Fotíme s Koalou: Měření expozice, světla
6.5.2011, Milan Šurkala, návod
Jak ze svého fotoaparátu dostat maximum? Jak vyfotit i s obyčejným kompaktem hezkou fotku? Není to zas tak složité a s naší Koalou vám pomůžeme překonat nástrahy fotografie. Ve třetím díle se budeme učit měřit expozici.
Naše Koala si při dalším svém výletu vyzkoušela nové techniky focení, s kterými se velmi ráda podělí. Za posledních 14 dní se snažila přijít na to, jak fotoaparáty vlastně měří expozici. Expozice je v podstatě doba snímání fotografie, laicky to trochu nepřesně nazvěme množstvím světla, které na fotografii zachytíme. Jak vlastně fotoaparát pozná, jak tmavá má být fotografie?
Koala si ve vlaku otevřela okno, aby ji to s čerstvým vzduchem lépe myslelo.
Fotoaparát samozřejmě neví, co fotí, a tak správné množství světla v podstatě jen odhaduje. Ač má k tomu dnes velmi pokročilé metody, základ pracuje na jednoduchém principu. Ten předpokládá, že každá fotografie by v černobílém ladění měla být v průměru středně šedá. Schválně, co to Koala vyfotila na následujících dvou fotografiích?
Možná tomu nebudete věřit, ale vlevo je černý papír, zatímco vpravo je papír bílý. Jak je ale možné, že oba vypadají tak podobně? Proč je ten černý vlastně šedý a bílý také? Zde se právě ukazuje princip měření expozice na středně šedou. Fotoaparát nemůže vědět, zda snímá černý papír za dobrého světla nebo bílý papír za šera (oba v takových případech odrazí stejné množství světla). Jednoduše to neřeší a vyfotí to "středně šedě".
Koala nic nenechá bez důkazu, a tak si lehne na oba papíry. V tu ránu je hned vidět, že nalevo je skutečně tmavý papír a vpravo světlý. Všimněte si také jedné věci. Na černém pozadí je koala hodně světlá, kdežto na bílém skoro černá. Protože se v levém případě fotoaparát snažil udělat z černého papíru šedou plochu, to co bylo šedé (Koala) se muselo stát téměř bílým. Naopak vpravo se bílá barva stala šedou, takže šedá (Koala) se musela stát téměř černou.
Pro představu, levý snímek černého papíru byl snímán 1/8 sekundy, tedy celou tuto dlouhou dobu fotoaparát snímal papír, aby nasbíral dostatek světla. Protože bílý papír odráží mnohem více světla než černý, stačilo pro vyfocení bílého papíru pouze 1/100 sekundy. Je jasné, že ideální by byl čas někde mezi (kolem 1/30 sekundy). Proč? Protože náš šedivý "bílý" papír by se snímal déle, odrazil by za delší dobu více světla a stal by se bílým. Naopak náš šedivý "černý" papír by se nesnímal tak dlouho, neodrazil by tolik světla a stal by se černým. Teď už pojďme s Koalou do terénu a vyzkoušejme vše v praxi.
Koala našla v lese šišku, to si musela vyfotit!
Koala se vyfotila v silném protisvětle (proti obloze). Jak fotoaparát dosáhne středně šedou, když je obloha tak světlá? Jednoduše, bude snímat natolik krátkou dobu, že to, co není úplně bílé (Koala a pařez), bude hodně tmavé. Za krátkou dobu tmavší plochy odrazí méně světla a jsou tedy tmavší. Když se to zprůměruje (hodně tmavého a hodně světlého), vyjde tolik žádaná... "středně šedá".
S trochu tmavším pozadím to jde hned lépe.
Když bude pozadí aspoň trochu tmavší a světlého je jen trochu, není třeba dělat nějaké psí kusy. Malá světlá plocha v rohu sice přinutí fotoaparát udělat Koalu s pařezem trochu tmavší, rozhodně ale ne tak moc, jako v předchozím případě.
Proti rovnoměrně nasvícenému pozadí je to ideální.
Když je celý snímek nasvícen zhruba stejně, bude také celý snímek zhruba stejně tmavý, a to... opět "středně šedý". Koala to už pochopila, fotografie mají tendenci být průměrně jasné, nicméně čím více je na snímku něco světlé, tím více bude tmavé okolí tmavší a naopak. Expozice je tedy i o kompozici.
