Fotíme s Koalou: Protisvětlo, HDR a odrazné... cokoli

Jaro je tady, a i když jsou některé slunečné dny přerušeny i sněžením, naše Koala si nenechá ujít možnost se dosyta vyřádit procházkami i náročnější sportovní aktivitou. Je to holt aktivní děvče. Při tom ale samozřejmě nezapomíná na svůj fotoaparát, který neustále bere s sebou. V dnešním díle se zaměří na focení v protisvětle. Vysoké kontrasty jsou většinou nad síly snímacích čipů a Koala vám prozradí pár triků jak na ně vyzrát. Některé z nich jsme už nakousli i v minulých dílech, takže opět budeme lepit skládanku, kdy vše souvisí se vším.
Koala se znova dala na lezení všude možně. Leze po travnatých kopcích i skaliskách, vleze prostě všude. Na vrcholu si samozřejmě chce udělat fotku, aby všem ukázala jak je šikovná. Se sluncem za sebou to ale může velmi často vytvářet nepříjemné protisvětlo. Je vidět, že se chudák Koala topí ve stínu, fotografie je taková nějaká moc tmavá, nejde jí skoro vidět na obličej. Jak z toho ven?
Jedním z řešení je tzv. fill-in blesk. Jednoduše do stínů vpálíte trochu blesku, který je prosvětlí. Někdy to pomůže, někdy naopak ne. Problémem je to, že někdy může být blesk příliš silný a na snímku bude moc vidět, nebude to vůbec přirozené. Někdy naopak může být velmi slabý, v podstatě k ničemu. Jeho smůlou je také to, že dává přísně bílé světlo, které je v pořádku při snímání kolem poledne, ale hodně odlišné od světla v dobách, kdy se už slunce pomalu sklání k obzoru a jeho barevná teplota jej ladí více do žlutých odstínů. Pak už se bílá barva blesku a žlutá barva slunce hodně bijí. Občas mohou vzniknout také silné nepřirozené stíny.

Řešením mohou být různé difuzory, cokoli, co světlo rozptýlí, potlačí tvrdé stíny a dá světlu přirozenější "tvar". Může jít o látku, pauzovací papír, průhlednou fólii, cokoli aspoň trochu průhledného. Pokud to bude barevné, ovlivní to i barvu světla, takže např. nažloutlý nebo naoranžovělý "difuzor" se může velmi hodit na prosvětlení snímků při západu slunce. Pamatujte ale na to, že světlo blesku bude s jakýmkoli "rozptylovačem světla" výrazně slabší.
Oblíbeným způsobem jsou ale také nejrůznější odrazné desky. Jedná se většinou o skládací poměrně velké kruhy s odraznou plochou, kterou jednoduše nastavíte zdroji světla (např. slunci) a necháte toto světlo odrážet do stinných míst. Čím matnější bude tato odrazná plocha, tím měkčí a většinou příjemnější, ale také slabší bude dávat světlo. Pokud se vám nechce kupovat tyto odrazné desky, můžete s sebou nosit i obyčejný papír, ale nepočítejte s nějak výrazným odrazem. Naše Koala si vystačí i s běžnou vizitkou.
Otázkou je, kdo vám bude odraznou desku vůbec držet. Další otázkou je, jakou barvu zvolit. Pokud zvolíte bílou, máte tu výhodu, že vždy odrazí jen to světlo, které na ni dopadne. Dopadá-li denní bílé světlo, budou odlesky bílé, pokud naoranžovělé světlo zapadajícího slunce, bude i odraz naoranžovělý. Přesto se v takových situacích občas používají různé zlatě zbarvené desky, které podpoří efekt teplých barev. Pochopitelně s běžnou bílou A4kou toho asi moc nesvedete, ale na focení některých detailů se může náramně hodit.
Dnes se ale všechno pořád točí kolem magické zkratky HDR, na kterou jsme už v některých dílech narazili. Je to zkratkou pro High Dynamic Range, neboli vysoký dynamický rozsah. Scény v protisvětle mají právě tento problém. Ve stínech je velmi málo světla, naopak slunce nebo jiný zdroj světla je natolik jasný, že rozdíl mezi těmito světly a stíny je nad síly čipu, který je nedokáže dostatečně kvalitně pobrat zároveň. Na jednom snímku tak máte téměř černé stíny a např. úplně bílou oblohu. Kdybyste snímek podexponovali, patrně byste zachránili světlá místa, ale naprosto byste ztratili už tak mizernou kresbu ve stínech. Tam by bylo úplně černo. Naopak kdybyste se soustředili na stíny, korekci expozici byste dali do plusu, ty by sice byly prosvětlené, ale světlé plochy by byly už naprosto bílé.

