Vykročme za úspěšnou fotografií

Za oknem na mě čeká tak krásné počasí, že i nejotrlejší fotografové by nechali své zrcadlové miláčky či kompaktní digitální záznamníky obrazu odpočívat v klidu uložené v pouzdrech, brašnách nebo batozích. Nastává chvilka na mé krátké zamyšlení se nad cestou k úspěšné fotografii.

Déšť sílí a vehementně bubnuje na střešní okna, jakoby se mi potutelně posmíval a radoval se ze svého řádění. Dívám se na svůj fotoaparát a v tu chvíli si pokládám otázku, kudy a jak se vydat za úspěšnou fotografií? Již předem tuším, že nikde nenaleznu jednoznačnou odpověď. Vím však, že cesta existuje a každý si ji musí najít pro sebe sám.

Listuji různými fotografickými příručkami, knihami a rádoby odbornými články, které napsali opravdu zkušení autoři i autoři, kteří se za zkušené považují. Oni možná nalezli svou cestu k úspěšné fotografii, ale v knihách a článcích se záměrně dělí pouze o strohou teorii, kterou již znám. Rady o zlatém řezu, třetinovém dělení obrazu, ideální expozici či dokonce držení těla svého i fotoaparátu dnes nehledám.

Nakonec nelézám dva citáty, které mi ukazují směr, kterým bych se měl ve svém myšlenkovém pochodu k úspěšné fotografii vydat. "Fotoaparát je nástroj, který učí lidi, jak vidět bez fotoaparátu", přečítám si jej ještě jednou, zavírám oči a najednou vidím, jak mi tato slova z úst Dorothey Langové otevírají cestu k pomyslné úspěšné fotografii.

Představuji si sebe na místě, o kterém jsem přesvědčen, že je ideální ke zvěčnění pomocí fotografie. Kladu si však otázku, bude pořízená fotografie úspěšná? Uvědomuji si, že vše závisí na mém postupu a rozhodnutí, která udělám před tím, než zmáčknu spoušť fotoaparátu.

Dívám se skrze hledáček, snažím se najít ideální záběr a v tu chvíli si vzpomínám na předchozí výrok. Vím, že dělám chybu. Fotoaparát odkládám a snažím se vidět výsledný snímek, aniž bych měl oko u hledáčku.

Zjišťuji, že k získání úspěšné fotografie nepotřebuji výbavu v hodnotě několika ojetých automobilů nebo dokonce encyklopedické znalosti, ale musím být schopen previzualizace. Mnoho "fotografů" tento dílčí krok vedoucí k tvorbě úspěšné fotografie zanedbává, a proto se stávají "úspěšnými" pouze v počtu nasnímaných digitálních souborů, jelikož v takovém případě nelze hovořit ani o fotografiích.

Previzualizaci si může každý vyložit po svém. Nyní mě nezajímá její přesná definice a účel zavedený Anselem Adamsem v Masterclass Photography. Používám ji jako prostředek, díky němuž beru do rukou fotoaparát až ve chvíli, kdy vím, jaký filtr použiji, jakou zvolím kompozici, jaké použiji ohnisko a clonové číslo. Již předem tuším, jak výsledná fotografie bude vypadat a teprve nyní mi poslouží fotoaparát k tomu, k čemu je určen - pouhému zaznamenání reality. Po cestě k úspěšné fotografii jsem nyní ušel zase několik kroků.

Pomyslně namačkávám spoušť, když si najednou vzpomínám, že kromě citátu Dorothey Langové mi v paměti utkvěl ještě jeden citát od Davida Huffinese. Přeříkávám si potichu ta slova. "Když fotografujete, zkuste se otočit, nejlepší fotografie se může skrývat právě za vámi". Zpytuji své svědomí, oddaluji oko od hledáčku a celý proces previzualizace aplikuji nejen na pohled, kterým jsem si byl poprvé jist, že je ten pravý. Rozhlížím se kolem sebe, přemýšlím...

Stejně jako láska na první pohled může být ta pravá, ale i pomíjivá, uvědomuji si, že s úspěšnou fotografií to je stejné. Nakonec se ujišťuji, že kompozice, kterou jsem zvolil, je za daných podmínek ta nejvhodnější a přibližuji své oko opět k hledáčku. Vím, že jsem popošel o dalších několik kroků po mé pomyslné cestě.

Ukazováček pravé ruky pokládám na spoušť, zaostřuji a ihned poté se ozývá líbezný zvuk cvaknutí zrcátka. Otevírám oči, okno zaplavuje záře slunečních paprsků a s pohledem na fotoaparát, který leží stále na stejném místě, již vím, že jsem sám pro sebe možná nalezl cestu k úspěšné fotografii.

Zkuste ji nalézt i vy!