Jeden menší trik, foťte vždy z úrovně očí
Koala vám prozradí ještě jeden malý trik pro lepší snímky, který ale nemá nic společného s expozicí. Pokud fotíte lidi, zvířata nebo Koalu, snažte se fotit z výšky očí. Výsledkem ke, že za fotografovaným je nějaké rozumné pozadí, protože pokud budete fotit seshora (jak to často u snímků dětí a zvířat bývá), vyfotíte v tom lepším případě leda tak chodník. A sami uznáte, ten jistě není zajímavý. Navíc při snímání vodorovně je pozadí o něco dál, a tedy i více rozmazané. Dokonce i u kompaktů.
Vraťme se však k expozici. Aby to nebylo tak jednoduché, nabízí fotoaparáty několik zvláštních způsobů měření již mnohokrát zmíněné střední šedé. Dosud jsme si popisovali celoplošné měření, tedy měření v celém obraze. To může vypadat např. takto:
Celoplošné měření - tmavá Koala se vyrovnává s trochu světlejším pozadím.
Jednolitě nasvícené pozadí tvoří většinu plochy, a proto je exponováno víceméně správně. Koala je proti němu menší a ve stínu. Proto výslednou expozici moc neovlivní, naopak rozsáhlejší pozadí ovlivní Koalu a ta je tmavá.
Bodové měření - Koala řídí všechno.
Druhou možností je bodové měření expozice, které měří pouze uprostřed. Pokud je tedy uprostřed naše Koala ve stínu, fotoaparát bude sbírat světlo tak dlouho, dokud nebude středně šedá. Vůbec ho ale nezajímá, co se stane s pozadím. To je očividně silně přepálené. Pro bodové měření je důležité jen to, co je v měřícím bodu. Nic jiného.
Měření se zdůrazněným středem - kombinace bodového a celoplošného měření.
Koala si nejvíce oblíbila celoplošné měření se zdůrazněným středem. To je kombinací obou předchozích. Celoplošné měření zajistí rozumný průměrný jas snímku, zdůrazněný střed pak expozici lehce posune tím směrem, aby to, co je uprostřed, bylo správně (lépe) prosvětlené. Jak můžete sami vidět, fotografie je hodně podobná původnímu snímku s celoplošným měřením, ale je trošku světlejší. To způsobilo přídavné měření uprostřed, kde byla tmavá Koala. V příštích dílech si ukážeme, jak fotoaparátu domluvit, aby jas snímku ještě lépe upravil k naším potřebám. Mezitím,...
... si Koala prohlédne hrad Helfštýn.
Koala si ve vlaku otevřela okno, aby ji to s čerstvým vzduchem lépe myslelo.
Fotoaparát samozřejmě neví, co fotí, a tak správné množství světla v podstatě jen odhaduje. Ač má k tomu dnes velmi pokročilé metody, základ pracuje na jednoduchém principu. Ten předpokládá, že každá fotografie by v černobílém ladění měla být v průměru středně šedá. Schválně, co to Koala vyfotila na následujících dvou fotografiích?
 Co je to? |  A tohle? |
Možná tomu nebudete věřit, ale vlevo je černý papír, zatímco vpravo je papír bílý. Jak je ale možné, že oba vypadají tak podobně? Proč je ten černý vlastně šedý a bílý také? Zde se právě ukazuje princip měření expozice na středně šedou. Fotoaparát nemůže vědět, zda snímá černý papír za dobrého světla nebo bílý papír za šera (oba v takových případech odrazí stejné množství světla). Jednoduše to neřeší a vyfotí to "středně šedě".
 Už věříte, že šlo o černý papír? |  A že tady byl bílý? |
Koala nic nenechá bez důkazu, a tak si lehne na oba papíry. V tu ránu je hned vidět, že nalevo je skutečně tmavý papír a vpravo světlý. Všimněte si také jedné věci. Na černém pozadí je koala hodně světlá, kdežto na bílém skoro černá. Protože se v levém případě fotoaparát snažil udělat z černého papíru šedou plochu, to co bylo šedé (Koala) se muselo stát téměř bílým. Naopak vpravo se bílá barva stala šedou, takže šedá (Koala) se musela stát téměř černou.
