Fotíme s Koalou: Panning
23.9.2011, Milan Šurkala, návod
Jak ze svého fotoaparátu dostat maximum? Jak vyfotit i s obyčejným kompaktem hezkou fotku? Není to zas tak složité a s naší Koalou vám pomůžeme překonat nástrahy fotografie. Ve 12. díle se naučíme fotit panning, tedy pohybující se objekty.
Naše Koala cestuje, setkává se s mnoha fotografy, cestou čte knížky a hledá informace i na internetu. Focení ji vážně chytlo a nemůže se nabažit nových informací, které si hned musí vyzkoušet. V posledních několika dílech často bojovala s expozičním časem a dnes se pokusí jej ovládnout. Dnešní díl totiž bude věnován panningu, neboli focení pohybujících se objektů tak, aby byl podpořen dojem pohybu.
Koala se tentokrát vydala vlakem neznámo kam.
Jistě všichni víte, ať už z vlastní zkušenosti nebo z minulých dílů, že pohybující se objekty dokážou na fotce udělat pěknou paseku. Strašně rády se totiž rozmazávají, což ale většinou nechceme. Co tak ale vyfotit něco hýbajícího se tak, aby bylo vidět, že se to hýbe a přitom to vypadalo hezky?
Tak něco takového nás Koala dnes naučí.
Z dílu o expozičním čase si vypůjčíme pár fotek a Koala nám nyní prozradí, jak dosáhnout kýženého efektu. Takže začněme nejprve tím, jak to nemá vypadat.
Rychle jedoucí auto se nám rozmazalo.
Koala zde použila expoziční čas 1/20 sekundy. Za tuto dobu se jedoucí auto pohne o docela velký kus, a tak udělá na snímku pěknou šmouhu. Představte si, že za tuto dobu auto jedoucí rychlostí 90 km/h ujede 1,25 metru! To je minimálně třetina jeho délky! Nyní si vysvětlíme, proč fotografie vypadá tak, jak vypadá. Celou dobu jsme měli fotoaparát namířený na jedno místo. I přes dlouhý čas se snímalo pořád totéž, a tak je pozadí ostré. Za tu dobu se ale pohybovalo auto a vytváří na snímku flek. Co to takhle otočit?
Sledujeme auto, to je najednou ostré!
Co takhle nesnímat neustále pozadí, ale auto? To by pak přeci mělo být ostré, když bude pořád "na jednom místě". Představte si to tak, že jedete v autobuse a díváte se ze zadního okna. Autobus stojí na zastávce a přijíždí k vám auto. To se během své jízdy zvětší, pozadí kolem něj ale zůstává stejné. Naproti tomu pokud autobus pojede a za vámi pojede stejnou rychlostí jiné auto, to se bude jevit, že je pořád na tomtéž místě (a stejně velké), zatímco krajina ubíhá. Přesně téhož chceme dosáhnout u panningu.
Na fotce nahoře jsem stále snímal 1/20 sekundy, ale celou dobu jsem sledoval auto Koaly tak, aby se zobrazovalo na stále stejném místě snímače fotoaparátu. Protože se auto pohybovalo, krajina za ním "ubíhala" a za onen čas se rozmazala. Není však vše až tak jednoduché a mohou zde vzniknout problémy, se kterými je třeba rozhodně počítat. Všimněte si na příklad, že přední kolo je ostré, ale zadní už ne. Proč?
První tři snímky ukazují průběh snímání od začátku do konce, čtvrtý snímek pak jejich sloučení.
Na tomto obrázku vám Koala ukazuje, co se při snímání panningu vlastně děje. První tři snímky zachycují jedoucí auto od začátku do konce snímání. Sami vidíte, že na začátku snímání je auto vidět pod úplně jiným úhlem než na konci. Čtvrtý snímek ukazuje sloučení těchto snímků, tedy to, co zhruba vznikne snímáním této dlouhé sekvence. Zatímco přední kolo je víceméně stále na stejné pozici, kvůli změně úhlu je nejen příď, ale především záď úplně rozmazaná (viděná pod úplně jiným úhlem na začátku a na konci).
