Foto okolo kol 02: Výlety a cestování

Výlety a cestování

Půjde nám dnes totiž především o jednoduché upomínkové záběry z výletů, pracovních i soukromých cest a především z dovolených. Zaměříme se ovšem jen na tu jejich část, v níž na snímku figuruje nějaké vozidlo.

Je vůbec nutné se na takto jednoduché záběry nějak speciálně připravovat nebo o nich vůbec jenom přemýšlet? Miliony denně nacvakaných momentek nás neustále přesvědčují o tom, že to jde i bez toho.

Ano, ale! Nároky každého z nás jsou nastavené jinak a i konečná prezentace výsledků se bude úměrně tomu lišit. Ten, kdo po návratu z víkendu nebo z dovolené u moře ukáže pár usmolených záběrů kolegům v práci přímo na displeji svého mobilu, načež je smaže, nebude nejspíš souhlasit s nutností předběžných příprav, plánování a aranžování jednotlivých záběrů, stejně jako s následným pořizováním alb, nahráváním do galerií nebo s ještě náročnější veřejnou prezentací.

Jiný názor bude mít ale rodina, těšící se na svoji první (nebo desátou) exotickou dovolenou, absolvovanou vlastním nebo na místě půjčeným vozidlem. A na docela opačném pólu oproti prvnímu příkladu bude motorkář-cestovatel, který už předem plánuje ze záběrů, pořízených během dovolené (on jí pochopitelně bude říkat spíše expedice) zhotovit fotoknihu a uspořádat přednáškové turné s promítáním. Anebo dokonce vydat cestopis, z jehož prodeje doufá uhradit veškeré cestovní náklady. Příkladů všech těchto variant a jakýchkoliv myslitelných mezistupňů známe všichni kolem sebe desítky a ještě se ke konkrétním osobnostem a jejich zkušenostem vrátíme v dalších pokračováních.

Nebudeme prozatím odbočovat od jednoduchých záběrů spíše soukromého rázu, a tak dnes pomiňme případy, kdy se musí prodloužený víkend nebo dovolená přímo obětovat ve prospěch náročného hobby a pojí se s návštěvou například zahraničního veletrhu, srazu nebo burzy veteránů. Tam už budou zhotovené fotografie s motoristickou tématikou zcela převažovat nad jakýmikoliv jinými a budou námětem specializovaných dílů našeho seriálu.
Tohle je realita. Podobnými záběry rodinná i jiná alba a privátní webové galerie doslova přetékají. Neschopnost počkat si na vhodný okamžik, lenost hledat méně rušivé prostředí, alespoň rámcově organizovat chaoticky se pohybující postavy nebo se zaměřit jen na méně rušený charakteristický detail, nedostatek předvídavosti nebo pohotovosti, časový stres. Anebo nepovažování všeho jmenovaného za podstatné a důležité. Jestli podobný výsledek stačí i vám, bude pro vás další sledování seriálu nejspíš ztrátou času. Na ukázce ruský nezmar pro drsné povahy – motocykl Ural s postranním vozíkem.
Na první pohled nejsou tyhle stařičké, z archivních fotografií skenované záběry o moc lepší. Ovšem pozor! Patří totiž všechny do kategorie DŮKAZ! „Hele mami, co dokáže náš Favorit! Až tam, před tuhle slavnou bránu na testovací okruh Ferrari v Maranellu jsme všichni dojeli! Už mi věříš, že vozíme našeho psa s sebou na motocyklové výlety?“

