Sony HDR-HC1: poznejte krásu HDV
17.8.2006, , Ivo Martinka, recenze
Dnes se podíváme na model řadící se do kategorie hi-end. Kromě popisu a testů samotné kamery neopomineme ani problematiku HDV (High Definition Video), aby se méně znalí kameramané a video nadšenci mohli v této rychle se rozvíjející oblasti zorientovat.
Kapitoly článku:
O HDV formátu se v poslední době mluví s naprostou samozřejmostí, a každá druhá televize se chlubí nepřehlédnutelným nápisem "HD ready". Co však značky HD, DV, HDV či HDTV vůbec znamenají? Na to odpoví následující stránka.
Započněme zkratkou HD (High Definition) označující vysoké rozlišení, a to až do 1920 x 1080 px. HD se ovšem vztahuje na všechny systémy a proto se v případě videokamer používá HDV (High Definition Video), což už je přímo formát specifikující parametry videa a jeho záznamu. Zkratku DV kameramanům není potřeba osvětlovat a HDTV analogicky - Hight Definition TV, nebo-li televize s vysokým rozlišením.
V čem je však ten hlavní rozdíl mezi DV a HDV? Pokud se podíváme na starší a nejrozšířenější formát DV, tak zjistíme, že norma PAL definuje rozlišení 720 x 576 bodů (při 25 fps) a NTSC 720 x 480 bodů (při 30 fps). Maximální datový tok je 25 Mbit/sec a jako kodek je použit DV. Rozlišení u HDV vychází z HD, což znamená 1280 x 720 či 1440 x 1080 px pro normu PAL i SECAM. Poněvadž se při návrhu HDV počítalo s využitím miniDV pásky a s kompatibilitou s DV (proto HDV), je jasné, že datový tok je shodný se starším standardem, čili 25 Mbit/sec. Z toho plyne, že komprese nemůže být DV (cca 5:1) - používá se proto MPEG-2 s kompresí 17:1! Na jednu stranu to sice značí stejnou kapacitu pásky jako u DV, na straně druhé je však velká náročnost na výkon PC. Dalším rozdílem je nemožnost změny poměru stran - HDV umí pouze 16:9, kdežto DV umí i 4:3.
Z předešlého odstavce lze usoudit, že normy PAL i SECAM jsou u HDV totožné. Rozdíl v nich je ale dosti značný - SECAM, označovaný též HDV1, je progresivní (neprokládaný), a proto se přidává za řádky písmenko p (720p). Za jednu sekundu se tak zobrazí 25, 29.97, 50, nebo 59.94 snímků (značeno 25p, 30p, 50p, 60p). Norma PAL je prokládaná (interlace), označuje se HDV2, případně 1080i a za jednu sekundu zobrazí 50 nebo 59.94 půlsnímků (50i, 60i). Pro lidské oko je pochopitelně příjemnější progresivní styl, a proto se nabízí ideální kombinace 1080p. Vysoké rozlišení s neprokládanými snímky však vyžadují nadměrné nároky na přenos signálu - je zapotřebí zvolit kompromis - buď 720p, nebo 1080i. Dodejme jen, že mezi zastánce 720p se řadí JVC s Canonem, a 1080i zase prosazuje Sony.
názorná ukázka rozdílu PAL versus HDV 720p a 1080i
Matematicky nadaní jedinci si zajisté všimli, že rozlišení 1440 x 1080 je ve formátu 4:3 a ne 16:9, jak by mělo správně být. Pokud se podíváme na rozlišení 1280 x 720 a budeme věřit tomu, že i CCD čip má shodný poměr stran (16:9), lze jednoduše tvrdit, že jednotlivé pixely mají tvar čtverce (všechny strany stejně dlouhé). A v tom je právě zakopaný pes - u 1440 x 1080 jsou jednotlivé pixely obdélníky s poměrem stran 4:3, z čehož jasně vyplývá 1440 * 4/3 = 1920 x 1080, neboli poměr 16:9. Ačkoli je tedy fyzické rozlišení pouze 1440 x 1080, tak se ve výsledku jeví jako 1920 x 1080.
Kromě videa je rozdíl i ve zvuku. Narozdíl od DV, kde je zvuk nekomprimovaný (1536 kbit/s), se u HDV používá komprese MPEG-1 layer 2 s 384 kbit/s bitrate. Každý asi uzná, že 384 kbit/s je naprosto dostačující hodnota a rozdíl od nekomprimovaného zvuku by neměl být vůbec slyšet.
