Olympus E-410: menší už to nebude

Olympus E-410 patří k nově vzniklé třídě miniaturních amatérských DSLR a výrobce vskutku dovedl miniaturizaci do důsledků. Díky malému čipu standardu ¾, tedy menšímu, než je klasický APS-C čip, natož full-frame čip, dokázal Olympus vyrobit amatérskou digitální zrcadlovku o rozměrech 130 x 91 x 53 mm. Především hloubka 53 mm je velkým překvapením. Srovnání rozměrů Olympusu E-410 s ostatními amatérskými DSLR znázorňuje přehledná tabulka.

Ovládání a ergonomie

Za rozměry blížící se většímu kompaktu musí fotograf zaplatit daň v podobě horší ergonomie a menšího množství přímých ovladačů. Po kratší zkušenosti si však lze na absenci klasického zrcadlovkového gripu zvyknout. E-410 má na svém těle množství prolisů, za které se fotoaparát vcelku dobře drží. Úchop je velmi podobný jako u Canonu PowerShot G7, o němž jsme vám nedávno přinesli podrobnou preview. Olympus E-410, i když nenabízí takové množství přímých ovladačů, jako konkurenční DSLR, či zmíněný Canon G7, je však plnohodnotnou digitální zrcadlovkou se zrcátkem, štěrbinovou závěrkou a možností měnit objektivy. A toto vše přináší amatérským fotografům za velmi přijatelnou cenu.



Přední straně dominuje bajonet E-systému. Ten je menší než bajonety jiných výrobců, čehož bylo dosaženo právě díky malému senzoru ¾ standardu. Vedle bajonetu se nachází tlačítko pro výměnu objektivů. Na gumové ploše s prolisem (grip) je umístěn senzor IR (infračerveného) dálkového ovládání. Na obou bocích se nachází poutka pro úchyt popruhu k nošení na krku, které jsou oproti konkurenci vysunuty dopředu a drží tak fotoaparát přibližně v ose jeho těžiště (při použití setového objektivu).



Na horní straně se netradičně ve vodorovné pozici nachází kolečko volby expozičních hodnot. Toto umístění, i když jej používá u DSLR jen Olympus, však ničemu nevadí a bez problémů se s ním pracuje. Stejné řešení využívá rovněž Nikon Coolpix P5000, jenž má rovněž kolečko pro volbu expozičních hodnot umístěné v horizontální poloze poblíž palce pravé ruky. V těsné blízkosti je umístěno kolečko hlavních expozičních režimů, na kterém si uživatel může navolit jeden z klasických pokročilých expozičních režimů, P-programová automatika, A-priorita clony, S-priorita času, M-manuál; volit lze rovněž nejpoužívanější motivové režimy: plná automatika, portrét, krajina, macro, sport a noční portrét.

Ostatních 19 motivových režimů, tedy režimů pro začátečníky, je ukryto pod volbou Scene na hlavním voliči. Okolo hlavního voliče (kolečka volby režimů expozice) je umístěn hlavní vypínač on/off podobně, jako je tomu u Canonu EOS 400D. U obou důležitých kruhových voličů se nachází spoušť a tlačítko pro korekci expozice. Nelze než pochválit výrobce za umístění frekventovaného tlačítka korekce expozice. Díky tomu lze nastavovat korekci „poslepu“ s fotoaparátem u oka (pokud nebudete fotografovat s režimem Live view).



Tlačítko se záhadným označením SSWF (= SuperSonic Wave Filter) ukrývá specialitu všech DSLR Olympus (stařičké E-1 a novějších) a Canonu EOS 400D. Jedná se o funkci antiprachového filtru, který ultrazvukovými vlnami „oklepe“ ze snímače prach, který by mohl degradovat fotografie. Blíže je tato funkce popsána níže (viz Funkční výbava). Nad objektivem se tyčí kaplička vestavěného blesku s kontakty pro připojení externího blesku. Toto je sice klasické, avšak velmi praktické řešení. Výrobce tak upustil od varianty DSLR „bez kapličky“, jež byla aplikována na Olympus E-330 (starší E-300) a Panasonic Lumix L1. Nalevo od blesku jsou umístěna dvě tlačítka pro volbu režimů blesku a volbu sériového snímání / samospouště / přímého tisku (v režimu prohlížení).



