Ejhle člověk 16: Ideální světlo pro každý případ

Druhé Jak? – ideální světlo pro každý případ

Určitě znáte výhody a nevýhody jednotlivých metod zjišťování expozice, od matricového měření až k úzce bodovému měření odraženého světla. Víte také, že žádná z nich se nevyrovná poctivému vícezonálnímu měření světla dopadajícího. Umíte ho v případě nutnosti změřit i bez samostatného expozimetru.

Ve všech případech se ale stále bavíme jen o technických podmínkách, prostředcích a pomůckách. Nic z toho vám však ve finále zajímavou a kvalitní fotografii nezaručí, nebudete-li se zabývat světlem i trochu jinak. Zapomeňte na exaktní matematiku, pomiňte na chvíli atraktivitu vlastního modelu, vaši jistě úžasnou kompozici a originální úhel pohledu. To vše je nesporně důležité, ale všechno to mohou ve finále ještě mnohonásobně povýšit anebo naprosto zhatit docela jiné a mnohem méně objektivně popsatelné vlastnosti světla, jako je kvalita, vhodnost a atraktivita.

I tady můžeme odhadnout naše šance podle toho, pracujeme-li v ateliéru nebo v reálném prostředí. V prvním případě máme teoreticky možnosti neomezené, pokud jde o světelnou intenzitu, o tvarování i barvu světla, o jeho směrování i filtraci. Můžeme zvolit libovolný počet a výkon světelných zdrojů, jejich druh i vlastní rozměry. To samozřejmě za předpokladu, že naše peněženka je pěkně vypasená, kreditní karta zlatá, úvěr neomezený.

Což ve skutečnosti znamená, že nakonec jistá omezení platí. A další se objeví na obzoru vzápětí. Se všemi těmi světelnými zdroji a s veškerým jejich příslušenstvím, sloužícím k modifikaci jejich vyzařování, se musíte vejít do vybraných prostor. Přitom platí poučka, že libovolně rozlehlý fotoateliér se postupně stává menším a menším, jak se zaplňuje rekvizitami a již nepotřebným harampádím, až se stane prakticky nepoužitelným.

Dalším problémem je komplikovaná obsluha a především udržení si detailního přehledu a kontroly nad výsledným světelným řešením v případě použití většího množství samostatných světelných zdrojů. Není to nezvládnutelné a v profesionálních podmínkách se běžně pracuje s desítkami i stovkami světel zároveň v nejrůznějším uspořádání. Vyžaduje to ale rozsáhlý tým spolupracovníků, dokonalou organizaci a jasný plán i cíle, mnohahodinovou přípravu každého jednotlivého záběru − zkrátka takový menší Hollyvood. Cokoliv polovičatějšího se vám zákonitě vymstí v amatérsky působícím nebo od zadání a vašeho cíle nepředvídatelně odlišném výsledku. Křížení stínů, lokální přesvícení, změny barevnosti různě odrazivých povrchů a materiálů…
Mezi fotografy nepanuje jednotný názor na to, co je pro vznik vynikající a mimořádné fotografie (kromě posledního výkřiku techniky od vaší zamilované značky, pochopitelně) nejdůležitější: Vystihnout ten pravý a jediný okamžik, správně a přesně exponovat, ideálně zakomponovat do výřezu hledáčku, dokonale zaostřit anebo vytvořit či najít to přesné a ideální světlo? Bohužel platí ta nejhorší a nejnepříjemnější varianta! Nezbytné je (až na výjimky, kdy některá z jednotlivých ingrediencí jakoby zázrakem nabude takové kvality, že její účinek nedokáže oslabit prostě nic) všechno jmenované a navíc ideálně skloubené dohromady. Neuděláte tedy chybu, budete-li kvalitu a zajímavost osvětlení sledovat neustále a stejně pečlivě, jako základní expoziční hodnoty. I při docela všední reportáži. I při fotografování sportu. I při… prostě pořád!
Občas je ovšem už samotná světelná nálada daného prostředí natolik fotogenická, že si může na chvíli zahrát i hlavní roli. Kdo to tu jde a co tím sleduje, je docela vedlejší.

Snad proto (kromě nepochopitelně časté absence té správně zlaté kreditky) se i ve studiích v drtivém počtu případů obejdete s pouhými třemi, čtyřmi či pěti hlavními světly různého výkonu, doplněných nějakými odraznými plochami, případně drobnými efektovými světýlky pro detailní nasvícení modelů, šperků, hodinek a obecně produktů v reklamní fotografii.

