DSLR na cestě časem - 6. díl
5.11.2008, Roman Pihan, článek
Dnes pokračujme v kapitole ostření praktickými případovými studiemi, které rozebírají způsoby a možnosti nastavení AF systému u dnešních DSLR. Podíváme se na konkrétní nabídku u prvního typického zástupce na trhu – u Nikonu D90. Podobný systém však používá většina zrcadlovek Nikon.
Již v minulých dílech bylo popsáno, že u klidných scén je nejpraktičtější varianta ostření metodou „zamiř a zaostři – překomponuj - domáčkni“ (point-recompose-shot). I když je pro tuto metodu možné zvolit libovolný ostřící bod, tak pro obecnou a nepředvídatelnou scénu je nejrozumnější nastavit bod střední. Jednak je to logické, ale také střední ostřící bod bývá nejcitlivější a obvykle reaguje na svislé, vodorovné i diagonální hrany, což ostatní body podle typu DSLR nutně nemusí. Je-li možné očekávat hlavní objekt např. v horní části snímku, je samozřejmě legitimní si připravit horní ostřící bod a překomponování si tak ušetřit.
I když po vybalení z krabice jsou typicky aktivní všechny ostřící body (základní nastavení), je tato volba nerozumná a při malé hloubce ostrosti dokonce zcela nesmyslná! Důvod, proč výrobci toto nastavení volí, je prostý – u amatéra nelze předpokládat žádné znalosti ostření, volby AF bodu či překomponování. Proto jsou-li aktivní všechny body, DSLR má možnost zaostřit podle nějakého z nich a šance na „nějaké“ zaostření je značná. Má-li snímek velkou hloubku ostrosti, je tato strategie zcela legitimní, při hloubce ostrosti jen několik centimetrů však zcela nesmyslná. Proto ji raději nepoužívejte a zvolte jeden (nejčastěji střední) AF bod.
Tento snímek s malou hloubkou ostrosti dobře ukazuje, jak při nastavení všech ostřících bodů může snadno dojít k chybnému zaostření. Pokud by se fotoaparát rozhodl použít žlutě označené body, došlo by k nesmyslnému zaostření na pozadí.
U tohoto snímku by jakákoliv snaha o automatické zaostření jakýmkoliv bodem byla marná – respektive by došlo k zaostření na pozadí. Jediná použitelná metoda je tak point-recompose-shot. Hledáček odpovídá Nikonu D90.
Moderní DSLR nabízejí uživateli řadu nástrojů, jak ostření řídit a jaký režim zvolit. Podívejme se dnes na možnosti typického zástupce střední třídy DSLR firmy Nikon, a sice Nikon D90 (cena těla kolem 22.000 Kč včetně DPH).
Nikon D90 jsme zvolili jako typického zástupce střední třídy firmy Nikon. Rozdíly v možnostech AF systému u jiných DSLR této značky ale nejsou nijak závratné.
Zcela v souladu s popisem výše volí Nikon D90 strategii, že po vybalení z krabice nelze předpokládat znalého uživatele, a tak je přednastaveno plně automatické ostření. I když vzniká nebezpečí, že při malé hloubce ostrosti se zaostří chybně jinam (viz snímek výše), nedá se nic jiného dělat. Proto při každém novém natočení voliče režimů (kolečka) do amatérské zóny (režimy AUTO a scénické režimy) či změně režimu v amatérské zóně dojde k automatickému zapnutí ostření typu AF-A a volbě všech AF bodů. Nastavení je sice možné změnit, ale přetočení kolečka vždy znova zapne plnou automatiku - tedy režim AF-A a všechny body.
Amatérská zóna (označena žlutě) na Nikonu D90 představuje režim AUTO a všechny scénické režimy. V těch se fotoaparát snaží ostřit plně automaticky včetně automatické volby ostřícího bodu.
Ovládat ostření pokročilým způsobem je tedy mnohem pohodlnější v kreativní zóně (režimy P,S,A,M), což je i logické. V tomto případě fotoaparát „nevnucuje“ automatické ostření typu AF-A ani všechny body a ponechá zvolenou metodu ostření i volbu AF bodu plně na uživateli. Na výběr jsou již popsané metody ostření:
Zvolený režim ostření je trvale vidět na stavovém displeji přístroje (červená šipka) a změnit jej je možné tlačítkem AF (žlutá šipka).
