Canon PowerShot G9 X: skladný dotykáč

Fotoaparát nabídne automatické ostření i to manuální. Začneme nejprve tím manuálním. To se aktivuje dotykem na ikonku na displeji. Fotoaparát může až 4× zvětšit náhled obrazu a lze využít i služeb focus peakingu. V nabídce je červená, žlutá a modrá barva. Ostřit je možné pomocí okruží objektivu, to má ale aretovaný chod, takže výrazné klikání třepe obrazem a na displeji toho moc nepoznáte. Dotykově pomocí tlačítek na displeji to rovněž není žádná sláva. Ťuknutím se zaostření pochopitelně změní jen o nejmenší možný krok (což je v pořádku), potíž je ale tehdy, když těch kroků chcete udělat o něco více, ale ne mnoho. Můžete ťukat jako zběsilí nebo stisknout ikonku a čekat. Po chvíli téměř nic nedělání se spustí rychlé přeostřování, ale to je tak rychlé, že zamýšlenou rovinu ostrosti zaručeně přejedete. Manuální ostření ještě raději potvrďte, aby pořád neviselo na obrazovce a mohli jste nastavit třeba clonu.

U autofokusu najdete jednorázové ostření One Shot a pak průběžné ostření Servo. V prvním případě je zaostří po namáčknutí spouště, ve druhém se pak průběžně doostřuje. Musím říci, že v případě pohybu objektu dál od fotoaparátu tato funkce pracuje solidně a většinou chytí správnou ostrost, naopak směrem blíže už mívá problémy a fotoaparát chce ke správnému doostření trochu čas. Je zde i průběžné doostřování náhledu.

Pokud jde o výběr ostřících bodů, máte tu v podstatě dva režimy na výběr. Jde o jednobodové ostření, které ale můžete dotykem na displeji velmi rychle a pohodlně polohovat. Navíc jde po velmi malých krocích, takže polohování může být velmi přesné. Druhou možností je detekce tváří se sledováním. Ta je rozumně rychlá a nabídne i dobrou úspěšnost. Do interiéru je ale dobré ji kombinovat s průběžným ostřením Servo, protože sice dokáže dobře detekovat tvář, ale doostření za horších podmínek trvá relativně dlouho. Servo dokáže průběžně doostřovat a v kritickém okamžiku pak zvýší pravděpodobnost toho, že je zrovna správně zaostřeno. Automatický výběr AF bodů funguje v plně automatických režimech. Musím říci, že automatický výběr pracuje většinou dost dobře.

Rychlost ostření závisí na tom, nač ostříte. Na jasné hrany ostří fotoaparát bleskurychle, u nejširší ohniskové vzdálenosti potřebuje okolo 0,2 sekundy, na maximálním zoomu pak 0,2 až 0,3 sekundy. Za slabšího světla se ale ostření prodlužuje a především velmi výrazně klesá úspěšnost. Za horšího světla dost často zahlásí žlutým čtverečkem neschopnost zaostřit. Holt mu musíte podstrčit nějakou trochu výraznější hranu a pak nemá problém.

Moc jásat nebudu ani u makra. Začíná se na 4 centimetrech, což ale při širokém úhlu záběru znamená spoustu nechtěných prvků na snímcích a jen 0,5× přepočtené zvětšení. Se zoomováním roste minimální ostřící vzdálenost, přičemž od cca 60mm ohniskové vzdálenosti se makro a klasický režim začínají lehce lišit, ale to spíše jen náladově. U makra jsem se dostal na cca 22 centimetrů (0,3× zvětšení), v klasickém režimu na 28 cm (0,25× zvětšení). Většinou se ale v praxi žádných rozdílů mezi režimy nedočkáte a počítejte spíše s těmi skoro 30 centimetry. Na makro to opravdu není vhodný přístroj.

Na snímku kleští dobře vidíte, že makro není nikterak nadprůměrné, spíše naopak. Úhel záběru je dost široký (takže bude často překážet pozadí, které tam nechcete) a ani samotné zvětšení není zrovna velké. Obraz je trochu zastřený a na nižších clonách je to ještě více viditelné.

 

Makro fotografie pořízená kompaktem Canon PowerShot G9 X (ve formě videa s rozlišením až 5K).

Canon PowerShot G9 X patří do třídy profi kompaktů, a proto nepřekvapí kompletní nabídka expozičních režimů od automatiky přes prioritu clony, času až po manuál. Měření expozice může být poměrové (celoplošné), celoplošné se zdůrazněným středem a bodové. Je celkem spolehlivé bez nějakých výraznějších výstřelků, s korekcí expozice patrně budete občas pracovat, ale spíše jen pro jemné doladění. Korekce má bohatý rozsah od -3 EV do +3 EV.

Expoziční časy mohou být od 1/2000 sekundy do 1 sekundy v běžných režimech včetně programové automatiky P a priority clony A. Priorita času a plný manuál vám dovolí nastavit až 30 sekund a k dispozici je také bulb režim. U světelného objektivu by 1/2000 sekundy mohla být málo, a tak zde najdete i 3EV ND filtr a oproti G7 X je tu i jeho automatické řízení (můžete jej tedy vypnout nebo zapnout ručně, ale můžete to také nechat na fotoaparátu). Je zde také funkce Bezpečný posun, která zajišťuje, aby nedošlo k přeexpozici. Pokud tedy příliš otevřete clonu, což by vedlo k přepálenému snímku, automatika ignoruje vaše nastavení a použije takovou clonu, při které k přepalu nedojde. Někomu to může vyhovovat, někdo to raději vypne. Je dobře, že má člověk na výběr.

