Fujifilm S100FS: jde zrcadlovkám po krku

Pojďme se tedy zběžně podívat na hlavní specifikace fotoaparátu. Základem je velký 2/3" Super CCD HR čip. Jen pro představu, takový čip má 8,8×6,6 mm. Naproti tomu 1/1,8" čip má 7,18×5,32 mm a 1/2,3" čip dokonce jen 6,16×4,62 mm. Když se k tomu připočte Super CCD HR technologie vyznačující se kvalitním obrazem, mnoho lidí se odůvodněně ptá: "Dokáže se kvalitou obrazu přiblížit zrcadlovkám?" Jen pro představu, zrcadlovky mají plošně minimálně 4× tak větší čip (4/3" čip má cca 18×13,5 mm a APS-C dokonce 23,7×15,7 mm). 2/3" čipem pak tento Fujifilm pořizuje 11Mpix snímky. To je poměrně dost a obecně mnozí chtěli v zájmu snížení šumu trochu nižší rozlišení.

 

Nezapomeňme na objektiv se 14,3× násobným optickým zoomem ve výborném rozsahu 28 až 400 mm a možnost ostřit již od 1 centimetru. Fotoaparát podporuje ukládání do formátu RAW, disponuje dokonce výklopným LCD displejem. V neposlední řadě má vskutku zrcadlovkové ovládání (spouštění, ovládání zoomu), dokonce i sáňky na blesk. Jediné čím se liší, je nevyměnitelný objektiv. Pokusím se tedy zodpovědět na otázku, která tolik fotografů tíží. Je lepší koupit si levnou digitální zrcadlovku nebo Fujifilm FinePix S100FS?

 

 

Když vyndáte FinePix S100FS z krabice, budete velmi překvapeni. Takto obrovských a těžkých kompaktů opravdu mnoho není. Až se zdráhám zařadit tento fotoaparát do kompaktů. Porovnával jsem jeho velikost s menší zrcadlovkou vybavenou setovým objektivem a zrcadlovka byla nejen trošku menší, ale především o čtvrt kila lehčí. Tento macek totiž váží 918 gramů bez baterie a karty. Vybavíte-li jej těmito nezbytnými drobnostmi a popruhem na krk, dostanete se až na kilo váhy. Přesněji 1055 gramů.

Pro srovnání jsem použil Panasonic Lumix DMC-FZ7. Ten je typickým, i když už trochu starším, zástupcem třídy středních ultrazoomů. Oproti S100FS je to jen malinká hračka, třikrát lehčí. Fuji S100FS působí skutečně robustním dojmem, zpracování je výborné, a ač je tělo plastové, budete mít z fotoaparátu dobrý pocit. Možná vám bude připadat až přehnaně velký a menším lidem i těžko uchopitelný. Jedině objektiv působí laciněji a možná až příliš plastově.

Pomineme-li obrovský objektiv vévodící přední části, jemuž se budu věnovat později, zaujme velký grip. Ten výrazně pomáhá lepšímu držení fotoaparátu. Na něm je seshora umístěna spoušť, okruží zde výjimečně neovládá zoom, jak je u kompaktů obvyklé, ale přístroj se jím zapíná, stejně jako u některých zrcadlovek. Kousek od něj je světlo signalizace samospouště, které rovněž slouží jako pomocné zaostřovací světlo. Naopak dole od objektivu (z toho pohledu vlevo dole) je krytka pro vstup synchronizačního kabelu externího blesku. Nad objektivem je výklopný blesk, který se díky vskutku velkým rozměrům fotoaparátu může vyklápět velmi vysoko.

Objektiv fotoaparátu je rovněž trochu netypický. Ohnisková vzdálenost se ovládá širokým kroužkem stejně jako na zrcadlovkách. V případě manuálního ostření je k dispozici ještě jeden o mnoho tenčí kroužek, který je však velmi blízko samotnému tělu a jeho ovládání je tak trochu nešikovné. Objektiv FUJINON nabízí 14,3× násobný zoom ve výborném rozsahu 28 až 400 mm. Nabízí tak širokoúhlé záběry, ale i velmi výrazné přiblížení. Na objektivu máte rovněž rysku a hodnoty jednotlivých ohniskových vzdáleností. Musíte počítat s tím, že objektiv je při maximálním vysunutí opravdu velmi dlouhý.