Z výše uvedeného je patrné, že HD je v rámci digitálních technologií obrovským skokem kupředu. Vždyť norma PAL či SECAM je s námi od prvního spuštění televize a za ta desetiletí se vlastně nic nezlepšilo! Škoda jen, že se Evropa vydává směrem k digitalizaci stařičkého PALu, namísto aby jsme si vzali příklad z Japonska a teď už i Spojených států, kteří mají HDTV vysílání celoplošně. Digitalizace PALu totiž kromě více programů téměř nic nového nepřinese.
Započněme zkratkou HD (High Definition) označující vysoké rozlišení, a to až do 1920 x 1080 px. HD se ovšem vztahuje na všechny systémy a proto se v případě videokamer používá HDV (High Definition Video), což už je přímo formát specifikující parametry videa a jeho záznamu. Zkratku DV kameramanům není potřeba osvětlovat a HDTV analogicky - Hight Definition TV, nebo-li televize s vysokým rozlišením.
V čem je však ten hlavní rozdíl mezi DV a HDV? Pokud se podíváme na starší a nejrozšířenější formát DV, tak zjistíme, že norma PAL definuje rozlišení 720 x 576 bodů (při 25 fps) a NTSC 720 x 480 bodů (při 30 fps). Maximální datový tok je 25 Mbit/sec a jako kodek je použit DV. Rozlišení u HDV vychází z HD, což znamená 1280 x 720 či 1440 x 1080 px pro normu PAL i SECAM. Poněvadž se při návrhu HDV počítalo s využitím miniDV pásky a s kompatibilitou s DV (proto HDV), je jasné, že datový tok je shodný se starším standardem, čili 25 Mbit/sec. Z toho plyne, že komprese nemůže být DV (cca 5:1) - používá se proto MPEG-2 s kompresí 17:1! Na jednu stranu to sice značí stejnou kapacitu pásky jako u DV, na straně druhé je však velká náročnost na výkon PC. Dalším rozdílem je nemožnost změny poměru stran - HDV umí pouze 16:9, kdežto DV umí i 4:3.
Z předešlého odstavce lze usoudit, že normy PAL i SECAM jsou u HDV totožné. Rozdíl v nich je ale dosti značný - SECAM, označovaný též HDV1, je progresivní (neprokládaný), a proto se přidává za řádky písmenko p (720p). Za jednu sekundu se tak zobrazí 25, 29.97, 50, nebo 59.94 snímků (značeno 25p, 30p, 50p, 60p). Norma PAL je prokládaná (interlace), označuje se HDV2, případně 1080i a za jednu sekundu zobrazí 50 nebo 59.94 půlsnímků (50i, 60i). Pro lidské oko je pochopitelně příjemnější progresivní styl, a proto se nabízí ideální kombinace 1080p. Vysoké rozlišení s neprokládanými snímky však vyžadují nadměrné nároky na přenos signálu - je zapotřebí zvolit kompromis - buď 720p, nebo 1080i. Dodejme jen, že mezi zastánce 720p se řadí JVC s Canonem, a 1080i zase prosazuje Sony.
názorná ukázka rozdílu PAL versus HDV 720p a 1080i
Matematicky nadaní jedinci si zajisté všimli, že rozlišení 1440 x 1080 je ve formátu 4:3 a ne 16:9, jak by mělo správně být. Pokud se podíváme na rozlišení 1280 x 720 a budeme věřit tomu, že i CCD čip má shodný poměr stran (16:9), lze jednoduše tvrdit, že jednotlivé pixely mají tvar čtverce (všechny strany stejně dlouhé). A v tom je právě zakopaný pes - u 1440 x 1080 jsou jednotlivé pixely obdélníky s poměrem stran 4:3, z čehož jasně vyplývá 1440 * 4/3 = 1920 x 1080, neboli poměr 16:9. Ačkoli je tedy fyzické rozlišení pouze 1440 x 1080, tak se ve výsledku jeví jako 1920 x 1080.
Kromě videa je rozdíl i ve zvuku. Narozdíl od DV, kde je zvuk nekomprimovaný (1536 kbit/s), se u HDV používá komprese MPEG-1 layer 2 s 384 kbit/s bitrate. Každý asi uzná, že 384 kbit/s je naprosto dostačující hodnota a rozdíl od nekomprimovaného zvuku by neměl být vůbec slyšet.
Z výše uvedeného je patrné, že HD je v rámci digitálních technologií obrovským skokem kupředu. Vždyť norma PAL či SECAM je s námi od prvního spuštění televize a za ta desetiletí se vlastně nic nezlepšilo! Škoda jen, že se Evropa vydává směrem k digitalizaci stařičkého PALu, namísto aby jsme si vzali příklad z Japonska a teď už i Spojených států, kteří mají HDTV vysílání celoplošně. Digitalizace PALu totiž kromě více programů téměř nic nového nepřinese.
