Canon PowerShot SX50 HS: překvapivá kombinace

V nabídce ultrazoomů se nedávno objevil rekordní PowerShot SX50 HS. Tento fotoaparát přinesl neuvěřitelný 50× optický zoom v rozsahu od 24 do 1200 milimetrů. Samozřejmostí je možnost manuálního ovládání, k dispozici máte i záznam do RAWu. Dále tu najdete polohovatelný LCD displej, Full HD videosekvence a mnoho dalších zajímavostí. Bude ale také dobře fotit? Na to se podíváme v dnešní recenzi.

PowerShot SX50 HS patří do kategorie "profesionálnějších" ultrazoomů, tedy modelů s irisovou clonou, RAWem a dalšími detaily. Velikostně je tak akorát, dobře se drží, grip by mohl být ještě tak o dva milimetry delší. Vzadu je prostor pro palec, který držení o něco zlepšuje. Tělo fotoaparátu je vyloženě plastové, přesto však působí až neobvykle tuze, bytelně. Zpracování je nadprůměrné a jedná se snad o první ultrazoom, kde jsem opravdu nepozoroval žádné vůle v objektivu.

Na přední části je vidět objektiv, nad ním pak manuálně výklopný blesk. Z tohoto pohledu vpravo je pak AF dioda/kontrolka samospouště.

Objektiv nabídne neuvěřitelný 50× optický zoom. Rozsah ohniskových vzdáleností začíná na velmi širokoúhlých 24 mm, končí pak na rekordních 1200 milimetrech. Vzhledem k nepříliš velkým rozměrům objektivu a jeho enormnímu zoomu tak nepřekvapí, že světelnost objektivu je dost špatná. Začíná na hodnotě F3,4, končí pak na F6,5. Obě tyto hodnoty opravdu nepotěší. Clona je irisová s maximální hodnotou F8 v celém ohniskovém rozsahu. Objektiv nemá žádné vůle, ostření je tiché, po zaostření se ale objeví jakési klapnutí. "Závit" má 49mm průměr. Uvozovky jsem použil proto, že neumožňuje šroubování, není ve tvaru spirály, ale tří kružnic.

Nad objektivem je mechanicky výklopný blesk. Pro vyklopení neslouží žádné tlačítko, vyklápí se jednoduše nadzvednutím rukou.

Po stranách vidíte ouška na provlečení popruhu. Směrem k hledáčku najdete sáňky pro připojení externího blesku. Nalevo je tlačítko pro nastavení režimu blesku. Naopak napravo je tlačítko pro zapnutí přístroje. Je velké a snadno ovladatelné. Kolečko fotografických režimů je hodně tuhé, aretace je příliš výrazná a otáčení není nejsnazší (pokud se vám v létě potí prsty, umím si představit, že budete mít velké problémy jím vůbec pootočit). Proč Canon tak často dělá tak moc tuhé ovladače, netuším (podobně tuhé má např. PowerShot S90). Vepředu je spoušť, jejíž chod je naopak velmi příjemný. Páčka zoomu je dvoupolohová, zoom je dávkován přesně. Pro rychlejší zoomování ale musíte páčku opravdu dost silně naklopit (zejména pro odzoomování).

Na zádi je 2,8" LCD displej s rozlišením 461.000 bodů (320×480 pixelů). Je plně polohovatelný, ideální pro focení autoportrétů, detailů od země i snímků s fotoaparátem nad hlavou. Pozorovací úhly jsou solidní, ze stran dochází k mírnému poklesu jasu a kontrastu, barvy zůstávají věrné. Nad displejem je velmi maličký elektronický hledáček s rozlišením 202.000 bodů. Obraz je malý, má málo detailů a navíc zde není ani žádné přímé tlačítko pro přepínání EVF a LCD, natož automatika. Přepínání musíte provést pomocí tlačítka DISP, takže si párkrát kliknete mezi několika zobrazeními LCD displeje, než se dostanete konečně k hledáčku a naopak.

Zbytečně to zdržuje více, než by bylo třeba a hledáček to tak odsuzuje k téměř nevyužitelnému doplňku. Je to o to větší škoda, že přes displej se na 1200mm ohniskové vzdálenosti fotí už opravdu hodně špatně a dobrý hledáček (a automatické přepínání) fotoaparát potřebuje jako sůl. Nalevo od hledáčku je funkční tlačítko, kterému můžete přiřadit téměř libovolnou funkci. Na pravé straně je pak tlačítko pro vstup do režimu prohlížení.

Na pravé straně je červené tlačítko pro zahájení natáčení videosekvencí, prodleva je na dnešní dobu příjemně krátká, zhruba 0,6 sekundy. Pod tím je tlačítko pro výběr ostřícího bodu, změnu jeho polohy i velikosti. Dále tu vidíte čtyřsměrný ovladač. K jeho tvaru mám docela výhrady, prostřední část je hodně vystouplá a z okruží vám tak palec každou chvíli sjede dolů. Směrem nahoru se nastavuje korekce expozice, vpravo je samospoušť (po vyfocení snímku se pamatuje), dole je pak výběr ISO citlivosti a nalevo pak najdete přepínač autofokusu, makra a manuálního ostření. Prostřední tlačítko slouží jako potvrzovací a v neposlední řadě spouští také velmi povedené quick menu, za které musím Canon skutečně hodně pochválit. Jako poslední je tu tlačítko DISP pro úpravu zobrazení displeje a MENU pro vstup do hlavního menu fotoaparátu.

Na levé straně je pod ouškem na popruh reproduktor. Na objektivu pak vidíte dvě na první pohled nejasná tlačítka. Jejich funkce je nezvyklá, ale o to více zajímavá. To vrchní při držení velmi rychle odzoomuje, což vám umožní nalézt ztracený objekt a trochu se zorientovat, při puštění tlačítka se zoom vrátí velmi rychle zpátky na původní hodnotu. Při hledání objektu tak nemusíte zběsile bojovat s páčkou zoomu, hledat se a pak zase ručně zoomovat zpět.

Druhé tlačítko je jakýsi zámek stabilizace pro zvolený objekt. Jinak řečeno, když zmáčknete toto tlačítko a namáčknete spoušť, spustí se sledování zvoleného objektu, a i když se fotoaparátem pohne, stabilizace se snaží lámat obraz tak, aby byla dodržena zvolená kompozice v momentu namáčknutí. V praxi to vypadá tak, že se obraz jakoby "zakousne" do zvolené kompozice a nechce se jí pouštět i při mírných pohybech fotoaparátu, samozřejmě větší výkyvy zejména na větších ohniskových vzdálenostech už udržet nedokáže.

Pod krytkou naleznete USB port, dále HDMI port a dokonce i zdířku pro dálkové ovládání.

Vespod je kovový závit pro stativ a krytka prostoru pro akumulátor a paměťovou kartu.

Napájení má na starosti Li-Ion akumulátor NB-10L. K ukládání dat lze využít SD, SDHC, SDXC karty a modely Eye-Fi.

Některými vlastnostmi nás Canon PowerShot SX50 HS hodně potěšil, některými už méně. V dalších kapitolách se podíváme na fotografické výsledky v praxi.