Teprve 300 dpi nabízí skutečně rozumné rozlišení na tisk.

Hlavně rozsah na zrcadlovkách není skutečný zoom, ale jen rozsah možností výměnných objektivů, které však musíte vyměňovat, nedosáhnete to jedním. Takže skutečně velký rozsah mají jen tzv. ultrazoomy.

Je to u fotoaparátů, které neposkytují možnost uložit snímek v některém z nekomprimovaných formátů. Pro detail v tomto smyslu není užitečná ani tak barevná hloubka ­(RAW většinou 12x3=36 bitů nebo 16x3=48 u TIFF proti 24 bitům v JPEG, která se diskutuje nejvíc­), ale možnost částečně potlačit nepříznivé důsledky ztrátové komprese ­(­"barevné hrany­" na přechodech odstínů, rozdělení na rámce, které je viditelné, pokles kontrastu tenkých linií a jeho nevhodná kompenzace při zpracování fotoaparátem apod.­).

Potlačit u detailů lze tyto efekty tak, že je použito některé z ­"digitálních zvětšení­", protože komprese před uložením proběhne až na této zvětšenině. V počítači pak zvětšeninu vhodným interpolačním algoritmem ­(např. Lanczos v IrfanView­) zase zmenšiíme na původní velikost.

Výsledkem je sice obrázek s velmi malým rozlišením, ale pro detail některých předmětů dostatečný, dokonale ostrý a téměř bez efektů z komprese. Uvedený postup se hodí např. pro fotografování malých šperků, detailů na předmětech z uměleckých řemesel apod.

Máte pravdu a já se omlouvám. Popletly se mi obrázky, na fotce je skutečně starší Konica Minolta A2. Naštěstí mají ale rozsah zoomu obě stejný :­-­) Omlouvám se.

len na okraj ­- na ilustracnom foto nie je Konica Minolta A200 ale Konica Minolta A2.