Tři světla? Není to málo? Nebudou potom všechny vaše fotografie vypadat stejně? Jestliže budou, není to vina těch světel! Už jste si někdy všimli, že prakticky všude mimo váš špičkově vybavený ateliér si fotografové celého světa vystačí nejčastěji se světelným zdrojem jediným? ˇ

Pomiňme nyní na chvíli pro nutné zjednodušení vánočně rozsvícené ulice měst, reflektory aut, okna domů, výlohy a podobné světelné zdroje. To jsou jen nepodstatné speciální případy, byť se nám, obyvatelům západní civilizace, zdají všudypřítomné. Ve skutečnosti k naprosto neodolatelnému, nepřekonatelnému a nepopsatelně mnohotvárnému nasvícení všech předmětů, objektů i živých bytostí v naší sluneční soustavě už několik miliard let stačí světelný zdroj jeden jediný – totiž slunce!

Takže to musí jít dokonce i s jedním umělým světlem – a fotografie stovek úspěšných fotografů dokazují, že to jde – i v ateliéru! Vzpomeňme za všechny další třeba jen Jana Saudka a jeho žárovku o příkonu 500W, namířenou na strop plesnivého žižkovského sklepa.

Mimo ateliér jsou možnosti jediného světelného zdroje (vracíme se ke slunci) skutečně nekonečné. Jeho problémem je, že nejde zapnout a vypnout, kdy se nám zlíbí a než posvítí přesně tam, kam chceme (a tak, jak chceme), dost často se nechá pěkně prosit. Předem vymyšlené projekty nebo zakázky s pevně daným výsledkem a termíny se proto v exteriéru realizují dost obtížně, ale i to lze zvládnout. Znamená to jen plánovat s větším předstihem, dostatečně operativně reagovat na změny počasí – anebo často a občas daleko cestovat.

Existují oblasti, kde je sluneční svit stálý a jeho charakter je legendární. Proč jsou asi u fotografů módy nebo playboyových krásek tolik populární Kanárské ostrovy, Karibik, Brazilie nebo pláže tichomořských ostrovů? Proč se fotografové přírody každoročně na podzim stahují do Kanady, Skotska nebo do Norska? Proč se fotografující potápěči a jachtaři (včetně těch s neomezeným rozpočtem) shodují v tom, že nejkrásnější modrou barvu má bezpochyby Jadran?

Ano, většina hobby fotografů má v tomto směru mantinely definovány podstatně úžeji. I oni ale mohou objevit starou půdu s polorozpadlou střechou, skrze kterou v tu správnou roční a denní dobu zaprší na jejich nejkrásnější modelku světelný déšť jako zázračná nebeská sprcha. Z jednoho zdroje.

Někdo jiný zase ví o lesním palouku, na němž podobně funguje listoví rozložitého javoru. Ve staré Praze, v Českém Krumlově, v Písku a jistě i na mnoha dalších, docela běžných a snadno dostupných místech lze najít uličky, zídky a břicha mostních konstrukcí poblíž vodní hladiny, které se v určitém počasí a úhlu nasvícení doslova rozblikají pohybem vlnek v lehkém vánku. Postavte do tohoto světla svoji modelku nebo člověka, toužícího po fantastickém portrétu a oněmíte nad tou krásou. Z jediného světelného zdroje!

Pokud někdy sluneční světlo náhodou nesvítí přesně tam, kam podle vás má, ani pak ještě nemusí být vše ztraceno. Přemluvte ho s pomocí odrazné desky (desek) nebo zrcadel, aby posvítilo do stínu nebo za roh budovy, aby svítilo ostřeji. Nebo naopak postavte improvizovaný světelný stan, nechte si asistentem podržet pod vhodným úhlem slunečník, pruh látky nebo plastovou fólii, abyste příliš prudké světlo změkčili a rozptýlili. Nikdy se však nesnažte sluneční světlo přeprat, úplně změnit a znásilnit. Využívejte ho a tvarujte, ale nebojujte s ním. Vyhrát nemůžete!

To raději změňte plány, přepište termíny a původně plánovanou fotografii zhotovte příští týden, až bude mít slunce právě takovou náladu, jakou potřebujete. Pokud se s ním naučíte vycházet a netlačit na ně příliš sebevědomě, odmění vás fotografiemi, jaké byste v ateliéru buďto vůbec nepořídili, nebo by vás jen pouhé vymyšlení a sestavení potřebné světelné konstrukce stálo nepoměrně víc vašeho úsilí, než vás bude stát v exteriéru. Budete-li mít štěstí a naučíte-li se nejvhodnější světlo pro každý konkrétní záběr nacházet. A vidět ho!

Tak, jako se každodenně soustředíte na desítky všech ostatních důležitých detailů, pravidel a parametrů, které odlišují průměrné záběry od těch vrcholných, zaměřujte se od nynějška i na samotnou světelnou atmosféru a zkuste ji využít anebo pozměnit pro zajímavější výsledek. Roztáhněte závěsy anebo jimi naopak odfiltrujte přílišný jas, využijte světelné skvrny na zdech a pečlivě bodově proměřte nejvhodnější expozici.

