Canon PowerShot SX160 IS: více megapixelů i zoomu

V otázce ostření je Canon PowerShot SX160 IS zajímavým mixem dobrých i trochu špatných vlastností, nutno uznat, že převažují ty dobré. Najdete tu klasický režim ostření, makro a manuální ostření. Manuální ostření je pohotové díky možnosti rychlého točení čtyřsměrným ovladačem, náhled uprostřed je ale poněkud malý. Přináší však trochu větší detail, tedy i větší množství barevné informace. Přes den a ještě v interiéru se s tím ostří docela dobře, ale v noci je to už kvůli velmi vysokému šumu hodně obtížné.

Automatika výběru ostřících bodů je vcelku dobrá, chválím velmi rychlou a nadprůměrně úspěšnou detekci tváří. Překvapivě dobré je i ostření se sledováním, které si poradí i za horšího světla a nemá problém ani s výraznější změnou ostřící vzdálenosti. Velmi dobře pracuje také průběžné doostřování náhledu i průběžné doostřování po namáčknutí spouště. Pokud jde o rychlost ostření, nelze říci, že by bylo pomalé. Rychlost je akceptovatelná a docela dobrá i za lehce horšího světla. Musím také ocenit o něco zlepšenou úspěšnost ostření za horšího světla .

V klasickém režimu ostření potřebujete zhruba 4 centimetry na nejširším ohnisku, pak to ale rychle vyleze až k 75 centimetrům. Od 300mm ohniska ale minimální ostřící vzdálenost klesá k 55 centimetrům. V makro režimu lze fotit už od zhruba dvou milimetrů. Postupně to roste a od 75mm ohniska je v podstatě jedno, zda máte makro nebo klasický režim. Každopádně na prvních dvou krocích zoomu se dostanete na cca 1,4× virtuální zvětšení, což je výborné (stinnou stránkou je to, že jde o velmi široký úhel záběru). Pak to postupně klesá, nicméně telemakro vám nabídne cca 0,6× virtuální zvětšení, což je opět vynikající.

Ukázku makra můžete vidět na následujícím snímku. Kleští jsem se téměř mohl dotknout sklem objektivu. Kvůli nepříliš dobré světelnosti se pozadí nějak přehnaně nemaže. Při citlivosti ISO 200 je už vidět poměrně dost šumu a nažloutlých barevných fleků.

Fotoaparát umožňuje využívat nejen automatické nastavení expozice, ale má i prioritu clony, času a plný manuál. Díky tomu si s ním můžete vyhrát mnohem více, než je v této třídě fotoaparátů zvykem. Citlivosti mají překvapivě malý rozsah od ISO 100 do ISO 1600, nicméně vzhledem k rozlišení a velikosti čipu (a z toho vyplývajícího vysokého šumu) by bylo vyšší ISO stejně nepoužitelné a zbytečné. Automatika končí na ISO 800. Expoziční časy mají rozsah podstatně bohatší, a to od velmi krátkých 1/3200 s do 1 sekundy v režimu P a Av. V režimu priority času Tv a plném manuálu M lze dosáhnout 15 sekund.

Světelnost objektivu je číselně horší než u předchůdce, ale jak vidíme, průběh je v podstatě totožný jen s mírnými odchylkami. Zatímco v minulosti byly stovkové SX ultrazoomy Canonu zdaleka nejsvětelnější, dnes jsou jen ve středu pole. Nabízí irisovou clonu s možností clonit do F8. Měření expozice může být poměrové, celoplošné se zdůrazněným středem nebo bodové. Celkově jej ale nelze označit za moc spolehlivé, má tendenci tíhnout k přepalům (částečně řeší i-Contrast s dvojnásobnou citlivostí) a ve stínech chce expozici stáhnout nezřídka i o 0,7 EV. Korekce expozice má rozmezí od -2 EV do +2 EV.

PowerShot SX160 IS má jen CCD snímač, takže dnes už netradičně zde najdete maximálně HD videosekvence v rozlišení 1280×720 pixelů při 25 snímcích za sekundu. Ve VGA rozlišení 640×480 pixelů je to pak 30 fps. Kvalita obrazu je s ohledem na rozlišení docela dobrá.

Přicloňování je plynulé, rovněž ostření je poměrně svižné a přesné. Se zoomováním také nejsou problémy. Poněvadž tu dnes najdeme už netradičně CCD čip, setkáte se tu nezvykle se smear efektem (bílá čára přes celý obraz se sluncem v záběru). Díky dvojici mikrofonů si můžete užít stereo zvuk. Vzhledem k malému rozlišení mají videosekvence poměrně vysoký datový tok.

K posouzení kvalit videa si můžete stáhnout dvě ukázkové videosekvence. Je to venkovní HD video (58 sekund, 148 MB), druhá pak interiérová (51 sekund, 121 MB).

K dispozici je optická stabilizace s inteligentním řízením. Ta dokáže sama detekovat panning, stativ a podobně. V menu ji lze vypnout, nechat stabilizovat neustále nebo jen při focení. Expoziční čas byl 1/8 sekundy, ohnisková vzdálenost byla nastavena na 98 mm, vzdálenost zhruba dva metry.

Účinek stabilizace v testu byl slušný, výsledek je ale trochu náladový (občas zafunguje až neuvěřitelně dobře a občas jako by ani nebyla). Celkově ji ale hodnotím jako velmi dobrou a dokonce se mi dařilo pořizovat relativně ostré snímky z ruky i v noci.

S detekcí tváří nejsou žádné problémy, pracuje rychle a spolehlivě. Do interiéru se fotoaparát na focení portrétů moc nehodí. Prvním problémem je špatná světelnost objektivu (F3,5), druhým pak hodně vysoký šum už na středních citlivostech.

U detailnějších portrétů za dobrého světla je to trochu jiná káva. Delší ohniska umožňují alespoň trochu mazat pozadí, přestože samotná světelnost objektivu není nějak zázračná. Na tomto snímku jsem kvůli velkému kontrastu využil blesk a korekci expozice. Detaily ve tváři jsou přiměřené, ve vlasech si můžete všimnout zeleného a fialového barevného šumu. Blesk vytváří jen malý efekt červených očí (spíše jsou takové vínové až temně fialové), k dispozici je pak i jejich redukce (softwarová). Síla blesku je s ohledem na špatnou světelnost objektivu poměrně dobrá. Korekce síly blesku může být od -2 EV do +2 EV a jako hardwarová redukce efektu červených očí tu neslouží předblesk, ale trvalý svit AF diody.

Fotoaparát je na dnešní poměry už nezvykle napájen dvojicí AA baterií. Stovková řada SX tak jako jeden z mála fotoaparátů zůstává stále věrná tomuto napájení. Podle norem má dvojice AA článků vydržet na pořízení 380 snímků. Použil jsem dvoje baterie Sanyo Eneloop 2000 mAh nabíjené v nabíječce Voltcraft IPC-1L a během více než týdenního testování jsem byl schopen pořídit celkem 550 fotografií, a to i v mrazech, které výdrž snižují. Opravdu velmi dobrý výsledek.