Snímáme z větší dálky, úhel se tolik nemění, auto je ostřejší.
Pokud tedy chcete mít celé auto ostré, nesmí se po celou dobu měnit úhel mezi vámi a autem. Toho však dosáhnete jen v tom případě, že se budete hýbat stejným směrem stejnou rychlostí a budete ve stejné vzdálenosti. To je možné snímat auto leda z jedoucího vlaku, pokud auto jede vedle vás stejně rychle. Otázkou tedy není jak se tohoto rozostření zbavit, ale jak jej alespoň potlačit. Samozřejmě, nikdo neříká, že toto rozostření je špatné, někdy naopak může být cílem. To už je jen a jen na vás, co chcete vlastně vyfotit.
Tady bylo rozostření schválně (29mm ohnisko, expoziční čas 1/25 s)
Na fotografii autobusu Koala zkusila právě co největší rozmazání nejen pozadí, ale i jedoucího autobusu. Jak toho dosáhla? Už jste si všimli, že čím blíže fotíte a čím kratší ohnisko máte, tím větší je změna úhlu během focení. Pokud je tedy vaším cílem mít objekt co nejostřejší, musíte zajistit, aby se úhel měnil co možná nejméně. Ideální je tedy snímat na co největší vzdálenost s co největším ohniskem (laicky nepřesně řečeno na co "největší zoom"). Proč?
On je totiž rozdíl, pokud během těch pár setinek sekundy autobus, či jiný předmět, změní vzdálenost mezi vámi ze 100 metrů na 98 (což nepoznáte - nepozná to ani fotka - úhel se takřka nezmění), nebo z 10 metrů na 8 (což už je sakra rozdíl - autobus bude v úplně jiné perspektivě na začátku a na konci).
Jak jste již z celého povídání pochopili, alfou a omegou celého panningu je práce s delším časem expozice. Jaký je tedy ideální čas? Na to vám nikdo odpověď nedá. Jistě si ale pamatujete, že na ostrou fotku byste měli mít čas ideálně jako převrácenou hodnotu přepočteného ohniska. Tedy na 500mm ohnisku čas 1/500 s a kratší, u 100mm ohniska 1/100 s a kratší. Zde je potřeba toto pravidlo hodně obejít, protože vy chcete rozmazanou fotku a nikoli ostrou. Takže vědomě budeme porušovat pravidla! To se jistě mnohým z vás bude líbit :-) Koale také, občas ráda neposlouchá.
Záleží také na rychlosti objektu. Čím rychlejší je objekt, tím kratší čas si můžeme dovolit. Naopak u pomalu se pohybujících objektů musíme snímat opravdu hodně dlouho, aby se pohyb vůbec projevil. V podstatě se dá říci, že takový troj až čtyřnásobek převrácené hodnoty ohniska by vám měl stačit na slušný efekt u aut s městskou rychlostí pohybu. U 200mm ohniska tedy 1/50 s, u 80mm ohniska by mělo stačit 1/20 s až 1/25 s. Samozřejmě můžete zkusit delší i kratší časy. Proč to tak vůbec je? Máte-li široký úhel záběru, snímáte na velkou vzdálenost a něco se pohne o pár centimetrů, můžou to být na fotce sotva jeden dva pixely, a tedy minimální rozmazání. Pokud máte ale objekt hodně přiblížen, už těch pár centimetrů pohybu může být na fotce pár desítek pixelů. A slušné rozmazání jako výsledek.
Poslední důležitá otázka zní: "Jak dobrý fotoaparát k tomu vlastně potřebuju? Vyfotím to i kompaktem?"
No, Koala zvládne panning i s jednoduchým kompaktem. Zkuste to také!
Pokud má váš fotoaparát prioritu času, stačí jen nastavit požadovaný čas a je vystaráno. U kompaktů můžete velmi často narazit na to, že takový režim nemáte a pokud ano, rozsah citlivostí a clon vám nedovolí se na požadovaný čas dostat, aniž byste měli fotku přepálenou. Takže co s tím? Představte si tedy, že fotíme za dne. Světla je hodně, potřebujete dlouhý čas. Jediný způsob, jak automatický kompakt přinutit volit delší časy, je ruční navolení nejnižší citlivosti (tj. ISO 80, 100 a podobně). Většinou ani to nebude stačit.
