Panasonic Lumix TZ7: ultrazoom téměř bez chybičky

Kompaktní ultrazoomy Panasonic TZ byly vždy velmi oblíbené. Důvodů nebylo málo. Jejich tělo bylo vždy poměrně malé, kompaktní, přitom nové modely disponovaly 10× optickým zoomem s optickou stabilizací, prostě všeuměl do kapsy. Nový Panasonic TZ6 a námi testovaný TZ7 tento koncept ještě dále rozvíjí. Rozměry jsou dokonce ještě lehce menší než u předchůdce (je o nezanedbatelné 4 mm užší), lehce nižší je i hmotnost, která nyní jen trochu přesahuje 200 gramů.

 

Panasonic lze částečně pochválit za to, že nezvyšoval zbytečně rozlišení, a tak má TZ7 příjemných 10 megapixelů proti zbytečným 12 MPx většiny konkurence. Kdo by však chtěl jásat nad menší hustotou pixelů, ten ať zadrží. Z 1/2,33" čipu se využívá jen 1/2,5" část, zbytek je využíván pro jiné poměry stran snímku než 4:3, a tak i při poměru 3:2 a 16:9 má fotoaparát vždy stejné ohnisko. Jiné poměry stran tedy fotoaparát nedosahuje ořezem, což je jeho další plus. Nevýhodou je tak jen to, že má téměř stejně nepříjemně vysokou hustotu pixelů jako většina 12MPx kompaktů.

Fotoaparát jsme dostali ve velmi zvláštní barvě. Tady na fotce to vypadá jako jakási hnědočervená, ve skutečnosti je to spíše taková fialovohnědošedá. No prostě hodně zvláštní barva, která na první pohled vypadá docela divně, ale po chvíli vám přijde naprosto úžasná. Vše to krásně ladí k šedému vršku i šedému okruží objektivu. Dílenské zpracování je na velmi dobré úrovni. Fotoaparát se kvůli svému designu sice nedrží tak dobře, jako fotoaparáty s výrazným pogumovaným gripem, ale držení lze označit jako dobré. Jen mírný grip situaci aspoň trochu vylepšuje, zezadu je malá ploška pro palec, takže si ani moc nepopatláte LCD displej.

Na přídi je již tradičně velký objektiv s poměrně rozměrným průměrem vstupní čočky. Ten by tedy mohl mít i dobrou světelnost, věnovat se mu budu ale až za chvíli. Nahoře napravo je kontrolka samospouště, rovněž funguje jako přisvětlovací dioda. Dole je pak logo Lumix. Nalevo dole najdete informaci o 12× optickém zoomu a možnosti natáčet videosekvence v AVCHD Lite formátu. Nahoře je naopak další nápis Lumix a nad ním integrovaný blesk. Úplně nalevo je malý grip s kovovou lištou.

Objektiv LEICA DC VARIO-ELMAR fotoaparátu je hlavním lákadlem. Má totiž více než dostatečný 12× optický zoom, který je navíc posazen od širokoúhlých 25 milimetrů až po 300 mm, které zaručí slušné optické přiblížení. Dovolím si tvrdit, že je to jedno z nejlepších řešení ohnisek, kdy má uživatel k dispozici opravdu velmi široký úhel a slušné přiblížení než počáteční úhel poměrně úzký, a k tomu výrazné přiblížení (zde narážím na jinak povedený Sony H20 38-380 mm nebo dnešní ultrazoomy jako Canon SX1/10 IS a Sony HX1 s 28-560 mm, kde by určitě přišel více vhod širší začátek než tak dlouhý konec).

Aby pozitivní zprávy neskončily, můžu pokračovat účinnou optickou stabilizací MEGA O.I.S. a rovněž se vám může líbit ten fakt, že možnosti nastavení ohnisek jsou takřka neomezené. Možnosti jsou tak jemné, že si najdete přesně ten úhel, který chcete. Trochu zvláštní je však ovládání páčkou, o tom ale později. Světelnost objektivu lze označit rovněž za dobrou. F3,3 na nejširším ohnisku je sice poněkud nepříjemných (F2,8 by si fotoaparát určitě zasloužil), nicméně oproti konkurenci se světelnost s nárůstem ohnisek zhoršuje jen pomalu a F4,9 na nejdelším ohnisku patří jednoznačně k nejlepším.

Jak je vidět, objektiv je poměrně široký, zde je zobrazen při maximálním zoomu. Nalevo najdete reproduktor, poté směrem doprava dva mikrofony pro stereo zvuk. Následuje šoupací tlačítko pro spuštění fotoaparátu, osobně bych zde spíše preferoval klasické tlačítko. Ale u tlačítka spuštění je to vcelku jedno. Následuje spoušť s příjemným chodem a páčka zoomu. I když je z kovu, díky výraznému vroubkování není problém s ovládáním zoomu ani s kluzkými prsty.

Problém je spíše s citlivostí. Páčka má výrazné vychýlení a poněkud gumovou vazbu. Po naklopení je zde malá prodleva, než fotoaparát začne reagovat, je to něco jako elektronický plyn v autě (stačilo jednou, není nad lanko k plynu :-) ). U fotoaparátu se na to dá trochu zvyknout, ale je třeba počítat s tím, že je lepší pustit páčku trochu s předstihem. Z počátku mi to přišlo dost nepříjemné, ale každým dnem práce s přístrojem se pocit ovladatelnosti zlepšoval. Paradoxně se díky tomuto dá zoom dávkovat dost přesně s ohledem na malinké přírůstky zoomu. Lehce brnknete na páčku a ohnisko se změní jen nepatrně, žádný skok na dvakrát větší zoom se zde nekoná.

