Fotíme mobilem: Panoramata jako nepřekonatelný problém?

V dalším dílu o focení fotomobilem se budeme věnovat panoramatům a výrazně širokoúhlým fotografiím. U fotomobilů totiž není focení panoramat žádný med. Ne každý má právě režim pro focení těchto snímků a už vůbec tu nenajdeme manuální nastavení expozice, které by daný problém pomáhalo řešit. Znamená to však, že s fotomobilem nevyfotíte panorama? Vůbec ne! Jen se musí vědět, jak na to.

Nejdříve si povězme, jaký je ideální stav. Ten je takový, že se stačí otáčet kolem své osy a fotomobil bude automaticky pořizovat snímky a automaticky je i skládat. Toto je běžné u fotoaparátů, nikoli však u fotomobilů. Další trochu složitější možností je to, že vyfotíte jeden snímek, fotoaparát část z něj ukáže průhledně na obrazovce a vy musíte vyfotit druhý snímek tak, aby navazoval na onu průhlednou část. Toto je obvyklé zejména u starších kompaktů. Výhodou tohoto řešení je to, že se zamkne expozice i ostření a všechny snímky tedy mají stejnou expozici i zaostření. Bohužel ani toto se u fotomobilů moc často nevyskytuje. Nicméně právě tento režim se budeme snažit nasimulovat.

Zde jsem vyfotil tři snímky pro tvorbu výsledného panoramatu. Všimněte si, že se jednotlivé snímky do značné míry překrývají. Např. zelený panelák je na rohu prostředního i levého snímku. To samé platí o schodišti a trávníku dole. Je dobré, pokud se takto mezi snímky překrývá alespoň čtvrtina. Lepší je překrývat klidně i třetinu. To je první základní pravidlo focení panoramat.

Nyní následuje problém číslo 2. Jak zajistit, aby byly snímky stejně exponované a stejně zaostřené, když nemáte k dispozici manuální ostření (často je však k dispozici hyperfokální) a manuální nastavení expozice? Jde to kupodivu docela snadno, byť ne 100% přesně. Za to vám ale hlavu nikdo neutrhne. Nejprve začněte prostředním snímkem, ale nefoťte ho. Pouze si jej zarámuje, jak asi bude vypadat, namáčkněte spoušť, čímž získáte expozici i zaostření. Zde si velmi dobře zapamatuje, na co jste ostřili. Nyní překomponujte, tedy se stále namáčknutou spouští zarámujte první snímek. Upozorňuji na to, abyste stále počítali s nutným překryvem. Nyní jej vyfoťte.

Znovu se vraťte k prostřednímu, zaostřete na totéž místo jako předtím, čímž získáte opět stejnou (nebo velmi podobnou) expozici a zaostření. Snímek vyfoťte. Nyní už potřetí zaostřete znovu do stejného místa jako u předchozích dvou snímků (expozice a zaostření tak budou podobné) a s namáčknutou spouští si zarámujte a vyfoťte poslední třetí snímek.

A toto je výsledek. Snímek se skládá ze tří 12MPx fotografií s výraznými překryvy i částečným ořezem, takže finální rozlišení snímku je vynikajících 24,8 MPx. Ke složení takového panoramatu můžete použít prakticky cokoli. Funguje tu Adobe Photoshop, ArcSoft Panorama Maker, Canon PhotoStitch, Zoner Photo Studio, Hugin i mnoho jiných aplikací. Většina je placených, ale např. PhotoStitch si lze od Canonu stáhnout zdarma. Na druhou stranu jeho funkčnost je vzhledem ke stáří aplikace (rok 2008) poněkud slabší. Zdarma je i velmi šikovný Hugin, u něj ale musíte počítat s poněkud složitějším ovládáním.

Pochopitelně nejste omezeni jen na tři snímky. Fotografií můžete vyfotit mnohem více, vždycky ale budete potřebovat jeden referenční snímek, ze kterého si budete krást expozici a ostření. Bez toho mohou být výsledky dost špatné. Velkou zajímavostí je ale možnost skládat panoramata nejen na délku nebo na výšku, ale také do obou směrů zároveň. Příkladem může být třeba uspořádání 2×2 nebo 3×3. Zde už ale vyvstává dost problém s tím, v jakém programu to skládat. Zoner něco takového vůbec nezná, PhotoStitch sice uspořádání do matic podporuje, ale moc si s tím neví rady a Panorama Maker toto sice do kupy dává automaticky, ale při focení se širokými ohniskovými vzdálenostmi (obzvlášť dnes velmi oblíbenými 28 mm) má rovněž velké problémy poskládat snímky do správného pořadí. Manuální úpravy jsou sice možné, ale v praxi velmi těžko proveditelné a v některých případech to prostě dohromady neposkládáte nikdy. Jediné, co tu takřka zaručeně funguje, je Photomerge ve Photoshopu a Photoshopu Elements.

