Canon EOS 1000D: solidní základ

Dále ještě uvedu několik ilustračních snímků, kde se můžete podívat na jejich úroveň kvality.

Ačkoli s objektivem 18-55 mm není fotoaparát úplně stavěn na focení maker, určitě lze občas pořídit dobré snímky. Červená barva má většinou tendenci se přepalovat a ztrácet kresbu, to však není případ tohoto fotoaparátu. Ač v některých místech kresba začíná trochu mizet, stále jí tam trochu je a jediné hladké plochy jsou ty, které jsou mimo hloubku ostrosti. Pokud chcete, můžete se podívat na podobný snímek v RAW formátu (9,03 MB).

Při vyšší citlivosti ISO 400 trochu vylézá jasový i barevný šum, ale stále je to přijatelné. Blesk opět zvolil rozumné osvětlení, nic není zbytečně příliš přepáleno.

Podobná scéna, ale tentokrát bez blesku a s umělým osvětlením. Při citlivosti ISO 800 začíná fotoaparát chytat poněkud digitální charakter šumu, ale detaily nejsou příliš poškozeny, takže výsledek hodnotím pozitivně. Je vidět, že vyvážení bílé nechalo žlutý nádech snímku. Mohl by mít trochu chladnější barvy, ale na druhou stranu nelze říci, že by fotografie byla nepřirozeně žlutá. Je to tak na hranici přijatelnosti.

Vzhledem k rychlému ostření i zpracování obrazu není problém vyfotit hordu snímků a vybírat pokud možno ten nejlepší. Zde je opět vidět, že pokud budete chtít, nějaký ten hmyz s fotoaparátem ulovíte, i když z minimální vzdálenosti přes 10 centimetrů.

Zde se i přes dlouhé ohnisko objektivu začíná objevovat chromatická aberace. Jinak je snímek poměrně ostrý a nelze k němu mít vážnějších výhrad.

Zde bylo nutno fotit od země, a tak přišel na řadu Live View, abych měl alespoň nějaké ponětí o kompozici snímku. Ještěrka překvapivě ochotně pózovala. Automatické ostření většinou dobře vybíralo bod ostření na hlavu ještěrky, horší to však bylo s rychlostí ostření, které trvalo opravdu kolem pěti sekund.