Na zadní straně se nachází LCD monitor s dobrým rozlišením 215tis. pixelů. Po jeho levé straně jsou tradičně umístěny ovladače pro vstup do menu, režimu prohlížení snímků a mazání snímků. Tlačítko Info slouží k zobrazení všech důležitých expozičních parametrů a informací na LCD monitoru. Na levé straně LCD je kromě čtyřsměrného ovladače s potvrzovacím tlačítkem konektor USB 2.0, který slouží kromě propojení s počítačem i k propojení s televizí dodávaným kabelem. Tlačítkem │O│ (obrazovka mezi dvěma vertikálními liniemi) se ovládají režimy zobrazení LCD monitoru a živého náhledu Live View. Vedle hledáčku se nachází zámek expozice (AE-lock) a zaostřování (AF-lock). V režimu prohlížení slouží k ochraně snímku proti smazání. Hledáček sám o sobě patří oproti konkurenčním digitálním zrcadlovkám spíše k podprůměrným (viz dále).



Na pravé straně jsou dvířka ke slotům paměťových karet xD (vyrábí a užívá je Olympus a Fuji) a Compact Flash, které jsou v současnosti nejrychlejším typem paměťových karet. Je dobře, že i přes kapesní rozměry dopřál výrobce E-410 slot pro kartu s vlastním řadičem a neuchýlil se k, mezi kompakty rozšířeným, SD kartám. Levá strana je bez slotů, konektorů i ovladačů, protože dvířka pro baterii jsou umístěna zespodu. Použitý akumulátor PS-BLS1 má sice malé rozměry, ale výdrží nijak nezaostává za konkurencí. Vespod fotoaparátu, v optické ose objektivu, se nachází kovový stativový šroub.

Funkční výbava

ŽIVÝ NÁHLED LIVE VIEW

Živý náhled nabízely donedávna jen digikompakty a segmentu DSLR byla tato výsada zapovězena. Avšak s příchodem technologie Live View u DSLR Olympus E-330 a konkurenčního bratříčka Panasonicu Lumix L1 (v článku o tomto fotoaparátu je rovněž dopodrobna funkce Live View diskutována; název fotoaparátu je odkazem na článek) začalo svítat na lepší časy. Nové DSLR Olympus E-510 a samozřejmě i E-410 jsou již živým náhledem vybaveny. Olympus E-410 je vybaven pokročilou verzí živého náhledu, při němž je funkční jak živý náhled na LCD, tak funkce autofocusu. V praxi to vypadá tak, že obraz na LCD při samotném ostření zamrzne a aktualizovaný obraz se objeví až po zaostření. Z toho je patrné, že funkce Live View je vhodná spíše pro méně akční fotografii (krajiny, macro, zátiší), nebo na fotografii, u které je důležitý oční kontakt s modelem (portrét, akt). Každopádně implementace funkce živého náhledu je asi největší inovací oproti starší verzi Olympusu E-400.

ANTIPRACHOVÝ FILTR (= SuperSonic Wave Filtre)

Olympus E-410 je, stejně jako všechny DSLR Olympus (počínaje E-300) a poslední DSLR Canon, vybaven antiprachovým filtrem, který při každém zapnutí „oklepe“ prach a jemné nečistoty z digitálního čipu ultrazvukovými vlnami ze tří emitorů v šachtě zrcátka. Filtr dokáže ušetřit mnoho cenného času stráveným při retušování na PC, avšak na velké nečistoty, nebo extrémně prašné prostředí je krátký. Malé nečistoty a prach jsou sklepány na "pásku", která tyto nečistoty zachytí. Díky tomu vás již jednou sklepaný prach nebude podruhé obtěžovat. Je však třeba na tuto skutečnost myslet a pásku si nechat po 2-3 letech vyměnit za novou. Doporučujeme však nespoléhat se na tuto antiprachovou ochranu absolutně a po fotografování v extrémních podmínkách (na dovolené na Sahaře, na stavbě) nechat fotoaparát vyčistit v odborném servisu od velkých a odolných nečistot.