Až pochopíte (jasně, že jen zčásti, lidský život je krátký) samotné slunce, zkuste jeho přirozené světlo kombinovat s umělým, kterým dosvítíte dílčí nebo příliš zastíněné plochy zase trochu jinak, než jen odraznými deskami. Vyzkoušejte barevné filtry, upevněné na objektivu. Použijte je před některými světly. Přidejte zrcadla nebo jen různě velké skleněné střepy. O práci se zrcadly by se dal napsat nejeden samostatný článek (totéž se týká dnes nezmíněných bateriových externích záblesků), takže dnes už jen tolik, že pokaždé, když vyzkoušíte nový postup, rekvizitu nebo jinou z mnoha možných modifikací existujícího nebo přirozeného světla, se před vámi otevře celý nový vesmír možností. Můžete jím bloudit podle libosti. A každý z nich vám umožní, aby se vaše fotografie přestaly podobat ostatním. Zkuste se v nich tedy neztratit, ale naopak najít a zdokonalit!
Stejně to platí i o všední turistické fotografii do alba. Tahle fotka má snad blízko ke kýči (ale krásnému :-)), fotografována je za šera laciným kompaktem má proto i svoje technické limity, ale výborně zachycuje světelnou situaci, jakou zažijete jen párkrát v životě. A díky takovéhle fotce si ji budete moci připomenout, kdykoliv to na vás přijde. „Sentiment je dobrý, áno?“
Za jiné světelné situace nebo z jiného úhlu pohledu tuctový snímek. Takže to není jen o nudné technice a ani sebedokonalejší přístroj za nás ještě mimořádnou fotku neudělá. Fotograf, který vnímá světlo jen jako samozřejmou technickou podmínku a nedokáže ho vidět i jako svébytný organismus a jakousi vyšší „bytost“, se jen těžko vymaní z průměru. A jiný, třeba s jednou rukou a neforemným dřevěným deskáčem na rameni – se jmenoval Josef Sudek a zná ho celý svět!
Někdy můžeme (nebo musíme) na místě vytvořit světelnou situaci přesně podle plánu a požadavků, jindy přijdeme k hotovému. Tedy ne úplně. Musíme mít schopnost vidět samotné světlo. A pak, zatímco ostatní svačí nebo rozbalují hromady krabic s kabely a drahými záblesky, můžeme jen chytit modelku za rukáv a popojít s ní ke škvíře v zatemnění. Trochu se natoč, sehni se, cítíš to teplo na tváři? Cvak! „Hotovo, hoši, balíme, dneska to šlo tak nějak samo!“
Ze samotné fotografie tu lehkost nebo naopak námahu ale nevyčtete. A když ano, je něco špatně. Stejně jako na jevišti, kde někdy nechtěně vnímáte vrzání prken a trapnou deklamaci snaživých ochotníků a jindy vás nečekaně rozpláče unavený chrapot skutečně umírajícího krále. To byl snad samotný Lear, žádný herec! Snažte se stejně stavět i světelnou konstrukci svých fotografií. Je to slunce nebo žárovka za pár korun? Nebo složitá sestava od Profota v ceně mercedesu, stavěná dva dny předem? Ve finále na tom nezáleží ani za mák! Je ta fotka správně nasvícená vzhledem k účelu, zadání a záměru? Jedině o to tu totiž běží!
Nebojte se světelných experimentů, nedržte se křečovitě barevné věrnosti, nemějte slovo „přepal“ za sprosté. Stejně tak si přeci hrajete s clonou, časem, paningem i hloubkou ostrosti. Pokud by šlo o standardní dokument z akce, a nepřinesli byste mimo tyhle záběry nic jiného, bylo by to špatně. Ale jako kreativní varianty navíc? Jako zdroje pro emotivní plakát? Jako důkaz, že při práci stále ještě přemýšlíte, zkoušíte a snažíte se neustrnout u mrtvých klišé? Čím jiným se chcete odlišit od třiceti dalších fotografů, kteří vás chtějí už příště nahradit?
Umění na koleně, nulové investice! Pro jednou netrvám ani na doporučení z titulku nedávného dílu tohoto seriálu, totiž že sexbomby ne! I ony se totiž rády fotografují a i s nimi je (nevěříte?) občas zábava. Zleva doprava jsme na první fotografii použili jednu halogenovou pracovní lampu, na druhém snímku malé okno v koupelně a rozsvícenou zářivku nad zrcadlem, na třetím přirozené světlo ze dvou kolmo k sobě postavených oken. Na čtvrtém záběru vyšlo slunce zpoza mraků a na pátém si slečna sedla do vany a otáčela hlavou podle mých pokynů tak dlouho, až světlo ze světlíku zviditelnilo kapky vody, stékající jí po tváři. Takhle prosté to ve skutečnosti často je!