Musíme si tedy pomoci. Pamatujete, jak vám Koala říkala, že čím delší ohnisko používáte, tím kratší čas vám stačí k vytvoření efektu? Pokud ano, Koala děkuje za vaší pozornost. Pokud ne, měli byste příště dávat větší pozor :-) Co to tedy využít v náš prospěch? Jděte dál a zazoomujte. Co se stane? Např. místo potřebné 1/20 sekundy vám nyní k vytvoření efektu bude stačit třeba už jen 1/40 sekundy. Navíc je známo, že na delších ohniscích mají objektivy horší světelnost, a tedy samy o sobě vyžadují delší čas expozice kvůli nedostatku světla. S každým lehkým přizoomováním tedy prodlužujete expoziční čas nastavený fotoaparátem (kvůli horší světelnosti) a zároveň zkracujete nutný čas pro vytvoření efektu (kvůli většímu ohnisku obecně). Propast mezi oběma časy se tak výrazně zmenšuje a dokonce i za dne tak můžete někdy docela slušně fotit panning.
Obecně se ale dá říci, že za slunečného dne toho s běžnými kompakty až tak moc nezvládnete. Ty plně automatické nepřinutíte clonit (výjimkou jsou např. Samsungy s nočním režimem, který se k tomu dá nádherně využít, případně Sony, jejichž hloupá automatika s nelogickým nastavováním clony se tu dá paradoxně dobře použít), ty manuální mají zase malý rozsah irisové clony, která sice něco málo přicloní, ale často to nestačí. Pro panning je tedy nejvhodnější mírně zamračené počasí, kdy už ani běžné kompakty nemají problém. Prostě tam prásknete minimální ISO, více zazoomujete a hurá na to!
A nezapomeňte na to, že dlouhý expoziční čas se dá využít i jinak (z pohybovaného objektu). Na následujícím snímku se Koala nehýbe, fotoaparát se nehýbe, jenom pozadí viděné z jedoucího vlaku. I takhle se dá využít expoziční čas. Fantazii se meze nekladou. Dnes už to však stačí a u příštího dílu na shledanou! Koala se s vámi pro dnešek loučí a mezitím...
... navštíví další místa, kam ji její toulavé nohy donesou.
Koala se tentokrát vydala vlakem neznámo kam.
Jistě všichni víte, ať už z vlastní zkušenosti nebo z minulých dílů, že pohybující se objekty dokážou na fotce udělat pěknou paseku. Strašně rády se totiž rozmazávají, což ale většinou nechceme. Co tak ale vyfotit něco hýbajícího se tak, aby bylo vidět, že se to hýbe a přitom to vypadalo hezky?
Tak něco takového nás Koala dnes naučí.
Z dílu o expozičním čase si vypůjčíme pár fotek a Koala nám nyní prozradí, jak dosáhnout kýženého efektu. Takže začněme nejprve tím, jak to nemá vypadat.
Rychle jedoucí auto se nám rozmazalo.
Koala zde použila expoziční čas 1/20 sekundy. Za tuto dobu se jedoucí auto pohne o docela velký kus, a tak udělá na snímku pěknou šmouhu. Představte si, že za tuto dobu auto jedoucí rychlostí 90 km/h ujede 1,25 metru! To je minimálně třetina jeho délky! Nyní si vysvětlíme, proč fotografie vypadá tak, jak vypadá. Celou dobu jsme měli fotoaparát namířený na jedno místo. I přes dlouhý čas se snímalo pořád totéž, a tak je pozadí ostré. Za tu dobu se ale pohybovalo auto a vytváří na snímku flek. Co to takhle otočit?
Sledujeme auto, to je najednou ostré!
