Canon PowerShot G9: kraluje i nadále

Canon PowerShot G9 již od pohledu není obyčejný kompakt. Jeho design je výrazně hranatý a množství ovládacích prvků dává tušit, že půjde o fotoaparát velmi bohatý na nejrůznější funkce a nastavení. Tomu napovídají i sáňky na externí blesk, což je prvek ve třídě kompaktů téměř nevídaný. Fotoaparát disponuje na kompakty poměrně velkým 1/1,7" CCD čipem, avšak vizi málo šumících fotografií trochu zchladí vysoké rozlišení 12 megapixelů. Na druhou stranu je velikost jednotlivých pixelů pořád větší než u drtivé většiny 10MPx fotoaparátů, takže G9 by měla teoreticky nabídnout méně zašuměné fotografie, které budou díky rozlišení i více detailní. Navíc díky větší velikosti čipů by měla být hra s hloubkou ostrosti zase o něco snazší. Fotoaparát také nabídne 6× násobný optický zoom.

 

 

Až vytáhnete "gé devítku" z krabice, překvapí vás její rozměry a hmotnost. Ta činí 320 gramů bez baterií a karty, což se téměř vyrovná menším ultrazoomům. Kovové tělo působí dojmem robustnosti a solidnosti. Zpracování je výborné. Fotoaparát má pouze mírný grip. Jistota držení díky tomu patří pouze k průměru, ovšem za to může také poměrně velká váha přístroje. Jde to vidět i na stylu nošení, tento kompakt je totiž vybaven dvěma oušky na provlečení popruhu na krk, nikoli pouze tím pro poutko na zápěstí.

Přední straně pochopitelně vévodí objektiv, jemu se však budeme věnovat až později. Canon se držel poměrně konzervativního designu, takže zde najdete pouze název výrobce a modelu, žádné další nápisy zde už nejsou. Z tohoto pohledu napravo je interní blesk, který může být díky sáňkám nahrazen externí verzí.

Nalevo od blesku je optický hledáček. Ten má jednu velmi výraznou vadu, jeho pokrytí činí pouhých 80 %. Zatímco spodní hrana docela sedí, vrch je úplně mimo. Na vzdálenost tří metrů v pokoji je v hledáčku na dolní hraně spodní část nábytku, ve skutečnost je na LCD displeji (a na výsledné fotografii) ještě asi 10 centimetrů koberce. To je ještě celkem v pořádku. Nicméně, zatímco v hledáčku na horní hraně končíte někde 30 centimetrů pod horním koncem skříně, ve skutečnosti přístroj zabere ještě dalších 30 centimetrů zdi nad skříní. Tedy na tyto tři metry vzdálenosti zabere ještě o dalších 60 centimetrů navíc oproti tomu, co je zobrazeno v hledáčku. To z něj dělá docela nevyužitelný prvek. Pomocná AF lampa (umístěná ještě trochu více doleva) překvapí netradičním zeleným světlem.

Objektiv fotoaparátu nabídne 6× násobný zoom. Někomu to může připadat dost, někomu zase málo. Mně to přišlo tak akorát, větší ohniskové vzdálenosti už nejsou na výsledné fotografii tak výrazně poznat. Objektiv začíná na 35 milimetrech, což trochu limituje šíři záběru. Jistě by mnoho fotografů, zejména u tohoto profesionálního kompaktu, uvítalo širší ohnisko. Ale protože jde stále vcelku o standard, nehodlám Canonu toto vytýkat. Maximální ohnisko pak činí 210 mm.

Světelnost objektivu je poměrně dobrá, na nejkratším ohnisku činí F2,8, na nejdelším pak F4,8. To je o trochu více, než je typické pro ultrazoomy, ale naopak také o něco méně, než je typické pro běžné kompakty. Maximální clona činí v obou případech F8. Objektiv tedy dle papírových údajů nelze ani chválit, ani pokárat, protože je nastaven tak, aby vyhovoval téměř všem. Okruží objektivu lze odstranit, odkryje se tak závit pro předsádky. Konkrétně tedy pro redukci LA-DC58H, na kterou se předsádky montují. Můžete si dokoupit třeba širokoúhlý konvertor (změna ohnisek 0,7x), který změní rozsah ohniskových vzdáleností přibližně na 24,5 až 147 mm. Telekonvertor zvýší ohniska přibližně na dvojnásobek, výsledkem je tak rozsah cca 70 až 420 mm.

Z vrchního pohledu krásně vynikne velká šířka fotoaparátu. Se svými 4,25 cm patří k nejširším kompaktům s nevysunutým objektivem. Nalevo nalezneme kolečko pro ovládání citlivosti ISO, což je docela dobrý nápad. Jeho chod je trochu tvrdší, ale dvěma prsty se ovládá docela dobře. Směrem doprava dále nejdeme sáňky pro externí blesk. Canon doporučuje blesky Canon Speedlite 220EX, 430EX, 580EX nebo 580EXII. Poté je zde hlavní ovládací kolečko fotografických režimů. I ono je díky tvarování fotoaparátu uzpůsobeno pro ovládání dvěma prsty, a ač je jeho chod trochu hrubší, dva prsty si s ním snadno poradí.

