Pár slov o chybách kompozice snímku
7.5.2003, David Dvořák, článek
Dnešní článeček se věnuje nejčastějším chybám kompozice, které vznikají při fotografování světa kolem nás. Určen je především těm, kteří mají pocit, že jejich fotografiím něco chybí a chtěli by snímky lepší.
Už se vám někdy stalo, že jste vyfotografovali snímek, který na vás působil dojmem, že mu "něco" chybí? Na vině mohla zcela určitě být špatná kompozice snímku, jinými slovy, špatná skladba obrazu. Kdo někdy v minulosti fotografoval s pomocí klasických fotoaparátů (ať už kompaktů nebo zrcadlovek), zcela jistě za ty roky "vypiloval" jisté techniky, které mu dnes pomohou udělat téměř "dokonalý" snímek.
U digitálních fotoaparátů je to ale naprosto stejné. Snad jen s tím rozdílem, že při této "výuce" nelikvidujeme poměrně drahý fotografický materiál, a proto si můžeme dovolit semtam udělat nějakou tu chybku. Někteří z nás to zcela jistě řeší způsobem, kdy nafotografují hromadu snímků a z nich si potom v klidu domova vyberou ty nejpovedenější. Další skupina uživatelů na to jde ale jinak - snaží se poučit ze svých chyb, kterých se dopustili v minulosti a pilují své umění až téměř k dokonalosti (záměrně píšu téměř, protože nic dokonalého přece neexistuje :-)).
Při úvaze o tématu k dnešnímu článku jsem si uvědomil, že by nebylo vůbec od věci čtenářům ukázat, jakých základních chyb se mohou při tvorbě snímku dopustit. Doma si pak můžete projít fotky a zkonstatovat, které jsou "dokonalé", a které ne. No a pokud zjistíte, že těch opravdu dobrých je velmi málo, neklesejte na mysli. Chybami se člověk učí, jak praví jedno staré české pořekadlo (a nutno říct, že pravdivé)!
Chyby kompozice si můžeme rozdělit do několika kategorií:
O co zhruba jde si podrobněji popíšeme v následujícím textu.
Příliš velký odstup
Tak fotografii s touto kompoziční chybou má doma zcela jistě ve svém albu každý. Většinou vzniká z důvodu, že na fotografii "chceme mít všechno", tj. celou rodinku před palácem Taj Mahal. Stavba samozřejmě zabírá celý snímek a osoby jsou na něm titěrné a prakticky neviditelné. Na domácí výkřiky typu: "Jsem ti říkal, že tady ta šmouha je teta!," si jistě alespoň někdo vzpomene. Jak z toho ven? Co takhle udělat dvě fotky? Taj Mahal v celé své kráse, kdy se věnuji fotografování stavby a na lidi neberu zřetel. A jak dostat na fotografii i rodinku tak, aby mi známí věřili, že jsem na dovolené v Indii skutečně byl? Nejlepší je vyfotit si rodinku z relativní blízkosti (kdy je jasně vidět, že hlavním motivem snímku jsou osoby) a na pozadí snímku nakomponovat stavbu. Špatně nevypadá ani když fotíte z podhledu. Perspektiva v tomto případě dodá snímku větší dynamiku. Pravda, podobné věci lze v případě digitální fotografie udělat i pomocí počítače, ale proč si přidělávat práci, když mohu všechno udělat jednoduše a najednou?
Dalším důvodem vzniku může být relativní "nedostupnost " fotografovaného objektu - v horách nebo třeba za řekou. V takovém případě nezbývá, než se naučit lépe pracovat s teleobjektivem, který je na většině zoomovacích digitálních fotoaparátů k dispozici.
Nedostatečný odstup
Vzniká přesně opačně než předchozí chyba. Na vině je většinou buď nepozornost nebo skutečná nemožnost fotografovat jinak. Příkladem za všechny může být vysoká stavba, kterou snímáme z ulice - těžko se nám celá vejde do obrazu. Ano, řešením se zdá být naklonit objektiv a fotit směrem vzhůru, ale pozor! V tom případě se dopouštíte chyby sbíhavých linií a stavba vypadá, jako by "padala" k zemi.
