Fotografování lidí – 3.díl: na slunci II

Polední slunce = vysoký kontrast scény

Příčinou potíží fotografií za poledního slunce je velký jasový rozdíl mezi zastíněnými a nezastíněnými místy. Oko se okamžitě přizpůsobí – podíváme-li se jinam, duhovka v našem oku se okamžitě stáhne či rozšíří a tím reguluje množství světla dopadnutého na sítnici. V důsledku toho stále vidíme dobře bez ohledu na rozdíl jasů v jednotlivých místech scény. Dílo k dokonalosti potom dotáhne mozek, který si pamatuje scény z minulého pohledu a i když je aktuálně kvůli velkému nebo malému jasu nemůžeme vidět, tak nám je v mysli na základě paměti „domaluje“.

Fotoaparát tuto možnost nemá a musí nastavit jednu clonu, expoziční čas a ISO stejně pro celou scénu. Snadno se potom stane, že některá místa jsou moc tmavá a některá moc světlá. Hru komplikuje i fakt, že snímače dnešních digitálních fotoaparátů mají poměrně omezený rozsah, kde správně fungují (tzv. dynamický rozsah senzoru). Málo světla neregistrují vůbec a moc světla vede k přepalům. V tomto smyslu je zejména kvalitní černobílý film stále nedostižen.

Je-li kontrast jasů na scéně veliký (a to je právě případ poledního slunce), tak si fotograf musí vybrat, zda bude mít dobře světla (obloha, pozadí, bílé košile, svatební šaty atp.) či stíny (často bohužel zastíněné obličeje, tmavé šaty ženicha atd.). Oboje mít současně nemůže – technika mu to neumožní. Zejména kuriózní je situace svatebních fotografií na plném slunci – ženich v černém, nevěsta v bílém. Obrovský rozsah jasů neboli kontrast scény vede k extrémním nárokům na správnou expozici a i tak to bývá kompromis. Mít jemnou kresbu na bílých šatech a současně vykreslené záhyby a stíny na černém obleku je obvykle nemožné.

Expozice na stíny

Za poledního slunce je varianta exponovat na oblohu (tzn. na světla) a mít tak z lidí jen siluety nešťastná. Polední slunce neudělá hezkou siluetu, ale siluetu plnou fleků a sluncem různě osvětlených míst. Je ale varianta exponovat na zastíněný obličej a oželet pozadí – tzv. expozice na stíny. Pozadí potom často vede k jednomu obrovskému přepalu a často tak ani není vidět, kde to bylo fotografováno. Fotoaparát bude mít navíc problémy s ostřením (ostřící senzor bude oslepen) a s tzv. bloomingem, kdy vinou nedokonalého senzoru přeteče přebytečný náboj ze silně exponovaných buněk do buněk sousedních. Ale při dobře zvládnuté expozici i zaostření je to řešení.

Přídavné světlo do stínů

Nabízí se však varianta přisvítit si tmavá místa nějakým světlem a tím „pustit světlo také do stínu“. Stín potom de facto není stínem, ale místem kam svítí „druhé slunce“. Kde toto světlo vzít? Pomineme-li možnost postavit venku profesionální záblesková zařízení napájená generátorem, jsou dvě schůdné možnosti – odrazná deska a blesk.

Odrazná deska

Odrazná deska je skladná a snadno přenosná a je k dostání v řadě rozměrů, tvarů i provedení. Její cena je podle rozměru od 700,- Kč (průměr 60 cm) a tak je dosažitelná pro každého. Za slunného dne lze využít slabší účinek bílého povrchu, který lze v nouzi nahradit i kusem bílého polystyrenu. Mnohem účinnější je stříbrný povrch, který odráží mnohonásobně více světla. Opět ji lze v nouzi vyrobit z desky potažené staniolem (hliníkovou fólií).


Práce s odraznou deskou obvykle vyžaduje asistenta/pomocníka, který desku drží a odražené světlo slunce směruje do stínů – obvykle na tváře fotografovaných osob. Při aranžované fotografii lze i fotoaparát umístit na stativ, nastavit samospoušť a během odpočítávání vzít desku a nasměrovat. Není to ale příliš pohodlné.

