Foto okolo kol 14: Normálně se srazit

Normálně se srazit

Každé takové setkání je jiné a sami pořadatelé se vědomě snaží odlišit od konkurence. Proto si alespoň ty pravidelné, delší dobu pořádané akce postupně vyprofilovaly vlastní tvář. Zájemce má možnost už předem získat představu o tom, co ho čeká, na co se může těšit, případně, čemu se vyhnout. Pokud dosud nemá vlastní zkušenost z minulých ročníků a nezafunguje komunita známých, může využít faktu, že dnes každý sraz, hodný toho jména, provozuje webové stránky.

Kromě podrobného programu, který se vyplatí sledovat už kvůli možným aktuálním změnám, zde téměř vždy najdete i galerii fotografií z minulých ročníků. Nečekejte nic náročnějšího nebo dokonce výtvarného, pro hrubou představu o tom, oč půjde nebo na co bude možné se fotograficky zaměřit, je to ale výborný a snadno dostupný zdroj.

Akce pro tolik lidí a rozměrných strojů se s drtivé většiny konají pod širým nebem. Jsou tedy závislé na počasí, a pokud nevyjde, pořadatelé stojí často na pokraji krachu, protože se to logicky odrazí na návštěvnosti. Alespoň částečným řešením jsou rozměrné stany, plachty a krytá pódia. Co ale nevyhovuje běžným účastníkům, může být pro fotografa hotovým rájem.

Zvlášť za delšího nebo prudšího deště nebývá nouze o adrenalinové a fotogenické situace, například o po trávě a v blátě klouzající překoňovaná monstra, v dané chvíli bezmocná jak velryby na suchu. Po areálu pobíhají zmoklé slepice se splihlými vlasy, v legračních gumácích a galoších, tu se za keřem zrovna kdosi teprve probouzí po bouřlivé noci a diví se, že má ve spacáku jaksi vlhko, tam sedí navzájem přitulená fotogenická dvojice pod jedním kusem igelitu, tamhle se někdo po desáté pokouší nakopnout kuckající motor… Sám fotograf se přitom před potopou snadno a bezpečně schová pod okraj stanu, na verandu nejbližší chatky nebo do zaparkovaného auta se staženým oknem.
Každý dobrý sraz má svoji atmosféru, ať už rodinnou a pohodovou, anebo takovou, která vás povalí svou velkolepostí. Často se to pozná už u vjezdu do areálu. Nikdo nemá tolik času, aby zkusil a zažil všechny akce během sezóny, navíc se jich řada termínově kryje, protože víkendů je omezený počet. Pokud jste fandové jedné značky, preferujete konkrétní styl zábavy nebo jste třeba zapálení dálkoví cestovatelé, máte jasno. Ostatním se vyplatí vsadit na jistotu zavedeného jména, řady úspěšných ročníků, velikosti podniku a jeho ohlasů ve specializovaných médiích. Občas se ale klidně nechte i překvapit. Kdo nehraje, nevyhraje! A vypravte se alespoň jednou na nějakou větší zahraniční akci, ať máte srovnání!
Sám pojem sraz je hodně široký a může se pod ním skrývat leccos. Místem takového setkání může být stejně dobře parkoviště, jako kemp, louka za vsí, pronajaté výstaviště nebo i hlavní náměstí, jako například v Českých Budějovicích v létě roku 2003 během celoevropské Super Rallye příznivců značky Harley Davidson.

Fotografovat můžete doslova ve dne i v noci, od ranního vylézání ze stanů provlhlých rosou, přes vaření na otevřených ohních nebo plynových vařičích, přes leštění již tak dost nablýskaných chromů, cruisování po areálu a hromadné vyjížďky nebo spanilé jízdy, až po soutěže, večerní koncerty nebo pódiová erotická vystoupení.

Velkou výhodou podobných setkání fandů je otevřenost a vstřícné chování naprosté většiny všeho osazenstva. Za jediný den nasbíráte pěknou řádku zajímavých portrétů tuctových i exotických lidských typů a zjevů, drsných driverů i exotických krásek, pokérovaných Odpadlíků i nadšených dětí z nedaleké vesnice. Majitelé nazdobených strojů si to přijeli užít, pochlubit se a najít nové spřízněné duše, takže vám rádi zapózují, otevřou kapotu motoru nebo vás pustí sednout za volant. Často neodmítnou ani malou zkušební projížďku, během níž jste pochopitelně odkázáni na sedadlo spolujezdce.