AUTOFOCUS

Senzor autofocusu je u Olympusu E-410 stejně podprůměrný, jako byl u E-400. Jen tříbodový senzor je dnes již jednoduše málo a to i přesto, že pracuje spolehlivě. Více bodů AF-senzoru neslouží, jak se někteří fotografové špatně domnívají, aby nemuseli obraz překomponovat, ale především pro přeostřování „z bodu na bod“. Když sportovní reportér zachytí do hledáčku rychle se pohybující objekt (např. běžícího fotbalistu), fotoaparát na něj zaostří a jak se objekt pohybuje, fotoaparát neustále přeostřuje a drží jej v poli hloubky ostrosti. Čím více má fotoaparát zaostřovacích bodů, tím větší je pravděpodobnost, že fotoaparát zvládne pohybující se objekt udržet ostrý. Proto byl nesmrtelnou legendou mezi sportovními reportéry Canon EOS 3 (kinofilmová SLR) s 64 zaostřovacími body. Fotografům, kteří často nefotí reportáže, však jistě bude stačit, protože je přeci jen rychlejší, než prakticky jakýkoliv AF systém kompaktních fotoaparátů, včetně moderních devítibodových.




HLEDÁČEK

Pohled do hledáčku Olympusu E-410 vyvolává mnoho rozporuplných reakcí a dojmů. Předně je opravdu malý a temný, skoro jako pohled do tunelu. Kvůli tomu se špatně kontroluje správné zaostření, což je u DSLR daleko důležitější, než u kompaktů kvůli podstatně nižší hloubce ostrosti. Na druhou stranu však hledáček poskytuje fotografovi veškeré důležité informace a nastavení a je vybaven, což je dnes již u DSLR obvyklé, dioptrickou korekcí. Hledáček konkrétně zobrazuje: AF bod (podsvícený), AE lock (zámek expozice), režim měření expozice, expoziční režim, rychlost závěrky, clonové číslo, vyvážení bílé, úroveň kompenzace expozice, blesk, stav baterie, režim záznamu, počet zbývajících snímků na kartě.


SÉRIOVÉ SNÍMÁNÍ

Olympus E-410 vyniká sériovým snímáním, a to ani ne jeho rychlostí (3 snímky za sekundu jsou dnes běžným standardem u amatérských DSLR), jako počtem snímků v řadě. Při fotografování do JPEGu při nejnižší kompresi (HQ nastavení) zvládá E-410 fotit touto rychlostí až do zaplnění karty (!), což je opravdu nadprůměrný výsledek. Horší jsou série ve formátu RAW, ve kterém jedna fotografie zabírá úctyhodných 12 MB a v sérii DSLR pořídí sedm snímků za 2,3 vteřiny (rychlostí 3 snímky za vteřinu) a poté pomalejší rychlostí pokračuje dále.


RAW FORMÁT A JEHO KONVERZE

Samotný formát RAW asi mnoho fotografů nenadchne. V dodávaném softwaru lze dělat jen základní změny (změna vyvážení bílé; korekce doostření, kontrastu, saturace apod.). Výsledné fotografie při fotografování do formátu JPEG byly kvalitativně na stejné úrovni, jako fotografie pořízené v RAWu a převedené dodávaným softwarem Olympus Studio 2.0 (kompatibilní s Windows XP i Vista) do JPEGu. O něco lepších výsledků lze dosáhnout konverzí RAWů v programu Adobe Camera RAW 4.1, který podporuje i RAW formát E-410 (je nutné mít na paměti, že RAW soubory nejsou standardizované a téměř každý model fotoaparátu má svůj vlastní formát).




VÝDRŽ AKUMULÁTORU

Li-Ion akumulátor Olympusu E-410 asi nikoho nenadchne svou kapacitou. Avšak překvapivě v kombinaci s úsporným procesorem TruePic III dosahuje výdrže až 500 snímků na jedno nabití bez používání živého náhledu (testováno dle CIPA standardů). Bohužel při fotografování s funkcí LiveView výdrž baterie prudce klesá.


KOMPATIBILITA S E-SYSTÉMEM

E-systém je kompletní platforma DSLR a objektivů ¾ standardu, do kterého náleží Olympus a Panasonic. Olympus E-410 tedy je mimo jiné kompatibilní i s objektivem Leica, který je normálně k dostání jen s poloprofesionální DSLR Panasonic Lumix L1. Řada objektivů Olympus Zuiko (kompatibilní s E-systémem) sice není nijak bohatá, ale pomalu se rozrůstá. Kompletní přehled objektivů Olympus kompatibilních s E-410 naleznete ZDE.




