Fotografický blesk na cestě časem – 4. díl

Možná vás napadne otázka, proč je automatické určování expozice bleskem tak těžké. Vždyť přirozeným a intuitivním lidským vnímáním to není až takový problém a je snadné určit, zda je exponováno dobře či nikoliv, a jakým směrem byla udělána chyba – zda je bleskem podexponováno či přeexponováno. Odpověď tkví v podobném problému jako u běžné expozice – fotoaparát nerozumí obsahu scény a nerozezná například bíle oblečenou nevěstu (pro fotoaparát je to světlá plocha) od bílé zdi atp.

Jakékoliv dřívější měření blesku buď čidlem přímo na blesku, nebo později odrazem o film vedlo k nezvratnému průměrování scény. U čidla umístěného přímo na blesku bylo průměrování zcela „brutální“, u TTL měření odrazem o film se sice odbourala ta část světla, která netvoří záběr, v rámci něj se ale také silně průměrovalo.

Přirozené požadavky na dobrou expozici bleskem jsou ale jiné – požadují dobrou expozici popředí scény. Za popředí se přitom považuje to na snímku nejdůležitější a přijatelně blízko, nikoliv nutně to nejbližší. Co je popředí je tedy expertní úkol hodný rozboru obrazu a jeho obsahového „pochopení“ a to nemůže být nahrazeno žádným průměrem. Respektive může, ale expozice je potom velmi nepřesná a je snadné ji zmást například bodovými zdroji světla, něčím lesklým na popředí, něčím blízkým, co se připletlo do záběru atd.

Právě TTL měření s předbleskem a schopnost expozičního senzoru vícesegmentově a ostře vidět záběr jak v trvalém světle, tak i s bleskem (senzor vidí to samé co vy v hledáčku) umožnila pokročilou analýzu obrazu a sofistikované vyhledávání toho správného popředí na snímku. To je ale úkol velmi nesnadný, a tak se výrobci snaží automatice všemožně pomoci.

První věc, která velmi pomůže expozičnímu senzoru správně pochopit místo, kde je popředí, je znalost aktivního zaostřovacího bodu. Jinými slovy – tam, kde je v obraze zaostřeno, bude asi popředí. Hovoří se tedy o vazbě bleskové expozice na zaostřovací bod (AF Sensor Coupling).

Problém ale nastává, když bylo ostřeno ručně a také při použití metody „Namiř a namáčkni – Překomponuj – Domáčkni (Point – Recompose - Shot)“. V tom případě totiž použitý AF bod míří již zcela jinam (díky překomponování) a většinou do nesmyslného místa scény. Proto ne všichni výrobci vazbu na AF bod používají a například Canon, který ji používá, ji od modelu EOS 20D silně oslabil.

Druhá velká pomoc pro automatiku pro správné určení intenzity blesku je znalost vzdálenosti k popředí (Distance Information). Tu zná objektiv, protože na tuto vzdálenost má zaostřeno, a tedy nastavené čočky. Tuto vzdálenost většinou i ukazuje na stupnici, a tak není v principu problém ji digitálně přenést do těla fotoaparátu.

Problém ale nastává u starších objektivů, které tuto informaci neposkytovaly, a také v případě, že blesková hlava nemíří přímo vpřed na objekt ale například vzhůru při fotografování odrazem o strop. Potom neplatí, že zaostřená vzdálenost je i vzdálenost, kterou putuje světlo blesku. Světlo blesku totiž putuje na strop a následně odrazem dolů, kdežto objektiv zaostří vždy na přímou vzdálenost. U interního blesku jeho nasměrování na strop nehrozí, u externích blesků v interiéru je to ale typické. Není to tedy opět žádné spasení, ale jen pomocná informace a např. Canon ji nepoužíval až do řady blesků E-TTL II.

Pro správné určení expozice bleskem může pomoci i znalost použitého ohniska objektivu (Focal Length / Subject Magnification Coupling), která společně se zaostřenou vzdáleností umožní vypočítat zvětšení objektu a hloubku ostrosti.

Správné množství blesku potom závisí i na úrovni okolního osvětlení, a tedy na potřebě vyvážit světlo blesku s trvalým světlem (Balanced Flash, Fill-in flash) a například Canon automaticky snižuje výkon blesku asi o 0,5 až 2 EV při intenzitě okolního trvalého světla vyšší než 10 EV.

Výše uvedené úvahy jsou více náměty než konkrétní algoritmy používané u jednotlivých výrobců. Informace tohoto druhu totiž výrobci neuvádí, a navíc do skutečného procesu výpočtu vstupují další faktory a know-how jednotlivých výrobců jako jsou databáze typických scény, hledání obličejů na snímku, fuzzy logika atd. Proto níže uvedený přehled je jen orientační a vychází často z kusých a neověřených údajů. V každém případě ale ukazuje, že správná expozice bleskem není žádná legrace a vzpomenete-li na magneziový prášek a jeho výbuch v dávných dobách, možná se před tehdejšími fotografy skloníte.

Na řadě blesků a občas i v hledáčku DSLR je k dispozici indikátor správné expozice bleskem. Ten ale neznamená subjektivně správnou expozici, ale pouze fakt, že výkon blesku byl dostačující požadavkům, a tedy limit výkonu blesku není důvodem podexpozice. Snímek však může být přeexponován či podexponován z jiného důvodu, což tento indikátor není schopen sdělit.

Příště se podíváme na práci s bleskem prakticky.