Tohle vše je jedinečná příležitost pro zajímavé fotografie. Každý autor, byť by byl třeba povahou i zapřisáhlý introvert, získá na podobných srazech spoustu prostoru pro svoji zálibu nebo i profesi. A když už jsme u ní, nezapomeňte, pokud toužíte po uplatnění svých záběrů v tisku nebo na oficiálních webových stránkách, navázat komunikaci s pořadatelem, nejlépe dostatečně předem.

Předložíte-li zdařilé snímky z podobných akcí, můžete občas získat zvláštní výhody, jako je přístup do VIP zóny, do zákulisí, na pódium a podobně, což vám zase umožní pořídit i nyní lepší nebo vzácnější fotografie, než ostatním. Což vám následně možná zase otevře potřebné dveře příště a jinde.

Řadě fotografů určitě nepůjde o zvlášť originální záběry, ale jen o dokumentaci technického stavu a vzhledu jednotlivých vozidel, třeba pro vlastní archiv nebo pro renovátorskou dílnu, pro stavbu podobného stroje, často i jen pro možnost „okopírování“ cizích nápadů, o zjištění, co zrovna letos právě „frčí“, tak jak se to často praktikuje zejména v populárním „tuningu“.

Nemusíte být zrovna jeho příznivcem (což je i můj případ) a můžete se třeba jako já domnívat, že originální stav a vzhled je daleko cennější, zvlášť u starších vozidel. Nebo i vás může iritovat, že spousta příznivců tohoto „vylepšování“ továrních standardů sice disponuje prostředky i udivující řemeslnou zručností (pokud jen neplatí specializovaným dílnám), ale přečasto jim naprosto chybí elementární vkus a cit pro míru. Jako fotografové ovšem nemůžete pominout jedinečnou specifičnost, zvláštní poetiku a originální kulturu tohoto prostředí, která se projevuje nejen na samotných autech a motocyklech, ale i ve stylu oblékání, účesů a chování jeho příznivců.

Kdo ještě stále nechápe, může si doma naordinovat například filmový maraton se sérií Rychle a zběsile, aby mohl již 24. května hbitě naskočit do světové premiéry aktuální šesté části. A poté, pokud to ustojí, už i jemu bude jasné, jak fotogenický svět se mu právě otevírá, a jak se to vše, co se v něm nabízí, fotografuje prostě samo.

Součástí spousty srazů bývají i nejrůznější kaskadérská vystoupení. Jejichž zlatý věk už u nás sice zřejmě pominul a jednotlivé triky, ač neustále zdokonalované, už mnohým mohou (milně) připadat stále stejné a tucetkrát viděné. Přesto možná třeba zrovna vám budou stát za fotografování. Proč ne? Platí pro ně vše, co jsme už dříve psali o snímání rychlého pohybu, panningu, bezpečnosti a podobně. Totéž bude platit o v rámci srazů pořádaných klubových soutěžích a závodech, třeba těch ve sprintu nebo na hliněném flatrackovém oválu (viz konkrétně dále zmíněný Euro Bike Fest).

Nesmíme pominout ani nejrůznější pódiové exhibice, od vystoupení rockových kapel a sólistů, přes regulérní box a další bojová umění, až po obligátní půlnoční a občas i podvečerní (ne)překvapení, soutěže typu mokré tričko atd. Zde zvlášť v nočních hodinách najde uplatnění výkonnější elektronický blesk a delší světelný objektiv.

Obejdete se ale i bez něj, zvlášť tehdy, milujete-li „umělecké“ podhledy na vyvýšené jeviště, tvořené často jen obligátním odplachtovaným návěsem kamionu. Musíte se ale s dostatečným předstihem probojovat až do hučícího „kotle“ a nebát se riskovat, že ve víru vášní dostanete půllitrem do hlavy nebo jeho obsahem do fotoaparátu. Kdo se ale bojí, nejen, že nesmí do lesa, ale neměl by si ani hrát na reportážního fotografa. Říkejte si raději souhlasně s dnešním trendem, že nejde o nezodpovědné riziko, ale o potřebný adrenalin! Uvidíte, že případné boule a bojové šrámy budou hned méně bolestivé. A získáte další jedinečné fotografie!

