FinePix S8100fd: mají se ostatní ultrazoomy bát?

Sférické zkreslení a vinětace

Objektiv fotoaparátu Fujifilm FinePix S8100fd bohužel trpí typickými vadami jako je soudkovitost na nejkratším ohnisku a poduškovitost na nejdelším. Soudkovitost je sice patrná, nicméně fotoaparát se s ní pere poměrně úspěšně a patří tak spíše k tomu lepšímu. Poduškovitost na nejdelším ohnisku není příliš výrazná, ale čáry mohly být rovnější.

ohnisko 27 mm

ohnisko 486 mm

Větším problémem se stává vinětace. Ztmavení při nejširším ohnisku je opravdu výrazné, je situováno do úplného rohu fotografie. Již minimální přiblížení tuto vadu téměř eliminuje a zhruba do 10× přiblížení je vinětace téměř nepatrná, nejlépe je na tom pravý horní roh. Poté začíná vinětace pozvolna nabývat na síle, strmý nárůst začíná u cca 13× násobného přiblížení, kde se jasně začíná objevovat jasný střed a tmavé rohy. Zde je však tmavost naopak situována po poměrně velkých rohových plochách, hůře jsou na tom spodní rohy.

Digitální šum

FinePix S8100fd má vysoké rozlišení 10 Mpix s poměrně malým CCD čipem o úhlopříčce 1/2,3". Jako u všech kompaktů se dá očekávat poměrně rychlý nárůst šumu. Tento fotoaparát je schopen pořizovat fotografie v citlivostech ISO 64 až ISO 1600 a poté v menším rozlišení i s citlivostmi ISO 3200 a ISO 6400. Opět jsem testoval na CD disku, jenž nabízí jak jednolité barevné plochy, tak i písmena, na nichž se dá dobře zkoumat ostrost i ztráta barvy.

ISO 64

ISO 100

ISO 200

ISO 400

ISO 800

ISO 1600

ISO 3200

ISO 6400

ISO 64 a ISO 100 podávají podobné, velmi kvalitní výsledky. Šum není příliš výrazný či rušivý, ostrost a kontrast je na výborné úrovni. Další podobnou dvojicí je ISO 200 a ISO 400. U obou trochu vzroste šum a ztratí se kousek ostrosti, nicméně se pořád dá mluvit o poměrně kvalitních fotografiích a tedy ISO 200 a ISO 400 jsou rozumně použitelné citlivosti. Nastavíte-li si AUTO ISO (400), neuděláte chybu. Další citlivost, ISO 800, už vypadá poněkud roztodivně. Působí silnou snahou o vyžehlení šumu a přitom také silného zaostření. Výsledkem jsou tak máznuté plochy a občas nápadně tmavší pixely, fotografie nevypadají hezky. Citlivosti ISO 800 bych se raději vyhnul, přestože číselně se jasy sousedních pixelů příliš neliší. Šum nemá hezkou strukturu a fotografie značně devalvuje.

Velmi zajímavá kapitola je ISO 1600. Připomíná mi to, jak by se vzal obraz bílého šumu z televize a prolnul s foceným obrázkem. Tato citlivost je naprosto nepoužitelná, obraz je plný tmavých pixelů. ISO 3200 těží z menšího rozlišení. V praxi má sice nejmenší rozdíl jasových hodnot (dokonce nižší než ISO 64), ale toho dosahuje neuvěřitelně silným žehlením obrazu. Vše je rozmazané a rozpité a nedá se to rozumně použít. Fotografie pořízené s touto citlivostí vypadají akceptovatelně a poměrně ostře při zmenšení na rozlišení maximálně 800×600 pixelů. S většími rozlišeními je obraz už rozmazaný, více nelze očekávat, původních 5 megapixelů je na tuto citlivost příliš velké rozlišení. ISO 6400 kupodivu nezvýší příliš šum, ale naprosto všechno rozpije. Pokud zmenšíte fotografii na 640×480 pixelů a méně, lze tuto citlivost použít, neboť všechny ztracené detaily díky citlivosti by zde stejně kvůli rozlišení nebyly vidět, a tak fotografie v tomto malém rozlišení působí ostře.

Přidávám ještě snímky bílé plochy, kde bude více patrná struktura šumu.

