Canon PowerShot G1 X Mark II: významné zlepšení

Fotoaparát Canon PowerShot G1 X Mark II ostří klasickým kontrastním ostřením. Pokud jde o výběr AF bodu, najdete tu pouze dva režimy. Prvním je jednobodové ostření, které lze snadno polohovat pomocí dotykového displeje (a rovnou i vyfotit) nebo automatiku doplněnou o detekci tváří. Automatika je dostatečně dobrá, detekce tváří je poměrně rychlá a úspěšnosti bych také nic moc nevytýkal.

Využít můžete automatické ostření AF i manuální MF. Automatiku lze doplnit o dva průběžné režimy. Prvním je AF Servo, které doostřuje po namáčknutí spouště, další je Souvislý AF, který doostřuje náhled před namáčknutím spouště. Sekvenční snímání můžete využít i s průběžným ostřením a musím říci, že na kompakt není zrovna špatné. To trochu kontrastuje s rychlostí autofokusu, který rozhodně není jeden z nejrychlejších, ale spíše naopak. Fotoaparát totiž zbytečně přeostřuje celý rozsah, i když je už předostřeno. Na nejširší ohniskové vzdálenosti zaostří za přijatelných 0,35 sekundy, nicméně na maximálním zoomu už to trvá 0,85 sekundy. Na dnešní dobu je to docela mnoho. Úspěšnost ostření by rovněž občas zasloužila trochu vylepšit. Někdy jednoduše nezaostří, přestože má dostatečnou vzdálenost a docela kontrastní scénu. Stačí to zkusit ještě jednou, výjimečně dvakrát a chytne se.

Manuální ostření zvětšuje náhled, díky čemuž se snáze ostří. Náhled je ale výrazně odšuměný a poněkud rozpitý, což naopak ostření dělá složitějším, než by mohlo být. Co se ale proti předchůdci opravdu znatelně zlepšilo, jsou minimální ostřící vzdálenosti. Z rozsahu 15 až 80 cm u předchůdce jsme se zde dostali na 2,5 až necelých 35 centimetrů. Už se tak nestává, že u běžných snímků fotoaparát nezaostří, protože jste moc blízko.

Maximální přepočtené zvětšení je 0,45× na minimálním zoomu, což je lepší než u G1 X, ale stále to pro makro není moc dobré, obzvlášť uvážíme-li velmi širokoúhlou 24mm ohniskovou vzdálenost. Na maximálním zoomu se dostanete na zhruba 0,28× zvětšení, což také není zrovna oslnivá hodnota.

Zde dobře vidíte, že zvětšení skutečně není moc velké. Pokud budete fotit s plně odcloněným objektivem, připravte se na velmi výrazné zamlžení obrazu. Chce to holt trochu clonit.

PowerShot G1 X Mark II má tradiční nabídku expozičních režimů. Je zde automatika, priorita clony, času a manuální nastavení expozice. Měření může být poměrové, celoplošné se zdůrazněným středem nebo bodové. Bohužel stejně jako u ostření, ani u nastavování expozice fotoaparát zrovna nezáří. Nastavování expozice je mírně řečeno zvláštní. Vzhledem k tomu, že fotoaparát má trochu větší než 4/3" snímač, nerozumím tomu, proč automatika v běžných podmínkách nehodlá jít s clonou nad hodnotu F4. V zájmu dostatečné hloubky ostrosti bych čekal ostření někam k F6,3 až F8. Na takové hodnoty se dostanete jen v protisvětle.

To by ale nebyl zrovna zásadní problém. Automatika má u běžných snímků tendenci spíše přeexponovávat, což pro minimalizaci šumu nemusí být zrovna špatný nápad, ale často vede k přepalům. Pokud se do záběru dostane slunce, snímky jsou naopak výrazně podexponované a budete potřebovat hodně výraznou korekci expozice do plusu, aby snímky nebyly úplně tmavé.

Automatické nastavování ISO je další hodně roztodivnou položkou. V menu je sice možné nastavit, jak moc má spoléhat na stabilizaci, ale všechna tři nastavení jsou v praxi trochu mimo a jedno z nich úplně. "Standardní" je moc opatrné. Čekal bych, že standardní nastavení se bude držet převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti, nicméně proti tomu se drží tak o 1,3 EV zpátky. Fotit na 120mm ohniskové vzdálenosti s časem 1/320 sekundy a kratším mi přijde být až moc "paranoidní" na to, že jde o standardní nastavení. Stačí, aby nesvítilo slunce a už jdou citlivosti hned nahoru, přestože fotoaparát drží clonu docela nízko. O "rychlém" nastavení nemá ani smysl se bavit, to je naprosto mimo realitu, i v interiérech jde někdy na tisícinu sekundy a kratší. Naopak "pomalé" nastavení je zase moc velkorysé a volí možná až moc dlouhé expoziční časy.