Pro zvolení AF bodu je nutné již vstoupit do menu, kde v položce Custom Setting Menu je možné zvolit „a_Autofocus“ a položky „a1“ a „a2“ se potom již přímo týkají volby AF bodu.
Menu Nikonu D90, kde se položkou „a_Autofocus“ vstupuje do volby AF bodu a dalších parametrů ostření.
Menu parametrů ostření – první dvě položky „a1“ a „a2“ se týkají právě volby AF bodu.
V menu „a1_AF-area mode“ je potom možné volit:
Jedna z typických možností, kdy je vhodné zvolit ostření metodou 3D-tracking. D90 (a ostatní DSLR Nikon, které mají tuto metodu ostření) budou automaticky měnit AF bod s cílem držet ostrého ptáka. Navíc díky barevnému kontrastu ptáka k obloze nebude mít 3D-tracking žádné vážné problémy uspět.
Poslední volbou týkající se funkce AF systému je menu „a2_Center Focus Point“. Toto menu má jen dvě volby a ovlivňuje pouze velikost středového AF bodu. Při volbě „Normal zone“ má střední AF bod malou plochu, kdežto při volbě „Wide zone“ má větší plochu. Větší plocha je vhodnější pro pohyblivé předměty, protože není tak snadné ztratit předmět z AF bodu (není nutné tak přesně mířit).
Ostatní volby v menu ostření a3 až a7 se týkají možností osvětlení scény při ostření ve tmě (a3_Built-in AF-assist Illuminator), podsvícení bodů v hledáčku či ostření při Live View a netýkají se již vlastní metody ostření.
Příště se podíváme na zástupce firmy Canon a další.
Základní nastavení po vybalení DSLR
I když po vybalení z krabice jsou typicky aktivní všechny ostřící body (základní nastavení), je tato volba nerozumná a při malé hloubce ostrosti dokonce zcela nesmyslná! Důvod, proč výrobci toto nastavení volí, je prostý – u amatéra nelze předpokládat žádné znalosti ostření, volby AF bodu či překomponování. Proto jsou-li aktivní všechny body, DSLR má možnost zaostřit podle nějakého z nich a šance na „nějaké“ zaostření je značná. Má-li snímek velkou hloubku ostrosti, je tato strategie zcela legitimní, při hloubce ostrosti jen několik centimetrů však zcela nesmyslná. Proto ji raději nepoužívejte a zvolte jeden (nejčastěji střední) AF bod.
Tento snímek s malou hloubkou ostrosti dobře ukazuje, jak při nastavení všech ostřících bodů může snadno dojít k chybnému zaostření. Pokud by se fotoaparát rozhodl použít žlutě označené body, došlo by k nesmyslnému zaostření na pozadí.
U tohoto snímku by jakákoliv snaha o automatické zaostření jakýmkoliv bodem byla marná – respektive by došlo k zaostření na pozadí. Jediná použitelná metoda je tak point-recompose-shot. Hledáček odpovídá Nikonu D90.
Moderní DSLR nabízejí uživateli řadu nástrojů, jak ostření řídit a jaký režim zvolit. Podívejme se dnes na možnosti typického zástupce střední třídy DSLR firmy Nikon, a sice Nikon D90 (cena těla kolem 22.000 Kč včetně DPH).
Nikon D90 jsme zvolili jako typického zástupce střední třídy firmy Nikon. Rozdíly v možnostech AF systému u jiných DSLR této značky ale nejsou nijak závratné.
Nikon D90 a ostření
Zcela v souladu s popisem výše volí Nikon D90 strategii, že po vybalení z krabice nelze předpokládat znalého uživatele, a tak je přednastaveno plně automatické ostření. I když vzniká nebezpečí, že při malé hloubce ostrosti se zaostří chybně jinam (viz snímek výše), nedá se nic jiného dělat. Proto při každém novém natočení voliče režimů (kolečka) do amatérské zóny (režimy AUTO a scénické režimy) či změně režimu v amatérské zóně dojde k automatickému zapnutí ostření typu AF-A a volbě všech AF bodů. Nastavení je sice možné změnit, ale přetočení kolečka vždy znova zapne plnou automatiku - tedy režim AF-A a všechny body.
Amatérská zóna (označena žlutě) na Nikonu D90 představuje režim AUTO a všechny scénické režimy. V těch se fotoaparát snaží ostřit plně automaticky včetně automatické volby ostřícího bodu.