Světelnost objektivu trochu za jinými ultrazoomy pokulhává. Na širokém ohnisku nabízí velmi slušných F2,8, ale na nejdelším už je to podprůměrných F5,3. Tato hodnota je obvyklá spíše u obyčejných kompaktů. Maximální clona činí v obou případech F11 (pouze v manuálním režimu). Můžete si tak podstatně více přiclonit než je běžné. Kompakty většinou končí na F8 (S100FS v automatických režimech také). Naproti tomu oproti zrcadlovkám se jedná o směšně nízké číslo, tam nejsou výjimkou hodnoty kolem F36. Objektiv je stabilizovaný, umožní tedy ostré (či alespoň ostřejší) fotografie i při delších expozičních časech. Lze použít předsádky o průměru 67 milimetrů.

Zde vidíte délku fotoaparátu s maximálně vysunutým objektivem a ryskou oznamující ohniskovou vzdálenost. Začněme však gripem napravo. Ten výrazně pomáhá lepšímu držení fotoaparátu, nicméně přístroj je tak velký, že i tento na první pohled rozumně velký grip bude pro mnoho rukou dost velký. Mně se do dlaně fotoaparát úplně celý nevešel. Jeho držení pak není až tak jisté, jak by mohlo být. Na gripu je spoušť s naprosto typickým a příjemným chodem, okruží pak zapíná a vypíná fotoaparát. Směrem níže je tlačítko ISO, po jehož zmáčknutí (a držení!) můžete upravovat ISO citlivost, vedle něj pak tlačítko INFO, které zobrazuje v režimu focení histogram a umožňuje korigovat expozici, v režimu prohlížení zobrazuje informace o snímku.

Ještě níže je menší černé kolečko, které slouží právě k nastavování clony, časů, expozice. Při tom ale musíte držet již zmíněné tlačítko korekce expozice (INFO). Z počátku je to trochu nepříjemné a složité, ale brzy si zvyknete a nebudete proti tomuto řešení nic namítat. Směrem doleva je veliké kolečko fotografických režimů. To je dosti vysoké a přímo si říká o točení oběma prsty, což je pohodlné a velmi rychlé. Chod má přesně vymezené dráhy a je rozumně tuhý. Směrem doleva dále vidíte sáňky na externí blesk a výklopný integrovaný blesk. Směrem nalevo od hlavního ovládacího kolečka je malý mikrofon.

Zadní část fotoaparátu je již na první pohled dost složitá. Začneme seshora. Tam vidíte elektronický hledáček, který má rozlišení cca 200 000 pixelů a 100% pokrytí obrazu. Nalevo je jeho dioptrická korekce. Hledáček se dá poměrně dobře používat, nemá žádné výraznější slabiny, ale na hledáčky zrcadlovek pochopitelně nemá ani zdaleka. Rovněž můžete velmi dobře vidět, jak vysoké je kolečko fotografických režimů.

Je překvapivé, že při tak velkých rozměrech má S100FS pouze 2,5" LCD displej. Ten má rozlišení 230 000 pixelů. Pozorovací úhly ze stran jsou vynikající, seshora však vše bledne a zespoda naopak tmavne s tím, že černá se začíná mírně invertovat. To vše zachraňuje výklopný displej, který lze směrem nahoru vyklopit o 90° a zezdola pak zhruba o 45°. Můžete tak poměrně pohodlně fotit i s fotoaparátem nad hlavou, případně s fotoaparátem na zemi. Displej není výklopný do stran. Celý mechanismus je sice plastový, nicméně působí poměrně robustně. Těžko však říct, jak na tom bude po nějaké době.

Nyní se konečně dostáváme k pravé části, která se stará o většinu funkcí fotoaparátu. Hned nahoře najdete otočné kolečko, které má uvnitř tlačítko AE-L. Kolečko se strašně špatně ovládá, jeho chod je velmi tuhý a na otočení to chce pomalu kleště. Nastavuje se jím měření expozice, tedy poměrně málo nastavovaná položka.