Pro představu, levý snímek černého papíru byl snímán 1/8 sekundy, tedy celou tuto dlouhou dobu fotoaparát snímal papír, aby nasbíral dostatek světla. Protože bílý papír odráží mnohem více světla než černý, stačilo pro vyfocení bílého papíru pouze 1/100 sekundy. Je jasné, že ideální by byl čas někde mezi (kolem 1/30 sekundy). Proč? Protože náš šedivý "bílý" papír by se snímal déle, odrazil by za delší dobu více světla a stal by se bílým. Naopak náš šedivý "černý" papír by se nesnímal tak dlouho, neodrazil by tolik světla a stal by se černým. Teď už pojďme s Koalou do terénu a vyzkoušejme vše v praxi.
Koala našla v lese šišku, to si musela vyfotit!
Koala se vyfotila v silném protisvětle (proti obloze). Jak fotoaparát dosáhne středně šedou, když je obloha tak světlá? Jednoduše, bude snímat natolik krátkou dobu, že to, co není úplně bílé (Koala a pařez), bude hodně tmavé. Za krátkou dobu tmavší plochy odrazí méně světla a jsou tedy tmavší. Když se to zprůměruje (hodně tmavého a hodně světlého), vyjde tolik žádaná... "středně šedá".
S trochu tmavším pozadím to jde hned lépe.
Když bude pozadí aspoň trochu tmavší a světlého je jen trochu, není třeba dělat nějaké psí kusy. Malá světlá plocha v rohu sice přinutí fotoaparát udělat Koalu s pařezem trochu tmavší, rozhodně ale ne tak moc, jako v předchozím případě.
Proti rovnoměrně nasvícenému pozadí je to ideální.
Když je celý snímek nasvícen zhruba stejně, bude také celý snímek zhruba stejně tmavý, a to... opět "středně šedý". Koala to už pochopila, fotografie mají tendenci být průměrně jasné, nicméně čím více je na snímku něco světlé, tím více bude tmavé okolí tmavší a naopak. Expozice je tedy i o kompozici.
Jeden menší trik, foťte vždy z úrovně očí
Koala vám prozradí ještě jeden malý trik pro lepší snímky, který ale nemá nic společného s expozicí. Pokud fotíte lidi, zvířata nebo Koalu, snažte se fotit z výšky očí. Výsledkem ke, že za fotografovaným je nějaké rozumné pozadí, protože pokud budete fotit seshora (jak to často u snímků dětí a zvířat bývá), vyfotíte v tom lepším případě leda tak chodník. A sami uznáte, ten jistě není zajímavý. Navíc při snímání vodorovně je pozadí o něco dál, a tedy i více rozmazané. Dokonce i u kompaktů.
Vraťme se však k expozici. Aby to nebylo tak jednoduché, nabízí fotoaparáty několik zvláštních způsobů měření již mnohokrát zmíněné střední šedé. Dosud jsme si popisovali celoplošné měření, tedy měření v celém obraze. To může vypadat např. takto:
Celoplošné měření - tmavá Koala se vyrovnává s trochu světlejším pozadím.
Jednolitě nasvícené pozadí tvoří většinu plochy, a proto je exponováno víceméně správně. Koala je proti němu menší a ve stínu. Proto výslednou expozici moc neovlivní, naopak rozsáhlejší pozadí ovlivní Koalu a ta je tmavá.
Bodové měření - Koala řídí všechno.
Druhou možností je bodové měření expozice, které měří pouze uprostřed. Pokud je tedy uprostřed naše Koala ve stínu, fotoaparát bude sbírat světlo tak dlouho, dokud nebude středně šedá. Vůbec ho ale nezajímá, co se stane s pozadím. To je očividně silně přepálené. Pro bodové měření je důležité jen to, co je v měřícím bodu. Nic jiného.
Měření se zdůrazněným středem - kombinace bodového a celoplošného měření.
Koala si nejvíce oblíbila celoplošné měření se zdůrazněným středem. To je kombinací obou předchozích. Celoplošné měření zajistí rozumný průměrný jas snímku, zdůrazněný střed pak expozici lehce posune tím směrem, aby to, co je uprostřed, bylo správně (lépe) prosvětlené. Jak můžete sami vidět, fotografie je hodně podobná původnímu snímku s celoplošným měřením, ale je trošku světlejší. To způsobilo přídavné měření uprostřed, kde byla tmavá Koala. V příštích dílech si ukážeme, jak fotoaparátu domluvit, aby jas snímku ještě lépe upravil k naším potřebám. Mezitím,...
... si Koala prohlédne hrad Helfštýn.