ISO 64	ISO 100
ISO 200	ISO 400
ISO 800	ISO 1600
ISO 3200	ISO 6400

I obrázky bílé plochy potvrzují předchozí pozorování. ISO 64 a ISO 100 jsou citlivosti, které poskytují velmi dobré výsledky. ISO 200 a ISO 400 už přinášejí nárůst šumu, ten však ještě není příliš rušivý a neukazují se žádné výrazně tmavší pixely. Ty začínají být patrnější u ISO 800, které ale na bílé ploše podává poměrně pěkné výsledky. Vždyť co se týče průměrného rozdílu jasu od sousedních pixelů, dosahuje lepší výsledky než ISO 200. Může za to ale rozpití obrazu. ISO 1600 je nepoužitelná tragédie. Vyšší ISO 3200 přineslo naprosto rozmazaný obraz, stejně jako ISO 6400, které k tomu přidává ještě tmavé fleky. V následujícím grafu můžete vidět poměrně zajímavé odstupňování rozdílů jasu.
Celkově by se záležitost citlivostí a šumu dala shrnout asi následovně. Pro nejkvalitnější fotografie používejte ISO 64 a ISO 100. Pro dobré běžné fotografování se nemusíte ostýchat použít i ISO 200 a ISO 400. Vyšším citlivostem se už vyhněte. ISO 800 nepříjemně žehlí obraz s ponecháním výrazně tmavších pixelů, ISO 1600 už šumivější být ani nemůže a ISO 3200 včetně ISO 6400 nebezpečně přežehlí obraz. Ten je použitelný pouze pokud se zmenší na minimum.

Vyvážení bílé

Pro nejlepší srovnání fotím testovací obrazec při pokud možno co nejpodobnějších podmínkách. I tentokrát byl focen při denním světle v pokoji ve stínu. S automatickým vyvážením bílé jsem byl spokojen, nemělo ani problém s umělým osvětlením, kde zpravidla správně zvolilo vyvážení a fotografie se nenesly v nepřirozeně studeném nebo naopak teplém barevném nádechu.

slunce	stín
denní zářivka - 1	teplá bílá zářivka - 2
studená bílá zářivka	umělé osvětlení
manuální vyvážení (vyváženo na bílou plochu)

Manuální vyvážení většinou podává nejlepší výsledky a ani u Fujifilm Finepix S8100fd tomu není jinak. Je jasné, že ostatní vyvážení budou mít naprosto jiné barevné podání, naštěstí automatika se manuálnímu vyvážení blíží velmi dobře. Jedinou negativní vlastností manuálního vyvážení je metoda, kterou se vyvažuje. Fotoaparát se má namířit na bílou plochu, bohužel z nějakého důvodu se nepočítá s malým výřezem fotografie, ale celým snímkem. V tomto případě jsem neměl možnost do snímku dostat kompletně bílou plochu. Přesto jsou výsledky velmi dobré.

Měření rychlosti

Objektiv s 18× násobným zoomem už dává předpokládat, že fotoaparát bude mít menší problémy s rychlostí, zejména co se ostření týče. Skutečnost je opravdu taková, ostření bude největším zabijákem rychlosti, na delší ohniska se mnohokrát nepodaří zaostřit vůbec a je nutno ostření opakovat i několikrát. 4 - 7 opakování není výjimkou. Kratší ohniska přináší rychlejší a přesnější ostření a také lepší odezvu fotoaparátu.

• první snímek - 3,0 - 3,1 sekundy (Není to sice dech beroucí výsledek, ale nutno uznat, že s takovým časem je pohotové focení docela dobře možné a fotoaparát v tomto ohledu patří spíše mezi ty mírně lepší. Přístroj je rychle v pohotovosti a výsledek zhoršuje spíše pomalejší ostření)
• snímek bez namáčknutí - 0,9 sekundy (Zde už Finepix S8100fd příliš neexceluje. Přímým zmáčknutím budete muset počkat téměř sekundu na pořízení snímku, s delším ohniskem i přes dvě sekundy)
• snímek s namáčknutím - odezva téměř okamžitá
• přezoomování - 1,55 sekundy (Na tak velký rozsah zoom, je přezoomování velmi rychlé)
• sériové snímání Hi33 Very Fast - 2,85 sekundy na 33 snímků, cca 11,5 fps (Rychlé pořízení 33 snímků, bohužel i přes použití rychlé SDHC karty se zhruba 9 sekund fotografie zpracovávají a dalších 8,5 sekundy ukládají na kartu)
• sériové snímání Hi33 Fast - 5,50 sekundy na 33 snímků, cca 6 fps (Pořídí 33 snímků v rychlém sledu, velmi dlouho je však zpracovává. Přibližně 13 sekund trvá zpracování a dalších 10,5 sekundy je fotoaparát ukládá na kartu)
• sériové snímání - do zaplnění karty, naměřil jsem za 70 sekund 29 snímků, tedy 0,4 fps
• bracketing - 2,4 sekundy na 3 snímky (Vyfotí tři snímky s různou expozicí, poměrně dlouho je však ukládá, kolem 7 sekund)
• Top3 - 2,2 - 2,4 sekundy na 3 snímky (V podstatě tatáž rychlost jako u bracketingu)

Celkově tak fotoaparát patří spíše k mírně pomalejším přístrojům, což je umocněno také trochu nešikovným ovládáním. Sekvenční snímání je velmi rychlé, dobrý výkon fotoaparát podává v režimu supermakro, kde ostří poměrně rychle. Překvapí dlouhé ukládání na kartu, přestože byla použita rychlá SDHC karta.