Fill-in blesk

Při opravdové reportáži lze s úspěchem pochybovat o možnosti používat odraznou desku a tak se nabízí jiný zdroj světla a sice blesk. Ten sice není příliš kvalitním zdrojem světla – je velmi tvrdý (tedy rozměrem malý) a tak vytváří ostré stíny a silné odlesky zejména na nenalíčené, mokré, zpocené či opalovacím krémem natřené pleti. Je také umístěn blízko objektivu a tak vytváří nepřirozené čelní světlo. Ale lepší něco než nic. Blesk potom plní funkci „druhého slunce“, které svítí do stinných míst a tím je přisvítí. Rozdíl jasů tak klesne a je možné zaznamenat dobře na jedné fotografii oboje – světla i stíny. Tomuto použití blesku se říká fill-in blesk.

Klíčovou dovedností je vyregulovat sílu blesku tak, aby ho bylo akorát – tedy aby dostatečně přisvítil stíny, ale jeho účinek nebyl příliš brutální. Je-li totiž blesku moc, vznikne nepřirozená kombinace světel a snímky potom vypadají jako fotografované v místnosti před fototapetou. Příčinou bývá přílišná síla blesku ale i jeho mírně odlišná barva.

Regulace množství světla blesku

Automatika většiny fotoaparátů pozná, že se jedná o použití blesku v režimu fill-in (pozná to podle absolutního množství světla na scéně) a automaticky se snaží dávkovat správné množství blesku. V režimu fill-in se totiž světlo blesku cíleně snižuje právě proto, aby se zabránilo nepřirozenému vzhledu snímků. Názor automatiky na potřebné množství blesku lze korigovat expoziční kompenzací blesku, kterou má většina fotoaparátů někde v menu či na samostatném tlačítku. Víc není možné ani nutné.

Blesk na kabelu či dálkově odpalovaný

V profesionální praxi a při aranžovaných fotografiích lze použít dálkově řízené externí blesky (kabelem, radiově či infračerveně), kterými se ale svítí na fotografované osoby přes fotografický deštník. Tím lze svítit i ze stran a větší světlo z deštníku produkuje i měkčí stíny. Výsledky jsou vynikající ale řešení je poměrně drahé a náročné.

X-sync čas u DSLR

Majitelé digitálních zrcadlovek (DSLR) vybavených mechanickou závěrkou čeká ještě jedna komplikace. Tou je tzv. X-sync čas, který má každý takový fotoaparát a který se lze dozvědět v jeho technických parametrech. To je nejkratší možný čas, s kterým fotoaparát umí fotografovat s bleskem. Kratší časy obvykle nejsou možné a když, tak jen s externími blesky, které dokáží tento limit překonat. Typický X-sync čas je kolem 1/200 sec.

Kdy to vadí? Právě když fotografujete za plného slunce, kdy expoziční časy zejména při otevřené cloně vycházejí i kolem 1/1500 sec. Pouhé zapnutí (vysunutí) blesku tak donutí z technických důvodů fotoaparát k prodloužení času např. z 1/1500 sec na X-sync čas, tedy např. 1/200 sec. To obvykle udělá zcela bez varování a tak pouhé zapnutí blesku může vést k silné přeexpozici! Tento problém ale hrozí jen u poloautomatických režimů A, S či M (Canon Av, Tv, M), v ostatních režimech tento problém vyřeší automatika.

Závěr

Všechny tři metody – expozice na světla, přisvícení stínů, odraznou deskou i bleskem jsou možné a v praxi používané. Záleží na záměru snímku a také na aktuálních možnostech. Nejlepších výsledků lze dosáhnou odraznou deskou – produkuje kvalitní světlo stejné barvy jako zdroj, je ale nejméně praktické. Naopak pro jednoduchost bude asi nejčastějším řešením blesk. Je ho však třeba „pustit do snímku“ akorát.

Příště se podíváme na úskalí ale též na krásu světla slunce nízko nad obzorem.