Fotografování lidí – 7.díl: prostředí

Popředí/pozadí v exteriéru

Z řady praktických důvodů se vyplácí při fotografování lidí uvažovat v jednoduchém schématu popředí/pozadí. Popředí přitom tvoří v drtivé většině případů lidé, pozadí to, co je za nimi a kolem nich. U portrétů je pak velmi působivé zcela rozostřené pozadí, což lze docílit malou hloubkou ostrosti. Pamatujte si, že minimální hloubky ostrosti potřebné pro rozostřené pozadí dosáhnete jen když:
1. nastavíte nejdelší ohnisko (maximální zoom) a současně
2. otevřete clonu (nastavíte malé clonové číslo, například 2.8)


S takto připraveným fotoaparátem je možné na vzdálenost cca 3-5 metrů (podle ohniska o požadovaného výřezu) lovit např. portréty. Pozadí bude maximálně rozostřené a navíc odstup od fotografovaného zařídí dobrou perspektivu tváře či postavy a vaše přítomnost nebudete příliš rušit scénu – portrétovaný bude přirozený. Současně čím větší bude odstup portrétovaného od pozadí, tím více bude pozadí rozostřené. Bude-li portrétovaný nalepený na zdi, zeď bohužel nerozostříte ani nejdelším možným ohniskem a nejotevřenější clonou. Vyberte tedy své stanoviště tak, aby za portrétovaným byl pokud možno prostor.

Ve městě

Fotografujete-li lidi ve městě, bude se z 90 % jednat o reportážní zachycení lidského dění ve městě (model je zcela anonymní) nebo o zdokumentování toho, že jste vy nebo někdo vám blízký ve městě byl (model je konkrétní). V obou případech můžete použít opačnou techniku než při portrétování popsaném výš.

Nastavíte širokoúhlé ohnisko (např. 28 mm) a clonu můžete ponechat de facto libovolnou. Proč? Protože všechny objektivy na ohnisku 28 mm mají tak velkou přirozenou hloubku ostrosti, že rozostřit pozadí v podstatě nepůjde. Pokud otevřete clonu na maximum (clonové číslo např. 2.8), pozadí v nekonečnu se může lehce rozostřit, ale efektu „zcela rozmazáno“ nedocílíte nikdy.


Nyní je třeba se soustředit na kompozici snímku, která má ale trochu jiný styl. Osoby se fotografují zblízka – např. na vzdálenost 1-2 metrů a zasazují se díky širokému ohnisku do děje. Osoby se snažte nemít ve středu snímku – tam obvykle nepůsobí dobře. Vhodné místo u horizontálních snímků je v levé či pravé třetině.

Při tomto druhu snímání je vhodné příliš nenaklápět fotoaparát vůči zemi. Jinými slovy – držte ho přibližně vodorovně (přesněji řečeno senzor by měl být rovnoběžně s lidmi). Při silném sklopení totiž díky krátkému ohnisku dochází k velkému perspektivnímu zkreslení (známé sbíhání linií – „flaška“) a pokud to není vysloveně záměrem, nepůsobí to u lidí dobře.


Malý trik – má-li váš fotoaparát kreativní režimy A a S (u Canonu Av, Tv), můžete si do režimu A (Av) přednastavit malé clonové číslo a do režimu S (Tv) nejdelší vámi udržitelný čas pro snímky z ruky. Ten lze odhadnout na převrácenou hodnotu ohniska (např. při 30 mm je to 1/30 sec – při tak dlouhých časech ale počítejte již také s pohybem objektu). Prostým přepnutím režimů potom můžete střídat režim s rozostřeným pozadím (A,Av) a širokoúhlý režim (S,Tv).

Sport

Sportovní fotografie může jednak zachycovat vlastní sportovní klání ale také (a nepodceňujte při sportu tento druh snímků) třeba portréty fanoušků, pozadí příprav, předávání medailí atd. Tyto fotografie mají běžný reportážní charakter podobně jako momentky ze svatby a na rozdíl od vlastní sportovní akce jsou nepoměrně jednodušší.

Pokud budeme hovořit o skutečné sportovní akci, tak špatná zpráva je, že pokud nejste oficielně akreditovaný fotograf, budete muset nejčastěji fotografovat z ne příliš výhodných stanovišť. Úloha tedy bude znít trochu jinak – jak z dosažitelného stanoviště pořídit co nejlepší fotografie.

V drtivé většině případů tak bude nutné použít silné teleobjektivy (200 mm a více), které umožní z velké vzdálenosti pořizovat detaily. Silný teleobjektiv současně zcela přirozeně rozostří pozadí (dlouhá ohniska mají malou hloubku ostrosti – viz výše) a tak snímky mají velkou šanci izolovat vlastní sportovce. Malá hloubka ostrosti vás současně zbaví pozadí, které nemáte-li svobodnou volbu stanoviště prostě vyjde a často není příliš vzhledné či se ke sportu příliš nehodí (různé ploty, panelové domy v okolí sportoviště, pláž atp.).


U sportu si logicky dejte pozor na expoziční čas. Ten musí být tak krátký, aby zmrazil děj – u dynamických sportů (fotbal, volejbal, autosporty atp.) počítejte s potřebnými časy 1/500 sec a kratší. A tady je právě kámen úrazu. Pokud požadujete krátký expoziční čas, typicky 1/500 sec, musí být na scéně dost světla. Clonu obvykle již více otevřít nelze (zastaví vás světelnost vašeho objektivu) a zvyšovat ISO nad 400 či max. 800 (u dražších přístrojů) nemá s ohledem na kvalitu snímků smysl.


Takže sportovní doporučení – nanečisto a zkusmo si vyzkoušejte nejdelší čas, co váš sport dovolí a ten nastavte v režimu S (Tv). Pokud snímky vycházejí podexponované, zvyšte ISO. Pokud ISO vychází již vysoké, zvažte možnost ještě prodloužit čas a pokud to již nejde, tak zvažte použití blesku. Pokud blesk nemáte či není dovolen, tak se zbytečně nesnažte a uložte fotoaparát do brašny.

Děti

Fotografování dětí má tu úžasnou výhodu, že děti bez ohledu na fotoaparát zůstávají zcela přirozené a tak není problém zachytit jejich přirozený výraz. Děti obvykle nezůstávají strnulé a po krátké době, kdy se o fotografa a fotoaparát zajímají, je přestane bavit a plně se věnují své činnosti. Ta bývá často velmi dynamická a tak je snadné zachytit na fotografii pohyb, akci, dynamiku, výraz i emoce.


Při fotografování dětí je zcela nezbytné zakleknout a dostat fotoaparát do výšky jejich očí. Tím se do snímku dostane i horizont a pozadí za nimi vypadá mnohem přirozeněji a vzhledněji než když je fotografujete z dospěláckého nadhledu. Pokud si děti hrají či sportují, hlídejte podobně jako ve sportu dostatečně krátký expoziční čas.


Příště se podíváme zejména na svatbu a jak si na ní s fotoaparátem počínat.