžkou a zároveň divácky atraktivní. Navštěvujte tedy sportovní plácky, arény a závodní tratě nejen jako fandové a diváci, ale i jako schopní fotografové. Odnesete si dvojnásob zážitků a některé z nich budou navíc trvalé a potěší nejen vás!