Canon IXUS 285 HS: kamarád do kabelky

Fotoaparát nabídne tři režimy focení. Jedním je automatický výběr AF bodů doplněný o detekci tváří. Ten pracuje docela dobře, slabší je akorát u makra, kde má tendenci ostřit spíše na pozadí. AF sledování dokáže zaostřit na objekt, samotné sledování ale většinou po chvíli selhává. Jako poslední je tu středové ostření, u nějž si můžete vybrat velikost ostřícího bodu. Doporučuji tu malou, neboť při velké je zde opět problém s tím, že má tendenci občas ostřit na pozadí (pokud je v rámci bodu nejen popředí, ale pozadí).

Citlivost ostřícího systému je podprůměrná, v noci se se zeleným čtverečkem ohlašujícího zaostření takřka nesetkáte, to už potřebujete opravdu velmi kontrastní linii. Na druhou stranu, i když fotoaparát nezaostří, zůstane obvykle rozumně zaostřen hyperfokálně, takže snímky bývají ostré (ostření na nekonečno lze i vynutit). Naopak potěší rychlost ostření. Na nejširší ohniskové vzdálenosti (minimálním zoomu) to zabere 0,2 sekundy, na maximálním pak 0,3 sekundy, je-li už předostřeno. Pokud není předostřeno, počítejte zhruba s polovinou sekundy. U hybridní automatiky počítejte s výrazně pomalejším ostřením, neboť se současně natáčí video.

Ostřit je možné od dvou centimetrů v normálním režimu, resp. od půl centimetru v makro režimu u nejširšího úhlu záběru. Do cca 50mm ohniskové lze ostřit od 4 centimetrů. To poznáte tak, že displej ještě ukazuje clonu F4,0. Od F4,5 včetně už minimální ostřící vzdálenosti postupně rostou až k 90 centimetrům. Pokud tedy chcete co nejlepší makro, doporučuji dvě situace. Když si můžete dovolit široký úhel záběru, použijte nejširší záběr (dosáhnete až téměř 1,5× přepočteného zvětšení) nebo zazoomujte tak daleko, dokud zobrazená clona na displeji nepřekračuje hodnotu F4,0. To už je úhel záběru o něco užší, příjemnější a zvětšení dosahuje stále slušné hodnoty 0,9×.

Oprostíme se od suchých čísel a mrkneme se na to, co vlastně znamenají v praxi.

Na nejširší ohniskové vzdálenosti si budete často dost stínit nehledě na to, že kresba v zaostřené ploše nebývá nějak extrémně dobrá. Nedařilo se mi vyfotit dostatečně ostrý snímek, proto ukážu ještě další dva.

Znovu je vidět, že vyfotit dobré makro na minimálním zoomu není snadné. Problémem je velmi široký úhel záběru a stínění si. Další nevýhodou jsou velmi neostré a do stran vytažené rohy.

Proto doporučuji trochu zazoomovat. Zvětšení je sice o něco nižší, ale zúží se úhel záběru a výrazně se zlepší optická kvalita. Makra působí mnohem lépe.

Makro snímky pořízené fotoaparátem Canon IXUS 285 HS ve formě videa (až se 4K rozlišením).

Canon IXUS 285 HS nabídne jen automatické nastavení expozice, pochopitelně ale máte k dispozici korekci expozice od -2 EV do +2 EV. Na displeji vám přijde, že fotoaparát má tendenci častěji přeexponovávat, realita je ale lepší a měření je poměrně spolehlivé. Citlivosti mohou být od ISO 80 do ISO 3200, automatika končí na ISO 1600. Vcelku se snaží držet pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti, případně trochu spoléhá na stabilizaci a volí lehce delší časy. Expoziční časy mohou být od 1/2000 sekundy do 1 sekundy, ve speciálním nočním režimu se ale lze dostat až na 15 sekund. Tehdy je ale k dispozici pouze citlivost ISO 80.

Jak již bylo řečeno v první kapitole, hraniční světelnosti objektivu jsou podprůměrné, nicméně jak vidíte na grafu, průběhem se od konkurence nijak zvlášť neliší. Ke clonění se používá automatický ND filtr. Na nejširší ohniskové vzdálenosti se tak někdy můžete dočkat hodnoty F10, na maximálním zoomu pak až F20.

Fotoaparát je vybaven 4osou optickou stabilizací obrazu, která slibuje 2,5EV účinek. Tato čísla mohu potvrdit i z praxe. Na maximálním zoomu byla (ne)ostrost snímků stejná při času 1/250 sekundy bez stabilizace jako při zhruba 1/40-1/50 sekundy se stabilizací.

Fotoaparát podporuje maximálně Full HD video s rozlišením 1920×1080 pixelů při 30 snímcích za sekundu. Vyšší snímkovací frekvence nejsou k dispozici, a to ani ve vyšších rozlišeních.

Kvalita videa je poměrně slušná (snad až na výraznější tíhnutí k přepalům), přicloňování i zoomování je plynulé a bezproblémové. Stabilizace je slušná pro běžné natáčení, zde podává dosti dobré výsledky. Moc se jí ale nedaří filtrace chůze, zde obraz dost poskakuje. Potěší také dobře fungující autofokus, takže pro běžné rodinné natáčení je fotoaparát velmi dobře použitelný.

K dispozici dávám dvě ukázkové videosekvence. První je makro video (16 sekund, 62 MB), druhá je pak videosekvencí se zoomem (20 sekund, 78 MB).