www.digimanie.cz
>
>
>

Fotografický blesk na cestě časem – 1. díl

Fotografický blesk na cestě časem – 1. díl
, , článek
Snad každý fotograf si dnes čas od času pomůže bleskem. A snad každý fotograf občas s výsledky není spokojen a viní blesk či fotoaparát z nedobrého výsledku. Avšak málokdo si uvědomuje, jak dlouhou cestu dnešní blesky již urazily a jak těžké byly začátky s nimi.



reklama
Pracovat s bleskem je pro řadu fotografů nutností a současně výzvou. Mnohdy nemají jinou možnost, ale současně snímky s bleskem často trpí celou řadou nectností – nerovnoměrným světlem, ostrými stíny, ostrými lesky, problematickou expozicí atd. Porozumět bleskovému světlu se proto při vyšších nárocích na výsledky stává základní dovedností a překvapivě jedna z možných cest k porozumění vede přes historický vývoj blesku a jeho automatiky. Budete si potom totiž současných velmi sofistikovaných automatik více vážit. Vrcholem potom je stav, kdy sice pracujete s bleskem, ale blesk na snímku nikdo nepozná.




I v tomto snímku byl použit blesk (bez něj by to téměř nešlo), je však dovedně skryt. Přesto jej pozorné oko odhalí díky slabému stínu hlavy za mnichem.


První bleskové krůčky



Přidat světlo, a tím umožnit fotografování i za slabého světla, byl odpradávna sen vše fotografů. Ve fotograficky dávných dobách byla situace o to těžší, že fotografické materiály byly velmi málo citlivé, a tak fotografové potřebovali přidávat světlo i za běžného dne. První co každého napadne je přidat trvalé světlo – například ohně nebo louče. Problém je ale v tom, že trvalá světla (trvalá znamená, že vyzařují světlo po dlouhou dobu, například naše běžná žárovka) jsou poměrně slabá a navíc fotografie „trvalost“ nijak neocení. Závěrka je totiž v drtivé většině případů otevřena jen kráskou dobu (typicky 1/100 sec), a tak světlo produkované mimo tuto dobu je z hlediska fotografie zcela neúčinné - zbytečné.

První řešení se našlo v použití směsi hořčíkového (magnesiového) prášku s okysličovadlem. Tyto prazákladní „blesky“ byly ručně zapalovány a intenzita záblesku (hoření) se regulovala množstvím prášku. Protože se ale jedná spíše o pyrotechniku než blesk, tak fotografové často končili popálení a o jakékoliv reportážní pohotovosti či přesné expozici nemohla být řeč. Díky tomu ale, že světelný výkon je možné regulovat téměř v neomezeném rozsahu v závislosti na množství prášku, tak se tyto tzv. osvětlovací slože používají ještě i dnes např. při fotografování obrovských jeskyní atp.




První blesky byly vlastně jakési pyrotechnické pomůcky založené na výbuchu magnesiového prášku. Síla „blesku“ se nastavovala množstvím prášku a fotograf tak často skončil popálen.


Bleskové žárovky



Později kolem roku 1929 se objevila praktičtější verze, a sice tzv. bleskové žárovky (Flash Bulbs). Jednalo se opět o magnesiový prášek nebo jemný drátek, ale umístěný v baňce podobné dnešním žárovkám. Prášek či drátek v bleskové žárovce mohl být zapálen elektricky, a tím synchronizován se závěrkou fotoaparátu. Blesková žárovka byla ale jen jednorázová – mohla být tedy zapálena jen jednou a po zapálení byla obvykle příliš horká na rychlou výměnu. Přesto se jednalo o významný pokrok – bleskové žárovky již byly masově a obecně použitelné. Ještě později byly žárovky potaženy modrým filtrem, který srovnal spektrum záblesku s denním světlem a ještě později se začalo používat zirkonium místo hořčíku, což vedlo ještě k intenzivnějšímu záblesku.




Původní bleskové žárovky mohly zasvítit (vybouchnout) jen jednou. Skládaly se obvykle z „motanice“ zirkoniového drátu, který byl umístěn v kyslíkové atmosféře. Byly obvykle spouštěny (zapáleny) elektricky slabým drátkem. Modrý povlak upravoval barvu světla na denní barvu.


Flashcubes, Magicubes atd.



Koncem 60. let 19 století uvedla firma Kodak a později i další firmy na trh tzv. bleskové kostky (Flashcubes). Ty se skládaly ze čtyř elektricky odpalovaných bleskových žárovek spolu s malými reflektory a to celé bylo uspořádáno do krychle. Po každé expozici se krychle otočila o 90 stupňů a dovolovala tak pořídit čtyři snímky s bleskem za sebou. Firma General Electric uvedla později na trh Magicube, kde byl princip stejný ale byl použit jiný způsob zapalování a otáčení krychle.







Flashcube firmy Kodak (nahoře) a Magicube firmy GE (dole). Oba systémy umožňovaly čtyři záblesky pro čtyři po sobě jdoucí snímky. Byly ale jednorázové, takže po čtyřech záblescích bylo nutné kostku vyměnit za novou.


Ať již bleskové žárovky nebo různé krychle měly zásadní nevýhodu a to tu, že byly určeny k jednorázovému použití. Fotograf, který zmáčkl spoušť a měl nasazený takový blesk, platil nejen za exponované políčko filmu, následné vyvolání a pozitivní materiál, ale i za blesk. A i když bleskové žárovky nebyly nijak třeskutě drahé, přesto blesk pro každý snímek citelně zvýšil náklady. Jaký rozdíl k dnešku!