Sbíhavé linie
Nejčastěji k této chybě dochází při fotografování architektury. Aby se nám vešla celá stavba na snímek, jsme nuceni naklonit objektiv a fotografovat "směrem vzhůru". Co se v tom případě stane? Snímací čip nebude v rovině se snímanou stavbou a díky optice a zvětšení pak stavba vypadá, jako by "padala" dozadu a k zemi. Částečně se tato chyba dá odstranit při zvětšování - v případě filmů se to dělalo pomocí restituce (v podstatě naklonění negativu vůči optické ose zvětšovacího přístroje anebo odpovídající náklon fotografického papíru). V případě digitálních snímků se úprava provede softwarově, ale výsledek není tak dokonalý.
Přehnaná perspektiva
Chyby se dopustíme, pokud fotografujeme například portrét. Jestliže to totiž přeženeme a přiblížíme se moc blízko, dojde ke zkreslení obrazu, které nepůsobí moc dobrým dojmem. Typicky má pak portrétovaná osoba třeba větší nos a uši.
Uříznutá hlava
Tak této chyby se snad v době digitálních fotoaparátů nedopouští nikdo, ačkoliv vzniknout může samozřejmě také. Příčiny jsou opět dvě a opět to je nepozornost a nedostatečný odstup. Nepozornost je kapitola sama o sobě, nedostatečný odstup pak souvisí s paralaktickou vadou hledáčku. Přístroje, které nemají TTL, ale pouze průhledový hledáček mají totiž tu nevýhodu, že při přibližování se ke snímanému předmětu ukazují něco jiné než vidí objektiv. Na vině je umístění hledáčku mimo osu objektivu - to právě je paralaxa. No a pokud v takovém případě fotografujeme skupinku lidí, může se stát, že na snímku někoho bez hlavy uvidíme. Napravit či vyvarovat se tomu je s digitálním fotoaparátem snadné - stačí v tomto případě místo hledáčku použít LCD displej.
Špatné vyvážení záběru
Jedná se opět o velmi častou, takřka základní chybu. Díky ní také nejspíš vznikly zásady, které by se při kompozici snímku měly dodržet. Ústředním bodem je jistá "dynamičnost" a harmonie snímku. Pokud totiž fotografuji děj, který směřuje jakoby ven ze snímku (například zamyšlený pohled do dálek), je mnohem lepší, pokud snímek "pokračuje" ve směru pohledu než směrem opačným.
Špatné vyvážení záběru: Skála v pozadí odvádí jako velká světlá plocha pozornost od ostatních složek snímku. Exponováno je na skálu, tím došlo k podexpozici stromů, chajdy i vodní plochy. (MS)
Nevhodné pozadí
Je také velice časté. Ano, někdy je problém najít pozadí, které by fotografickým záměrům vyhovovalo. Nicméně i přesto může fotograf pár jevů "ošetřit". Například by měl při fotografování osob zajistit, aby jim tzv. "z hlav" nerostly stromy, stožáry či komíny, k čemuž samozřejmě dochází při fotografování před těmito objekty. Navíc je tady vzdálenost dost relativní, protože i v hledáčku máme "jistý" prostorový vjem. Fotografie je však obraz plošný, na kterém tyto jevy splývají a buďte si jisti, že vůbec nevypadají dobře.
Nevhodné pozadí: Podivuhodný objekt v popředí je devalvován zdí s okny. Pomohla by nižší hloubka ostrosti a přesné proměření expozice objektu. (MS)
Výše jsem se pokusil popsat pár základních chyb, které vznikají špatnou kompozicí snímku. Je vidět, že se fotograf může dopustit mnoha přehmatů, pravým umělcům tohoto oboru se to však nestává příliš často. No a my ostatní můžeme dokonalost kompozice pěkně pilovat, protože nám stejně nic jiného nezbyde, pokud zatoužíme po skutečně krásných fotkách.
Těm z vás, kteří si chtějí o fotografických technikách a hlavně kompozici přečíst mnohem víc, bych doporučil knihu u nás velmi známého (bohužel již zesnulého) fotografa, profesora Jána Šmoka: Začněte fotografovat.