Každopádně samotné rozsahy nastavení mohu více než chválit. Expoziční časy mohou nabývat hodnot 1/4000 sekundy až 60 sekund. Nicméně ty nejkratší časy závisí na cloně. 1/4000 sekundy je k dispozici pouze při cloně F7,1 a vyšších, 1/3200 sekundy od F4 výše, 1/2500 sekundy od F2,8 a nižší clony než F2,8 pak mohou mít nejkratší čas 1/2000 sekundy. Je to jednoduše dáno tím, že centrální závěrka tak krátké časy nestíhá při nízkých clonách (podobně je tomu i u jiných kompaktů, nejvíce se to probíralo asi u Fujifilmu X100). Naštěstí Canon přidal 3EV ND filtr, takže se nemusíte bát, i za jasného světla si užijete výrazně rozmazaného pozadí při plně otevřené cloně. Nevšiml jsem si, že by fotoaparát umožňoval ND filtr řídit automaticky.

Citlivosti pak mají rozsah od ISO 100 do ISO 12800 po 1/3EV krocích. Automatice lze nastavit horní hranici rozsahu na ISO 400 až ISO 12800, rovněž po 1/3EV krocích. Světelnost objektiv F2,0 až F3,9 vypadá papírově opravdu velmi pěkně s ohledem na velikost senzoru. Pro hloubku ostrosti je to rovněž velmi dobré, nicméně samotné hodnoty nejsou ani zdaleka tak dobré, jak by se na první pohled zdálo. Vtip je v tom, že světelnost se zoomováním velmi rychle klesá, a tak ve skutečnosti mají G1 X i G1 X Mark II stejnou světelnost F2,8 na 28mm ohniskové vzdálenosti! Takže o 1EV lepší světelnosti si můžete nechat jenom zdát. Na první pohled to tak vypadá, ale je nutné vzít v úvahu stejný úhel záběru, a tam už žádný rozdíl není.

Se zazoomováním se ale rozdíl mezi objektivy skutečně zvětšuje a novinka je mnohem lepší než předchůdce. Každopádně 1EV rozdíl máte až od 60mm ohniskové vzdálenosti výše. Když se podíváte na graf, jde vidět, že G1 X Mark II je druhým až třetím nejméně světelným profi kompaktem na trhu po G1 X. Akorát na delších ohniskových vzdálenostech je Sony Cyber-shot RX100 horší.

Na druhém grafu vidíte velikost clonového otvoru v závislosti na přepočtené ohniskové vzdálenosti. Velikost clony hovoří o tom, jaká bude hloubka ostrosti na dané ohniskové vzdálenosti (přepočtené!). Větší otvor znamená menší hloubku ostrosti, a tedy i větší rozmazání pozadí. Jak vidíte, setový 18-55mm F3,5-5,6 objektiv na zrcadlovkách Canon má v drtivé většině ohniskových vzdáleností o trochu větší hloubku ostrosti (méně maže pozadí) a čím delší ohniskové vzdálenosti, tím je Canon PowerShot G1 X Mark II lepší. Fotoaparát podporuje korekci expozice od -3 EV do +3 EV. Nechybí ani expoziční bracketing pro tři snímky s rozdíly až do 2 EV mezi snímky. Další formou bracketingu je zde jeho ostřící forma.

S fotoaparátem můžete natáčet Full HD videosekvence s rozlišením 1920×1080 pixelů při 30 snímcích za sekundu. Vyšší snímkovací frekvenci v tomto rozlišení bohužel nedostanete. Obrazová kvalita videa je dobrá do doby než budete natáčet v protisvětle. Pak dochází k výraznému přepalování oblohy a zejména stromy ztrácí větvičky, které se třepí a mizí.

Je zajímavé, jak moc se liší videa na displeji a posléze v počítači. Ve fotoaparátu to vypadá, že autofokus funguje naprosto úžasně a totéž platí pro stabilizaci. Až na počítači je ale vidět, že stabilizace je sice dost slušná, ale ostření má docela problémy s lehkým pulzováním, které na displeji není vidět. Fotoaparát je tedy schopen poměrně rychle a přesně zaostřit, v průběhu natáčení ale ostření skoro pořád pulzuje a lehce rozostřuje obraz. V noci jsou problémy s ostřením výraznější, což se ale při nízkém kontrastu a jasu scény dá pochopit. Manuálně je možné zaostřit pouze před natáčením videa, v průběhu už nikoli. Stejně tak nelze nastavovat expozici, takže na nějaké výrazně kreativní natáčení videa s manuálním nastavením času nebo hloubky ostrosti zapomeňte.

Můžete si stáhnout dvě ukázky, další testy najdete ve videorecenzi tohoto fotoaparátu. První ukázka se věnuje zejména autofokusu (26 sekund, 74 MB), druhá je pak natočená v noci (32 sekund, 93 MB).

Protože Canon PowerShot G1 X Mark II je kompakt s velkým senzorem a dobrou světelností, netradičně zařazujeme i kapitolu o bokehu.

Při ostření na malou vzdálenost objektiv kreslí hodně zamlženě. Bokeh je však pěkně jemný.

Jak je vidět, s přicloněním se mlžení rychle ztrácí. Bokeh začíná být nervóznější.