Co takhle nesnímat neustále pozadí, ale auto? To by pak přeci mělo být ostré, když bude pořád "na jednom místě". Představte si to tak, že jedete v autobuse a díváte se ze zadního okna. Autobus stojí na zastávce a přijíždí k vám auto. To se během své jízdy zvětší, pozadí kolem něj ale zůstává stejné. Naproti tomu pokud autobus pojede a za vámi pojede stejnou rychlostí jiné auto, to se bude jevit, že je pořád na tomtéž místě (a stejně velké), zatímco krajina ubíhá. Přesně téhož chceme dosáhnout u panningu.
Na fotce nahoře jsem stále snímal 1/20 sekundy, ale celou dobu jsem sledoval auto Koaly tak, aby se zobrazovalo na stále stejném místě snímače fotoaparátu. Protože se auto pohybovalo, krajina za ním "ubíhala" a za onen čas se rozmazala. Není však vše až tak jednoduché a mohou zde vzniknout problémy, se kterými je třeba rozhodně počítat. Všimněte si na příklad, že přední kolo je ostré, ale zadní už ne. Proč?
První tři snímky ukazují průběh snímání od začátku do konce, čtvrtý snímek pak jejich sloučení.
Na tomto obrázku vám Koala ukazuje, co se při snímání panningu vlastně děje. První tři snímky zachycují jedoucí auto od začátku do konce snímání. Sami vidíte, že na začátku snímání je auto vidět pod úplně jiným úhlem než na konci. Čtvrtý snímek ukazuje sloučení těchto snímků, tedy to, co zhruba vznikne snímáním této dlouhé sekvence. Zatímco přední kolo je víceméně stále na stejné pozici, kvůli změně úhlu je nejen příď, ale především záď úplně rozmazaná (viděná pod úplně jiným úhlem na začátku a na konci).
Snímáme z větší dálky, úhel se tolik nemění, auto je ostřejší.
Pokud tedy chcete mít celé auto ostré, nesmí se po celou dobu měnit úhel mezi vámi a autem. Toho však dosáhnete jen v tom případě, že se budete hýbat stejným směrem stejnou rychlostí a budete ve stejné vzdálenosti. To je možné snímat auto leda z jedoucího vlaku, pokud auto jede vedle vás stejně rychle. Otázkou tedy není jak se tohoto rozostření zbavit, ale jak jej alespoň potlačit. Samozřejmě, nikdo neříká, že toto rozostření je špatné, někdy naopak může být cílem. To už je jen a jen na vás, co chcete vlastně vyfotit.
Tady bylo rozostření schválně (29mm ohnisko, expoziční čas 1/25 s)
Na fotografii autobusu Koala zkusila právě co největší rozmazání nejen pozadí, ale i jedoucího autobusu. Jak toho dosáhla? Už jste si všimli, že čím blíže fotíte a čím kratší ohnisko máte, tím větší je změna úhlu během focení. Pokud je tedy vaším cílem mít objekt co nejostřejší, musíte zajistit, aby se úhel měnil co možná nejméně. Ideální je tedy snímat na co největší vzdálenost s co největším ohniskem (laicky nepřesně řečeno na co "největší zoom"). Proč?
On je totiž rozdíl, pokud během těch pár setinek sekundy autobus, či jiný předmět, změní vzdálenost mezi vámi ze 100 metrů na 98 (což nepoznáte - nepozná to ani fotka - úhel se takřka nezmění), nebo z 10 metrů na 8 (což už je sakra rozdíl - autobus bude v úplně jiné perspektivě na začátku a na konci).
Jak jste již z celého povídání pochopili, alfou a omegou celého panningu je práce s delším časem expozice. Jaký je tedy ideální čas? Na to vám nikdo odpověď nedá. Jistě si ale pamatujete, že na ostrou fotku byste měli mít čas ideálně jako převrácenou hodnotu přepočteného ohniska. Tedy na 500mm ohnisku čas 1/500 s a kratší, u 100mm ohniska 1/100 s a kratší. Zde je potřeba toto pravidlo hodně obejít, protože vy chcete rozmazanou fotku a nikoli ostrou. Takže vědomě budeme porušovat pravidla! To se jistě mnohým z vás bude líbit :-) Koale také, občas ráda neposlouchá.