MASS STORAGE A TRANSFER SNÍMKŮ

Olympus E-410 podporuje standard Mass Storage, což znamená, že po připojení k počítači se ohlásí jako externí disková jednotka a stejně s ním lze i nakládat. Celý fotoaparát je tak použitelný jako velký USB disk. Tato funkce není mezi dnešními DSLR příliš rozšířená a jen Olympus ji implementoval do všech svých digitálních zrcadlovek. Krom toho při využití Mass Storage lze snímky z DSLR kopírovat mnohem rychleji, než obvyklým způsobem přes dodávaný software fotoaparátu.

Kvalita obrazu

Fotografování do JPEGu s továrním nastavením Olympusu E-410 nemůžeme při nejlepší vůli doporučit. Fotografie jsou sice bez výraznějšího šumu prakticky až do citlivosti ISO 800, ale stejně tak jsou zbaveny i detailů a drobných textur (např. struktury látky) kvůli „žehlící“ redukci šumu. Přitom při vypnutí redukce nejsou fotografie nijak horší. Právě naopak. Při vypnuté redukci šumu je kvalita fotografií mnohem lepší. Nárůst šumu oproti továrnímu nastavení je minimální a fotoaparát zachytí veškeré drobné detaily, jak se na DSLR sluší a patří. Druhou variantou je focení do formátu RAW a následné nastavení (vypnutí) redukce šumu při převodu do JPEGu. Při tomto postupu dosáhne fotograf prakticky shodného výstupu, jako má konkurenční DSLR Canon EOS 400D. Ta má však oproti DSLR Olympus větší snímač velikosti APS-C, a tak je shodný výsledek nutné považovat za jednoznačný úspěch Olympusu. Ten musíme přičíst novému procesoru TruePic třetí generace.

Druhým kamenem úrazu je doostření, jehož tovární nastavení je opět příliš výrazné. DSLR kreslí ostré linie nikoliv kvůli doostření, ale kvůli kvalitním objektivům. Softwarové doostření jednak zvýrazňuje digitální šum a nad to degraduje jemné přechody, které se snaží doostřit. Třetí a naší poslední výtkou vůči kvalitě obrazu je relativně omezený dynamický rozsah snímače ke světlům, jen +2,6 - +2,7 EV. Přitom konkurence běžně dosahuje hodnot kolem +3 EV. Oproti tomu ve stínech zvládá snímač vyfotografovat i objeti -4,7 EV. Proto doporučujeme trvale fotit s korekcí -1/3 EV, lépe -2/3 EV.

Pokud se fotograf bude řídit našimi radami: nastaví doostření na minimum (-2), vypne redukci šumu a nastaví korekci expozice na -2/3 EV, překvapí jej velmi kvalitní fotografie s prokreslenými světlými i stinnými plochami, jemné barevné a tonální přechody. A při nastavení citlivosti do ISO 400 (včetně) fotografie téměř bez šumu. K velmi kvalitním patří dodávaný setový objektiv. Tomu není prakticky co vytknout, snad až na měkčí kresbu při plném odclonění, a cena v setu cca 2.500,- Kč je více než příznivá.
Ukázkový snímek: expoziční čas 1/30 sec., clona F3,5, citlivost ISO 800, korekce +/- 0 EV (korekce -2/3 EV by umožnila prokreslení nejen stínů, ale i světel, která jsou přepálená; za povšimnutí stojí i velmi nízká hladina šumu při této vysoké citlivosti)

Verdikt

Olympus má ve zvyku nepodřizovat se trendům „hlavního proudu“ a produkuje fotoaparáty, které vždy něčím provokují, něčím zaujmou a amatérská digitální zrcadlovka E-410 není výjimkou. Kombinuje v sobě retro design, miniaturní rozměry, živý náhled, funkce plnohodnotné zrcadlovky a pořizuje fotografie s rozlišením 10 Mpix. v nekompromisní kvalitě. Pokud se smíříte se zápory (viz tabulka verdikt), dostanete do rukou kvalitní kreativní fotografický nástroj s vlastním stylem, který si své zákazníky jistě najde.



Zdroje informací:
http://www.olympus.cz/consumer/E-410_E-510.htm
http://www.dpreview.com/reviews/olympuse410/
http://www.dcresource.com/reviews/olympus/e410-review/index.shtml
http://www.imaging-resource.com/PRODS/E410/E410A.HTM