U digitálních fotoaparátů je to ale naprosto stejné. Snad jen s tím rozdílem, že při této "výuce" nelikvidujeme poměrně drahý fotografický materiál, a proto si můžeme dovolit semtam udělat nějakou tu chybku. Někteří z nás to zcela jistě řeší způsobem, kdy nafotografují hromadu snímků a z nich si potom v klidu domova vyberou ty nejpovedenější. Další skupina uživatelů na to jde ale jinak - snaží se poučit ze svých chyb, kterých se dopustili v minulosti a pilují své umění až téměř k dokonalosti (záměrně píšu téměř, protože nic dokonalého přece neexistuje :-)).
Při úvaze o tématu k dnešnímu článku jsem si uvědomil, že by nebylo vůbec od věci čtenářům ukázat, jakých základních chyb se mohou při tvorbě snímku dopustit. Doma si pak můžete projít fotky a zkonstatovat, které jsou "dokonalé", a které ne. No a pokud zjistíte, že těch opravdu dobrých je velmi málo, neklesejte na mysli. Chybami se člověk učí, jak praví jedno staré české pořekadlo (a nutno říct, že pravdivé)!
Chyby kompozice si můžeme rozdělit do několika kategorií:
- příliš velký odstup
- nedostatečný odstup
- sbíhavé linie
- přehnaná perspektiva
- uříznutá hlava
- špatně vyvážený záběr
- nevhodné pozadí
O co zhruba jde si podrobněji popíšeme v následujícím textu.
Příliš velký odstup
Tak fotografii s touto kompoziční chybou má doma zcela jistě ve svém albu každý. Většinou vzniká z důvodu, že na fotografii "chceme mít všechno", tj. celou rodinku před palácem Taj Mahal. Stavba samozřejmě zabírá celý snímek a osoby jsou na něm titěrné a prakticky neviditelné. Na domácí výkřiky typu: "Jsem ti říkal, že tady ta šmouha je teta!," si jistě alespoň někdo vzpomene. Jak z toho ven? Co takhle udělat dvě fotky? Taj Mahal v celé své kráse, kdy se věnuji fotografování stavby a na lidi neberu zřetel. A jak dostat na fotografii i rodinku tak, aby mi známí věřili, že jsem na dovolené v Indii skutečně byl? Nejlepší je vyfotit si rodinku z relativní blízkosti (kdy je jasně vidět, že hlavním motivem snímku jsou osoby) a na pozadí snímku nakomponovat stavbu. Špatně nevypadá ani když fotíte z podhledu. Perspektiva v tomto případě dodá snímku větší dynamiku. Pravda, podobné věci lze v případě digitální fotografie udělat i pomocí počítače, ale proč si přidělávat práci, když mohu všechno udělat jednoduše a najednou?
Dalším důvodem vzniku může být relativní "nedostupnost " fotografovaného objektu - v horách nebo třeba za řekou. V takovém případě nezbývá, než se naučit lépe pracovat s teleobjektivem, který je na většině zoomovacích digitálních fotoaparátů k dispozici.
Nedostatečný odstup
Vzniká přesně opačně než předchozí chyba. Na vině je většinou buď nepozornost nebo skutečná nemožnost fotografovat jinak. Příkladem za všechny může být vysoká stavba, kterou snímáme z ulice - těžko se nám celá vejde do obrazu. Ano, řešením se zdá být naklonit objektiv a fotit směrem vzhůru, ale pozor! V tom případě se dopouštíte chyby sbíhavých linií a stavba vypadá, jako by "padala" k zemi.
Nedostatečný odstup: zde stačilo udělat pár kroků zpět nebo ubrat zoom a pozoruhodná vodní stavba by se vešla do záběru celá. V praxi tomu zabránilo pevné ohnisko fotoaparátu a příliš úzký most.
