Canon PowerShot G1 X: vnitřní revoluce

Snímací čip má na kompakt nezvykle obrovské rozměry. 18,7×14,0 mm je dokonce o trochu větší než 4/3" senzor. Pixelová hustota je stejná jako u APS-C čipu digitálních zrcadlovek EOS 600D, EOS 60D a EOS 7D, takže lze předpokládat i velmi podobné výsledky. Protože zatím není k dispozici žádný pořádný RAW konvertor pro RAW z G1 X, ukážu vám jen JPEGy (Camera Raw ani DPP si s RAWy neporadí). RAWy lze zobrazit např. v RAW Therapee, ale barevně poněkud posunutě.

Nejnižší citlivost ISO 100 je krásně ostrá, čistá a bez šumu.

Citlivost ISO 200 rovněž předvádí krásně čistý obraz.

Ani ISO 400 nepatří mezi citlivosti, kterým byste se měli vyhýbat.

ISO 800 začíná lehce hrudkovatět a třepat některé linie, nicméně i nadále jde o velmi kvalitní výsledek, kterému nelze skoro nic vytknout.

Citlivost ISO 1600 je stále poměrně slušná. Lehce klesá barevnost a kontrast, ostrost je jen velmi lehce potlačena. Stále dobře použitelné i pro dosti kvalitní snímky.

S citlivostí ISO 3200 opět roste šum, ale pořád je snímek dobře koukatelný, přiměřeně ostrý. Multiexpozice výrazně zahlazuje šum, ale způsobuje nižší ostrost snímku.

Teprve citlivost ISO 6400 je první, která se mi přestává líbit. Ostrost i barevnost opět klesají (ale stále nejsou nejhorší), šum vytváří výraznější hrudky. Nouzově použitelné, a to bez větších potíží.

Velmi mě příjemně překvapilo, že i na ISO 12800 se dá koukat. Barvičky jsou sice slabší, ale pořád jsou tam, detaily se ještě drží. Dále se podíváme na výřezy snímků pořízených za umělého osvětlení, posoudíme zejména kvalitu zachování detailů.

Až do citlivosti ISO 1600 se nemusíte bát žádné výraznější ztráty detailů. ISO 3200 už začíná zahlazovat některém méně výraznější linie, nicméně teprve ISO 6400 produkuje viditelně zašuměný a současně odšuměný obraz. Nyní se ještě podíváme na bílou plochu.

V JPEGu se barevného šumu v podstatě nedočkáte. Snímky mají jen velmi málo znatelné flíčky, takže zde je vše v pořádku.