Optický a digitální zoom

Fujifilm FinePix S8100fd je typický zástupce ultrazoomů, takže nabízí obrovský rozsah optického zoomu a navíc přidává i digitální zoom. V tomto případě je umožněno 18× násobné optické zvětšení a 5,7× násobné v případě digitálního. Výsledkem je 102,6× násobné zvětšení. Otázkou je však kvalita a na tu se nyní podíváme.
Ohnisko 27 milimetrů umožňuje získat skutečně velký úhel záběru. Areál mateřské školky se téměř celý vešel do záběru. Opět se budu zaměřovat na značku přechodu pro chodce, kterou v této velikosti není ani téměř vidět.
Obrovské přiblížení dané objektivem s 18× zoomem se zde ukázalo. Z téměř nepostřehnutelné značky se rázem stal ústřední prvek fotografie. Při detailním pohledu na fotografii v plném rozlišení si však lze všimnout chromatických chyb, konkrétně nahnědlého okraje panáčka.
Digitální zoom bohužel přináší degradaci obrazu a znatelné žlutozelené a fialové okraje kolem kontrastních míst. Dle mého názoru je ohnisko 486 mm více než dostatečné na to, aby byla potřeba ještě digitálního zoomu. V plném rozlišení můžete také moc dobře vidět, že tráva v pozadí se slila pouze do jednobarevných větších shluků a nemá již žádnou kresbu. To je sice pro digitální zoom na největších ohniscích typické, zde je to ale velmi výrazné. Na druhou stranu rozumné použití digitálního zoomu, řekněme tak do 2× zvětšení, se dá unést v případě, že nepotřebujete úplně nejvyšší kvalitu. Zde vidíte, že maximální digitální zoom i při zmenšení na pouhých 500×375 pixel (z 10 MPx na necelých 0,2 MPx) nepřináší pěkný obraz.

Protisvětlo

Měl jsem trochu problém vyfotit nějakou rozumnou fotografii v protisvětle. Fotoaparát v těchto extrémních podmínkách většinou silně podexponovával, takže obloha byla mírně přepálená, ale zbytek byla jen silueta. Naopak při snaze dodat okolí trochu více kresby skončilo v silně přepálené obloze, kdy slunce přímo i přes stromy vypálilo do fotografie světlou díru.
Tato fotografie patří spíše do první skupiny. Obloha je trochu patrná a slunce začíná způsobovat přepaly, okolí je velmi tmavé, téměř vytváří siluetu, kresba je minimální. Odlesky nejsou v tomto případě příliš patrné, je zde jen malé modré kolečko.
Fotografie téhož se snahou dodat více kresby okolí. Je vidět, že obloha je naprosto přepálená bez jakékoli kresby, naproti tomu okolní příroda je vykreslena pěkně. Odlesky jsou v případě světlejších variant podstatně větší. Opět je zde malé modré kolečko, to je však doprovázeno směrem vzhůru velkým, ale podstatně slabším modrým okolím o poloměru až kolem 300 - 400 pixelů. Obecně fotoaparátu protisvětlo příliš nesedí. Bez většího zásahu fotografa má tendenci zachovávat správně oblohu (nebo alespoň docela dobře), okolí je většinou příliš tmavé.

Noční scéna

Pro focení nočních fotografií není FinePix S8100fd příliš stavěný, ale s trochou štěstí se dá dobře využít. Problémem je totiž omezení na maximálně 4-sekundovou expozici. Po nastavení minimální clony a nejdelšího času se i tak můžete dostat k dost tmavým fotkám a nezbude vám nic jiného než volit vyšší citlivosti ISO, které vedou ke zhoršení obrazu. Navíc vám takto není umožněno dostat efekty velmi dlouhých expozic.
Pokud však chcete fotit statické noční snímky, pak 4-sekundová expozice a volby vyšších citlivostí do ISO 400 včetně budou stačit více než dostatečně a mohou přinést poměrně přijatelné obrázky. Pro kvalitnější fotografie bych doporučoval skončit maximálně u ISO 100.

Standardní scéna

Standardní scénou je už tradičně budova šenovských mlýnů. Bohužel v daném počasí měl fotoaparát s nastavením expozice malé problémy a snímek je trochu podexponovaný. Nevýrazné barvy jsou na vrub počasí, nikoli (ne)kvalit fotoaparátu.