Tento překladač kontejnerů se do záběru prostě nevešel. Není však nutno vzdávat boj a právě panoramaty si můžeme vcelku lehce vypomoci. Patrně budeme chtít zhruba tuto kompozici, ale s širším úhlem záběru. Vyzkoušíme konfiguraci snímků v matici 2×2. Zhruba uprostřed je nejbližší sloup, na který budeme ostřit a ze kterého si budeme brát expozici. U horního levého snímku by tak tato oblast měla být vpravo dole, u pravého spodního naopak vlevo nahoře.

Byl jsem raději více opatrný a s překryvy to raději přehnal. Výsledkem automatického složení ve Photomerge je následující snímek.

No, vypadá trochu roztodivně, to je fakt, ale nyní už stačí jen provést adekvátní ořez a snímek budeme mít hotový. Ve Photoshopu je možné řezat přímo nebo použít transformaci Warp a vše si přeskládat, poprotahovat tak, jak je potřeba. V tomto případě došlo jen ke standardnímu ořezu.

V tomto případě jsem po složení 4 snímků s velkými bezpečnými překryvy dostal snímek s výsledným rozlišením 20,5 MPx. Ano, je to dokonce méně než v předchozím případě, zde ale musíte počítat s větším odpadem kvůli výrazným změnám perspektivy. Můžete si tedy všimnout, že i s 28mm objektivem lze dosáhnout výrazně většího úhlu záběru, než odpovídá 28mm ohniskové vzdálenosti. Jen to chce trochu "lepit".

Protože mi 2×2 snímky nestačily a chtěl jsem vyzkoušet ještě něco zábavnějšího, rozhodl jsem se pomocí 28mm objektivu vyfotit ultraširokoúhlý snímek složený ze 3×3 snímků. Vy klidně můžete zkusit třeba i konfiguraci 4×3 a vyšší. Fantazii se meze nekladou.

Znovu si můžete všimnout dosti silných překryvů, aby skutečně nevznikla žádná hluchá místa (při takto výrazné perspektivě mohou vzniknout až překvapivě snadno) a algoritmy skládání se měly čeho chytnout. Jak už bylo řečeno, ve Photoshopu můžete k úpravě využít běžný ořez nebo transformaci snímku a trochu jej roztáhnout.

Když to srovnáte se snímkem výše, je to úplně o něčem jiném. Snímek je velmi výrazně širokoúhlý, díky skládání se také dost zakulacuje a vytváří tak efekt rybího oka. Nejde o žádné softwarové protáhnutí obrazu, ale v podstatě o skutečné sférické (kulovité) zkreslení dosažené hardwarovým způsobem (a softwarovým spojením).

Protože mi bylo líto zahodit spoustu pixelů, které musely být oříznuty, provedl jsem ve Photoshopu transformaci a kulovité zkreslení transformoval na "klasické" rektilineární, se kterým pracuje většina běžných objektivů. Linie jsou rovnější a výsledek tak působí jako pořízený klasickým výrazně širokoúhlým objektivem. Při složení z devíti snímků jsem dosáhl výsledného rozlišení 71 megapixelů! Vy se můžete podívat na větší verzi, ale její rozlišení jsem snížil na typických 12 megapixelů. Jak je vidět, kvalita snímku je v tomto rozlišení co se týče detailů fantastická. Proti vyspělým fotoaparátům zamrzí jen trochu vyšší šum v obloze a vypálené kolečko u slunce.

U fotomobilů tedy můžete zapomenout na zoomování (digitální zoom je jen prachsprostý výřez, který žádnou kvalitu navíc nikdy nepřinese), ale můžete s nimi pořizovat mnohem širokoúhlejší snímky, než je na první pohled možné. Chce to ale dobrý software, který si s tím poradí. Pro maticové skládání je v podstatě jediným relativně spolehlivým pomocníkem Photoshop (Elements za vcelku slušnou cenu by to měl zvládnout taktéž). Pro skládání do řady poslouží takřka cokoli. I tady můžete využít rozšiřování úhlu záběru snímání 2 snímků vedle sebe na výšku (podobně jako jsme skládali tři fotky na výšku u sídliště). Fantazii se meze skutečně nekladou.