Nemůžeme zde suplovat kalendář a náš článek není nafukovací. Ovšem ten, kdo hledá, najde kdekoliv na webu během chvíle desítky pozvánek na nejbližší konkrétní srazy, koncerty, burzy, tuningové války, předváděcí party, volné jízdy atd., neboť jejich sezona právě startuje!

K největším, nejproslulejším a nejlépe organizovaným motoristickým akcím tohoto typu patří docela určitě v rámci republiky Euro Bike Fest v Mušově pod Brnem (letos už ve dnech 23. ̶ 26. května), příznivci čtyř kol a především klasických amerických bouráků určitě nevynechají Lucky Cruisers Weekend na Konopáči (7. ̶ 9. června).

Spoustu zajímavých setkání příznivců historické vojenské techniky nabízí právě teď na začátku května celorepublikové oslavy konce druhé světové války. Chybu neudělal, kdo zamířil v jejich rámci právě uplynulý víkend do Plzně na již 24. Slavnosti svobody. Tamní náměstí opět hostilo nejen legendární jeepy nebo harleye v barvách amerických „empíků“ (Military Police), ale třeba i pořádné stádo nadopovaných historických i těch nejsoučasnějších mustangů.

Za hranicemi mohu doporučit třeba osobně vyzkoušený švédský A-Bombers Old Style Weekend (2. ̶ 3. srpna) nebo největší evropský motorkářský sraz, připravený v portugalském Faru letos na 18. ̶ 21. července. Pro příznivce britského Triumphu jsou téměř povinností Tridays v rakouském Neukirchenu (21. ̶ 23. června), ten, kdo rád na motorce mrzne, naopak nejspíš ani letos nevynechal pro nás nedaleký německý Elefantentreffen (1. ̶ 3. února).
Na srazech se podle leckoho často neděje nic, kromě relaxovaného plkání a popíjení, vzájemného obdivování a poplácávání se po zádech. Říkají to většinou lidé, kteří na žádném kvalitním srazu nikdy nebyli anebo ti, kteří se neumějí dívat. Bývají to autoři vět: „Bylo to o ničem“, „Co v Praze (Yorku, Benátkách), tam už jsem byl“, „V té televizi (kině, divadle) zase nic kloudného nedávaj“, „Ta sklenice je z poloviny prázdná“…
Naopak, kdo se kolem sebe dívat umí, neví, co pozorovat a fotografovat dřív. Lhostejno, jestli dává přednost detailům technických řešení pro vlastní budoucí inspiraci, zajímavým portrétům, humorným situacím nebo obrazové kompozici a zvláštní světelné situaci.
Nejčastěji asi budete fotografovat zajímavá vozidla, auta nebo motorky. Zajímavá třeba jen pro vás, protože se právě chystáte ke koupi, renovaci nebo úpravě něčeho podobného, nebo zajímavá (protože málokdy k vidění) sama o sobě. Příkladem může být tenhle „drobný“ pickup značky Ford. Zatímco v Evropě se musíme spokojit s thajským nebo nověji jihoafrickým Rangerem a už řada F100 včetně dravého Raptora je pro nás dostupná jen v rámci individuálního dovozu (přitom jde o celosvětově nejprodávanější pickup – neboli truck, jak říkají Američané – vůbec), má Ford v nabídce pro opravdové chlapy i pár o něco větších řad a v nich lépe stavěné kousky. Jako třeba tuhle F650 s dvoumontáží vzadu, dvěma nádržemi pod dveřmi, lodním hákem místo tažného zařízení a s motorem z dospělého Caterpillaru, „aby to trochu jelo“. Pro správné pochopení rozměrů takového macíka je ovšem nutné nějaké všeobecně známé měřítko, například lidská postava. Ta na konkrétní fotografii by mohla do výfukových komínů, vyvedených nad korbu, strčit nejen ruku, ale i nohu, možná dvě!
Na každém větším srazu se toho totiž děje ve skutečnosti spousta, ve dne i v noci. Často tak nastává problém spíše opačného rázu – jak být zároveň na dvou i více místech najednou! Zvlášť, když se toho třeba (kromě běžného neorganizovaného reje všude okolo), odehrává v jednu chvíli víc i na několika předem připravených pódiích v rámci oficiálního programu.