Znamená to, že pro ně platí úplně jiná pravidla! Dnes už umíme fotografovat lépe a máme nepochybně i mnohem lepší vybavení, kvalitnější fotografii téhož momentu už ale přesto nikdy nepořídíme! V žádném případě proto nelikvidovat a nenahrazovat technicky dokonalejšími snímky z novější doby, tyhle záběry jsou totiž nenahraditelné! Výřezy na ukázce tentokrát nebudeme hodnotit vůbec, byly totiž kdysi přizpůsobeny širokoúhlému displeji jakési pravěké fotobanky a originály tak drasticky okleštěné nejsou.
I dnes se ale můžete na cestách dostat do situace, kdy vaše záběry z různých důvodů dokonalé nebudou. Nepřeje vám počasí, denní doba, možnosti fotoaparátu nebo spousta jiných překážek. Snažte se vždy o co nejlepší záběr, ale i ten horší je v neopakovatelných okamžicích lepší, než žádný. Ráno bude sice lepší světlo, ale počasí se do té doby změní nebo už budete jinde. V počítači po návratu domů bude ještě dost času i nepodařené záběry alespoň trochu vylepšit. V případě nevhodné barevnosti třeba opatrnou (a pracnou) filtrací nebo převodem do monochromatické škály. Jeep Wrangler JK se směje nenadálé noční městské sněhové „kalamitě“.

Zaměřme se tedy dnes na zájmy a potřeby typického amatérského fotografa-motoristy, jednoduše pyšného na fakt, že jeho oktávie dojela až sem, sem a sem, případně na jeho nadšené dokumentování náhodně objeveného exotického vozidla místního majitele. Na cestách bude jistě častá i snaha o atraktivní fotografii vlastního vozidla v nevšedním exotickém prostředí.

Co budeme potřebovat? Pomiňme mobilní telefony a tablety, které jistě jsou schopné zhotovit nějakou tu pohotovou momentku, ale jejich limity jsou známé a pro naše nároky leží stále příliš nízko. Nejde už dnes ani tak o nízké rozlišení, ostrost nebo kvalitu čipu, ale stále ještě o optické schopnosti, ergonomická omezení a o praktičnost ovládání, případně o snadnost a především rychlost změn individuálního nastavení.

Na druhou stranu nemůžeme předpokládat náročnější a především rozměrnější vybavení, protože jen málokomu se bude chtít tahat se na rodinném výletě s obří fotobrašnou nebo fotobatohem, nehledě k tomu, že i zavazadlový prostor průměrného automobilu má své limity, jen málokdy se o něj nemusíme dělit s ostatními členy posádky a na delší dovolenou toho přeci každý z nás potřebujeme tolik…

V reálném životě lze tedy počítat nejspíše s nenáročným kompaktem v automatickém nebo výjimečně i poloprofesionálním provedení, maximálně pak s nějakou bezzrcadlovkou nebo levnější (a méně rozměrnou) digitální zrcadlovkou včetně základního zoomu. Ale nevadí. To, co se chystáme fotografovat dnes, zvládnou lépe či hůře všechny jmenované kategorie fotoaparátů.

Nebudeme nejspíš moci regulovat stávající osvětlení, vybírat si denní dobu a často ani směr a intenzitu světelného toku. Cestovatelé jsou pod neustálým tlakem času a neúprosných, předem dohodnutých přesunů z místa na místo. Světlou výjimkou bývají situace, kdy se na jednom místě (v kempu, v hotelu, u známých, v penzionu) zdržujeme delší dobu, a pak si můžeme dovolit například záběr s naším motocyklem a výstavní jachtou nebo horou v pozadí realizovat několikrát během dne nebo celého pobytu, a následně vybrat například záběr s nejlepším světlem, barevností, nebo jen s nejlépe rozvinutou a vlající vlajkou na stěžni oné lodi.

Ve většině ostatních případů zbývá jen jedno: Vhodně zaparkovat vlastní vozidlo, na zkoušku ho obejít a nalézt nejlepší úhel pohledu především s ohledem na nerušící, případně charakteristické pozadí a okolí. Následně se příslušně snížit nebo naopak vyhledat nejbližší zvýšené stanoviště, rozhodnout se pro ideální technické řešení a s tím související nastavení fotoaparátu – a exponovat.