Ovládat ostření pokročilým způsobem je tedy mnohem pohodlnější v kreativní zóně (režimy P,S,A,M), což je i logické. V tomto případě fotoaparát „nevnucuje“ automatické ostření typu AF-A ani všechny body a ponechá zvolenou metodu ostření i volbu AF bodu plně na uživateli. Na výběr jsou již popsané metody ostření:
- AF-A – je zvoleno běžné jednorázové ostření (single-servo) s tím, že pokud fotoaparát dojde k závěru, že se objekt pohybuje, tak automaticky zvolí servo ostření (continuous-servo).
- AF-S – je zvoleno jednorázové ostření single-servo a pohyblivý objekt proto není ostřícím systémem nijak sledován. Je však možné pohodlně aplikovat metodu point-recompose-shot.
- AF-C – je zvoleno sledování pohyblivého objektu (continuous-servo).
Zvolený režim ostření je trvale vidět na stavovém displeji přístroje (červená šipka) a změnit jej je možné tlačítkem AF (žlutá šipka).
Pro zvolení AF bodu je nutné již vstoupit do menu, kde v položce Custom Setting Menu je možné zvolit „a_Autofocus“ a položky „a1“ a „a2“ se potom již přímo týkají volby AF bodu.
Menu Nikonu D90, kde se položkou „a_Autofocus“ vstupuje do volby AF bodu a dalších parametrů ostření.
Menu parametrů ostření – první dvě položky „a1“ a „a2“ se týkají právě volby AF bodu.
V menu „a1_AF-area mode“ je potom možné volit:
- Single point – při této volbě je možné zvolit křížovým voličem na zadní straně přístroje (pozor - musí být přepínačem zapnut/aktivován) jeden konkrétní AF bod. Je to tedy metoda vhodná i pro volbu středního AF bodu. V následujícím menu a2 je potom možné ještě zvolit plošnou velikost středního AF bodu.
- Dynamic area – je podobně jako u metody single point zvolen také jen jeden AF bod, ale:
- V režimu AF-S je tento režim zcela shodný s možností single point výše (tedy je zvolen jen jeden AF bod).
- V režimu AF-A a AF-C a při sledování pohyblivého objektu se fotoaparát nebrání použít i okolní AF body, pokud sledovaný objekt zvolený AF bod opustí.
- Auto-area – jsou zvoleny všechny AF body a přístroj si sám volí, který bude pro zaostření použit. Tento režim je tedy standardně nastaven v amatérské zóně.
- 3D-tracking – je podobně jako u metody single point zvolen také jen jeden AF bod, ale:
- V režimu AF-S je tento režim zcela shodný s možností single point výše (tedy je zvolen jen jeden AF bod).
- V režimu AF-A a AF-C tato volba funguje tak, že vy jedním zvoleným AF bodem zaostříte na nějaký předmět, který musí být dostatečně barevně kontrastní k pozadí. Když potom s namáčknutou spouští měníte kompozici, tak fotoaparát automaticky mění AF bod tak, aby bylo stále zaostřeno na zvolený předmět. Jinými slovy – fotoaparát se snaží poznat předmět a sledovat jej AF body při změně kompozice. Jestli vám tento režim přiroste k srdci nebo ne, je otázkou názoru. Pravdou ale je, že funguje dobře jen u předmětů na dostatečně kontrastním pozadí.
Jedna z typických možností, kdy je vhodné zvolit ostření metodou 3D-tracking. D90 (a ostatní DSLR Nikon, které mají tuto metodu ostření) budou automaticky měnit AF bod s cílem držet ostrého ptáka. Navíc díky barevnému kontrastu ptáka k obloze nebude mít 3D-tracking žádné vážné problémy uspět.
Poslední volbou týkající se funkce AF systému je menu „a2_Center Focus Point“. Toto menu má jen dvě volby a ovlivňuje pouze velikost středového AF bodu. Při volbě „Normal zone“ má střední AF bod malou plochu, kdežto při volbě „Wide zone“ má větší plochu. Větší plocha je vhodnější pro pohyblivé předměty, protože není tak snadné ztratit předmět z AF bodu (není nutné tak přesně mířit).
Ostatní volby v menu ostření a3 až a7 se týkají možností osvětlení scény při ostření ve tmě (a3_Built-in AF-assist Illuminator), podsvícení bodů v hledáčku či ostření při Live View a netýkají se již vlastní metody ostření.
Příště se podíváme na zástupce firmy Canon a další.