Co se týče citlivostí, je tu hodně bohatý rozsah od ISO 125 do ISO 12800. Automatice lze nastavit horní hranici, kterou může zvolit, a to od ISO 400 do ISO 12800 po 1/3EV krocích. Začátek rozsahu pro automatiku je vždy ISO 125. Stejně jako ostatní Canony této řady, i G9 X má možnost zvolit si "rychlost" navyšování ISO citlivosti a stejně jako u předchozích modelů, i zde jsou tři možnosti a ani jedna není vyloženě normální.

Možnost "pomalá" volí 1/15 sekundy, pokud může. Na minimálním zoomu ještě OK, ale na maximálním je to už velmi nedostatečné. Rychlá zase volí v celém ohniskovém rozsahu 1/1000 sekundy, pokud to může udělat. To je zase příšerně krátký čas a v podstatě se minimální citlivosti dočkáte docela zřídka. A standardní nastavení je o 1 EV rychlejší než pravidlo převrácené ohniskové vzdálenosti (tedy 1/60 sekundy u minimálního a 1/160 sekundy u maximálního zoomu). Pokud vám vadí případná pohybová neostrost, je to vcelku rozumná volba, nicméně vzhledem k optické stabilizaci obrazu by tu fotoaparát mohl mít i standardní (pravidlo převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti) a nějaké to trošku pomalejší nastavení (ne však trvalou 1/15 sekundy, která je pomalá až moc).

Světelnost F2,0 až F4,9 nezní špatně. Sice to patří k podprůměrným hodnotám ve své třídě, ale stále jde o hodně slušná čísla. Bohužel to Canon nevyhrál jejím špatným průběhem. Parametricky má ke G9 X velmi blízko Sony RX100 s 28-100 mm a světelností F1,8-4,9. Dalo by se tedy předpokládat, že zde budou malé desetinové rozdíly. Canon ale velmi rychle šplhá nahoru, F4 dosahuje už při 46 mm (Sony až u 68 mm) a od 67mm ohniskové vzdálenosti má dokonce hodnotu F5! Tedy horší než na maximálním zoomu. Tam se totiž světelnost paradoxně o trochu zlepší a hodnota klesne na F4,9. Výsledek je ten, že G9 X a RX100 se ve světelnosti průměrně liší o 0,47 EV, což už není zrovna málo. Clona je irisová a v celém ohniskovém rozsahu ji lze nastavit maximálně na hodnotu F11.

Co se týče hloubky ostrosti, je G9 X lepší než třeba předchozí Canony PowerShot G15/G16, ale to platí jen o širších ohniskových vzdálenostech. Naopak od cca 45mm ohniskové vzdálenosti vítězí starší kompakty Canonu s mnohem menším 1/1,7" čipem. Fotoaparát nabídne expoziční bracketing s možností vyfotit tři snímky s rozdíly mezi expozicemi až 2 EV. Tady bych chtěl chválit, protože bracketing lze kombinovat i s korekcí expozice a dokonce samospouští. Výborné pro pořizování snímků pro HDR. Ještě kdyby šlo vyfotit třeba 5 snímků, bylo by to super.

Canon PowerShot G9 X podporuje natáčení Full HD videosekvencí s rozlišením 1920×1080 pixelů. Na 4K video zapomeňte, ačkoli by to použitý senzor měl podporovat. Trochu nepříjemným překvapením je to, že v běžných režimech je maximem jen 25 progresivních snímků za sekundu, ale ve speciálním režimu videosekvencí můžete navolit i 50p. Proč 50p nejde natáčet rovnou (červeným tlačítkem videa v jakémkoli režimu), je mi záhadou.

Docela mě zklamala kvalita videa, která je na Full HD docela nízká. Detaily nejsou moc ostré, obloha se často tahá k přepalům. Stabilizace je velmi dobrá, hodně slušně filtruje např. chůzi, jen místy dochází k nepříjemným trhnutím. Chválím optický zoom, který je příjemně pomalý a plynulý. Perfektní je také možnost dotykového ostření, kdy si jen neslyšně dotykem vybíráte místo, kam chcete zaostřit. Přeostření je rovněž pozvolné a krásně plynulé.

Ať natáčíte v kterémkoli z PASM režimů, video je natáčeno s automatikou. Fotoaparát ale nabízí speciální režim videa, kde se můžete doklikat i k manuálnímu nastavování. Tady pak můžete nastavit expoziční čas od 1/2000 sekundy až do 1/8 sekundy pro motion blur efekt. Clona má celý rozsah, citlivosti pak od ISO 125 do ISO 3200, k dispozici je ale i automatické ISO a korekce expozice. Využít můžete i manuální ostření pomocí dotykového displeje. Pokud využíváte expoziční automatiku, opět lze dotykem příslušného tlačítka na displeji zamknout expozici, aby se neměnila.

Ke stažení dávám dvě videosekvence ve Full HD rozlišení. První ukazuje delší expoziční čas pro video s panningem (10 sekund, 30 MB), druhá pak ukazuje snímání při vyšší snímkovací frekvenci 50p (21 sekund, 90 MB).

S relativně velkým čipem (na kompakt) bychom mohli čekat i malou hloubku ostrosti. Při zazoomování na 79mm přepočtenou ohniskovou vzdálenost je nejnižší hodnota clony F5, což ale není zrovna málo. Snímek se v pozadí lehce maže. Bokeh je trochu nervózní, odlesky nejsou plné.