Máme-li čas anebo chybí-li nám rozhodnost a sebejistota, je vždycky lepší pořídit několik záběrů z různých úhlů a s odlišným nastavením, protože na stejné místo se v případě neúspěchu už jen sotva někdy vrátíme. A pokud ano, nejspíš již ne se stejným vozidlem anebo určitě ne v jeho shodném stavu.

Ještě kritičtější bude jistota úspěchu před definitivním opuštěním konkrétního místa v případě, že fotografujeme cizí automobil nebo jiné vozidlo, které náhodně někde cestou potkáme. Takové setkání se už totiž nebude opakovat zcela jistě.

Na jedno- nebo i vícedenních krátkých výletech nejspíš nebudeme mít nouzi ani o dostatek úložných kapacit ani o energii v akumulátorech. A pokud ano, snadno vše napravíme již večer v hotelu či kempu. I tak ale může nastat situace, že zejména v silných mrazech už po několika hodinách bude kapacita baterií nedostatečná a nebudeme moci fotografovat vůbec.

Běžné kompaktní fotoaparáty jsou schopny na jedno nabití pořídit 300–400 snímků (zrcadlovky většinou 3–4 krát tolik), což může i nemusí do doby, než se opět dostaneme k elektrické zásuvce stačit. V zimních podmínkách to ale může být třeba jen 100 a méně záběrů. Záležet bude i na četnosti využívání zabudovaného blesku, zkušebním zoomování, nastavování nejrůznějších parametrů v menu a také na prohlížení již zhotovených záběrů. Především to bychom tedy měli omezit v případě nutnosti šetření s energií na minimum a nechat si úpravy nebo mazání nepodařených záběrů až do hotelu.

Druhý (a nabitý) akumulátor bude ale na dovolené vždycky lepší a jistější volbou. V zimních mrazech spolehlivě prodlouží dobu jeho fungování uložení po co nejdelší dobu na teplém místě, ve vnitřní kapse kabátu nebo bundy, co nejblíže vlastnímu tělu. I zdánlivě vybitá baterie se dá takto ještě na chvíli oživit, přičemž dříve u běžných tužkových baterií hojně praktikované nahřívání na tělesech radiátorů a teplometů nelze rozhodně, především z bezpečnostních důvodů, u moderních akumulátorů doporučit.

Vše, co bylo řečeno, ještě příslušně vynásobeno osobně zvoleným koeficientem, platí při dlouhodobých dovolených, pracovních cestách a opravdových expedicích mimo civilizaci. Není mezi námi málo těch, kdo si i se svými plechovými miláčky užívají ve vysokých horách nebo v liduprázdných končinách všech kontinentů, a pohodlím placeného ubytování programově opovrhují. Tam už to jeden náhradní akumulátor nespraví. Musí nastoupit nabíječky na 12 V (výrazně pomalejší a potenciálně ohrožující tentokrát pro změnu auto- nebo motobaterii) nebo různé solární či chemické varianty opět s vlastními problémy.

Jednoduchým, byť zdánlivě staromilským řešením všech těchto potíží s nedostatkem elektrických zásuvek během našich cest je třeba jen příležitostný a dočasný návrat k užívání analogových filmových fotoaparátů. Filmům zima nevadí (spíš velké teplo a vlhko) a celá řada klasických fotoaparátů od naprostých dětských hraček až po vrcholně profesionální modely dokáže pracovat na zcela mechanickém principu nebo s potřebou několik let fungující baterie pouze pro účely měření světla (bez něhož se lze v nouzi celkem dobře obejít).

A protože jsme na Digimanii, nemusíme se ani tak obejít zcela bez vymožeností dnešních technologií. Stačí filmy po návratu z pustiny vyvolat, naskenovat, a dále již třídit i upravovat zcela shodně se soubory digitálními.

Z dalšího vybavení můžeme občas potřebovat stativ, především pro noční záběry nebo snímky, snažící se o rozmazání pohybujících se dopravních prostředků nebo jejich světelných stop. O užitečnosti stativu nepochybuje nikdo, po pravdě ale neznám mnoho těch, kdo by s jeho přítomností při balení zavazadel na dovolenou počítal.