Sbíhavé linie
Nejčastěji k této chybě dochází při fotografování architektury. Aby se nám vešla celá stavba na snímek, jsme nuceni naklonit objektiv a fotografovat "směrem vzhůru". Co se v tom případě stane? Snímací čip nebude v rovině se snímanou stavbou a díky optice a zvětšení pak stavba vypadá, jako by "padala" dozadu a k zemi. Částečně se tato chyba dá odstranit při zvětšování - v případě filmů se to dělalo pomocí restituce (v podstatě naklonění negativu vůči optické ose zvětšovacího přístroje anebo odpovídající náklon fotografického papíru). V případě digitálních snímků se úprava provede softwarově, ale výsledek není tak dokonalý.
Sbíhavé linie: v jistých situacích jim není možné se vyhnout, (s výjimkou použití shiftového objektivu). (MS)
Přehnaná perspektiva
Chyby se dopustíme, pokud fotografujeme například portrét. Jestliže to totiž přeženeme a přiblížíme se moc blízko, dojde ke zkreslení obrazu, které nepůsobí moc dobrým dojmem. Typicky má pak portrétovaná osoba třeba větší nos a uši.
Uříznutá hlava
Tak této chyby se snad v době digitálních fotoaparátů nedopouští nikdo, ačkoliv vzniknout může samozřejmě také. Příčiny jsou opět dvě a opět to je nepozornost a nedostatečný odstup. Nepozornost je kapitola sama o sobě, nedostatečný odstup pak souvisí s paralaktickou vadou hledáčku. Přístroje, které nemají TTL, ale pouze průhledový hledáček mají totiž tu nevýhodu, že při přibližování se ke snímanému předmětu ukazují něco jiné než vidí objektiv. Na vině je umístění hledáčku mimo osu objektivu - to právě je paralaxa. No a pokud v takovém případě fotografujeme skupinku lidí, může se stát, že na snímku někoho bez hlavy uvidíme. Napravit či vyvarovat se tomu je s digitálním fotoaparátem snadné - stačí v tomto případě místo hledáčku použít LCD displej.
Špatné vyvážení záběru
Jedná se opět o velmi častou, takřka základní chybu. Díky ní také nejspíš vznikly zásady, které by se při kompozici snímku měly dodržet. Ústředním bodem je jistá "dynamičnost" a harmonie snímku. Pokud totiž fotografuji děj, který směřuje jakoby ven ze snímku (například zamyšlený pohled do dálek), je mnohem lepší, pokud snímek "pokračuje" ve směru pohledu než směrem opačným.
Špatné vyvážení záběru: Skála v pozadí odvádí jako velká světlá plocha pozornost od ostatních složek snímku. Exponováno je na skálu, tím došlo k podexpozici stromů, chajdy i vodní plochy. (MS)
Nevhodné pozadí
Je také velice časté. Ano, někdy je problém najít pozadí, které by fotografickým záměrům vyhovovalo. Nicméně i přesto může fotograf pár jevů "ošetřit". Například by měl při fotografování osob zajistit, aby jim tzv. "z hlav" nerostly stromy, stožáry či komíny, k čemuž samozřejmě dochází při fotografování před těmito objekty. Navíc je tady vzdálenost dost relativní, protože i v hledáčku máme "jistý" prostorový vjem. Fotografie je však obraz plošný, na kterém tyto jevy splývají a buďte si jisti, že vůbec nevypadají dobře.
Nevhodné pozadí: Podivuhodný objekt v popředí je devalvován zdí s okny. Pomohla by nižší hloubka ostrosti a přesné proměření expozice objektu. (MS)
Výše jsem se pokusil popsat pár základních chyb, které vznikají špatnou kompozicí snímku. Je vidět, že se fotograf může dopustit mnoha přehmatů, pravým umělcům tohoto oboru se to však nestává příliš často. No a my ostatní můžeme dokonalost kompozice pěkně pilovat, protože nám stejně nic jiného nezbyde, pokud zatoužíme po skutečně krásných fotkách.
Těm z vás, kteří si chtějí o fotografických technikách a hlavně kompozici přečíst mnohem víc, bych doporučil knihu u nás velmi známého (bohužel již zesnulého) fotografa, profesora Jána Šmoka: Začněte fotografovat.