Jako poslední je úplně napravo kolečko fotografických režimů. Překvapivě je zde jen šest voleb, přičemž dvě z toho jsou vlastní režimy, úplně první "Schránka" fotí do interní paměti, takže jsou zde vlastně jen tři klasické režimy jako u jiných fotoaparátů. Tedy scénické režimy, automatika a inteligentní automatika. Tím to hasne. Nevýhodou kolečka je velmi snadný chod a nedostatečná aretace, snadno se tedy omylem pootočí do nesprávné polohy. Hlášku "Otočný ovladač režimu se nenachází ve správné poloze" si užijete více než dost.

Zádi dominuje velký 3,0" LCD displej. Rozhodně je nutno pochválit jeho rozlišení, které je 460.800 bodů, tedy 480×320 pixelů. Díky tomu je obraz výjimečně ostrý a opravdu krásný. Téměř všechny snímky na něm zobrazené pak vypadají neskutečně krásné. Na jednu stranu je to fajn, na druhou stranu až doma fotografie nahrajete do PC, můžete být zklamáni, že v počítači až tak pěkné nejsou. Pozorovací úhly displeje jsou na Panasonic netradičně dobré (LCD displej je např. velkou bolístkou ultrazoomu FZ28), pozorovatelnost na slunci má díky lesklé úpravě povrchu rezervy.

Napravo od displeje jsou hlavní ovládací prvky. Vpravo nahoře je opět šoupací tlačítko pro vstup do režimu prohlížení. Toto řešení opravdu u fotoaparátů Panasonic nemám rád, a tak mě mrzí, že i TZ7 jej zase obsahuje. Nejen, že je to pomalejší než prostý stisk tlačítka, hlavní nevýhodu spatřuji v tom, že se z tohoto režimu dá vyjít jediným způsobem, a to opět tímto tlačítkem. Namáčknutí spouště zde tedy nefunguje a dost to zdržuje, dokud si nezvyknete. Škoda.

Směrem níže je červené kulaté tlačítko, které neodpaluje rakety, jak by se mohlo dle jeho designu zdát, ale spouští natáčení videosekvencí. Je třeba chvilku počkat, než fotoaparát začne nahrávat, nicméně výhoda tohoto umístění je v tom, že nahrávat můžete kdykoli. Není třeba přenastavovat hlavní ovládací kolečko, prostě jen stisknete a natáčíte. Výhodou je také to, že tímto lze převzít většinu nastavení pro focení snímků, tedy na videosekvence lze aplikovat vyvážení bílé a podobně.

Ke čtyřsměrnému ovladači nelze mít vážnější výhrady. Tlačítka jsou sice trochu menší, ale dostatečně vystouplá na povrch, takže i samospoušť vlevo se ovládá vcelku rozumně (díky mírně vyvýšenému LCD displeji to ale není úplně ideální). Směrem nahoru se nastavuje korekce expozice, napravo je blesk a dole makro režim. Uprostřed je tlačítko MENU/SET pro vstup do hlavního menu, slouží také jako potvrzovací tlačítko.

Dole vlevo je tlačítko DISPLAY, kterým ovlivňujete zobrazení informací na LCD displeji. Pravé Q.MENU slouží ke vstupu do rychlého menu, které je na rozdíl od jiných značek řešeno horizontálně, a nikoli vertikálně. To mu však nijak neubírá na ovladatelnosti. Je řazeno ve tvaru kruhového seznamu, z poslední položky na první se tedy dostanete jediným stiskem a nemusíte proklikávat všechny položky zpátky. Tlačítko slouží rovněž k mazání snímků v režimu prohlížení.

Na pravém boku fotoaparátu Panasonic Lumix TZ7 najdete malé ouško na provlečení poutka na ruku a krytku prostoru výstupů.

Najdete tu HDMI port a rovněž další port pro USB kabel. Panasonic představil novou koncovku, takže starší USB kabely zde nenajdou využití. Rovněž jen těžko připojíte tento fotoaparát k jinému počítači, pokud s sebou nebudete mít rovněž kabel. Tato koncovka ještě není tak obvyklá, na rozdíl od starších USB kabelů.

Na levé straně jsou jen šroubky, jinak nic zajímavého.

Vespod je kovový závit pro stativ a nalevo pak krytka prostoru pro paměťovou kartu a akumulátor. Je jištěna západkou.

Po odklopení se zde ukáže místo pro Li-Ion akumulátor, který má mít napětí 3,6 V a kapacitu pouze 895 mAh. To by napovídalo velmi malé výdrži na baterii, nechejme se však překvapit. Radost udělá slot na MMC, SD a SDHC karty, které jsou velmi rychlé (Class 6), levné a přitom mají vysokou kapacitu.

Panasonic Lumix TZ7 vypadá po prvním ohledání nadmíru zajímavě. Papírové specifikace jsou velmi dobré, fotoaparát je kvalitně zpracován, hezky vypadá, vejde se do každé kapsy, pihami na kráse jsou však mírné ergonomické nedostatky (trochu gumová páčka zoomu a až příliš snadno se otáčející kolečko fotografických režimů).