Pravá část pak obsahuje tlačítko pro zapnutí přístroje a vepředu je páčka zoomu se spouští. Tento prvek zde však působí trochu zvláštně. Páčka je tvarována dosti jednoduše, stejně jako spoušť. Její chod je trochu nezvyklý. Má dlouhý stisk, nejdříve se dlouho nic neděje, a až ke konci je konečně všechna snaha pochopena jako namáčknutí.

I zadní strana prozrazuje, že fotoaparát patří do vyšší třídy. Začněme velkým 3,0" LCD displejem. Ten má typické rozlišení 230 000 pixelů. Jeho výhodou jsou velmi dobré pozorovací úhly, obraz má správné barvy téměř odkudkoli. Nad displejem je optický hledáček, ale jak již bylo zmíněno, jeho využitelnost je kvůli nízkému pokrytí poměrně diskutabilní. Nalevo od něj je kolečko jeho dioptrické korekce. Ještě více vlevo je funkční tlačítko, kterému můžete přidat jednu z mnoha funkcí. Já jsem si tam přidal ND filtr, vaše volba může být jiná. Jeho funkčnost se ale vztahuje k mnoha dalším funkcím, na příklad pro úpravu expozice (upravuje automatické nastavování ISO citlivosti).

Když se vydáme od hledáčku doprava, narazíme na tlačítko spuštění režimu prohlížení. Ač je dost podobné spouštěcímu tlačítku fotoaparátu, mačká se trochu nešťastně. Je poněkud zapuštěné a prsty na něj hůře dosahují. Pravá strana fotoaparátu je také mírně atypická.

V pravém horním rohu je tlačítko zamknutí expozice. Namáčknete spoušť a při jejím neustálém držení zmáčknete toto tlačítko. Naměřená expozice se zamkne a vy můžete spoušť pustit. Expozice se nemění, a až po správném nastavení kompozice můžete naplno zmáčknout spoušť a využít uloženou expozici. Bez držení spouště má toto tlačítko jen trochu jinou funkci, v zásadě dosti podobnou. Při jeho zmáčknutí se změří expozice a zamkne. Vy ale máte možnost tuto expozici spodním otáčivým ovladačem (okružím čtyřsměrného ovladače) upravovat. Nemění se však expozice jako taková (světlost fotografie), ale jen její dosažení. Scénu totiž můžete vyfotit s nastavením 1/60 s a F2,8 stejně jako s 1/8 s a F8. Kolečkem si jen vyberete ideálního favorita. Ten kdo chce rozmazat pozadí, zvolí variantu s nižší clonou. Ten kdo chce naopak co nejostřejší fotografii, zvolí clonu nejvyšší. Expozičně však oba dostanou shodnou fotografii.

Podívejme se na další dvě tlačítka. Levé upravuje styl ostření (FlexiZone, AiAF,...), pravé slouží pro korekci expozice. Ta se netypicky nastavuje okružím kolem čtyřsměrného ovladače. Chce to trochu zvyku, ale později vám tato metoda nastavování bude připadat výborná. Samotný čtyřsměrný ovladač se mačká trochu hůře. Ne, že by měl nějak zvláštní chod, ale okruží trochu mystifikuje a fotograf má pocit, že tlačítko je trochu dále, než ve skutečnosti je (má tendenci mačkat spíše okruží než tlačítka).

Horním tlačítkem se aktivuje manuální ostření, pravým blesk, spodním sekvenční snímání nebo samospoušť, pravým pak makro. Uprostřed je pak potvrzující tlačítko FUNC.SET, které rovněž spouští rychlé menu, ve kterém lze nastavit třeba rozlišení, vyvážení bílé nebo vlastní barvy. Jeho procházení je velmi rychlé a intuitivní. Skvělé je rovněž to, že vybraná volba se nemusí nijak potvrzovat, prostě ji necháte navolenou a můžete fotit (zmáčknutím spouště ji také potvrdíte). Konečně dole jsou poslední dvě tlačítka. DISPLAY slouží logicky k nastavení zobrazení LCD displeje, případně k jeho vypnutí. Pravé tlačítko MENU vás dostane do menu, ve kterém můžete nastavovat vlastnosti fotoaparátu.

Boční strany kompaktů bývají zpravidla nezajímavé a u fotoaparátu PowerShot G9 je tomu také tak. Je zde pouze ouško na provlečení popruhu na krk a malý reproduktor.

Ani pravá strana příliš nezaujme. I zde je ouško na provlečení popruhu na krk, dále zde najdete krytku pro zdířku USB kabelu a AV výstupu. Krytka není gumová, ale plastová. Díky tomu působí o něco robustněji.

Spodek přístroje jako obvykle obsahuje krytku pro akumulátor a paměťovou kartu. Ta drží pevně a neviklá se. Provedení je tedy dobré, rozumně se otvírá a nedělá žádný problém ji zpátky zavřít. Závit pro stativ je snad přesně uprostřed fotoaparátu a potěší také to, že je kovový.

Po odklopení krytky tedy uvidíte Li-Ion akumulátor držený malou západkou, která i přes své rozměry působí poměrně kvalitním dojmem. Fotoaparát podporuje SDHC karty (včetně SD a všech typů MMC karet), což je rozhodně dobrý počin.

Celkově musím Canon za provedení fotoaparátu PowerShot G9 docela pochválit. Přístroj působí robustně a kvalitně, většina ovládacích prvků je velmi příjemná a práce s fotoaparátem poměrně rychlá. Jako průměrné hodnotím držení fotoaparátu.