Tlačítko AE-L je mnohem zajímavější. Zamyká expozici, a to dvojím způsobem. Samozřejmě si můžete vybrat vámi upřednostňovaný. První možností je zamknutí expozice po dobu jeho držení. V podstatě jej tedy zmáčknete, změří se expozice a po dobu jeho držení zůstane expozice zamčená. Můžete tedy zamířit úplně někam jinam, namáčknout spoušť (to už se ale jen ostří, expozici máte zamčenou) a následně exponovat. Neustálé držení tlačítka AE-L po celou dobu není právě nejpříjemnější, proto si můžete v menu nastavit, že k zamčení expozice bude stačit jeho zmáčknutí. Pro odemčení pak neslouží puštění tlačítka (to můžete beztrestně pustit a expozice zůstane zamčena do pořízení snímku), ale druhý stisk tlačítka.

Následuje tlačítko EVF/LCD pro přepínání zobrazení na LCD displeji nebo v elektronickém hledáčku. Vedle něj je tlačítko pro přechod do režimu prohlížení pořízených fotografií a videosekvencí, pod ním pak spínač detekce tváře. Úplně vespod je tlačítko DISP/BACK, které slouží primárně ke změně stylu zobrazování údajů na displeji. Dříve než začnu popisovat čtyřsměrný ovladač, musím zmínit ještě malou diodu vpravo úplně nahoře signalizující práci fotoaparátu.

Je zajímavé, že ač je čtyřsměrný ovladač naprosto totožný s tím, který naleznete na modelu S8100fd, zde se ovládá mnohem lépe. Může za to absence okruží kolem něj, a tak jsou všechna čtyři směrová tlačítka mnohem více vystouplejší, a tedy se i snáze mačkají. Horní aktivuje dvojnásobný optický zoom, vpravo je blesk, vlevo makro a supermakro, směrem dolů pak aktivujete samospoušť. Dobré je také to, že už první stisk mění nastavenou hodnotu (hned první stisk aktivuje makro), čímž se ovládání dále zrychluje. Někoho to však může trochu mást. Střední tlačítko potvrzuje volby a jeho stisk je rovněž příjemný.

Pohled na levou stranu odhaluje velké rozměry fotoaparátu. Objektiv se skutečně vysunuje daleko před samotné tělo. Dobře vidíte kroužek ovládání zoomu i kroužek manuálního ostření, který je téměř hned u těla. Bohužel se kvůli blízkosti k tělu ovládá trochu hůře. Rovněž vidíte délku nosiče integrovaného blesku, díky tomu se blesk vyklápí skutečně velmi vysoko. Levá strana dále obsahuje pod gumovou krytkou vstup pro externí napájení, USB kabel a A/V výstup.

Dále je zde tlačítko pro sekvenční snímání, aktivaci a deaktivaci optické stabilizace a poté ještě otočné kolečko ostřících režimů. Je možné aktivovat kontinuální ostření, dále automatické (jen po namáčknutí spouště) a konečně také manuální. Právě pro manuální ostření je určeno tlačítko uprostřed kolečka, které zaostří automaticky. Hodí se třeba pro ty, kteří rádi ostří manuálně, ale v některých případech to chtějí v rychlosti nechat na automatice. Dole je pak reproduktor.

Napravo už toho moc není. Kromě ouška pro provlečení popruhu na krk zde vidíte pouze krytku pro paměťové karty. Rovněž je zde vidět znatelná délka gripu.

Spodní pohled opět ukazuje délku fotoaparátu i velikost gripu. V něm je ukryt Li-Ion akumulátor. Krytka drží poměrně pevně, neviklá se. Závit pro stativ je umístěn v ose objektivu. Vzhledem k váze doporučuji už trochu větší stativ. Můj malinký stativ už měl s tímto fotoaparátem skutečně problémy.

Slot pro karty je ze zadní strany gripu. Krytka je z tvrdého plastu, tedy nic neobvyklého. Fotoaparát podporuje nejen dražší xD karty, ale také i levnější SDHC karty s mnohem vyšší kapacitou.

Poslední záběr je na Li-Ion akumulátor, který se schovává v gripu. Je jištěn poměrně silnou západkou. Jako již bylo řečeno, krytka působí poměrně dobře, neviklá se a dobře se zavírá.

Celkově musím říci, že Fujifilm FinePix S100FS působí i přes své plastové tělo poměrně dobrým dojmem. Samozřejmě ta jistota kovových těl tu není. Připadá mi však, že rozměry fotoaparátu jsou možná až zbytečně moc velké. Totéž platí i o jeho hmotnosti.