Záleží také na rychlosti objektu. Čím rychlejší je objekt, tím kratší čas si můžeme dovolit. Naopak u pomalu se pohybujících objektů musíme snímat opravdu hodně dlouho, aby se pohyb vůbec projevil. V podstatě se dá říci, že takový troj až čtyřnásobek převrácené hodnoty ohniska by vám měl stačit na slušný efekt u aut s městskou rychlostí pohybu. U 200mm ohniska tedy 1/50 s, u 80mm ohniska by mělo stačit 1/20 s až 1/25 s. Samozřejmě můžete zkusit delší i kratší časy. Proč to tak vůbec je? Máte-li široký úhel záběru, snímáte na velkou vzdálenost a něco se pohne o pár centimetrů, můžou to být na fotce sotva jeden dva pixely, a tedy minimální rozmazání. Pokud máte ale objekt hodně přiblížen, už těch pár centimetrů pohybu může být na fotce pár desítek pixelů. A slušné rozmazání jako výsledek.
Poslední důležitá otázka zní: "Jak dobrý fotoaparát k tomu vlastně potřebuju? Vyfotím to i kompaktem?"
No, Koala zvládne panning i s jednoduchým kompaktem. Zkuste to také!
Pokud má váš fotoaparát prioritu času, stačí jen nastavit požadovaný čas a je vystaráno. U kompaktů můžete velmi často narazit na to, že takový režim nemáte a pokud ano, rozsah citlivostí a clon vám nedovolí se na požadovaný čas dostat, aniž byste měli fotku přepálenou. Takže co s tím? Představte si tedy, že fotíme za dne. Světla je hodně, potřebujete dlouhý čas. Jediný způsob, jak automatický kompakt přinutit volit delší časy, je ruční navolení nejnižší citlivosti (tj. ISO 80, 100 a podobně). Většinou ani to nebude stačit.
Musíme si tedy pomoci. Pamatujete, jak vám Koala říkala, že čím delší ohnisko používáte, tím kratší čas vám stačí k vytvoření efektu? Pokud ano, Koala děkuje za vaší pozornost. Pokud ne, měli byste příště dávat větší pozor :-) Co to tedy využít v náš prospěch? Jděte dál a zazoomujte. Co se stane? Např. místo potřebné 1/20 sekundy vám nyní k vytvoření efektu bude stačit třeba už jen 1/40 sekundy. Navíc je známo, že na delších ohniscích mají objektivy horší světelnost, a tedy samy o sobě vyžadují delší čas expozice kvůli nedostatku světla. S každým lehkým přizoomováním tedy prodlužujete expoziční čas nastavený fotoaparátem (kvůli horší světelnosti) a zároveň zkracujete nutný čas pro vytvoření efektu (kvůli většímu ohnisku obecně). Propast mezi oběma časy se tak výrazně zmenšuje a dokonce i za dne tak můžete někdy docela slušně fotit panning.
Obecně se ale dá říci, že za slunečného dne toho s běžnými kompakty až tak moc nezvládnete. Ty plně automatické nepřinutíte clonit (výjimkou jsou např. Samsungy s nočním režimem, který se k tomu dá nádherně využít, případně Sony, jejichž hloupá automatika s nelogickým nastavováním clony se tu dá paradoxně dobře použít), ty manuální mají zase malý rozsah irisové clony, která sice něco málo přicloní, ale často to nestačí. Pro panning je tedy nejvhodnější mírně zamračené počasí, kdy už ani běžné kompakty nemají problém. Prostě tam prásknete minimální ISO, více zazoomujete a hurá na to!
A nezapomeňte na to, že dlouhý expoziční čas se dá využít i jinak (z pohybovaného objektu). Na následujícím snímku se Koala nehýbe, fotoaparát se nehýbe, jenom pozadí viděné z jedoucího vlaku. I takhle se dá využít expoziční čas. Fantazii se meze nekladou. Dnes už to však stačí a u příštího dílu na shledanou! Koala se s vámi pro dnešek loučí a mezitím...
... navštíví další místa, kam ji její toulavé nohy donesou.