Něco jiného je nějaká jeho skladnější miniverze, skládací nebo v poslední době tolik oblíbená „objímací“ trojnožka. Ta absenci plnohodnotného stativu nejspíš nenahradí, určitě se ale může hodit v nouzi (robustní kovový stativ je nekonečně účinnější, než plastová třasořitka, jakýkoliv stativ je ovšem většinou lepší, než žádný) anebo ve speciálních případech, jakým jsou třeba snímky se samospouští. Záběr rodinného automobilu na okraji rozsáhlého ledovce je fajn, ale ten, na kterém má hlava rodiny spuštěné okénko a z něho frajersky vysunutý loket, bude jistě ještě oblíbenější. A jak ho mám jinak pořídit, stativu nemaje, pokud cestuji sám, anebo když i ostatní členové posádky chtějí být v záběru?
Honda CR-V. Automobily jsou rozměrné, většinou lesklé objekty a v reálném prostředí, pokud máme jen trochu vyšší nároky, se fotí velmi obtížně především proto, že se v nich odráží vše okolo. Rušivé pozadí také působivosti a čitelnosti výsledku nijak nepomáhá.
Řešením je, jak jsme ukázali už minule, změna prostředí, což je ale zejména během cestování časově těžko realizovatelné, nebo pozdější velmi pracná retuš anebo vymaskování okolí. Anebo obojí. I na cestách se ale můžeme setkat s ideálními světelnými podmínkami a místem, jako stvořeným pro naše záměry. Bude-li ale výsledek technicky příliš dokonalý, stejně nám nikdo neuvěří, že jsme s fotografií nehráli dva týdny v grafickém programu. Pravdu budeme znát jen my! Na ukázce líbivý kabriolet „pro holky a kadeřníky“, BMW Z3. Jeho nástupce Z4 neztratil nic na vzhledu, spíše naopak (odpůrci osobitého stylu geniálního Chrise Bangla nebudou souhlasit), působí ale podstatně mužněji a také lépe jede, protože se tolik nekroutí.
Dalším způsobem, jak zkrotit nevhodné prostředí a jeho rušivý vliv, je jeho rozostření anebo, jako v příkladu nahoře, lokální odbarvení. Průčelí budovy, které by jinak svou barevností fotografii zahubilo, může v klidu zůstat a naopak dodává snímku charakter a informační hodnotu. V záběru Ferrari 355 v provedení targa spider (pro někoho „laciné" bejby Ferrari s „pouhým“ osmiválcem napříč za sedadly, pro jiné dokonalý supersport s rozumnými rozměry a bez zbytečně zatěžujícího a cenu navyšujícího luxusu).

Anebo, jako dolejší variantě (tentýž model ve verzi kupé), potlačíme vliv prostředí výřezem nebo fyzickým přiblížením, adekvátním úhlem záběru a podobně.
Často je ale samo prostředí naprosto stejně důležité, jako vozidlo. Opět záběr typu Důkaz. Bez tohoto snímku jsme mohli rovnou zůstat doma, tak ať za něco stojí! Pokud jsme na cestě sami, právě tady se hodí lehký stativ nebo alespoň ideálně položený kámen. Jinak nás nemine čekání na další okolojedoucí turisty. Na Grossglockneru, o víkendu a za dobrého počasí, to není problém, v mongolské poušti Gobi se ale trochu načekáte!

Honda VTR 1000 Firestorm pod alpským ledovcem, jinak japonský důkaz, namířený proti legendární italské Ducati, že i velký sportovní dvouválec může naprosto bezproblémově a dlouhodobě fungovat a zároveň v závodní podobě vyhrávat v mistrovství světa SBK. Pokud jde ale o charisma, které se o logiku nikdy nestaralo, smějí se i nadále Italové.