Raynox DCR-150: kvalitní makro levně

Nikon D90 + Nikkor 18-55 mm F3,5-5,6 VR

Náš test začneme u objektivu AF-S 18-55mm F3,5-5,6 VR, který jsme vyzkoušeli v nedávných článcích a testech objektivů. Snímky byly pořízeny na zrcadlovce Nikon D90. Ve výchozím stavu objektiv ostří ze vzdálenosti 28 centimetrů od roviny snímače, což odpovídá 12 až 14 centimetrům od přední čočky. Reálné zvětšení objektivu je 1:3,1.
První test s pravítkem ukázal, že APS-C snímač s tímto objektivem pobral 6,3 centimetru. To by dokonce odpovídalo reálnému zvětšení cca 1:2,68 (APS-C snímač má na délku zhruba 2,35 centimetru). Zkusme to nyní přepočítat na full frame, tedy 6,3 centimetru se "přepočteně" zobrazilo na 3,6 cm, virtuální zvětšení je tedy 1:1,75. Jinak řečeno, full frame zrcadlovka by musela mít objektiv s 1:1,75 zvětšením, aby vytvořila takový snímek.
S nasazenou předsádkou jsme se dostali na 4,2 centimetru. Reálné zvětšení se tedy zlepšilo na 1:1,8, naše virtuální zvětšení je dokonce 1:1,17. To už je velmi slušná hodnota.
U všech recenzí testuji makro na snímku kleští. Každý zná rozměry tohoto předmětu, takže dobře uvidíte, jak velkého zvětšení dosáhnete.
Ve výchozím stavu je "makro" klasické s ohledem na poměrně dlouhé ohnisko 82 milimetrů (přepočteno na APS-C čip). Perspektiva tedy není příliš výrazná, rozmazání pozadí při cloně F5,6 průměrné.
S Raynoxem je výsledek jiný. Mohl jsem jít mnohem blíže ke kleštím, perspektiva je výraznější, stejně jako rozmazání pozadí. Nyní se konečně podíváme na několik snímků "ze života", které si můžete i zobrazit v plném rozlišení.
Bez předsádky není Nikkor 18-55mm F3,5-5,6 VR žádný makroobjektiv, nicméně pro "pseudomakro" se dá použít docela dobře. Jeho zvětšení je na setový objektiv poměrně dobré.
Po nasazení předsádky můžete jít hned o polovinu blíže. Detail je mnohem lepší. Jak sami vidíte, optická kvalita je dobrá, vinětace zde není a chromatická aberace, která u obyčejných makropředsádek dělá velkou neplechu, tu také nenajdete.
U tohoto snímku jsem bohužel neudržel přesnou rovinu ostrosti, fotil jsem z ruky bez stativu. Proto je vršek poněkud neostrý. Fotografie je spíše důkazem toho, jak blízko můžete jít.

Nikon D90 + Nikkor 55-200 mm F3,5-5,6 VR

Dalším objektivem, který jsem vyzkoušel, byl Nikkor AF-S 55-200mm F3,5-5,6 VR. I tento objektiv jsme testovali se zrcadlovkou Nikon D90. Ve výchozím stavu je schopen ostřit ze vzdálenosti 1,1 metru, což je dost. Vzhledem k dlouhému ohnisku 200 milimetrů nabízí zvětšení 1:4,3, takže nic pro makro nic extra.
Vyfocené pravítko umožnilo naměřit vzdálenost 9,2 centimetru. Při APS-C čipu (viz předchozí objektiv) jsem tedy naměřil reálné zvětšení objektivu 1:3,9. Přepočtené virtuální zvětšení pak činí 1:2,56. To není věru nejlepší hodnota, a tak tento objektiv pro makro není právě nejvhodnější.
Po nasazení makropředsádky Raynox DCR-150 se ale situace dramaticky mění. Minimální ostřící vzdálenost se zmenší téměř na desetinu, na pravítku je jen 1,85 centimetru! Už reálné zvětšení činí 1:0,79! Jinak řečeno, objektiv už 1,26× zvětšuje. Virtuálně je pak zvětšení 1:0,51, na APS-C čipu tedy zvětšuje skoro dvakrát!
Přistoupíme k testovacím snímkům kleští.
Dlouhé ohnisko je znatelné, perspektivní zkreslení zde prakticky neexistuje. Kleště vyplňují většinu plochy fotografie, zvětšení je opravdu malé. Díky velké snímací vzdálenosti a vysoké cloně je rozmazání pozadí malé.
S nasazenou makropředsádkou se charakter objektivu naprosto změní. Z nevýrazného kusu skla co do focení makra se stane doslova makroobjektiv s výborným zvětšením obrazu.
Co se týče mé práce s fotoaparátem, nepředvedl jsem se nejlépe. Fotil jsem bohužel bez stativu (já vím, blbý nápad), takže mi rovina ostrosti trochu ulítla. O makrosnímek se určitě nejedná.
Stativ je pro toto focení opravdu nutností, ostatně to dokazují moje "neodborné ruční" výsledky. Snímek je pohybově neostrý i zaostřený do špatného místa. Snímky by měly mít především ilustrační hodnotu co do rozdílu zobrazení. Na kvalitnější snímky se podíváme za chvilku.
Zde už se mi povedlo i z ruky lépe zaostřit, rovněž jsem snímek tolik nerozmazal. I při vysoké cloně je hloubka ostrosti opravdu malá.
U tohoto snímku jsem už využil lepšího stabilizování celého fotoaparátu, takže květiny jsou mnohem ostřejší.
Toto je téměř maximální detail, který šlo pořídit. Někdy jednoduše zjistíte, že zvětšení objektivu je až příliš velké a je nutno ohnisko trochu zkrátit, protože snímací vzdálenost moc prodlužovat nemůžete. Každopádně z uvedených snímků sami dobře vidíte, že makro vyžaduje stativ, který jsem s tímto objektivem bohužel nepoužíval. Z ruky se sice fotit dalo, ale chce to mnoho pokusů, případně využívat kratší ohniska. Z mé zkušenosti mohu říci, že snímání při ohniscích kolem 100 až 130 milimetrů už není s držením v ruce velký problém (pro běžné makro fotky). Na 200 mm to problém je.