Výbojky, elektronické blesky



Přestože princip výbojky byl znám již dlouho, prakticky použit pro fotografii byl až po druhé světové válce. Jedná se obvykle o xenonovou výbojku, do níž je přivedeno vysoké stejnosměrné napětí. Vysoké napětí se nashromáždí v kondenzátoru pomocí měniče, který z běžného napětí baterie například 6 voltů vytvoří napětí řádově kolem stovek voltů. Toto napětí však výbojku ještě nezapálí, ta je spuštěna (zapálena) teprve krátkým extrémně vysokonapěťovým pulsem, který ionizuje plyn ve výbojce. Následně celý náboj připravený v kondenzátoru je zužitkován na hoření – tedy světelný záblesk.




Schematické znázornění elektronického blesku. Měnič napětí shromáždí v kondenzátoru vysoké napětí. Po sepnutí X kontaktu na fotoaparátu se vygeneruje spouštěcí impuls, který výbojku zapálí. Výboj je potom živen z napětí v kondenzátoru.




Kodatron, jeden z prvních elektronických blesků firmy Kodak. Krabice vlevo je „elektronika“ blesku.


První výbojky měly tu nevýhodu, že nebylo možné regulovat jejich intenzitu – vždy bleskly plným výkonem, respektive výkonem, na který byl nabit kondenzátor. Fotograf musel proto regulovat expozici způsobenou světlem blesku jen pomocí clony na fotoaparátu, která se počítala pomocí jednoduchého vztahu:

Clonové číslo = Směrné číslo blesku / Vzdálenost


Směrné číslo blesku



Ve vzorečku výše vystupuje tzv. směrné číslo blesku (Guide number, GN), které charakterizuje jeho výkon a v dřívějších dobách znamenalo vždy maximální výkon blesku, protože jak již bylo řečeno, výkon blesku nešlo nijak regulovat. Vzoreček platí pro ISO 100, což byla typická citlivost tehdejších fotografických materiálů. Jinými slovy vzoreček říká, že na čím větší vzdálenost se s bleskem fotí, tím je tam světla od blesku logicky méně, a tím je tedy třeba nastavit menší clonové číslo (více otevřít clonu). Tyto výpočty prováděl fotograf, ručně nastavoval clonu, přičemž blesk byl automaticky z fotoaparátu pouze zapálen tzv. X kontaktem, který znamenal pouze okamžik TEĎ.

Příště se podíváme na první blesky s regulací jejich výkonu, a tedy s bleskovou automatikou.


Autor: Roman Pihan

Vystudoval ČVUT Fakultu elektrotechnickou. Po nástupu digitální fotografie se stal jedním z propagátorů jejího využití v komerční i amatérské praxi. Pravidelně přispívá fotografickými články do řady odborných časopisů, lektoruje a přednáší fotografii na konferencích. Vydal úspěšné knihy „Mistrovství práce s DSLR“ a „Mistrovství práce se světlem“.

Nejnovější články
Panasonic uvedl firmware pro Lumix GH5 i GX800 Panasonic uvedl firmware pro Lumix GH5 i GX800
Společnost Panasonic uvolnil nový firmware pro CSC fotoaparát Lumix GH5, který přináší podporu 4:2:2 10bitového záznamu včetně anamorfického módu. Updatu se dočkala i fotoaparát Lumix GX800 a 45-175mm objektiv.
Dnes,  aktualita, Milan Šurkala
Full frame telezoom Sony FE 100-400mm F4.5-5.6 GM OSS Full frame telezoom Sony FE 100-400mm F4.5-5.6 GM OSS
Spolu s novým full frame fotoaparátem Sony A9 byl představen i nový objektiv typu telezoom FE 100-400mm F4.5-5.6 GM OSS (SEL100400GM). Chlubit se má rychlým autofokusem i excelentní ostrostí.
Včera,  aktualita, Milan Šurkala,  1 komentář
Canon EOS 80D: příjemná inovace Canon EOS 80D: příjemná inovace
Zamíříme do třídy vyššího mainstreamu APS-C zrcadlovek a otestujeme Canon EOS 80D s novým 18-135mm IS USM objektivem. Fotoaparát má úplně nový 24MPx senzor, vylepšený ostřící modul a rozhodně se nechce nechat zahanbit.
Včera,  recenze, Milan Šurkala,  2 komentáře
Canon EF-S 18-135mm f/3.5-5.6 IS Nano USM Canon EF-S 18-135mm f/3.5-5.6 IS Nano USM
Není to dávno, co Canon inovoval svůj 18-135mm objektiv a přinesl STM verzi s krokovým motorkem. Dnes se podíváme na nástupce, který přináší USM motorek, kombinovaný s technologiemi z předchozího modelu pro lepší natáčení videa i fázové ostření.
Včera,  recenze, Milan Šurkala
Světelný širokoúhlý zoom Panasonic Leica 8-18mm F2.8-4.0 Světelný širokoúhlý zoom Panasonic Leica 8-18mm F2.8-4.0
Druhým z připravovaných F2,8-4,0 objektivů značky Leica pro Micro 4/3 je velmi širokoúhlý zoomovací objektiv Leica DG Vario-Elmarit 8-18mm / F2.8-4.0 ASPH. Má být velmi dobře optimalizovaný i pro natáčení videa.
23.4.2017,  aktualita, Milan Šurkala,  5 komentářů