Canon IXUS 1100 HS: rodinné stříbro

V dnešní recenzi se podíváme na nový stylový ultrazoom Canon IXUS 1100 HS. Byl představen v srpnu letošního roku a pokračuje s touto stylovou řadou i v kategorii kapesních ultrazoomů. Prvním takovým byl jeho předchůdce IXUS 1000 HS. Dnes testovaný model přináší novější 12MPx CMOS BSI snímač, který dovoluje natáčet Full HD video, podporuje i multiexpozici a zpomalené videosekvence. Objektiv má 12× optický zoom od širokoúhlých 28 milimetrů. LCD displej má velkou úhlopříčku a ovládání je téměř plně dotykové. Papírově tedy fotoaparát vypadá velmi zajímavě. Podívejme se, zda je tak tomu i ve skutečnosti.

 

 

Canonu se podařilo vměstnat do poměrně malého těla velmi slušné množství technologií a objektiv s dostatečným optickým zoomem. Vzhledem k rozměrům pak překvapí trochu větší hmotnost. Ne že by fotoaparát byl těžký, to vůbec, jen byste od takového drobka čekali trochu menší váhu. Zpracování je velmi dobré, výjimkou je jen dost volná krytka prostoru pro paměťovou kartu. I přes absenci gripu vepředu i vzadu je držení přístroje celkem dobré.

Nad objektivem je blesk, který na rozdíl od PowerShotu SX230 HS s objektivem s podobným rozsahem nedělá žádné stíny ani při snímání na nejširším ohnisku. To má hodnotu 28 milimetrů, je tedy znatelně širokoúhlejší než u předchůdce. I přes větší 12× optický zoom je maximální ohnisko "jen" 336 milimetrů, což je sice méně než u IXUSu 1000 HS, ale je to stále velmi pěkná hodnota a zaručuje fotoaparátu velmi dobrou univerzálnost. Světelnost má poměrně nelichotivé hodnoty F3,4 na nejširším a F5,9 na nejdelším ohnisku. Jde však o docela typická čísla v této třídě fotoaparátů. K dispozici je optická stabilizace.

Horní strana nám ukazuje dva mikrofony pro stereo zvuk, dále přepínací tlačítko mezi plnou automatikou a všemi ostatními fotografickými režimy. Tlačítko spouště je velké a má výborný chod, páčka zoomu dokáže nastavit ohnisko s velmi dobrou přesností a skoků zoomu objektivu je tu více než dost. V podstatě je možné nastavit jakékoli ohnisko, které chcete. Takže zde má Canon velkou pochvalu. Úplně napravo je pak reproduktor. Na pravé straně fotoaparátu je pak ještě krytka HDMI a USB portu (zde není vidět) a ta drží opravdu silně. Až jsem měl dojem, že budu potřebovat šroubovák nebo páčidlo. Chválím však to, že Canon se i nadále drží klasické USB koncovky, takže můžete používat kabel prakticky z každého druhého USB zařízení. Naopak USB Mass Storage není ani nadále podporován.

Vzadu najdete nadstandardně velký 3,2" LCD displej s dostatečně vysokým rozlišením 460.000 bodů. Má poměr stran 16:9, takže při focení 4:3 snímků zbývá pro snímky poněkud méně místa. Není to ale tak kritické, jako u řady PowerShot SX210 až SX230. Obraz je krásně ostrý, pozorovací úhly určitě patří k nadprůměru. Jistě vidíte, že je tu jen tlačítko na vstup do režimu prohlížení, vše ostatní se tedy nastavuje přes dotykový displej.

Nutno říci, že Canon dotykové displeje opravdu moc neumí a jste-li zvyklí třeba na nějaký dotykové Samsungy, budete mít chuť fotoaparát (aspoň zpočátku) vrátit. Zatímco dotykové alternativy běžných tlačítek (blesk, spuštění videa, DISP., korekce expozice) jsou vyvedeny v podobě velkých tlačítek na displeji, k čemuž nemám žádnou výtku, quick menu i hlavní menu se už od standardních menu nabídek jiných IXUSů nijak neliší. Výsledkem jsou maličké řádky, maličké šipky pro překlikávání, a když se to vše spojí se značnou neochotou displeje vůbec na dotyk zareagovat, máme zde výsledkem poměrně dost frustrující ovládání. Když se naučíte trpělivosti, pořádně budete jednotlivá tlačítka mačkat a pochopíte grify, které je displej ochoten zaznamenat, je ovládání akceptovatelné. Nicméně nutno říci, že mnoho dotykových fotoaparátů má ovládání vyřešeno podstatně lépe.

Napájení je zajištěno malinkým Li-Ion akumulátorem NB-9L s nízkým napětím 3,5 V a kapacitou 870 mAh. Závit pro stativ je hned vedle něj a potěší, že je kovový. Prostor pro kartu je na druhé straně přístroje.

Velký 3,2" LCD displej má poměr stran 16:9, takže při focení 4:3 snímků vidíte po stranách dva černé sloupce. Tato tlačítka po stranách fungují dobře, jsou velká, jen je třeba vyvinout trochu větší sílu, aby se stisk zaznamenal. V podstatě zde máte ta tlačítka, která byste normálně našli na zadní straně přístroje. Pod tlačítkem FUNC. se skrývá tradiční nešťastné dvousloupcové menu IXUSů, které je navíc s "dotykovostí" o to hůře ovladatelné. Na druhou stranu, když se naučíte jak displej co nejlépe ovládat, dá se to celkem zvládat.

Stiskem na horní levé tlačítko (viz tlačítko P na snímku výše) vyjede čtyřstránkové menu fotografických režimů. Tato možnost v podstatě nahrazuje hlavní ovládací kolečko. Pravý snímek ukazuje volbu expozičního času v režimu Dlouhá závěrka.

Hlavní menu je naprosto tradiční, nicméně co funguje dobře u tlačítkového kompaktu, nemusí fungovat dobře u dotykového. Řádky jsou dost malé a šipečky jakbysmet.

Prohlížení snímků je možno provádět čtyřmi způsoby. Zde je zmenšené zobrazení s veškerými informacemi a vpravo pak celoplošné zobrazení s vybranými základními údaji. Dále je možno nechat si zobrazit snímek celoplošně bez jakýchkoli informací nebo středně velký náhled s malým výřezem 1:1.

U videosekvencí jsou pouze dva druhy zobrazení. Malé s údaji o videosekvenci a plnoplošné pro přehrávání.

Ač se Canon IXUS 1100 HS neovládá úplně nejlépe, vypadá být zajímavým kompaktem ve své třídě. V dalších kapitolách se mu podrobněji podíváme na zoubek.