Tady je řešením vyspělý fotoaparát, jehož čip je schopen pobrat takto vysoký dynamický rozsah, HDR nebo se na to prostě vykašlat. To ale Koala velmi nerada slyší, takže vyzkouší to HDR.
HDR spočívá v tom, že vyfotíte jednu a tutéž scénu s několika různými nastaveními expozice. Příkladem nechť jsou např. tři snímky (klidně mohou být dva nebo i dvacet). Jeden normální, který má patrně moc tmavé stíny a moc světlé jasy. Druhý je např. silně podexponovaný (řekněme třeba -2 EV), takže stíny jsou úplně černé, ale jasy jsou příjemné s kresbou díky stažené expozici. Třetí snímek bude naopak přeexponovaný (třeba +2 EV), takže jasy budou totálně přepálené, ale stíny se díky přeexpozici stanou pěkně prosvětlenými. Ve výsledku se pak vezme normální snímek a dolepí se k němu tmavé jasy z tmavého snímku a naopak prosvětlené stíny z toho světlejšího. Výsledkem je fotografie, která má světlé stíny a tmavé jasy. Všude je kresba a snímek působí velmi příjemně.
HDR může mít ale mnoho různých nastavení. Ostatně předchozí dvě ukázky se skládají z pěti snímků. První tři ukazují snímky nutné k pořízení HDR (ty, které Koala vyfotila fotoaparátem), čtvrtý snímek v sekvenci (déle zobrazovaný) pak ukazuje HDR nastavené na reálné mapování a pátý snímek (také déle zobrazovaný) pak tzv. "umělecké" HDR. Toto HDR dává větší důraz na lokální kontrast, tedy se vezme jen určité menší okolí, to se prozkoumá a podle toho nastaví jas pixelu tak, aby v dané oblasti byl co největší kontrast. I pro průměrného programátora je to záležitost na jedno dopoledne.

Algoritmus je totiž velmi jednoduchý. V podstatě se vezme "normální" snímek, v daném malém okolí se spočítá průměrný jas pixelů a čím tmavší je tento průměr, tím výrazněji se do finálního obrazu započítá světlý snímek. Naopak pokud bychom brali třeba oblohu, zde je průměr velmi jasný, až bílý, takže se vezme pixel z nejtmavšího snímku. Pokud je průměr řekněme šedivý, třeba z poloviny tmavá krajina (nebo např. tady střecha budovy) a polovina světlá obloha, tak se vezme středně tmavý snímek, čímž se zachová lokální kontrast. Toto je důvodem, proč toto HDR vytváří kolem těchto hran charakteristickou auru (černá stěna, bílá obloha). Čím dál jdete do oblohy, tím se průměr zjasňuje a dává se větší důraz na tmavý snímek (aura klesá). Naopak čím více jdete "do budovy", tím je průměr tmavší, dává se důraz na světlejší fotografii, plocha snímku se zesvětluje.

Samozřejmě tohle je poněkud zjednodušené, ale v podstatě to není žádná věda, za "uměleckým" HDR je často jen trochu aritmetického průměru, který se učí v šesté sedmé třídě základní školy. A pak že je matematika k ničemu :-) K vytvoření těchto HDR snímků je potřeba speciální software. Najdete spoustu nástrojů, které to umí, u nás je nejznámější asi Photoshop, HDR Efex Pro a pak mnohem levnější Photomatix Pro. Tyto programy umí jak umělecké, tak i fotorealistické režimy HDR, které už vyžadují mnohem složitější matematiku. Zdarma je např. Picturenaut.
Mnoho dnešních fotoaparátů nabízí HDR fotografii přímo. Jednoduše vyfotí tři snímky s různou expozicí a samy je složí do jedné výsledné fotografie. Vám odpadne nutnost toto řešit v počítači, na druhou stranu často nelze výsledek nějak výrazněji ovlivnit. Přeborníkem v HDR je jednoznačně firma Sony, jejíž CMOS kompakty a v podstatě všechny zrcadlovky, SLT a NEX fotoaparáty toto umí. Navíc jsou schopny snímky správně zarovnat (ne všechny tři snímky se vám totiž podaří vyfotit přesně) a využít skutečně realistické mapování. Solidních výsledků se ale dočkáte i od některých jiných výrobců. Např. některé modely Samsungu nebo novější Nikony toto už také umí docela dobře. Naopak Canony nadále přísně vyžadují stativ, protože nejsou schopny zarovnat posunuté snímky a jejich HDR je hodně "lokální", tedy s aurou kolem hran.
Jak sami vidíte, ke všemu vám stačí jen tři různě exponované fotografie a u některých HDR programů ani nemusí být se stativem. I z toho důvodu vám nikdo nebrání vytvářet HDR např. vaším fotomobilem. Korekci expozici tam máte, takže vyfoťte tři snímky a je to! Pozor si ale dávejte na mraky a jiné pohybující se objekty, ty pak ve snímcích mohou vytvořit docela paseku. Koale by to už pro dnešek stačilo a během dalších dvou týdnů se připraví na další díl. Mezitím...
... si toho sluníčka užije raději s opalovacím krémem.